neděle 7. dubna 2019

BAVIČ PREZIDENT


Jsouce sami trapně nedokonalí, žádáme od prezidenta božskou dokonalost. Není rozdíl mezi těmi, kteří ho volili a stoupenci jeho konkurentů. Nenapadá nás, že nám prezident nastavuje zrcadlo: jsme stejní jako on a on je stejný jako my, neboť my i on máme své silné i slabé stránky. Když se dopustí nějakého přešlapu, zlobíme se, smějeme se, nadáváme, vyzýváme ho k resignaci, ti s bližším přístupem k moci uvažují o právních prostředcích k odvolání. Rádi při tom přestáváme myslet na vlastní pochybení. Prezident se tak stává naším bavičem. Má proto nárok na naši pobavenou shovívavost.

Sledujíce jeho politické manévry, nemůžeme mu upřít jistou dávku geniality. Když vystupuje uvolněný v Týdnu s prezidentem v rozhovoru s Jaroslavem Soukupem, působí dojmem moudrého muže, díky svým dlouholetým zkušenostem a mírně pokročilému věku schopného nadhledu a obvykle nalézajícího správná řešení problémů, o nichž je řeč.

Trapnosti a veselí nastávají, když se vydá do světa justice. Má vlastní představu, jak by měly jednotlivé složky resortu spravedlnosti fungovat a posuzuje události podle nich. Vůbec si nepřipustí, že resort spravedlnosti se neřídí jeho diletantskými představami, ale ústavou, zákony a zvykovým právem, tedy že všecko je jinak, než si myslí. Ke všemu se obklopuje rádci, kteří jsou na tom stejně nebo ještě hůř než on, popřípadě jsou sice vědoucí, ale lokajská nátura jim nedovolí mu odporovat.

Je-li pravda, že se v Rakousku chlubil, že sesadil předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu, možná v tu chvíli věřil, že to tak je, protože podle jeho představ by takovou pravomoc měl mít. Není to ani velká ostuda, protože jeho rakouští partneři asi vědí, jak se věci mají. Zejména jim to může být jedno, takže nanejvýš se chápavě pousmáli nad „vytahováním“ komického starce.

Zábavné jsou jeho útoky na Ivo Ištvana kvůli domněle hubeným výsledkům zásahu na Úřadě vlády v noci z 13. na 14. června 2013. Dokazuje jimi, že neví nic o pravidlech, jimiž se řídí akce státních zástupců, a napadá nepravého. Místo toho, aby se nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman ohradil proti jeho výrokům tím způsobem, který použil, měl Miloši Zemanovi nalít čistého vína: Ivo Ištvan je jen pěšák, který zasahoval mimo obvod své zákonem vymezené působnosti ne-li na přímý příkaz, tedy aspoň se svolením svého nadřízeného a akci neměl ze své hlavy, pouze naplnil představu vyšší moci. Měl mu také vysvětlit, že nemohl provedení puče svěřit mé nejmilejší nepřítelkyni Lence Bradáčové, protože je příliš chytrá na to, aby se do takového dobrodružství nechala zatáhnout. Mimo to se nedalo vyloučit, že zprávy o přípravě akce by mohly z pražského státního zastupitelství předčasně uniknout. Ivo Ištvan se možná podrobil, jsa vyškolen politizujícím advokátním koncipientem Jiřím Pospíšilem, který jej vyhodil, když se vzepřel proti zásahu Nejvyššího státního zastupitelství přes jeho hlavu do živé kauzy Jiřího Čunka. Zejména měl Miloši Zemanovi otevřít oči vysvětlením, že výsledky puče nebyly malicherné, protože hlavního cíle bylo dosaženo: neúnosné poměry v sekretariátě předsedy vlády skončily vypuzením milenců Petra Nečase a Jany Nagyové z úřadu. Prezident by pak jako zkušený politik mohl přemýšlet, zda nebylo možné vyříznout vřed bez zneužití Šlachtových lidí a olomouckých žalobců, zda tento zásah nebyl důkazem slabosti naší demokracie, když na řešení politicko-morálního problému musela  být povolána policie.

K pousmání byla také zpráva, že Miloš Zeman a jeho poradní tým nesouhlasí se zřízením Nejvyšší rady justice. Především v té době nebylo její ustavení na pořadu dne a na názor pana prezidenta a jeho společníků se nikdo neptal. I kdyby prezident a jeho rádci usoudili, že zřízení rady by bylo prospěšné, neměli by nástroje k převedení svých názorů do praxe. Ostatně znalosti prezidenta a jeho rádců o poměrech v justici jsou tak žalostné, že je dobře, že do nich nemohou zasahovat.

Humor končí ovšem tam, kde jde o lidskou svobodu. Miloš Zeman měl možnost zachránit před uvězněním udělením milosti nevinnou Michaelu Schneidrovou. Nepomohl jí. Schoval se za mínění ředitele právního odboru své kanceláře, který mu předložil bezduchý souhrn odůvodnění rozsudků, vylepšený nepravdivým tvrzením o pozdním nástupu žadatelky a Alexandra a Zdenka Zemkových do vězení. Ubohou ženu nakonec vyprostil z vězení Nejvyšší soud ČR, ale až po sedmi měsících strádání. Kdo má moc páchat dobro, má mravní povinnost ji využít.

Nicméně mezi spoustou balastu se v prezidentových výrocích přece jen občas zablýsknou zlatinky pravdy. Určitě měl aspoň částečně pravdu, když kritizoval rozhodování soudců Nejvyššího správního soudu. Vždyť např. rozhodnutí v neprospěch členů družstva Svatopluk fakticky znamenalo vyvlastnění soukromého majetku v desítkách milionů Kč. Takové rozhodnutí je v podmínkách demokratického právního státu nepatřičné, byť jeho učené formálně právní odůvodnění nepostrádalo logiku. Ještě horší následky má řádění otalárovaných diletantů ve fotovoltaickém byznysu. Problematice oboru nerozumí, ale bez uzardění napáchali škody ve stovkách milionů až miliardách korun.

Oprávněná je také kritika nabubřelého mediálního doprovodu, jimiž své akce doprovází olomoucké vrchní státní zastupitelství. Je to nevhodné počínání i v případech, kdy koná oprávněné zásahy, což se o všech jeho akcích nedá říci. Nicméně pokud olomoučtí žalobci pociťují potřebu takto se ujišťovat o své skvělosti, dalo by se jim to odpustit, kdyby se občas nepouštěli do pronásledování nevinných lidí nebo kdyby naopak nebránili vyšetřování podezření ze zneužívání pravomoci soudci a státními zástupci či úředníky ústředních orgánů.

Miloš Zeman je neřiditelná střela a neplatí pro něj výjimka z pravidla, že starého psa novým kouskům nenaučíš, takže ve vztahu k justici se i v budoucnosti nejspíš dopustí dalších úletů. Nezbývá než se naučit snášet to s humorem a dívat se spíše na dobré stránky jeho způsobu výkonu funkce přímo voleného prezidenta. Je přece na co se koukat.

Napsáno exkluzivně pro Security Magazin. Převzetí možné jen s uvedením zdroje.

1 komentář:

  1. Subjektivní hodnocení "bavič prezident" by objektivně mělo znít "trapič prezident". Komu že to nastavuje zrcadlo "bavič prezident"? Možná se v tom zrcadle pobaven odráží obraz pana Jemelíka. Spíše se dá konstatovati, až na jednu pasáž ve čtvrtém odstavci od spodku, že pan Jemelík ani nemůže vidět sebe v nastaveném zrcadle pana prezidenta, tedy "baviče", protože je stále otočen k jeho řitnímu otvoru, jak do něj neustále leze.
    Pan "bavič prezident" je bavičem tak leda v zaplivané vesnické hospodě na určitém místě Moravy. Pan "prezident bavič" už dávno patří na smetiště dějin a skvělé na tom je, že už to nebude tak dlouho trvat, aby se tam ocitl i s celou jeho skvadra "našeptávačů" hradních poskoků, bez bezpečnostní prověrky, kývačů Kremlu a v neposlední řadě, trapného klauna v podobě tiskového mluvčího. Možná také nastavuje zrcadlo lidem, kteří holdují chlastu s minimálním 38% alkoholu a kupou odhozených vajglů v eklhaftovém popelníku. Možná pobavila scénka pana Jemelíka, jak z komiksového filmu , když pan "prezident bavič" byl zlitej jako carský důstojník, při otevírání zámku korunovačních klenotů z Korunní komory katedrály sv. Víta a věří vysvětlení hradního klauna, že postihla pana "baviče prezidenta" viróza. Mohu vás pane Jemelíku ujistit, že viróza by nevlezla do těla, kde místo krve je lihový odvar s blíže neurčitým množstvím krevní plazmy, protože rozhodně alkoholu tam bylo více a to s min. 38% neředěný. Virus pane Jemelíku není sebevrah.
    Pane Jemelíku, je sakramentský rozdíl, mezi těmi co ho volili a těmi co ho nevolili. Zde, jak je vám to vlastní, opět hážete všechny do jednoho pytle. Takže pane Jemelíku, nejsme stejní jako on, tedy "bavič prezident", protože nezamořujeme životní prostředí tabákovými výpary a nechlastáme alkohol s min. 38%. Potom nezradili jsme tuto zemi tím, že jsme podepsali a souhlasili s okupací Československa v r. 1968, tak jak to udělal "bavič prezident".
    Když mě něco" pobaví", tak třeba hned váš druhý odstavec. Dívat se na novinářský paskvil pana Soukupa, tak to chce notnou dávku sebezapření a nebo stařecké demence, protože tak bohulibého kašpara, jakým je pan ředitel TV Barrandov, se jen tak nevidí. Jeden by si dal otázku, co u vás převládá více, zda to první, nebo to druhé.
    Ve třetím odstavci vlastně sám píšete, jak se pan "bavič prezident" sere do všeho, čemu ani za mák nerozumí, ale o všem chce rozhodovat a to nejlépe tak, že by zrušil ústavu, protože ta je pro blbce a ne pro "Génia" typu "bavič prezident".
    Možná je velice zábavný pro vás pane Jemelíku, ale rozhodně není zábavný pro slušné lidi v naší zemi. Pan "bavič prezident" je ostudou naší země a za každého hovoří jeho činy. Možná bych vám připomněl některé kauzy, které provázejí hulváta a lháře. Zemanův kufřík 1996-7; Kauza lidový dům 1997 - dodnes dluží ČSSD 337 milionů; Bamberská aféra 1998; Aféra olovo 1998; Aféra Štiřín 1999; Aféra D47 2002; Lánská schůzka 2013; Kauza Hitler je gentleman 2015 - dodnes, Zeman se přes nařízení soudu neomluvil; Kauza Kyrgyzstán 2017; Kauza ovlivňování justice 2017 - trvá; udělení milosti pravomocně odsouzenému dvojnásobnému vrahovi Jiřímu Kajínkovi; udělování státních vyznamenání agentům StB a předlistopadovým členům KSČ.
    Když se pane Jemelíku podívám na tuto zvrácenou osobu, protože osobnost to rozhodně není, tak se také za břicho popadám.

    Abych to shrnul, vaše úvaha je v podstatě slátanina, která vylila vaničku i s dítětem.

    OdpovědětSmazat