Ve dnech 22. a 23. července 2020 u
zlínské pobočky Krajského soudu v Brně v procesu proti údajným výrobcům
padělků cigaret Marlboro proběhly zbývající výslechy svědků a čtení listin a
nakonec zazněly závěrečné řeči. Soud se případem zabývá od 15. června 2015.
Začal jsem jej sledovat v r.2018 a zpočátku jsem o něm psal jako o příběhu „Rošťáků“ a
„Slušňáků“. Jako „Slušňáky“ jsem označil bratry Lebánkovy, majitele Lesního
hotelu ve Zlíně. „Rošták č.1“ je recidivista Roman Šulyok, odsouzený mimo jiné
za násilí na bratrech Lebánkových k dlouhému pobytu ve vězení, „Rošťák
č.2“ je jeho mladší bratr Jan. „Zvláštní jednotkou“ jsou otec a syn Uhříkovi,
kteří hrají nějakou vlastní hru a jsou blízcí Romanu Šulyokovi. Obžalobě čelila
také obchodní společnost Vltava holding a.s. bratrů Lebánkových. Proces
spustila obžaloba Městského státního zastupitelství v Praze, jež se
vyznačuje kvalitou mimořádného zmetku.
Věcí se zabýval senát „soudkyně OLO“ – Ivety
Šperlichové, která jej dovedla až k prvnímu rozsudku. Obžaloby zprostila
pouze obžalovaného přítele Lebánků Jozefa Kajabu, jehož nařkl Roman Šulyok, že jim
opatřil tabák. Pak ale Ústavní soud
rozhodl, že je podjatá proti obž. Ladislavu Lebánkovi, a Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek
a případ jí odebral.
Zanechala ale za sebou stopy, které
poznamenaly další chod procesu. Hned na začátku z něj vyloučila hlavního
obviněného Romana Šulyoka a v samostatném řízení jeho trestní stíhání
zastavila bez navýšení trestu. Od té doby opakovaně posloužil jako svědek
obžaloby. Protože je ve výkonu trestu za násilí proti spoluobžalovaným Lebánkům,
určitě se nesnažil jim pomáhat a soud musel ztrácet čas prověřováním jeho
fabulací.
Do samostatného řízení vyloučila také
jeho mladšího bratra Jana. Ale v jeho případě došlo také ke zrušení
rozsudku a odebrání věci a za to, že jako podjatá ještě po rozhodnutí Ústavního
soudu vydala rozhodnutí, ji tehdejší předseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Šámal poslal před kárný soud.
Proces tedy probíhá znova od nuly. Senát
předsedy Jiřího Dufka zahájil nové hlavní líčení 23.dubna 2019. Opakovaly se důkazy, provedené
před senátem Ivety Šperlichové, ale Jiří Dufek dokazování doplnil a rozšířil.
Zvláštním prvkem dokazování byl jeho zápas s Celní správou ČR o objasnění
podivného zásahu celníků do vyšetřování. Ti sledovali příjezd kamionu
s tabákem, ale nesdělili soudu, odkud přijel, kdo jej řídil, kdo zaplatil
zboží i přepravu. Přitom zjištění majitele tabáku je zvláště kvůli struktuře
skupiny obžalovaných pro rozhodování soudu nesmírně důležité. Iveta Šperlichová
se o tento důkaz nezajímala. Jiří Dufek se snažil z Celní správy důležité
informace „vydolovat“, ale neuspěl. Působí to na mne dojmem, že došlo k nepovolenému
předstíranému převodu tabáku, jenž pak byl záminkou pro vpád celníků a
policistů do skladu, v němž se najatí řemeslníci pokoušeli zprovoznit
linku na výrobu cigaret (podrobnosti např.v mém článku Celní správa brzdí
trestní řízení). Výsledkem rozšířeného dokazování je jistota, že Roman Šulyok
skutečně vyráběl a obchodoval padělky cigaret Marloboro v Malhosticích.
Poškozenou firmu Philip Morris
zastupovala mezinárodně uznávaná specialistka na ochranu práv k ochranným známkám Karin Pomajzlová.
Státní zástupce Petr Matoušek se
držel své závěrečné řeči z „předchozího kola“. Podle jeho názoru se důkazní
situace po novém dokazování v podstatě nezměnila. Uznal, že obžalovaní
netvoří organizovanou zločineckou skupinu. Pozoruhodný byl jeho projev
nespokojenosti s prací policie, která prý nevyvíjela přiměřené úsilí a
vyšetřování ukončila předčasně, aniž by úplně rozkryla strukturu sítě a vztahy
obžalovaných. Na jiném místě ale vyčetl obž.Ladislavu Lebánkovi jeho výrok o
nedůvěře k místní policii.
Státnímu zástupci je jasné, že
hlavními viníky jsou bratři Lebánkové, kteří poskytli Romanu Šulyokovi prostory
pro umístění linky na výrobu cigaret, řídili práce na zprovoznění výrobní
linky, poskytli drobné související
služby a zcela nepochybně začali vyrábět padělky cigaret Marlboro. Důkazem je
právě dovezený tabák. Všichni obžalovaní podle jeho názoru bez výjimky věděli,
že účelem zprovoznění strojů je výroba cigaret.
