Ve středu 24.června 2020 proběhlo u
Vrchního soudu v Olomouci řízení, jež snad
ukončilo osmiletou kalvárii po policejních služebnách, soudních síních a
vězeňských celách, kterou musela podstoupit Michaela Schneidrová, bývalá ředitelka
licenčního odboru Energetického regulačního úřadu, dlouholetá spolupracovnice
Aleny Vitáskové.
Její trápení souvisí s kauzou
vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám holdingu Z-Group o silvestrovské noci
v r.2010. Bývalý místopředseda Energetického regulačního úřadu Antonín
Panák dodatečně zjistil, že revizní zprávy, přiložené k žádostem o
licence, jsou padělané. Oznámil to policii. Případ se dostal do rukou
iniciativního policisty Pavla Pinky, který vyšetřování rozšířil na celou
proceduru licenčního řízení.
Mezitím se vyměnilo vedení
Energetického regulačního úřadu: odešel dosavadní předseda Josef Fiřt, jehož
vedení nezvládlo licenční boom
v r.2010. Na jeho místo nastoupila Alena Vitásková, která vypudila zbytek
neúspěšného vedení a přivedla Michaelu Schneidrovou, kterou po čase jmenovala ředitelkou licenčního odboru. Tím
začalo její neštěstí. Daniel Pinka neomezil
svůj zájem na účastníky licenčního řízení ze Silvestra 2010, ale zaujala
jej také Michaela Schneidrová, která se v r.2012 postavila do cesty pokusu o odnětí licencí. Dne 12. října
2012 jí sdělil obvinění a 13. března 2013 sáhl také po její nadřízené, Aleně
Vitáskové.
Dozor nad policejním vyšetřováním
vykonával státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci
Radek Mezlík. Přestože obě dámy neměly s vydáním licencí ze dne
31.prosince 2010 nic společného a
dokonce tehdy ani netušily, že budou někdy pracovat v Energetickém
regulačním úřadě, obžalobou je připojil k stíhaným účastníkům licenčního
řízení. Postaral se jim tím o neúnosné prodloužení řízení a navýšení nákladů na
obhajobu: podstatná část jednání se jich vůbec netýkala, ale z velké části
se zúčastnily a zejména musely po celou dobu platit obhájce.
V obžalobě Radek Mezlík
nehorázně a účelově lhal: tvrdil, že dne 29.listopadu 2010 investující
společnosti protokolárně převzaly od dodavatele zařízení elektráren, ačkoli
nebylo ani zčásti dokončeno. Ač šlo o dokument, určený k prokázání
vlastnictví elektráren investory, prohlásil převzetí nedokončených zařízení za
úkon k oklamání Energetického regulačního úřadu. Byl to úhledný kámen posuzování závažnosti provinění všech
obžalovaných: všichni se dopustili strašného zločinu tím, že se snažili získat
licence pro elektrárny, které nebyly „ani zčásti dokončeny“. Ve
skutečnosti elektrárny byly z větší části dokončeny a v den vydání licencí byly na investici za více
než 1 miliardu Kč jen nedodělky za pár tisíc Kč, které na provozuschopnost
neměly vliv.
Alenu Vitáskovou žalobce nařkl, že nevyloučila
Michaelu Schneidrovou jako podjatou z řízení, protože měla osobní vztah k majitelům
elektráren. To byla další lež: žádný důkaz o takovém vztahu nebyl podán.
Projednáním obžaloby se zabýval senát
předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně. Hlavní líčení začalo 4.června
2014.
Tvrzením o nedokončenosti a podvodném
úmyslu investorů nahrál žalobce Radek Mezlík na smeč Aleši Novotnému, který jeho lež o nedokončenosti
převzal do výrokové věty rozsudku z 22.února 2016. Získal tak mravní
ospravedlnění pro uložení vysokých trestů za„strašný zločin“. Obě dámy ocenil
stejně: na 8,5 roku odnětí svobody. Obě podaly odvolání.
Odvolací Vrchní soud v Olomouci rozhodl
až 17.ledna 2018. Vypustil z výrokové věty rozsudku slova „ani zčásti“,
ale nevyvodil z toho důsledky ve smyslu snížení celkové hladiny trestů.
Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby, Michaele Schneidrové snížil sice trest na 7
let, ale „vylepšil“ jej vyměřením peněžitého trestu, na jehož splacení by
stejně neměla prostředky.
Michaela Schneidrová podala
prostřednictvím obhájce Josefa Bartončíka dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
A proti osvobození Aleny Vitáskové podal dovolání nejvyšší státní zástupce
Pavel Zeman.
Dovolání nemá odkladné účinky. Michaela Schneidrová se
dostala do situace, v které musela počítat s tím, že s rozsudkem přijde příkaz
k nástupu trestu.
Proběhly pokusy
o její záchranu. Spolek Chamurappi podal v její prospěch podnět ke stížnosti ministra pro porušení zákona.
Aparát ministerstva vyvolal průtahy, jimiž ministr Robert Pelikán přišel o
možnost o podnětu rozhodnout.
Michaelu Schneidrovou podpořil
Jaroslav Soukup, který jí umožnil
vystoupení v TV Barrandov a v pořadu Týden s prezidentem
upozornil na její případ Miloše Zemana, který slíbil, že o něm bude přemýšlet a
nechá si obstarat informace.
Spolek Chamurappi podal ve prospěch
Michaely Schneidrové žádost o milost, kterou v dohodě s ministrem
Robertem Pelikánem poslal přímo na Hrad. Dohodou s ministrem se ovšem
nedal zmást ředitel právního odboru Kanceláře prezidenta republiky Václav
Pelikán. Žádost obratem vrátil na ministerstvo a prezidentovi naservíroval
kompilát z rozsudků, který byl samozřejmě pro paní odsouzenou nepřátelský.
Navíc ji nařkl, že nenastoupila do výkonu trestu v zákonné lhůtě. To již
ale Michaela Schneidrová mařila život v domě smutku na „vtipné“ adrese
Rozkoš 990 , tedy ve věznici ve Světlé n.S.
Štěstí se na ni nečekaně usmálo 11.prosince 2018, kdy senát Vladimíra Jurky Nejvyššího
soudu ČR projednal podaná dovolání a její rozsudek zrušil s tím, že její
žalované jednání nebylo trestným činem. Vrátil její věc a případ Aleny
Vitáskové zpět Krajskému soudu v Brně. Senát Aleše Novotného rozhodl znova
až 13.listopadu 2019. S odvoláním na právní názor Nejvyššího soudu obě
dámy zprostil obžaloby.
Státní zástupce Radek Mezlík „spolkl“
zproštění obžaloby Aleny Vitáskové, ale proti rozhodnutí ve prospěch Michaely Schneidrové
se odvolal. Projevil přání, aby byla shledána vinnou aspoň nedbalostním
trestným činem a odsouzena aspoň
k podmíněnému trestu.
Jeho počin byl předem beznadějný.
Kromě toho, že obžaloba proti ní stála od začátku na nesmyslech, právní názor
Nejvyššího soudu ČR je pro obecné soudy závazný. Právní názor Nejvyššího soudu
ČR byl závazný i pro odvolací soud. Proto bylo Mezlíkovo odvolání předem určeno
k zamítnutí. Nemohlo mít jiný účinek než prodloužení týrání nespravedlivě
stíhané Michaely Schneidrové.
Při posuzování chování státního
zástupce Radka Mezlíka musíme vzít do úvahy, že Michaela Schneidrová se sice díky
zásahu Nejvyššího soudu ČR dostala 11.prosince 2018 na svobodu, ale zůstala
nadále v postavení obžalované. Mělo to mimo jiné za následek, že zůstala
bez prostředků. Energetický regulační úřad ji zpět do pracovního poměru
nepřijal, neměla nárok na podporu v nezaměstnanosti ani na sociální dávky.
Její postavení na pracovním trhu bylo mizerné. Nezanedbatelné jsou ovšem i
psychologické dopady dlouhodobého života ve strachu a nejistotě o budoucnosti. Blahodárné účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR z 11.prosince 2018 se mohly naplno projevit od 13. listopadu 2019, kdyby to
nezmařil státní zástupce Radek Mezlík. Vzhledem k beznadějnosti odvolání a
necitelnosti k účinkům dlouhodobého života v postavení obžalované
považuji postup státního zástupce Radka Mezlíka za surovost, spáchanou na ženě,
na jejímž nespravedlivém odsouzení má spoluvinu.
Z toho důvodu jsem dne
15.listopadu 2019 zaslal nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi podnět
k zahájení kárného řízení se státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Neuspěl
jsem: podnět putoval na Mezlíkovo „domovské působiště“, kde se mu samozřejmě
dostalo ochrany. Rozhodl dne 7. ledna 2020 vrchní státní zástupce v Olomouci
Ivo Ištvan, samozřejmě ve prospěch hříšníka.
Požádal jsem o přezkoumání jeho
rozhodnutí pana nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Tentokrát se ujal
funkce kárného žalobce a zamítavé rozhodnutí mi sdělil dopisem z 9. března
2020. Mimo jiné jsem se z něj dověděl, že vrchní státní zástupce Ivo
Ištvan vyhodnotil písemné vyhotovení odvolání jako mimořádně kvalitní.
Z obou zamítavých rozhodnutí je
zřejmé, že zmíněným kárným žalobcům vůbec nevadí, že se Radek Mezlík fakticky
dožadoval, aby se Vrchní soud
v Olomouci vzepřel proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, což je ze zákona
nepřípustné. Mimoprávní účinky jeho počínání vůbec nebrali na zřetel, na rozdíl
od ministryně Marie Benešové jejich ničivé dopady do životů nespravedlivě
stíhaných vůbec nevnímají. Obhajovali tím vlastní představu o své nadřazenosti
nad soudy, nad obviněnými a všemi účastníky trestního řízení. Pokud nedokázali správně vyhodnotit
beznadějnost Mezlíkova odvolání a včas jej nezastavili, zpochybnili úroveň své
odborné zdatnosti.
Vše výše uvedené bylo uživatelům
zdravého selského rozumu jasné od samého počátku. Při odvolacím řízení odvolání
státního zástupce Radka Mezlíka propadlo. Usnesení senátu Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci ze dne
24.června 2020 potvrdilo správnost
laického úsudku, ale je ostudou i pro oba zde zmiňované kárné žalobce. V krátkém odůvodnění předseda senátu
zdůraznil závaznost právního názoru Nejvyššího soudu ČR pro obecné soudy a
poukázal na nesprávnost Mezlíkova požadavku, aby Krajský soud v Brně sjednotil
právní názory v dané věci Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu
a Ústavního soudu, neboť k tomu nemá pravomoc.
Pro úplnost uvádím, že souběžně s Michaelou
Schneidrovou se dostal před soud její předchůdce Jaroslav Vítek. Jedna z „jeho“ elektráren se nacházela „ve
stavu zrodu“. Přesto jej Krajský soud v Brně odsoudil pouze k třem letům
podmínečného trestu. Žaloval jej ovšem jiný žalobce než Michaelu Schneidrovou a
jeho věc se nedostala do rukou Aleše Novotného. Odvolací soud trest potvrdil.
Nejvyšší soud ČR ale rozsudek zrušil a vrátil věc zpět na Krajský soud v Brně.
Tam pak došlo k novému zproštění, jež se sice státnímu zástupci nelíbilo,
ale měl rozum a neodvolal se.
Shodný konečný výsledek věcí obou
obžalovaných potvrzuje, že se Nejvyšší soud ČR nemýlil.
Tři soudní rozhodnutí tedy potvrzují,
že Michaela Schneidrová byla od počátku stíhána nespravedlivě. Naproti tomu v jejich
světle se ukázalo, že tři výše zmínění státní zástupci pohrdají Nejvyšším soudem,
považujíce se za jediné držitele pravdy v trestním řízení, a přisvojují si
nárok na beztrestnost za nedůvodné ničení lidských životů. Státní zástupce
Radek Mezlík navíc beznadějným odvoláním zpochybnil svou odbornou způsobilost.
Paní ministryně by měla věnovat jejich jednání zaslouženou pozornost.
==================================================================================
Vyšla „papírová“
verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě na adrese http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389 . Knihu jsem
zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Její obsah je trestí zkušeností
a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v
trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť
zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami.
Kniha bude dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na
adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat