PŘÍZNIVÝ ROZSUDEK V KAUZE ČAPÍ HNÍZDO

Na ohlášené vynesení rozsudku v kauze Čapí hnízdo v pondělí  9.ledna 2023 jsem čekal s napětím, vystupňovaným nedělní superdebatou kandidátů na úřad prezidenta republiky. Andrej Babiš se jí nezúčastnil a jeho soupeři nelenili: námitka, že republika nepotřebuje trestně stíhaného prezidenta zaznívala znova a znova. 

I to byl důvod, proč se očekával velký zájem veřejnosti, ostatně opakovaně  upozorňované médii. Je zajímavé, že Česká televize mluvila o soudu s Andrejem Babišem, a opomíjela Janu Nagyovou, která je hlavní obžalovanou. Mimo to zkreslovala obsah jeho obvinění, samozřejmě v jeho neprospěch. 

Předpokládaný nával zájemců o vyhlášení rozsudku způsobil, že vstup do sálu byl opět na vstupenky. Ale obžalovaní zvědavce zklamali: nedostavili se, čímž je připravili o možnost pást se na jejich mimice. 

Vzhledem k tomu, že se řízení týkalo skutku z r. 2008, rozsudek v lednu 2023 zasluhuje zápis do Guinessovy knihy rekordů a kvůli zjevné politické motivaci oznamovatele trestného činu do „Černé knihy zvráceností české justice“, pokud by ovšem  existovala. 

Podezření, že rozvrh hlavního líčení naplánoval soud tak, aby rozruch kolem něho ovlivňoval komunální, senátní a prezidentské volby, nelze prokázat. Ale náhod je příliš mnoho, takže jako laik si dovolím vyslovit podezření, že plánování hlavního líčení mělo škodit hnutí ANO a osobně Andreji Babišovi. Vyhlášení rozsudku až po superdebatě do skládanky zapadá. 

Musím ale zdůraznit, že předseda senátu Jan Šott vedl hlavní líčení korektně po celou dobu. Obhajoba si v žádném případě nemůže stěžovat na krácení svých práv a díky jeho vlídnému chování atmosféra v soudní síni byla po celou dobu hlavního líčení příjemná až na nepatrné výjimky, které ale pan předseda nezavinil. 

Jako laik jsem očekával  zproštění Andreje Babiše, obžalovaného z napomáhání obž. Janě Nagyové při spáchání  trestných činů úvěrového podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Jeho pomoc měla spočívat ve vytvoření samostatné společnosti Farma Čapí hnízdo a.s., která měla být způsobilá pro vyžádání dotace.  Nemýlil jsem se: z časového průběhu dějů a různých svědectví vyplývalo, že proces utváření společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. nesouvisel s řízením o dotaci. Andrej Babiš nemohl pojmout úmysl účelově zřídit Farmu Čapí hnízdo a.s., když nevěděl, že někdy v budoucnu obž. Jana Nagyová bude  chtít požádat o dotaci. 

Zapeklitější bylo obvinění obž. Jany Nagyové, která měla v předložené žádosti o dotaci zastřít provázanost společnosti Farma Čapí hnízdo s holdingem Agrofert. Soud ale tuto okolnost neuznal za rozhodující, protože v situaci, kdy obě společnosti působily na různých trzích a obchodovaly s různými produkty, provázanost firem nebyla na závadu. 

Potěšilo mě, že soud uznal za bezvýznamnou historku kolem patrně falšovaného podpisu Andreje Babiše ml. Z jeho pohybů po světě vyplývá, že skutečně listinu nemohl podepsat, ale pro objasnění skutkové podstaty a úvahy o vině to je bezvýznamné. 

Kauza Čapí hnízdo ale dnešním dnem nekončí. Státní zástupce si vzal lhůtu na rozmyšlenou, takže rozsudek není pravomocný. Obžalovaní mohou žít v nejistotě hodně dlouho, protože lhůta pro podání odvolání běží až od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nebudu překvapen, pokud se žalobce odvolá. 

Mimo to předseda senátu vyslovil podezření, že tři svědci nevypovídali před soudem pravdu a dal podnět státnímu zastupitelství, aby se jejich jednáním zabývalo. 

Řízení  obohatila hned na začátku „kulturní vložka“. Neznámý výtržník se snažil zabránit předsedovi  senátu vyhlásit rozsudek, dokud nevyslechne jeho námitku. Na výzvu k opuštění soudní síně nereagoval a ve vykřikování pokračoval. Justiční stráž jej proto vyvedla násilím, což někteří přítomní nevhodně komentovali jako prohřešek proti demokracii. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

ČAPÍ HNÍZDO PŘED ROZSUDKEM

V článcích „Předvánoční překvapení v kauze Čapí hnízdo“ a „Osudové lednové události v životě AB“ jsem vyslovil pochybnost o splnění záměru předsedy senátu Jana Šotta v třídenním lednovém bloku hlavního líčení kauzy Čapí hnízdo dospět k rozsudku. Došlo na má slova. K vynesení rozsudku dojde až v pondělí 9.ledna 2023. Bude to svérázné oživení společenské atmosféry před prvním kolem volby prezidenta republiky. Očekává  se velký zájem veřejnosti, takže vstup do soudní síně bude opět na vstupenky. Následně budeme moci posoudit, zda trestní stíhání ovlivnilo naději Andreje Babiše na dobytí sídla českých králů.

K prvostupňovému rozsudku tak dospěje zvláštní proces, vyvolaný z politických důvodů, jaký zde dosud nebyl. K jeho zvláštnostem patří i  skutečnost, že veřejnost jej vnímá jako hon na Andreje Babiše, zatímco hlavní obžalovanou je Jana Nagyová (nikoli bývalá Nečasová). K domnělým trestným činům mělo dojít v r. 2008. Trestní oznámení pochází z r. 2013, obžaloba napadla Městskému soudu v Praze v březnu r. 2022 a hlavní líčení bylo zahájeno ve dnech 12.-16. září 2022. Délka řízení je zcela mimořádná. Zčásti ji ovlivnilo opakované jednání s Poslaneckou sněmovnou o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání a „pomohl“ bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který zrušil usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Nagyové.  Kritéria únosnosti délky trestního řízení, nastolená Evropským soudem pro lidská práva, upadla v zapomnění.

Předsedou senátu je Jan Šott, jehož svérázný způsob vedení hlavního líčení v procesu proti Vítu Bártovi možná poškodil hnutí Věci veřejné. A hlavní líčení v kauze Čapí hnízdo čistě náhodou se od začátku prolíná s významnými politickými událostmi: s komunálními a senátními volbami a s volbou prezidenta republiky.

Záludnost procesu spočívá i v korektním vedení hlavního líčení předsedou senátu Janem Šotem. Je vlídný, usměvavý, obhajoba si nemůže stěžovat na podjatost či na krácení jejích práv. Vynese-li nespravedlivé rozsudky, možná se při tom bude tvářit laskavě. Jeho vstřícnost vůči obhajobě má svůj rub: bez odporu umožnil opakované projednávání svědectví Andreje Babiše ml. a úvah o jeho zdravotního stavu a vztahům mezi otcem a synem. Důkazní situace se tím ve prospěch obhajoby příliš neposunula, ale jednání zjevně značně trápilo obž. Andreje Babiše.

Používání Andreje Babiše ml. k ponižování obž. Andreje Babiše je neobyčejná hanebnost, Za tuto nehoráznost nelze ale odsuzovat předsedu senátu, který musí nechat provést svědectví dle návrhů žalobce a právě z důvodu korektnosti připouští různá svědectví dle požadavků obhajoby.

V pondělí 4.ledna 2023 došlo konečně na výslech obžalovaných. Obětní ovečka obž. Jana Nagyová volným výkladem téměř dvě hodiny předváděla s úspornou gestikulací vystoupení hodné dívky, překypující dobrými úmysly a vždy jednající v souladu s právem, která se nedopatřením dostala do potíží, aniž by pořádně věděla jak. Výpověď opírala o pečlivou písemnou přípravu. Upozornila na velký časový odstup od událostí. Vyjádřila rozčarování nad tím, že stojí před soudem, ač se ničeho špatného nedopustila. Snažila se objasnit motivaci svého působení ve společnosti Farma Čapí hnízdo. Přihlásila se k přátelskému vztahu k Monice Babišové, jež ji poprvé vzala na Čapí hnízdo v jeho původní podobě. Byla přesvědčena, že Farma Čapí hnízdo a.s. vyhovuje kritériím malého podniku a k prokazování této skutečnosti nebylo třeba nic skrývat. Neměla chuť pokazit si nezákonným jednáním dobrou pověst. A byla to velká akce, kterou nebylo možné skrýt, takže nebylo možné dopouštět se při jejím uskutečnění nějakých nepravostí. Projekt se realizoval mimo rámec Agrofertu, protože se nehodil do jeho portfolia. Pro činnost ve vedení společnosti Farma Čapí hnízdo a získání dotace se rozhodla, protože to byl její svět a chtěla si ji uzpůsobit svému obrazu. Až do r.2009, tedy do získání první platby, společnost nekonala žádné činnosti, pouze probíhala výstavba. Čili dle jejího názoru společnost nemohla být propojena s Agrofertem. Podílela se různým způsobem na řízení společnosti. Pohovořila o působení různých dalších osob při řízení společnosti. Popsala různé podrobnosti jednání o bankovní úvěr a o dotaci. Zmínila se, že věděla, že akcionáři jsou nepodnikatelské osoby, jež nejsou akcionáři Agrofertu. Byla přesvědčena, že společnost Farma Čapí hnízdo není ovládána žádným jiným subjektem ani  není propojena majetkově s jiným podnikem. Ale společnost Agrofert byla jedním ze smluvně zabezpečených strategických partnerů. Zdůraznila, že postupovala podle dobových předpisů a metodik.  Mateřství ji později odvedlo od intenzivnější činnosti ve společnosti. Zmínila se, že společnost Farma Čapí hnízdo prošla řadou různých kontrol, z nichž většinou vycházela velmi dobře. Vybudování víceúčelového střediska Čapí hnízdo zvedlo kvalitu života v  přilehlé oblasti.

Na závěr upozornila, že většina svědeckých výpovědí se týkala dění v r.2013, kdy již ve společnosti Farma Čapí hnízdo nepůsobila. V době svého působení se nedopustila žádného utajování údajů ani jiných nepravostí. Neví, proč se dostala před soud. Senát i státní zástupce jí naslouchali pozorně. Po skončení vzali na vědomí, že na radu obhájců nebude odpovídat na otázky.

Také navazující výslech obž. Andreje Babiše měl formu volného výkladu. Pan obžalovaný byl podstatně stručnější. Úkol zvládl za slabou půlhodinu. Proces označil za absurdní a zopakoval své obvyklé mantry o jeho politickém pozadí, o procesu na objednávku. Zkritizoval rozhodnutí bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o obnovení trestního stíhání jeho a obž. Jany Nagyové, dříve zastaveného současným žalobcem Pavlem Šarochem. Vyjádřil přesvědčení o své nevině a na radu obhájců odmítl odpovídat na otázky.

Po skončení výslechů svědků předseda senátu ve shodě s obhájci zamítl nevyřízené návrhy na doplnění dokazování, rozhodl o ukončení dokazování a vyzval k závěrečné řeči žalobce Jaroslava Šarocha.  Jeho vystoupení trvalo téměř dvě hodiny a obsahem převážně kopírovalo obžalobu. Její obsah „obohatil“ o zpochybnění procesu postupné transformace společnosti ZZN Pelhřimov s.r.o. na společnost Farma Čapí hnízdo a.s. Z jeho výkladu vyplývá, že neznal řadu různých podrobností, jež ale na výsledek transformace neměly význam.  Jako laik soudím, že toto jeho snažení bylo neproduktivní, protože rejstříkový soud řádně zaregistroval společnost Farma Čapí hnízdo a.s., jež pak jednala běžným způsobem. Ostatně sám připustil, že jeho pochybnosti nemají význam pro posouzení skutkové podstaty žalovaných skutků.

V té souvislosti v souladu s nepovolenou zásadou „in dubio CONTRA reo“ předložil myšlenku, že Andrej Babiš  ml. skutečně nepřevzal akcie, které pak zůstaly v majetku Agrofertu a tím se vytvořila majetková propojenost společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. s holdingem Agrofert. Jako laik soudím, že takto vytvořená majetková propojenost je pouze formální a neměla žádný vliv na činnost společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. Meditoval i nad podnikatelským záměrem společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. Potvrdil přesvědčení, že oba obžalovaní se dopustili žalovaných skutků. V případě obž. Andreje Babiše dle mého názoru si nevšiml časového průběhu transformace výchozí společnosti ve Farmu Čapí hnízdo a.s. a neuvědomil si, že v době spuštění transformace nebyly vypsány dotace, takže nelze vložit Andreji Babišovi do hlavy záměr umožnit obž. Janě Nagyové někdy v budoucnosti, aby o ně požádala. Nakonec navrhl soudu, aby oba obžalované potrestal podmíněnými tresty v trvání tří let s odkladem na 5 let, a k tomu pro obž.Andreje Babiše požaduje peněžitý trest ve výši 10 mil. Kč, pro obž. Janu Nagyovou 500 tis. Kč.

Z obhájců se jako první ujal slova Josef Bartončík, obhájce obž. Jany Nagyové. Jeho projev trval déle než 2 hod. Upozornil, že obžaloba následuje po původním zastavení trestního stíhání a jeho zrušení nejvyšším státním zástupcem. Poukázal na odlišnost vymezení skutku ve sdělení obvinění a v obžalobě. Vyslovil názor, že žalobce se řídil zásadou „nevíme, čeho se obžalovaný dopustil, ale něco musíme najít“. Projevil pak pohoršení nad výší navržených trestů. Upozornil na nedbání některých základních principů trestního práva, jako je zákaz retroaktivity a další.

Podmínkou naplnění žalovaného skutku obžalované by muselo být způsobeno oklamáním rozhodujícího státního úřadu. K tomu ale nedošlo. V tom se ale právě rozchází obžaloba s obhajobou. Záleží na tom, kam se přikloní senát.

V každém případě obhájce navrhl zproštění své mandantky obžaloby.

Navázal na něj hodinovým vystoupením doc. Eduard Bruna, který preventivně čelil možnosti, že by došlo k rozšíření obžaloby obž. Andreje Babiše o trestný čin poškozování  finančních zájmů Evropské unie. Jeho řeč měla povahu dokonalé vysokoškolské přednášky. V úvodu pochválil odbornou vyspělost žalobce Jaroslava Šarocha, ale pak s matematickou přesností rozbil představu, že by se snad obž. Andrej Babiš mohl dopustit zmíněného trestného činu: nejen, že jej nespáchal, ale ani by jej spáchat nemohl, protože sám se žádných úkonů vyjednávání o dotace nezúčastnil, a v době, kdy spustil kroky, jimiž došlo k vytvoření společnosti Farma Čapí hnízdo, nemohl vědět, že obž. Jana Nagyová někdy pojme úmysl požádat o dotaci.

Ostatně podobnou argumentaci pak uplatnil i obhájce Michael Bartončík, jenž ve vystoupení, trvajícím cca 80 min., vyvracel tvrzení, že jeho klient vytvořil společnost Farma Čapí hnízdo a.s. se záměrem umožnit někdy v budoucnosti obž. Janě Nagyové požádat o dotaci. Zmínil se dokonce o nedostatku vybavení klienta: nevlastnil křišťálové koule. Poukázal na skutečnost, že soud neupozornil na možnost změny právní kvalifikace skutku z pomoci na účastenství, takže kvalifikace pomoci nadále platí. Vyloučil tedy možnost, že by jeho klient mohl být odsouzen pro účast na trestném činu poškozování finančních zájmů evropské unie. Vysvětlil dále, že jeho mandant nemohl působit ani jako organizátor trestného činu, když žalovaná podstata odpovídá pomoci. A tím se ve prospěch obž. Andreje Babiše vrátil k námitce, že nemohl vědět, že obž. Jana Nagyová bude někdy žádat o dotaci. Jeho kroky, směřující k zřízení společnosti Farma Čapí hnízdo a.s., měly úplně jiný důvod než vytvoření podmínek pro uplatnění žádosti o dotaci a začaly podstatně dříve, než byly vypsány dotace.

Na závěr vystoupení navrhl zproštění obž. Andreje Babiše obžaloby.

Obž. Jana Nagyová vystoupila s půlhodinovou závěrečnou řečí, provázenou velmi intenzivní gestikulací, asi svědčící o vnitřním neklidu. Nařkla nepřátelské komentátory jejího trestního oznámení, že dobře věděli, že nemají pravdu, ale neinformovaná veřejnost byla proti jejich tvrzení bezbranná. Vyjádřila se i k postavení státního zástupce, kterého chápe, ale na jehož místě by nechtěla být. Podle jejího názoru obžaloba stojí na domněnkách, jež nebyly dokazováním přeměněny ve skutečnost. Mrzí ji, že státní zástupce po  skončení dokazování neřekl, že se žádný trestný čin nestal. V její neprospěch v argumentaci vytrhává věty z judikatury. Připustila, že akcionáři zaplatili akcie po rozhodnutí Regionální rady o přiřčení dotace, ale bylo to ještě  před podáním první žádosti o výplatu.

Zřízení společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. považuje za přirozený způsob organizačního zajištění projektu, na němž nebylo co skrývat. Odmítla argument žalobce, že vyžádání dotace brala jako svůj osobní zájem,  a proto se dopustila chyb. Bylo to opačně: právě proto, že brala projekt jako svůj, si dávala pozor, aby nechybovala.

Uvedla, že trestní stíhání nechápe osobně, ví že je jednou z figurek na šachovnici. Oči jí otevřel policista, který se jí při přebírání spisu omluvil. Potěšilo ji, že se věc konečně dostala před soud. Postěžovala si na zničení pověsti v místě a narušení rodinného života.

Postěžovala si na vznik atmosféry strachu. Vyjádřila víru, že snad senát pochopil, že nedošlo k žádnému trestnému činu.

Podle zásady „finis coronat opus“ vyvrcholením závěrečných řeší bylo dvouhodinové vystoupení Andreje Babiše. Svérázností překonalo vše, co jsme od zářijových jednání slyšeli. Pan obžalovaný začal obvyklými stížnostmi na politickou objednávku, na absurditu procesu, upozornil na nesoulad obžaloby s výsledky vyšetřování služby OLAF. Pak ale dal průchod posedlosti zlobou na manipulátory se svědectvím jeho syna a s jeho příběhem. Vystřeloval do prostoru negativní energii. Jeho rozhořčení chápu a sdílím jeho názor, že došlo k velkému darebáctví. Nemění to nic na tom, že jako nástroj obhajoby byla jeho řeč pouhou ztrátou  času, protože skutkovou podstatou obvinění se nezabýval, a pro přítomné v soudní síni možná byla i nepříjemným zážitkem.

Nemění to nic na mém laickém názoru, že obž. Andreje Babiše by měl soud zprostit obžaloby. V případě obž. Jany Nagyové si nejsem tak jistý, i když mi je jí líto: do pekla ji přivedly dobré úmysly. Nebojím se, že tímto názorem ovlivním rozsudek, i kdyby snad můj článek četl někdo z členů senátu, protože soudce Jan Šott má určitě již dnes jasno.

Nemohu si odpustit poznámku k činnosti žalobce Jaroslava Šarocha. Jsem přesvědčen, že obž. Jana Nagyová by nebyla úspěšná s žádostí o dotaci, pokud by neselhal kontrolní systém státu. Nevylučuji, že vedle obž. Jany Nagyové měl na lavici obžalovaných sedět odpovědný státní úředník. Policie ale při vyšetřování postupovala jednostranně, podjatě vůči obžalovaným a Jaroslav Šaroch ji jako dozorový státní zástupce z tohoto postoje nevyvedl.

Domnívám se, že možné selhání státu je argumentem pro shovívavé posouzení jednání obž. Jany Nagyové.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

OSUDOVÉ LEDNOVÉ UDÁLOSTI V ŽIVOTĚ AB

Pro většinu obyčejných lidí praktický význam příchodu nového roku je nulový: život  běží dál stejně jako dříve. Jinak to je v případě Andreje Babiše,  významného politika, úspěšného podnikatele, obžalovaného a kandidáta na úřad prezidenta republiky. Hned v měsíci lednu jej čekají události, jež mohou zásadně změnit  běh jeho  života.

Dne 6. ledna 2023 bude pokračovat hlavní líčení v trestním řízení soudním, v němž má postavení obžalovaného. Prvostupňové řízení je u konce. Ve třech lednových dnech má být dokončeno dokazování, mají odeznít závěrečné řeči a optimisté věří, že dojde i na rozsudek. Načasování jednání potvrzuje, že proces má povahu opatření k vypuzení Andreje Babiše z politického života, v tomto případě proti jeho zvolení prezidentem republiky.

Jsem skeptický. Pochybuji, že v tomto bloku jednání dojde i na rozsudek. Program se mi zdá být příliš bohatý. Spíše očekávám, že soudce Jan Šott nařídí vyhlášení rozsudku nejpozději na 12. leden 2023. Bez ohledu na datum vyhlášení rozsudku je jisté, že nebudou uspokojeni zájemci o „odeslání do tepláků“ Andreje Babiše, ať to dopadne jakkoli. Bude-li Andrej Babiš odsouzen, bude to rozsudek nepravomocný, proti němuž se pan obžalovaný určitě odvolá. A rozběhne se další kolo jednání, které bude trvat dalších několik měsíců nebo i let.  Pouze v případě zproštění obžaloby  by rozsudek mohl nabýt okamžitě právní moc, pokud by se žalobce Jaroslav Šaroch neodvolal.

Navazující událostí bude 1. a po něm možná i 2. kolo volby prezidenta republiky. Nebude třeba, aby prezident republiky milostí umožnil Andreji Babišovi účast ani v případě, že jej senát předsedy Jana Šotta nepravomocně odsoudí. Dovíme se konečně pravdu o tom, do jaké míry soudní řízení ovlivnilo postoje voličů. Vliv bude obousměrný: některé voliče případné odsouzení odpudí, jiné povzbudí ke vzdoru proti původcům  zneužití nástrojů trestního práva k vypuzení Andreje Babiše z politického života. Případný zprošťující rozsudek by patrně jeho šance na zvolení posílil.

Setkal jsem se s anketou, zkoumající vliv setkání Andreje Babiše se školáky na sympatie voličů. Se zkoumáním vlivu případného nepravomocného odsouzení jsem se nesetkal, nebo jsem je přehlédl. Není to důležité: za pár dní budeme vědět vše.

V každém případě život Andreje Babiše poběží dál nezměněným způsobem pouze v případě, že se dočká pravomocného zprošťujícího rozsudku a současně  neuspěje ve volbě prezidenta republiky.

Případné zvolení Andreje Babiše prezidentem republiky by asi uvítala obž. Jana Nagyová, nedosáhne-li zprošťujícího rozsudku. Měla by naději, že její bývalý spoluobžalovaný ji omilostní.

Andrej Babiš si jistě přeje, aby dosáhl pravomocného zproštění. Splnění přání by vneslo klid do jeho života, takže by mohl být spokojen. Nejsem si jist, že se zvolením prezidentem by byl spokojen nejen v prvním okamžiku po zvolení, ale i po uplynutí delšího času. Soudím, že ve funkci prezidenta republiky nebude mít dostatečný prostor pro uplatnění činorodosti a vybití energie. Dostane se do postavení, jež ve srovnání s působením ve funkci předsedy vlády nebude mít příliš daleko do předčasného odchodu na odpočinek. Možná bude litovat, že nešel dále cestou vybojování vítězství v příštích parlamentních volbách a návratu do funkce předsedy vlády.

==================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

DALEKONOSNÝ DOSTŘEL PROBLEMATICKÉHO ODSOUZENÍ

K zajímavostem těchto dnů patří opožděná bdělost, kterou projevil ministr vnitra Vít Rakušan, když odmítl nominaci právníka Vladimíra Chrásteckého do čela Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT) kvůli jeho odsouzení před devíti lety k podmíněnému trestu a pětiletému zákazu působení ve vedoucí funkci v orgánech veřejné moci.

Proces dávno upadl v zapomnění. Dopad starého odsouzení do osudu Vladimíra Chrásteckého je ukázkou vedlejších účinků sporných procesů. Jsem pamětník, znal jsem účastníky osobně a celé řízení jsem sledoval v soudní síni.

Důvodem odsouzení Vladimíra Chrásteckého byla jeho téměř neviditelná účast na vydání stížnosti pro porušení zákona ministryní Danielou Kovářovou, spojené s rozhodnutím o přerušení výkonu trestu dvou odsouzených. Text stížnosti vypracoval specializovaný soudce Okresního soudu na Kladně Vlastimil Matula, působící tehdy jako stážista na ministerstvu spravedlnosti. Posouzení argumentace podnětu k podání stížnosti bylo věcí jeho svobodné úvahy: nebylo to tedy tak, že musel navrhnout určité rozhodnutí. Vypracovaný text putoval ke schválení na stůl ministryně instančním postupem přes řetěz nadřízených, doprovázen tzv. referátníkem. Jeho bezprostředním nadřízeným byl Jiří Balzer, bývalý soudce, typický „pohrobek normalizace". Nad ním stál vrchní ředitel Vladimír Chrástecký a nad ním náměstek  Marek Görges. Všichni v referátníku potvrdili, že se s textem seznámili a doporučují paní ministryni, aby jej podepsala. Jiří Balzer pak provedl nezbytné administrativní úkony k propuštění odsouzených z věznice. 

Ministryně Daniela Kovářová byla jako předkladatelka stížností pro porušení zákona mimořádně úspěšná. Zamítnutí její stížnosti Nejvyšším soudem ČR bylo vzácné. 

Pak došlo ke změně vlády. Odešla Daniela Kovářová a na ministerstvo se vrátil ješitný Jiří Pospíšil, produkt „kmotra“ ODS Jurečka. V rámci „rozkopávání báboviček, které si na jeho písečku uplácala holčička Danielka“ za několik dní po nástupu do funkce navštívil Nejvyšší soud ČR, kde se nechal informovat o jejích nevyřízených stížnostech po porušení zákona. Když se dověděl, že Nejvyšší soud již nařídil veřejné projednání výše zmíněné stížnosti, naveden Jiřím Balzerem vzal stížnost zpět. 

Zpětvzetí stížnosti pro porušení zákona, podané jiným ministrem, bylo velmi neobvyklým úkonem. Jiří Pospíšil zasáhl, ač neznal trestní spis. Soudci Nejvyššího soudu ČR museli o vyhovění jeho rozhodnutí v senátu hlasovat a bohužel se podrobili. V každém případě ministr se zachoval nekolegiálně, zasáhl do nezávislosti soudu a zmařil posouzení případu elitou trestních soudců. Pak navštívil krajského státního zástupce, který po jeho návštěvě podal trestní oznámení. 

Policejnímu vyšetřování se musela podrobit i ministryně. Ale obžaloba padla jen na Vlastimila Matulu a Vladimíra Chrásteckého. Žalobce ušetřil Jiřího Balzera, který administrativně zařídil propuštění odsouzených z vězení a podpisem v referátníku potvrdil souhlas se stížností. Později se vyjádřil, že s podáním stížnosti nesouhlasil, ale bál se, že projev nesouhlasu by mu vynesl propuštění z práce. Úplně mimo pozornost zůstal náměstek Marek Görges a Jiří Pospíšil se později vyjádřil, že rozhodnutí Daniely Kovářové bylo politické a nemůže proto za  ně nést trestní odpovědnost. 

Jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 jsem sledoval v soudní síni a vzpomínám na ně jako na nepřetržitý proud trapností ve vystoupeních soudkyně Márie Petrovkové i intervenující státní zástupkyně, na jejíž jméno si již nevzpomenu . V letech 2015-2017 jsem proces provázel pravidelnými komentáři, které jsou stále dosažitelné na mém blogu www.jemelikzdenek.cz. 

Oba obžalovaní byli pravomocně odsouzeni. Jejich cesty se pak rozešly. Soudce Vlastimil Matula uspěl s ústavní stížností. Případ se ve vztahu k jeho osobě vrátil k nalézacímu soudu. Druhé kolo se pak týkalo jen jeho. Po novém odsouzení se odvolal, ale výsledku se nedočkal: náhle zemřel. Jako laik soudím, že soudce Vlastimil Matula by uspěl i s případnou další ústavní stížností, takže tento proces nepovažuji za jednoznačně ukončený. 

Pokud se týká Vladimíra Chrásteckého, řekl bych, že k trestnímu stíhání přišel jak slepý k houslím. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

NOVINÁŘSKÁ ČEST NA PRODEJ

Trestní stíhání manželů Novotných, o němž jsem od r.2017 psával jako o „zlínském justičním hororu“, ukončil dne 14. prosince 2022 Vrchní soud v Olomouci zamítnutím odvolání státního zástupce Petr Matouška proti zprošťujícímu rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu v Brně z 16.února 2022, podle něhož se žalovaný skutek nestal. 

Tento proces je trestněprávní větví sporu mezi bývalými společníky, z nichž pan obžalovaný Jaroslav Novotný je v postavení věřitele a pan poškozený Pavel Buráň v postavení veledlužníka. Jde o ohromnou částku v řádu stamilionů. Podle mého soukromého názoru poslat věřitele do vězení by byla dlužníkova bezva finta, kdyby ovšem vyšla. 

Podle obžaloby pan obžalovaný měl vydíráním s pomocí čtyř „falešných policistů“ přimět pana poškozeného k podpisu listin, jimiž se zhoršilo jeho postavení dlužníka. 

Obě strany očekávaly rozhodnutí vrchního soudu s nervozitou. Pro Novotné by vyhovění odvolání znamenalo vrácení věci nalézacímu soudu s úkolem nechat jiný senát napravit vady rozsudku senátu Radomíra Koudely. Po letech monitorování procesu a se znalostí spisu si troufám tvrdit, že řízení by znova dospělo k zprošťujícímu rozsudku, pouze by obžalovaní museli žít dalších několik měsíců v nejistotě. Naděje Pavla Buráně na uvěznění věřitele by se nenaplnily, protože navzdory usilovným pokusům předsedy senátu Radomíra Koudely nezbylo, než postupně zprostit obžaloby obžalované ze sehrání role „falešných policistů“. Dodnes není jasné, na základě jakých poznatků je policie soudu podsunula. Mimo  Pavla Buráně je nikdy nikdo neviděl, ale bez nich nebylo možné žalovaný skutek provést. 

Pravomocné zproštění Novotných je pro Pavla Buráně značně nepříjemné. Proti zprošťujícímu rozsudku se sám nemohl odvolat. Proto se snažil ovlivnit myšlení soudců odvolacího soudu s pomocí nákladné desinformační kampaně, o které jsem psal již v článku Nákup mediálního obrazu a částečně v následujícím  Konec zlínského justičního hororu. 

Investice do desinformační kampaně byla velmi špatná, protože k požadovanému cíli nevedla. Z prostředí účinkujících následně unikly informace o neobvykle vysokých nákupních cenách za novinářskou čest. Ze stejného prostředí se ale šíří také „zaručená“ zpráva, že Novotní podplatili moravskou justici částkou 100 milionů Kč a narazil jsem dokonce na zmatence, který tvrdí, že ví, kdo a kolik dostal. Jsem zvědav, zda jako řádný občan půjde se svými poznatky na policii. Není to nic nového: předpokládatelný nezdar je třeba nějak odůvodnit a podplacení justice je pro věci neznalou veřejnost přijatelné vysvětlení. Já ostatně také přemýšlím, proč mi soudce Radomír Koudela řekl, že je nešťastný z toho, že musel vynést rozsudek ze   17.prosince 2019. Proč musel ? 

Ani v tomto případě žádné překvapení: od počátku trestního řízení koluje mezi zlínskými policisty pověst,  že Pavel Buráň vyčlenil na motivování místních orgánů činných v trestním řízení 30 milionů Kč. Pověst nikdo neprověřoval a nikdo nebyl usvědčen z přijetí úplatku a podle mého to je aspoň zčásti „kachna“. 

Vracím se k desinformační kampani, protože jsem dříve podhodnotil významnou změnu v chování veledlužníka Pavla Buráně. Najednou začal tvrdit, že vydírání bylo neoprávněné již proto, že vlastně nic nedluží, dlužníkem je jakási firma. A jeho klam ochotně převzali i někteří novináři. Je skutečností, že společníci se na návrh Pavla Buráně při rozchodu dohodli, že jeho závazek  bude formalizován jako  pohledávka Jaroslava Novotného za společností Auto Games Group a.s., jejímž byl Pavel Buráň předsedou představenstva a majoritním akcionářem. Obsahem pohledávky byla nevyplacená část kupní ceny za polovinu firmy, znalecky oceněné na 1 mlrd. Kč. V průběhu řízení Pavel Buráň osobně nebo prostřednictvím dalších osob dával najevo, že si je vědom osobního závazku. Ještě před podáním obžaloby se pokusil prostřednictvím jakéhosi Konstantina Erina přimět Jaroslava Novotného k podstatnému snížení pohledávky příslibem odměny v podobě zastavení trestního řízení.  Konstantin Erin o tom vypovídal jako svědek „pod přísahou“ před senátem Radomíra Koudely. Kriminalisté z Uherského Hradiště vyhodnotili tento počin jako pokus o podvod. Vyšetřování provedla ale zlínská policie, která sice potvrdila, že k popsanému jednání došlo, ale vyhodnotila je jako neškodný pokus o narovnání obchodněprávního sporu. Zejména se vůbec nepídila po způsobu, jakým mělo být zastaveno trestní řízení, když legální cestou by to zjevně nešlo. Proč vůbec proběhlo takové jednání, když dluh neexistuje? Pavel Buráň se před soudem  vyjádřil osobně jako „svědek pod přísahou“  o dluhu jako o osobním závazku a vysvětloval, proč dosud nezačal splácet. Stejně se vyjádřil při jiném stání jeho zmocněnec, advokát Petr Dítě st. U obou vyjádření jsem byl přítomen a zvukové záznamy jsou v mém archivu. Ve vyjádření pro soud o  svých majetkových poměrech Pavel Buráň uvedl, že od r. 2014 nabízel Jaroslavu Novotnému odkoupení pohledávky ve výši 366 234 321,57 Kč za 150 000 000,- Kč v měsíčních splátkách, ale Jaroslav Novotný skvělou nabídku odmítl. K tomu mám k disposici různá vyjádření, z nichž plyne, že se mu do splacení dluhu nechce: cena firmy klesla, nemá peníze (na stamilionové akvizice ovšem ano), dluh ještě není splatný aj. Pokud vím, dosud nezačal splácet. 

Přiznám se, že podezírám Pavla Buráně, že již od začátku plánoval ošizení společníka. Uplatnil své předkupní právo a „přeplatil“ jiného zájemce. Vložení pohledávky jako závazku do akciové společnosti byl jeho nápad a bylo pro něj výhodné: stačilo by  přivést společnost k úpadku a dluh by zmizel. 

Malá poznámka na okraj: najatí novináři dramaticky hovoří o únosu.  Nevšimli si, že obžaloba byla podána pro trestný čin vydírání. Únosce viděl jen Pavel Buráň. Naopak svědkyně, která čekala na manžela v autě před vilou Novotných a Pavla Buráně nezná, viděla příjezd a vstup do domu muže, kterého nikdo nedoprovázel, jehož popis odpovídá vzhledu Pavla Buráně. Státní zástupce Petr Matoušek ji chtěl stíhat pro křivé svědectví. 

Pecunia non olet. Pach peněz byl v případě této desinformační kampaně tak silný, že zmátl i  jinak bystré novináře. 

Na závěr humorné prvky příběhu:1) K vydírání nestačila hlaveň pistole, přiložená k hlavě poškozeného. Pojistkou pro případ selhání zbraně bylo přiložení ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou kapalinou. 2)Neexistující „falešní policisté“ tak vyděsili obra Pavla Buráně (hmotnost 120kg-170 kg), že se nechal neozbrojenými Novotnými donutit k nadměrné konzumaci tvrdého alkoholu s následným padáním do trnitého křoví.   

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

PŘEDVÁNOČNÍ PŘEKVAPENÍ V KAUZE ČAPÍ HNÍZDO

V pondělí 19.prosince 2022 proběhlo u Městského soudu v Praze zahajovací jednání bloku hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo, původně naplánovaného na čtyři dny. V jeho úvodu předseda senátu Jan Šott podal přehled dosavadního průběhu řízení. Připomněl, že obžalovaní projevili záměr v tomto bloku dokončit své výpovědi. S jejich vystoupením počítal. Dále se měl soud zabývat znaleckými posudky, výslechy znalců a vyhodnocením listinných důkazů. Zmínil se o žádosti o odročení řízení z důvodu podání ústavní stížnosti obž. Andreje Babiše s tím, že to není důvod k odročení. Přikročil pak k výslechům znalců. 

Všechny tři výslechy znalců se vztahovaly k osobě Andreje Babiše ml. Jeden zkoumal opakovaně jeho podezřelý podpis, k němuž se svědek nehlásí a vyvstalo podezření, že jde ve skutečnosti o napodobeninu, pořízenou obž. Andrejem Babišem. Na něj navázala znalkyně- psychiatrička a po ní znalkyně- psycholožka. 

Podle mého laického názoru tyto znalecké posudky a k nim se vztahující výslechy znalců nemají žádný význam z hlediska posouzení skutkové podstaty obvinění obžalovaných. Andrej Babiš ml. neví nic o rozhodovacích procesech při realizaci projektu vybudování víceúčelového zařízení Farma Čapí hnízdo a ač byl akcionářem (ať už vědomým či nevědomým), nepodílel se na činnosti statutárních orgánů, nevykonával řídící funkce. Navzdory bezcennosti jeho svědectví a s tím souvisejících výkonů znalců, obhájci se podřídili taktice žalobce a soudu a vyslýchali znalce velmi důkladně. Např. obhájce Michael Bartončík položil znalcům 29 otázek, a činil se i doc. Eduard Bruna s 25 otázkami. Otázky kladl občas i obž. Andrej Babiš . 

Zjevný účel zařazení tohoto svědka je ponižování obž. Andreje Babiše, jenž velmi těžce nese skutečnost, že v procesu proti němu stojí vlastní syn.  Kromě posedlosti přesvědčením, že toto řízení má politickou povahu, neboť důvodem pro jeho vyvolání je snaha vypudit jej z politického života, stěžuje si právem na zneužití syna. Prožitek z používání syna jako nástroje proti němu v něm vyvolává napětí, které jej občas vede k neomaleným komentářům výroků znalců. Vysloužil si i dva vstupy předsedy senátu do jednání s výtkou nevhodného vyjadřování. Vrcholným projevem jeho rozhořčení bylo desetiminutové vyjádření k výpovědím znalkyň, ke kterému se přihlásil po odchodu znalkyně-psychiatričky. V něm se vyjádřil, že je a byl dobrý táta, což předseda senátu jako omluvu emotivního vystupování neuznal. 

Justice by měla dbát, aby její jednání mělo vždy vysokou etickou úroveň bez ohledu na jakékoli vnější tlaky a bez ohledu na vlastnosti a postavení osoby, kterou se zabývá. O etičnosti manipulace s osobou Andreje Babiše ml. nemůže být řeč. Po této stránce tento proces patří k ostudám české justice. 

Na vystoupení obž. Andreje Babiše navázala dvacetiminutová intenzivní debata mezi předsedou senátu a obhájci o  možném dalším postupu v hlavním líčení. Ve hře byla možnost čtení znaleckých posudků bez výslechu znalců, připravenost obžalovaných na vystoupení a jejich začlenění do dalšího programu, možnost doplnění dokazování a projednání listinných důkazů, obsahová a časová náročnost závěrečných řečí. Debata vyústila v rozhodnutí předsedy senátu o odročení hlavního líčení na dny 4.-6. ledna 2023. Za tři hodiny „bylo vymalováno“.Obžalovaným spadly do klína tři dny navíc na zkažení vánoční pohody přemýšlením o možném výsledku řízení. 

Předseda senátu Jan Šott se vyjádřil, že další prodlužování řízení by bylo nevhodné, takže další jednací dny neplánuje. Připomínám ale přísloví, podle něhož „cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími“. Programová náplň lednového bloku jednání je velmi náročná. Společenský význam tohoto procesu je značný. Nemělo by proto dojít k vyhlášení rozsudku po krátké poradě senátu. Jsem skeptický. Nebudu překvapen, dojde-li k vyhlášení rozsudku až v předvolebním týdnu. Může to ovlivnit výsledek voleb, a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obž. Andreje Babiše.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

PŘEDZVĚST KONCE JUSTIČNÍ ŠIKANY ZEMKŮ ?

Od r.2014 sleduji trestní a správní soudní řízení proti podnikatelskému klanu Zemků, související s jejich podnikáním ve fotovoltaickém byznysu. Podporoval jsem obhajobu předsedkyně Energetického regulačního úřadu  (dále jen ERÚ) Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové, které zlomyslný státní zástupce Radek Mezlík „přihodil“ k obžalovaným ve věci Zemkových chomutovských fotovoltaických elektráren, ač v době vydání údajně podvodně získaných licenci pro jejich provoz ještě netušily, že někdy budou pracovat v ERÚ. O fotovoltaickém byznysu jsem na počátku téměř nic nevěděl a tu část jednání, která se týkala údajného licenčního podvodu, jsem sledoval téměř jen jako zvukovou kulisu. Ale postupně mě začala související věcná a právní  problematika zajímat a zájem mě přivedl k velmi podrobnému seznamování s jejím obsahem.

Nepamatuji si, že by justice od r.2014 až do současnosti vydala nějaké rozhodnutí ve prospěch Zemků. Až 15.prosince 2022 jsem se mohl seznámit s  ústavním nálezem III. ÚS 1420/22, jímž Ústavní soud senátem předsedy Vojtěcha Šimíčka vyhověl ústavní stížnosti Zdenka Zemka st. ve sporu s obecnými soudy kvůli „přihození“ k rozsudku o dohodě o vině a trestu dodatečného požadavku na úhradu škody státu ve výši 18 mil. Kč. Soud s ním tento požadavek neprojednal, ale navíc žádné řízení o vzniku škody a její výši neproběhlo.

Vrchní soud v Olomouci bude muset o věci znova jednat a rozhodnout. 

Zpráva, kterou o této záležitosti pohotově vydala Česká justice, obsahuje přídatné informace včetně nepravdivých klišé, např. tvrzení, že Zdenek Zemek st. spáchal zvlášť závažný zločin podvodu, neboť „jeho solární elektrárna VT-Sun na Chomutovsku získala licenci 31. prosince 2010, kdy nebyla plně dokončená. Na poslední chvíli si tak vydobyla nárok na vyšší výkupní cenu elektřiny“. 

Z mého laického pohledu má spor, k němuž se vyjádřil ÚS,  velmi zajímavé pozadí. Zemkovi vybudovali v chomutovském areálu dvě pozemní a jednu střešní elektrárnu, které vlastnily tři holdingové společnosti s ručením omezených. Hlavním hybatelem projektu byl Zdenek Zemek st., který byl jednatelem společnosti, vlastnící střešní elektrárnu, u dvou pozemních byli jednateli jeho synové. Trestní řízení proti jednatelům  pozemních elektráren vyvolal v r.2011 bývalý místopředseda ERÚ. Obžalobu podal státní zástupce Radek Mezlík a jejího projednání se ujal senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu Brno, který s oblibou rozdával drakonické tresty. Zdenek Zemek st. se musel vyrovnat s uvězněním synů. 

Trestní oznámení kvůli střešní elektrárně vyvolal daleko později ERÚ v rámci „nápravných opatření“, která úřad prováděl po nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ. Trestní řízení soudní vedl opět Krajský soud Brno, tentokrát senát Petra Jirsy, ovšem opět na základě obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka. 

Přípravné řízení ve věci VT-SUN bylo mimořádně dlouhé a  další průtahy vyvolalo vážné onemocnění Zdenka Zemka st. Soud vyčlenil jeho věc do samostatného řízení. Když se pak uzdravil, začal  připravovat svou obhajobu. Shromáždil skupinu  právníků a různých odborníků, která prozkoumala právní situaci do hloubky a připravila obhajobu pana obžalovaného na uplatnění požadavku na zprošťující rozsudek. 

Byl jsem proto překvapen, když Zdenek Zemek st. odjel k soudu vybaven vědomostmi na dosažení zprošťujícího rozsudku, ale vrátil se s uzavřenou dohodou o vině a trestu. Tu ovšem mohl uzavřít jen za cenu přiznání k něčemu, co nespáchal a ani spáchat nemohl. 

Domnívám se, že jde o jeden z četných příkladů uplatnění zásady, že svoboda je jen správně pochopená nutnost. Žalobce Radek Mezlík obžaloval pana obžalovaného „v páru“ s Janem Hudečkem, představitelem dodavatelské společnosti. Toho pak nejdříve soudil senát Aleše Novotného  v řízení ve věci vydání licencí pozemním elektrárnám a následně senát Petra Jirsy v řízení kvůli vydání licence pro střešní elektrárnu mu vyměřil souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Představa, že by senát Petra Jirsy překročil svůj stín a po skvělé obhajobě by zavřel oči a zprostil by Zdenka Zemka st. obžaloby, byla zřejmě nerealistická. Dohoda o vině a trestu byla v dané chvíli rozumným kompromisem. 

Překvapení z uzavření dohody o vině a trestu mě vyburcovalo k pečlivému přezkoumání obou obžalob, podaných státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Jako laik jsem dospěl k přesvědčení, že obě mají povahu křivého obvinění, neboť popis cesty Zemků k získání licencí hrubě deformují. 

Skutkový děj se odvíjel v situaci zločinného rozhodnutí státu o změně podmínek financování fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010.  Bylo nutné velmi rychlé jednání, neboť budování elektráren bylo zčásti financováno z miliardového úvěru, jehož platební kalendář byl reálný pouze za předpokladu platnosti vyšších výkupních cen za elektřinu. Pokud by holding o výhodu vyšší ceny přišel, hrozila by nezpůsobilost splácet se všemi myslitelnými katastrofickými důsledky. V licenčním řízení bylo třeba prokázat, že žadatelé jsou majiteli zařízení.  Všichni tři jednatelé proto v předstihu převzali od dodavatele protokolárně do vlastnictví svých firem zařízení elektráren, ač ke dni podpisu protokolů na nich byly drobné nedodělky. Dne 20. prosince 2010 se dostavila komise pověřených pracovníků ERÚ k přezkumu způsobilosti elektráren pro získání licencí. Zjistila malý rozdíl mezi stavem zařízení a údaji předávacího protokolu. Pro danou chvíli nepovolila vydat licence. 

Vývoj šel ale dále. Investoři se dohodli s ERÚ na odstranění zjištěných nedodělků. 22.prosince 2010 posoudili  stav elektráren odborní pracovníci distributora a připojili elektrárny k síti. Elektrárny začaly dodávat proud do sítě.  Dne 31. prosince 2010 se pak dostavila znova komise pověřených pracovníků ERÚ, které sekundovali různí odborníci, přizvaní investory, mezi nimi expert úvěrující banky. Tato  skupina posoudila stav elektráren a uznala je za způsobilé k vydání licencí. Výsledky obhlídky elektráren smazaly rozdíly mezi údaji v protokolech o převzetí zařízení a skutečností. Podle obžaloby ale tato závěrečná část licenčního řízení neproběhla, žalobce ji vůbec nezaznamenal a soudci Novotnému to nevadilo. 

Pokud tedy vydáním licencí dne 31.prosince 2010 vznikla škoda, odpovědnost za ni měli nést úředníci ERÚ, kteří uznali způsobilost elektráren k obdržení licencí. 

Žalobce uvedl nepravdivě v obžalobě, že ke dni prohlídky nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, což nebyla pravda. Odvolací Vrchní soud v Olomouci tuto formulaci odmítl jako vadnou, ale „křivost“ obžaloby nezjistil, neb nevedl přiměřené dokazování. 

Ve vztahu ke střešní elektrárně je křivost obžaloby zvlášť výrazná, protože komise ERÚ při žádné z návštěv areálu na střechu nevystoupila, takže není k disposici přímý důkaz o stupni dokončenosti elektrárny. 

Obžaloba je šikanózní i z toho důvodu, že v areálu se nacházejí elektrárny jiných majitelů, jimž ERÚ vydal licence již v listopadu 2010, kdy měly do dokončenosti hodně daleko. Proč orgány činné v trestním řízení napadly Zemky, zatímco majitele jiných nedokončených elektráren nepronásledovaly? 

Shodou okolností proběhlo ještě jiné vyšetřování, vedené severočeskou kriminální službou PČR. Jeho výstupem bylo zjištění, že ke dni 31.prosince 2010 všechny Zemkovy elektrárny byly dokončené a naplňovaly podmínky pro vydání licencí. Správnost policejních závěrů potvrdil stejný státní zástupce Radek Mezlík, který na jednatele investujících  společností podal „křivé“ trestní oznámení. 

Pro úplnost uvádím, že v té době žádný zákon nestanovil, že podmínkou pro vydání licence je úplné dokončení výstavby elektráren. 

Zejména v případě Zdenka Zemka st. se zdá být opodstatněné přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdyby v době krize, kdy se poptávka po lešenářských trubkách snížila na nulu, propustil několik set dělníků, nemusel mít starosti. Protože pro  ně vymyslel náhradní program výroby stojanů k fotovoltaickým panelům a stavění solárních elektráren, musel se dožít uvěznění synů a i on osobně  má nepříjemnosti. 

Na základě zjištění, že Zemkové a Jan Hudeček byli obžalováni a odsouzeni na základě „křivé“ obžaloby jsem podal dne 24. července 2022 podnět ke stížnosti ministra v jejich prospěch. Brojil jsem v něm zejména proti „křivosti“ obžaloby, upozornil jsem na výsledky šetření severočeské policie, namítal jsem zastření odpovědnosti úředníků ERÚ a v neposlední řadě jsem namítl přehlédnutí skutečnosti, že odsouzení jednali v tísni, vyvolané zločinným zásahem státu. 

Dne 23. srpna 2022 mě pan ministr Pavel Blažek přijal ke krátkému rozhovoru. O podnětu ke stížnosti pro porušení zákona z 24.července nevěděl a neznal jména bratrů Lebánkových,  na jejichž dopisy ministrovi opakovaně z jeho pověření odpovídaly úřednice. Předpověděl jsem tehdy, že pan ministr mému podnětu nevyhoví. 

Skutečně 7. prosince 2022 zamítavé rozhodnutí přišlo. Z jeho textu vyplývá, že jeho autoři mé podání asi vůbec nečetli. Začíná to již tím, že ve výčtu osob, v jejichž prospěch jsem podnět podal, chybí jméno Zdenka Zemka st. Důvody k podání stížnosti ministra popřela již bývalá ministryně Marie Benešová 6.srpna 2021, atd. Zamítavé stanovisko se ale netýká Zdenka Zemka st., o němž se prý ještě bude jednat. To je další důkaz, že úředníci můj podnět nečetli: všechny výtky, v podnětu uvedené, se stejnou měrou týkají všech zmíněných odsouzených. K vyčlenění Zdenka Zemka st. ve vztahu k nim není žádný důvod. Argumentace tohoto dokumentu se mého podání netýká. Je to příznačné pro způsob myšlení ministerských úředníků: jednou, kdysi dávno, se ministerstvo rozhodlo, že Zemci se dostali do vězení právem a na tom se nebude nic měnit. V tomto duchu úředníci vypracují odpověď žadateli a ministr ji bez rozmyslu podepíše. Nemyslím, že toto je způsob chování ministra a úředníků, příznačný speciálně pro působení ministra Pavla Blažka: povrchnost ministerských úředníků a jejich necitelnost k osudům nespravedlivě stíhaných  jsou trvalým znakem chování tohoto úřadu. Ve vztahu ministrů k podezření na možné poškozování občanů nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení převažuje lhostejnost k osudům obětí justice, do které občas prosvitne zvýšený zájem. Mezi jednotlivými ministry jsou sice nevelké, ale přece jen rozdíly. 

Výše popsaný osud mého podnětu ke stížnosti pro porušení zákona mě vede k opakování již dříve vysloveného názoru, že by se měl změnit název ministerstva. Ministerstvo justice by bylo přiléhavějším názvem, neboť justici v širším pojetí skutečně spravuje, ale se spravedlností nemá co do činění.  Spíše než starosti o spravedlnost lze se u něj setkat se zastíráním nespravedlnosti a s ochranou pachatelů bezpráví. Dokladem oprávněnosti návrhu je skutečnost, že z tohoto úřadu nevyšla nikdy legislativní iniciativa k propojení odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, s úpravou kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců. Stát dnes vyplácí ročně více než 200 milionů Kč na odškodnění, ale pachatelé zlořádů se ze svých skromných platů nepodílejí. 

Úplně na závěr vyslovuji naději, že snad výše zmíněný ústavní nález nebude posledním úkonem spravedlnosti ve prospěch Zemků. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz