Pokud
by skutečně uspěl ministerský návrh zákona o státním zastupitelství, mocná
vrchní státní zastupitelství by se stala součástí minulosti. Pavel Zeman jako
„otec myšlenky“ by získal nárok na čestnou přezdívku „Pavel Sjednotitel“,
protože aspoň státní zastupitelství by opustilo anachronické zemské uspořádání,
působící v unitárním státě jako pěst na oko. Otevřela by se cesta
k sjednocení řízení trestní politiky na celém území státu.
Neočekávám
ale, že se Pavlu Zemanovi tohoto štěstí dostane. Především odpůrci rušení
vrchních státních zastupitelství nevymřeli a zcela jistě budou hledat cesty,
jak jeho záměr zmařit nebo aspoň jeho uskutečnění odsunout. Při hlubším
zamyšlení nad zákonem se ale zdá, že kaše se nebude jíst tak horká, jak si
odpůrci změny myslí, takže jejich horlení se mi zdá nadbytečné. Nejvyšší státní
zástupce se stane přímým nadřízeným krajských státních zástupců a vedoucího „speciálu“,
což je v systému vnitřního řízení státního zastupitelství velká a
nepochybně prospěšná změna, ale jinak 1. ledna 2017 z pohledu zaměstnanců
vrchních státních zastupitelství nedojde prakticky k ničemu jinému než k „přemalování
cedulí na vratech“. Delimitace pracovníků a agend proběhne až později a zdá se,
že nebude rozsáhlá.
Na
místě vrchních státních zastupitelství mají vzniknout pobočky Nejvyššího
státního zastupitelství. Dosavadní státní zástupci VSZ zůstanou zatím sedět ve
svých kancelářích, jen přejdou do tarifní třídy státních zástupců NSZ a vyšší
platy jim pak zůstanou, i kdyby v dalším vývoji sestoupili na nižší
stupeň. Poslanci by se měli pídit po tom, kolik to bude stát, i když se o
závratné částky jednat nebude a daňoví poplatníci rádi žalobcům na přilepšení
přispějí. Vrchní žalobce nahradí vedoucí poboček, možná v hodnosti náměstků
nejvyššího státního zástupce, kteří se z lidské přirozenosti budou starat,
aby měli s plněním úkolů co nejméně potíží a měli na ně dost lidí. Podle ministerského
zákona pobočky mají zajistit zastupování žaloby v odvolacím řízení u
vrchních soudů. Vedoucí poboček se budou jistě snažit, aby jim na tyto úkoly
zbylo co nejvíce státních zástupců. Protože platí Parkinsonovy zákony, musíme
se obávat, že po reformě bude stejnou práci dělat více lidí než před ní. Nejvyššímu státnímu zastupitelství přibude
práce, protože bude muset vykonávat dohled nad krajskými útvary, a na to bude
muset přibrat lidi. Přirozeně převezme ty, kteří tuto činnost vykonávají nyní
na vrchních státních zastupitelstvích a asi je nepřestěhuje do Brna. Velké
části státních zástupců VSZ se tedy z praktického hlediska zrušení jejich
úřadů nedotkne až na to, že se jim mírně zvýší platy.
Poslanecký
návrh zákona je v tomto ohledu důslednější. O možnosti přeměny vrchních státních
zastupitelství na pobočky NSZ neuvažuje a počítá s tím, že u vrchních
soudů, které jsou ve skutečnosti soudy 2.stupně, budou žalobu zastupovat
žalobci z druhostupňových státních zastupitelství. V tomto případě zřejmě
muselo dojít k přesunům části státních zástupců VSZ na krajskou úroveň.
Předkladatel
ministerského návrhu by měl promyslet rozsah a směry delimitace pracovníků a agend
vrchních státních zastupitelství, připravit během roku 2016 „evakuační plán“
pro současná vrchní státní zastupitelství a měl by Sněmovnu informovat o rozsahu a nákladech připravovaných přesunů.
I
když podporuji přechod státního zastupitelství na třístupňovou soustavu,
očekávám, že zákon dozná v legislativním procesu hodně změn, a to hlavně kvůli
nenápadným i nápadnějším detailům, zajišťujícím některým státním zástupcům
zjevná nebo skrytá stavovská zvýhodnění, z nichž jedno velmi nelíbivé jsem
zmínil výše. Jak správně říká Pavel Zeman, v detailu se skrývá ďábel.
Bude-li se předkladatel stavět zcela odmítavě k připomínkám, může se stát,
že mu ďábel celý návrh zmarní, i když jeho základní koncepce je správná.
Jedním
z pohoršlivých detailů je „děravé“ nastavení pevného funkčního období
vedoucích státních zástupců. Samo zavedení tohoto prvku je velkým pokrokem,
protože každý vedoucí pracovník se časem opotřebuje a ztratí schopnost přinášet
do činnosti řízené jednotky užitečné inovace. Setrvávání všelijakých pohrobků
normalizace na vedoucích místech ve státním zastupitelství určitě není
prospěšné a nový zákon se tváří, že s ním skoncuje. Nemusí tomu ale tak
být, protože je koncipován tak, že umožňuje obcházení pravidla. Všichni vedoucí
státní zástupci mají shodně stanovené sedmileté funkční období. Nejvyšší státní
zástupce nemůže být jmenován na dvě funkční období po sobě, což je jistě
v pořádku. U nižších vedoucích státních zástupců se toto omezení neuvádí.
Znamená to, že teoreticky mohou být po
vypršení mandátu jmenováni znova, a znova a znova až do nekonečna. Vzniká proto
nebezpečí, že stav „věčných“ vedoucích státních zástupců hned tak nezanikne.
Zákon ani neříká nic o tom, zda vedoucí státní zástupce, jemuž vypršel mandát a
chce pokračovat na stejném místě, se musí znova podrobit výběrovému řízení.
Poslanecký
návrh Olgy
Havlové je v tomto ohledu poněkud přesnější, protože v případě
krajských státních zástupců a vedoucího Speciálního státního zastupitelství
ponechává sedmileté funkční období se zákazem opakovaného jmenování. U
okresních státních zástupců připouští jmenování na dvě pětiletá funkční období
po sobě jdoucí.
Ani
jeden ze srovnávaných návrhů neřeší, zda vedoucí státní zástupce, jemuž vypršel
mandát, se může přihlásit do výběrového řízení na obsazení jiné funkce. Myslím,
že je škoda zahazovat zkušené vedoucí pracovníky, takže tato možnost by měla
být dána.
Docela
zábavný je způsob, jakým ministerský návrh řeší nakládání se současnými
vedoucími státními zástupci po nabytí účinnosti zákona. Všichni se považují za
jmenované podle nového zákona a až na jednu
výjimku pak všem končí funkční období po uplynutí zákonem stanovené doby:
v případě krajských státních zástupců za 1 rok od nabytí účinnosti zákona,
u okresních státních zástupců za 2 až 6
let podle toho, kdy byli jmenováni. Na úrovni krajských státních zastupitelství
proběhne tedy nemilosrdně rychlá jednorázová
obměna vedoucích na celém území státu. To je vskutku revoluční zásah.
Snad
nejpohoršlivější detail navrhované právní úpravy se týká
speciálně nejvyššího státního zástupce. Také se na něj pohlíží, jako by byl
jmenován podle nového zákona. Jeho sedmileté funkční období ale začne běžet
dnem nabytí účinnosti zákona, tedy od 1.
ledna 2017. Bude-li v té době Pavel Zeman nejvyšším státním zástupcem,
jeho mandát vyprší 31.prosince 2023. Ve funkci je od 1. ledna 2011. Pokud
poslanci tento ďábelský detail
přehlédnou nebo vědomě schválí, Pavel Zeman celkem setrvá ve funkci 13 let. O tom se nikomu
z jeho předchůdců nesnilo a žádnému z nástupců se to již nepodaří.
Chápu, že by pro něj osobně mohlo být zklamáním opuštění úřadu po úspěšném
vybojování přechodu na třístupňovou soustavu, bez možnosti účasti na uvedení
nových pořádků do života. Přesto jde o brutální porušení zásady, uplatněné vůči
všem ostatním vedoucím státním zástupcům, které je proto zcela nepřijatelné.
Zákony se „nešijí na míru pro jednotlivce“, musí mít neosobní a v mezích možností
nadčasovou podobu.
Určité
skryté osobní zvýhodnění obsahuje i nastavení podmínek existence Speciálního
státního zastupitelství. Návrh z r. 2013 neřešil jeho sídlo, protože tehdy se
mělo jednat o vnitřní útvar Nejvyššího státního zastupitelství, řízený
náměstkem NSZ a podléhající dohledu nejvyššího státního zástupce. Uvažovalo se
ale o jeho umístění v některém menším městě stranou politického a
společenského ruchu. Podle současného ministerského návrhu zákona je sídlem „speciálu“ Praha. Pochybuji, že se
moravští státní zástupci do něj pohrnou. Nejspíš se stane šidítkem pro
frustrované státní zástupce zrušeného Vrchního státního zastupitelství v Praze,
kteří si do něj přenesou vytvořené vztahy se svým současným profesním a
společenským zázemím a asi také zůstanou ve svých původních kancelářích.
Pragocentrismus bují nerušeně i v této oblasti.
Podle
ustanovení ministerského návrhu zákona získá „speciál“ zvláštní výhodu tím, že nad
ním nebude vykonáván dohled. Jeho vedoucí tak nabude pravomoc blízkou postavení
nejvyššího státního zástupce. Formálně sice bude jeho podřízeným, ale jeho závislost
na něm bude nepatrná. Z hlediska systému vnitřního řízení zde vznikne malá prokuratura s omezenou agendou,
zčásti stojící mimo soustavu státního zastupitelství. Její vedoucí díky povaze
náplně úřadu, nezávislosti a koncentraci moci v jeho rukou se patrně stane
pro účastníky trestního řízení nejobávanější
osobou v soustavě státního zastupitelství.
Také
poslanecký návrh počítá se zřízením speciálního státního zastupitelství pro
potírání závažné majetkové a hospodářské trestné činnosti a korupce, ale
začleňuje jej do soustavy v přímé plné podřízenosti nejvyššímu státnímu
zástupci stejně jako krajská státní zastupitelství. Možnost jeho vyjmutí z dohledu
nadřízeného orgánu se příčí zdravému selskému rozumu.
Všechny
výše vytčené výhrady lze poměrně snadno napravit buď úpravou, provedenou
předkladatelem zákona, nebo poslaneckými
pozměňovacími návrhy. Moudrý předkladatel by dal přednost vlastním úpravám, aby
nedal prostor poslanecké lidové tvořivosti, která by mohla ucelený návrh změnit
v trhací kalendář.
Žádné komentáře:
Okomentovat