Kvůli jasné vině požadoval pro bratry
Lebánkovy trest odnětí svobody v rozsahu 5-6 let, k tomu dočasný zákaz
činnosti ve statutárních orgánech společností a peněžitý trest. Všem ostatním
až na obž. Jozefa Kajabu navrhl různě vysoké podmíněné tresty. V jeho případě
opět doporučil zproštění obžaloby Jozefa Kajaby.
Karin Pomajzlová sdělila soudu
stručně, že trvá na oprávněném požadavku firmy Philip Morris na odškodnění.
Pro větší část obhajoby je jasné, že
hlavním viníkem je ods. Roman Šulyok: patří mu stroje, má zkušenost s výrobou
padělků cigaret Marloboro a jejich prodejem. Celá akce směřovala k uspokojení
jeho zájmů. Stroje přivezl s legendou, že je nechá zprovoznit a předvést zájemci
o jejich odkoupení.
Obhajoba všech obžalovaných jednotně
odmítala nárok poškozené společnosti Philip Morris na odškodnění, protože
zadržené padělky se nedostaly na trh a není ani prokázáno, že byly určeny
k prodeji. Poškozené proto nevznikla újma, protože zadržené výrobky
nevytlačily z trhu pravé cigarety Marlboro.
Obdobně ohhajoba popírá, že by státu
vznikla škoda, protože spotřební daň z dovezeného tabáku zaplatila
žalovaná firma Vltava holding a.s. jako skladovatel. Všichni obžalovaní
setrvali na stanovisku, že uvěřili původní legendě Romana Šulyoka o nutnosti
zprovoznění linky za účelem předvedení zájemci o její odkoupení. Tristní je
postavení řemeslníků, najatých k zprovoznění linky: úkol nesplnili a
pracovali zdarma. Zařízení, dovezené Romanem Šulyokem, v Lůžkovicích nikdy
souvisle nepracovalo. Dokazuje to otřesové čidlo, vysílající SMS při každém
spuštění a zastavení stroje, které se celníkům podařilo nepozorovaně upevnit na
výrobní stroj. Nikdo z obžalovaných s padělky Marlbor neobchodoval.
Obhájci bratrů Lebánkových jako
hlavních obžalovaných uvedli, že jejich klienti neměli s akcí Romana
Šulyoka nic společného až na to, že na doporučení společného známého mu
povolili uskladnit stroje v jejich skladu a ve strachu z jeho
agresivity poskytli pár drobných služeb. Není prokázáno, že by byli vlastníky
dovezeného tabáku. Do příslušného skladového
prostoru nechodili a ani jiným způsobem nekontrolovali průběh prací. O dovozu
tabáku nic nevěděli, na jeho přepravě se nepodíleli a ani se na něj nešli
podívat. S cigaretami
neobchodovali. Na rozdíl od Romana Šulyoka jsou bezúhonní a byli v dobré finanční
situaci, takže neměli motivaci k vstupu do rizikového nezákonného podnikání.
Doznávám, že jsem nezaznamenal žádný důkaz, který by jejich obhajobu vyvracel.
Jejich přítel Jozef Kajaba, zproštěný
v „prvním kole“, nechal přečíst advokátem závěrečnou řeč, byť státní zástupce
opět navrhuje jeho zproštění. Dštil v ní oheň a síru na policii kvůli
nezákonnosti jeho sledování a odposlechů. Stěžoval si, že všude, kde
mluvil o houbách nebo o rýži, vkládali
do jeho projevu slovo tabák. Samozřejmě popřel svou účast na obstarání tabáku.
Obhájce obžalované společnosti Vltava
holding a.s. na konci vystoupení položil předsedovi senátu řečnickou otázku,
„co vlastně má“ na ni, když nebylo prokázáno nic více, než vyhovění žádosti
člena statutárního orgánu společnosti o pronájem skladu Romanu Šulyokovi a
zaplacení spotřební daně z tabáku z titulu platebního příkazu
finanční správy skladovateli.
Nemohu si odpustit laickou poznámku.
Nechápu, proč byli obžalováni řemeslníci, kteří se neúspěšně pokoušeli
zprovoznit stroje. Zadání znělo: zprovoznit stroje a připravit je na předvedení
zájemci o jejich odkoupení. Pokud jim žalobce podsouvá vědomí, že pravým účelem
jejich působení je příprava na spuštění výroby cigaret, nemá pro svou domněnku
žádný důkaz.
Rozpor mezi sebevědomými tvrzeními
žalobce a argumentací obhajoby je zásadní. Nikdo z obžalovaných se necítí
vinen. Výjimkou není ani obž. Jan Šulyok, který na přání svého bratra
navštěvoval Lůžkovice a kontroloval vývoj pokusů o zprovoznění strojů. Podobný
je postoj Jiřího Uhříka ml., který byl zjevně zasvěcen do příjezdu kamionu
s tabákem a převezl zboží svým kamionem z překladiště do skladu
v Lůžkovicích. Vyhlášením rozsudku 28. srpna se nám dostane informace, jak
se s rozporem mezi názory státního zástupce a obžalovaných vypořádal
senát. Nepředpokládám, že tím řízení definitivně skončí, neboť jistě se někdo
odvolá.
========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě
na adrese http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389. Knihu jsem
zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena
Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných
téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním
vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými
jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v
knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat