Říká se, že stát je špatný hospodář.
Podíváme-li se na počínání českého státu ve vztahu k solárnímu byznysu,
zdá se mi rčení slabé: stát se mi jeví jako chaot. Poznatky jsem postupně
nasbíral jako vedlejší produkt při podpoře obhajoby Aleny Vitáskové a Michaely
Schneidrové, nyní již definitivně pravomocně zproštěných obžaloby z nezákonného
jednání ve prospěch podnikatelské skupiny dr. Zemka.
Aby stát splnil požadavky Evropské
unie na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, lákal investory na jejich budování
nabídkou rozmařilé podpory. V listopadu r.2010 ale nečekaně snížil výkupní
cenu elektřiny pro zařízení, uváděná do provozu od 1.1.2011, z dosud platných 12.250 Kč/MWhod. na
5.500 Kč/MWhod. Ohrozil tím existenci řady investorů: pokud si vzali na
financování výstavby fotovoltaických elektráren úvěr, jehož splátkový kalendář
stál na předpokládaném příjmu s cenou 12.250 Kč/MWhod., po snížení ceny by
jim nevynášely elektrárny dost peněz na splátky a skončili by krachem.
Pak stát začal kriminalizovat
podnikatele, kteří se nechali nalákat jeho nabídkami a v tísni, vehnáni
státem do stavu ohrožení krachem, se snažili do 31.prosince 2010 získat licenci
stůj co stůj. Kromě toho stát začal
odebírat ve správním řízení již vydané licence a tím opět hnal podnikatele do
krachu. Když pak zjistil, že podpora je skutečně rozmařilá, uvalil v roce 2011 na
příjmy fotovoltaických elektráren mimořádnou solární daň ve výši 26%.
Současně média a někteří politici
začali vytvářet nepřátelskou atmosféru proti „solárním baronům“ bez rozlišování
mezi spekulanty a seriózními investory. Tento terminus technicus ve skutečnosti
sluší pouze spekulantům, kteří v investování do výstavby fotovoltaických
elektráren našli příležitost k „vyprání“ peněz, nebo VIP jedincům, kteří
získali podíly na společnostech provozovatelů fotovoltaických elektráren jako
úplatek za protislužbu či jiným šizuňkům. Sotva jej lze vztahovat na
podnikatele, který ve výstavbě fotovoltaických elektráren našel efektivní
využití brownfieldů ve svých továrnách, nebo ve výrobě nosných konstrukcí pro
fotovoltaické panely našel v době krize náhradní program za dramatický
pokles zájmu o jeho běžné výrobky.
V trestním řízení stát
nadřazoval svou představu o zločinných záměrech „solárních baronů“ nad prostou
skutečnost. V panice, kterou vyvolalo cenové rozhodnutí Energetického
regulačního úřadu z 8.listopadu 2010, úřad zaplavila spousta žádostí o
vydání licence, kterou nemohl do konce roku zvládnout. Kdo se chtěl dostat do
pořadí ještě v r. 2010, musel se přihlásit o vydání licence
s předstihem a vedle vyvinutí maximálního úsilí o dokončení výstavby musel
připravit potřebnou dokumentaci. Vystavoval se ale riziku, že z hlediska
orgánů činných v trestním řízení, neznalých souvisejících procedur, že se předstižné
administrativní úkony mohou jevit jako příprava na oklamání Energetického
regulačního úřadu. K případnému oklamání by ovšem mohlo dojít pouze
v případě, že by úřad z nějakých důvodů udělil licence bez ohledání
provozovny na místě. Vysvětlovat to státním zástupcům a soudcům, kteří se
vydali na hon na „solární barony“ v domnění, že páchají dobro, bylo
prakticky nemožné: nikdo přece nemohl rozumět všemu lépe než oni, kteří
nerozuměli ničemu.
Úřady nechaly padat na hlavy
investorů také individuální pochybení podřízených
jednotlivců, podílejících se na přípravě žádosti na udělení licence pro fotovoltaické
elektrárny. Tak například v případě jednoho investora Energetický
regulační úřad až po udělení licencí zjistil,
že k žádosti o licence byly přiloženy padělky revizních zpráv. Bylo to
důvodem k zahájení trestního stíhání, které se neomezilo na padělatele,
ale postihlo i investora a další osoby z jeho okruhu, z nichž nikdo o
padělcích nevěděl a ani vědět nemohl. A náhle,
po více než pěti letech zcela bezpečného provozu elektráren soudci správního
soudu kvůli pochybení jednotlivců s klidným svědomím odebrali licence
dvěma elektrárnám a připravili tak investora o příjem, z něhož stále musí
splácet miliardový úvěr. Mohli si to dovolit: za spáchanou škodu v řádu
stovek milionů by jim prospěla převýchova k užívání zdravého selského
rozumu v zařízeních Vězeňské služby ČR, ale jsou nedotknutelní.
Panika, vyvolaná cenovým opatřením
z listopadu r.2010, zaslepila oči „honcům“ i žadatelům o licence, popř.
jejich obhajobě. Nedoceněna zůstala odpovědnost státu za neoprávněné udělování
licencí. Nejvyšším nástrojem posouzení způsobilosti elektrárny pro získání
licence byla obhlídka zařízení na místě, provedená skupinou odborníků
Energetického regulačního úřadu, obeznámených s licenčním spisem, tedy
zmocněnců státu. Jejich souhlas s udělením licencí byl úkonem státu, ale
orgány činné v trestním i správním řízení si neuvědomovaly, že zmocněnci zatížili
stát odpovědností. Pokud později vznikly nějaké pochybnosti o správnosti
rozhodnutí o udělení licencí, úřady hledaly viníky všude jinde než u zmocněnců
státu. Je přece věcí státu, že při prověřování způsobilosti elektráren
k provozu neudělal vše tak, jak měl, a není spravedlivé, aby za jeho
pochybení nesl odpovědnost investor.
S odstupem času se mi jako
laikovi zdá, že v chaosu roku 2010 jak orgány činné v trestním
řízení, tak obhajoba, se nestačily orientovat ve vývoji legislativy a
přetahovaly se o nesmysly. Podmínky podnikání v oboru upravoval do všech
podrobností energetický zákon a zákon na
podporu obnovitelných zdrojů . Mimo jiné stanovil, že výkupní dotované ceny se
nesmí meziročně snížit o více než 5%, pokud se při daných pořizovacích cenách
nezkrátí návratnost investice pod 11 let. Jedna z novelizací umožňovala
dokončit rozestavěná zařízení za stávajících podmínek do 31. března 2011. Nikdo ale nezpochybnil
zákonnost cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 8.
listopadu 2010, která spolu s uvalením solární daně způsobilo snížení ceny
o 54%. Pro mnohé investory byl pokles výkupní ceny na 5.500 Kč/MWhod. od
1.1.2011 likvidační. Návratnost jejich investic se odsunula teoreticky na 27 a
více let, prakticky do nekonečna.
Orgány činné v trestním řízení i
správní soudy s jásotem bily vybrané investory ve fotovoltaice po hlavách
s použitím podzákonného předpisu, aniž by se pozastavily nad tím, že podle
zákonů jsou věci úplně jinak.
Pro chaotičnost stavu, který panoval
v oblasti řízení fotovoltaického byznysu, je příznačná skutečnost, že Energetický regulační úřad na popud
zaměstnanců ČEZu vydal potichu v říjnu r.2010 na svých internetových
stránkách „výkladové stanovisko“ k cenovému rozhodnutí z r.2009, které
poskytlo návod k obcházení cenového výměru z r. 2010. Četné elektrárny, jež podle něj neměly nárok na
cenu roku 2010, dle tohoto výkladového
stanoviska prodávaly vyrobenou elektřinu za 12.250 Kč/MWhod. až do poloviny
roku 2013. Podle Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vydáním
„výkladového stanoviska“ nedošlo k trestnému činu.
Neodpovědný stát tedy nejdříve
vyvolal rozsáhlou investiční činnost, na jejíž podporu věnoval obrovské
finanční prostředky, ale pak začal některá vybudovaná zařízení ničit a některé jejich
investory posílat do vězení. V tomto jednání stále pokračuje.
Ovšem vrcholným zásahem státu, jenž současné
situaci ve fotovoltaickém byznysu dodává absurdní povahu „kafkiády“, je další
novelizace energetického zákona, která je účinná od 1. ledna 2016 a která umožňuje
provozovat energetická zařízení, včetně fotovoltaických elektráren, po dobu
jednoho roku bez licence, a to pouze na
základě oznámení zaslaného Energetickému
regulačnímu úřadu. Někdo by měl spočítat, co by se stalo, kdyby legislativce
v oboru energetiky „osvítil Duch svatý“ již v r. 2010 a přiměl je
k odbourání byrokratických překážek pro podnikání v oboru
fotovoltaického byznysu: kolik lidí by nemuselo do vězení, kolik elektráren by
nemuselo zastavit provoz, o kolik miliard menší škody by správní soudci
způsobili investorům.
Na základě takové bilance by pak stát
mohl přemýšlet o rehabilitaci nesmyslně trestně stíhaných investorů a jejich
spolupracovníků a na odškodnění společností, jimž byly stejně nesmyslně
odebrány licence. Samozřejmě by měl předejít pokračování pronásledování
podnikatelů a provozoven, které probíhá na základě zastaralých předpisů.
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě
na adrese http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389. Knihu jsem
zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena
Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných
téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním
vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými
jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v
knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo
info@iolympia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat