O prvním kole
procesu jsem psal dne 30.března 2018 v článku „Hororový příběh od zlínského
soudu XI“. Vyjádřil jsem se v něm neuctivě o rozsudku senátu Radomíra
Koudely. Na závěr procesu o skutkovém ději, připomínajícím špatně napsaný
scénář kriminálního filmu, soud odsoudil věřitele Jaroslava Novotného, jeho
manželku a jejich údajné najaté pomocníky
k vysokým trestům za vydírání dlužníka Pavla Buráně s pomocí
násilí. V jejich sporu šlo o více než 300 milionů Kč. Údajní vyděrači měli
skutečného dlužníka přinutit, aby se tři měsíce před vypršením lhůty splatnosti
podpisem zavázal, že dluh splatí do tří let, ale zajistí jej zástavou
nemovitostí. Vyjádřil jsem se, že
neobvykle stručné odůvodnění rozsudku mělo povahu pohádky, která by se dobře
poslouchala, kdyby v ní nechyběl deus ex machina, který by překlenul
několik děr v příběhu. Předpověděl jsem, že se děj rozsype, až se ukáže,
že jeho svorníkem je falešný důkaz, který jsem ze zlomyslnosti vůči panu soudci
nespecifikoval, abych mu nepomohl v písemném vyhotovení rozsudku jej
zastřít. Nyní již mohu prozradit, že jím bylo jeho viditelně nepravdivé
tvrzení, že si věřitel sám napsal dopis, jímž dlužník projevil ochotu dát věci
do pořádku. Mylnost názoru senátu je tak nápadná, až připomíná přísloví, že
přání je otcem myšlenky. Nekompetentnost v interpretaci záznamů v paměti počítače
pana obžalovaného je naprosto neuvěřitelná. Nakonec jsem v článku projevil
naději, že rozsudek neobstojí v odvolacím řízení.
Nemýlil jsem se. Vrchní soud
v Olomouci usnesením z 28.května 2019 zrušil rozsudek a vrátil jej
Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Písemné vyhotovení sepsal
velmi důkladně a trvalo to dlouho, takže do rukou odsouzených se dostalo až
v poslední třetině měsíce září. Ale výsledek stojí za dlouhé čekání. Již
dlouho jsem neviděl tak důkladné rozmetání prvostupňového rozsudku odvolacím
soudem jako v tomto případě.
Na 32 stranách odvolací soud podává přehled
o průběhu řízení a zejména o výhradách odvolatelů. Na zbývajících pěti stranách se vypořádal
s Augiášovým chlévem nepřístojností v rozsudku. Je to ponuré čtení, neboť
z něj vyplývá, že obžalovaní možná mohli být ušetřeni trápení, které
je tíží již přibližně pět let.
Vrchní soud rozhodl, že rozsudek je
zatížen vadami, jež opravňují k jeho částečnému zrušení ve věci všech
obžalovaných. Řízení, jež předcházelo vydání rozsudku, bylo podle odvolacího
soudu natolik chybné, že to znemožnilo správné objasnění skutečností a
způsobilo takové krácení práv obhajoby, že to mělo vliv na chybná rozhodnutí
v rozsudku. Pochybností o správnosti skutkových zjištění je tolik, že je
není možné napravit dokazováním před odvolacím soudem a nezbývá než vrátit
případ nalézacímu soudu k doplnění dokazování a napravení jeho vad.
Za podstatnou vadu považuje odvolací
soud neprovedení rekognice při hlavním líčení
a uložil nalézacímu soudu, aby se řádně vypořádal i s dalšími
výhradami obhajoby, zpochybňujícími zákonnost rekognice v přípravném
řízení. Dále je nutné, aby soud 1.stupně
doplnil objasňování pachové identifikace s použitím znaleckého posudku,
dodaného obhajobou v průběhu odvolacího řízení. Kromě toho má vyslechnout
dva vůbec nevyslechnuté svědky a dalších pět, které vyslechl pouze mimo hlavní
líčení. Navíc vytkl, že nebyly při hlavním líčení provedeny dva znalecké
posudky, z nichž jeden se ani ve spisu nenachází. Za závažnou vadu označil
odvolací soud neprovedení psychologického posudku o věrohodnosti pan
poškozeného, neboť jde o klíčový bod pro posouzení celé trestní věci. Senát
Radomíra Koudely se neobešel bez nepřístojnosti, kritizované panem obžalovaným
Novotným, kterou je porušení důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a klientem.
Vrchní soud v Olomouci dokonce přisvědčil odvolatelům, že bylo kráceno
jejich právo odmítnutím části důkazů bez náležitého odůvodnění.
Jedním z mála bodů odvolání,
kterému odvolací soud nevyhověl, byla stížnost na neprovedení některých
listinných důkazů. Obhajoba ale o jejich
čtení nežádala. Nicméně Vrchní soud v Olomouci přisvědčil odvolatelům, že
nelze zjistit, jak se obsah přečtených listinných důkazů promítl do rozhodnutí
nalézacího soudu.
Pozoruhodnou ukázkou síly formalismu
trestního práva je odmítnutí stížnosti odvolatele Jaroslava Novotného na
nezákonnost domovní prohlídky kvůli tomu, že k ní došlo až za tři týdny po
vypršení soudem stanovené lhůty. Soud totiž neuvedl časové hranice povolení
k domovní prohlídce ve výrokové větě povolení, ale pouze
v odůvodnění. Podotýkám, že shodně s odvolatelem jako laik soudím, že
logiku nepostrádá podezření, že policie opozdila domovní prohlídku záměrně, aby
měla jistotu, že kamerové záznamy z kamer na domě odvolatele ze dne
údajného spáchání trestného činu již budou přemazané. Kdyby policie spěchala,
měla by k disposici objektivní důkaz o tom, zda pana poškozeného do domu
odsouzeného přivezli zakuklenci, či zda přijel sám, jak tvrdí svědkyně, která
parkovala před domem.
Vrchní soud se dále neztotožnil
s výtkou neprovedení revizního znaleckého posudku v oboru
písmoznalectví, protože jeden z posudků neměl náležitosti dle českého
práva. Nepřisvědčil obhajobě ani v názoru, že rozsudek by měl být vadný,
protože obžalovaný „zakuklenec“ Matěj Janečka byl zproštěn obžaloby. Další dva
„zakuklenci“ namítali, že jejich důkazní situace byla stejná jako u něj, takže
měli být zproštěni také. S tím odvolací soud nesouhlasil, neboť jejich
důkazní situace dle něj byla jiná. Jako laik podotýkám však, že se nezamyslil
nad důsledky vyloučení jednoho ze tří „únosců“ pro konstrukci obžaloby: pokud
přepadení na silnici provedli tři únosci a jeden byl zproštěn, kde je ten třetí
? Nehledě k tomu, že podle výpovědi poškozeného Pavla Buráně v domě obviněných
se nacházel ještě čtvrtý zakuklenec, který byl velitelem komanda. Je zvláštní,
že policie jej neidentifikovala, když jeho údajné podřízené najít dokázala.
Vrchní soud tedy ve čtyřech bodech
nevyhověl odvolatelům, ale v následujícím 24. bodu hodnocení přesto dospěl
k závěru, že rozsudek je v některých částech nepřezkoumatelný, neboť
nalézací soud se nevypořádal důsledně
s námitkami obhajoby. Proto odvolací soud požaduje doplnění
dokazování také o důkazy, které obhajoba nabídla až v průběhu odvolacího
řízení.
Odvolací soud také odmítl názor
senátu Radomíra Koudely, že „úhelným kamenem“ dokazování má být dopis, jímž pan
poškozený projevil vůli dát do pořádku svůj závazkový vztah k obžalovanému
Jaroslavu Novotnému, ale který si měl údajně napsat sám. Podle mínění vrchního soudu
ve skutečnosti je rozhodující v této věci věrohodnost výpovědí poškozeného
Pavla Buráně. A té právě nalézací soud věnoval nedostatečnou pozornost.
Následně odvolací soud vyvodil z daného
stavu důkazní situace, že zatím proti sobě stojí tvrzení pana poškozeného na
straně jedné a argumenty obžalovaných na straně druhé a nelze jednoznačně
rozhodnout, na které straně je pravda. Vina obžalovaných není spolehlivě
prokázána, proto rozhodl o vrácení věci na 1.stupeň a stanovil mu celý balík
úkolů, jež má senát Radomíra Koudely splnit.
Z 31 bodů vyhodnocení odvolání
jsou dva z hlediska stran řízení neutrální a ve čtyřech se zcela nebo
zčásti korigují názory odvolatelů.
Odvolací soud se odmítl vyjádřit k některým
věcem dříve než dojde k doplnění
dokazování. Z toho lze vyvodit, že očekává, že se mu tato kauza
dostane ještě nejméně jednou do rukou.
Luštění tajenky, na jehož konci bude
nový prvostupňový rozsudek, zahájí senát Radomíra Koudely ve čtvrtek 7.
listopadu 2019, v den výročí výstřelu z Aurory.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými
v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat