Hlavní líčení ve dnech 8.-10. dubna 2019 ve „velké daňové kauze“, vedené
Krajským soudem v Brně senátem předsedy Aleše Novotného proti Shahramu
Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. částečně připomínalo svým průběhem předchozí
blok jednání, zachycený v článku
„U soudu nuda i vzrušení“: opět se projevily příznaky „docházení dechu“. „Folklorní“
úkaz zacházení s obž. SAZ jako s nebezpečným teroristou vynikl tentokrát
více na pozadí způsobu, jakým eskorty přiváděly svědky a obžalované z výkonu
trestu: zatím co s nimi šli vždy dva příslušníci ostrahy v běžných služebních
uniformách, ozbrojení pouze pistolemi, SAZ
měl opět čestný doprovod šesti těžkooděnců se samopaly, a ozbrojenci jej
zavlekli do soudní síně teprve poté, co se jeden z nich přesvědčil, že se
za zády senátu nekrčí atentátník. Kromě toho, že jej těžkooděnci chránili před
nebezpečím všeho druhu, kontrolovali listiny, jež si vyměňoval s obhájcem,
a někteří působili dojmem, že rozumí anglicky a snaží se naslouchat jeho
hovoru s obhájcem, stojíce v jejich
těsné blízkosti. Kontrolu listin musí strpět při každém odchodu z věznice a
znova při návratu.
Nabídka svědků byla tentokrát velmi zajímavá, slibující seznámení s významnými
informacemi. Ale svědci, kteří zatím nepožívají pohostinnosti Vězeňské služby a
museli by se dostavit jako svobodní lidé „po svých“, pozvání k vystoupení v tomto
nekonečném divadle opět nevyhověli. Způsobili tak, že místo vzrušujících
svědeckých projevů jsme celé hodiny naslouchali přehrávání prostorových a telefonních
odposlechů.
Jako prvního přivedla eskorta z výkonu trestu svědka Marcela Juřicu,
záhadnou osobnost, která zřejmě hrála významnou úlohu v obchodech společnosti
Ecoll Invest a.s., s blízkým vztahem k nynějšímu korunním svědkovi
obžaloby Petrovi Pfeiferovi. Policii se nepodařilo ho vyslechnout. K poslednímu
předvolání k pokusu o výslech v přípravném řízení mělo dojít v r.
2015, ale nakonec se neuskutečnil. Svědek by asi mohl sdělit soudu mnoho
zajímavostí, ale touto příležitostí zhrdl: odmítl vypovídat a za několik minut
opustil soudní síň.
Svědek takto neúmyslně napravil „nehodu“, spočívající v nepřivedení z výkonu
trestu obž. Michala Šimáka, který žádal o přítomnost při jeho výslechu.
Po odchodu Marcela Juřici požádal
o vyjádření k jeho vystoupení-nevystoupení neúnavný SAZ. Polemizoval se svědectvím
korunního svědka Petra Pfeifera v přípravném řízení i před soudem a s obsahem
obžaloby na str. 21 a 22, odmítaje tvrzení o jeho blízkém vztahu k svědkovi.
Tvrdil, že jej znal jen zběžně a samozřejmě jej s ním seznámil pilný Petr
Pfeifer. Svědek měl být podle výpovědi izraelského obchodníka Yashira Nadava
blízkým spolupracovníkem Petra Pfeifera. SAZ se dále vyjádřil k jednotlivým
důkazům obžaloby, jež vlastně „překvalifikoval“ na pseudodůkazy. Zásadně odmítl tvrzení, že Marcel Juřica žil
nějaký čas z jeho peněz. Upozornil na skutečnost, že policie nevyslýchala
v přípravném řízení svědky ze společnosti Czech Petrol Distribution, která
má klíčové postavení v síti podvodných obchodníků, odhalené k velkému
potěšení ministra financí Andreje Babiše Finančně analytickým útvarem. Vyslovil
pak několik podezření na nelegální postupy policie při vytěžování svědků. K opětovné přítomnosti bývalého policisty Františka
Kutálka, nyní asistenta žalobce Aleše Sosíka, podotkl, že se možná zajímal o případnou
výpověď svědka Marcela Juřici v obavách, že v ní zazní informace,
které mu budou nepříjemné.
Předsedu senátu svým vystoupením nepotěšil. Upozornil ho, že mu napříště
nebude trpět žádné urážky. Prostor k vyjádření k důkazům vždy
dostane, ale v daném případě polemizoval s obžalobou, což může pouze
v jiných souvislostech. Pohrozil mu do budoucna odebráním slova, pokud se
nebude tímto poučením řídit. Tím skončila zajímavá část soudního dne.
Jako laik chápu pana obžalovaného, týraného od 2. prosince 2016 nesmyslnou
vazbou bez ohledu na složenou kauci 150 milionů Kč, že využívá každou příležitost
k vyvrácení obžaloby. Ostatně volba taktiky obhajoby je zákonným právem
obžalovaného. Aleš Novotný mu vlastně řekl, že smí uvádět tvrzení na svou
obhajobu jen někdy, když to on sám považuje za přípustné.
Následující den přivedla eskorta svědka Jiřího Dvouletého, kdysi obchodníka
se surovým řepkovým olejem a společníka Marcela Juřici. Svou přítomností
tak trochu překvapil předsedu senátu. Jeho obhájce se prý totiž snažil zabránit
jeho předvedení před soud. Svědek o tom asi věděl, nicméně projevil ochotu
vypovídat. Na otázku předsedy senátu odpověděl, že neví nic o trestné činnosti,
z které žalobce viní obžalované v této kauze. SAZ zná jen jako možného
investora, u něhož neúspěšně hledal finanční prostředky pro rozvoj své firmy. S obž.
Danielem Rudzanem, Petrem Moštěkem a svědkem Petrem Pfeiferem vedl jednání o dodávkách
surového řepkového oleje, která nakonec skončila bez výsledků. SAZ mu
představil Petr Pfeifer. Jednání se SAZ probíhala odděleně od rozhovorů s představiteli
Ecoll Investu.
Z ostatních obžalovaných se znal s Michalem Šimákem, kterého
považuje za dobrého kamaráda. Věděl, že provozoval autodopravu, žil ve Zlíně ve
standardních životních poměrech. Zná křestní jméno jeho přítelkyně. Okrajově
zná také Romana Kroču. Nikdo z těch, ke kterým se ve výpovědi přihlásil,
se ale nepodílel na jeho vlastní obchodní činnosti a opačně on sám se nepodílel
na obchodech Ecoll Investu a nic o nich neví. Nezná vzájemné vztahy
představitelů Ecoll Investu, o nichž hovořil, a nevidí do hlavy Marcelu
Juřicovi. Z obžalovaných se po zatčení viděl pouze s Michalem Šimákem
ve vazební věznici. Uvedl, že obchodoval s Czech Petrol Distribution.
Otázky Aleše Novotného v této části výslechu směřovaly hlavně k jeho
obchodní činnosti. Když se soudce začal domáhat informací o jeho trestné
činnosti, narazil na houževnatý odpor. Svědek udal pouze trestní kvalifikaci
svého jednání a odkázal se na spis. Do podrobností se nepustil.
Zájem o možnost klást svědkovi otázky projevil pouze SAZ. Hned s první
otázkou ale narazil u předsedy senátu, který ji považoval za návodnou a
doporučil mu, aby se zeptal jinak. Jako nezúčastněný pozorovatel jsem tento
vstup soudce do výslechu nevnímal jako nepřátelský. Ale SAZ to popudilo,
namítal zásah do svých práv a Aleš Novotný mu hrozil odebráním slova a zastavením
„divadla, které zde předvádí“. Po zbytečné přestřelce nakonec SAZ trochu
upravil slovosled a otázka prošla. Svědek pak poskytl významné informace,
jejichž význam přesahuje rámec zájmu pana obžalovaného. Potvrdil, že Petr Pfeifer
měl vztah k Ecoll Investu a v tomto
postavení s ním jednal o obchodování se surovým řepkovým olejem. SAZ mu
Petr Pfeifer představil pouze jako
možného investora. Vyjádřil se, že pan obžalovaný nerozuměl obchodování s pohonnými
hmotami ani s řepkovým olejem a bez potřebných znalostí by jej nemohl
řídit. O svědkův byznys se zajímal pouze z hlediska jeho financování.
Svědek neslyšel nikdy od Petra Pfeifera, že by měl SAZ v Ecoll Investu řídící
postavení, či že by Pfeiferova rozhodnutí podléhala jeho schválení. Naopak vystupoval
jako sebevědomý, nezávislý a úspěšný manažer. Zřejmě si stál dobře i finančně. Ani
svědek Juřica mu nenaznačoval, že by se musel SAZ podřizovat. Podobně se
svědkovi jevilo postavení obž. Daniela
Rudzana a Petra Moštěka. Oba rozuměli svému oboru podnikání a nepodřizovali se
nikomu dalšímu.
Se SAZ jednal výlučně o podpoře jeho obchodu se surovým řepkovým olejem,
o žádných nezákonných obchodech, a jednání probíhalo podle bankovních
zvyklostí. Od banky tehdy nemohl úvěr získat, proto se obrátil na SAZ.
Výslech svědka panem obžalovaným podnítil další zájem předsedy senátu, který jej znova
zahrnul otázkami. V podstatě se znova dověděl totéž, co před ním SAZ.
O další otázky na svědka nebyl zájem z žádné strany. SAZ se pak k jeho
výpovědi vyjádřil. V podstatě shrnul výše uvedené. Navíc dodal, že Petr
Pfeifer od něj očekával provizi v případě uzavření dohody se svědkem. Díky
tomuto výslechu se teprve dověděl, že Yashir Nadav a Petr Pfeifer jej klamali,
když předstírali potřebu kapitálu na rozšíření podnikání o obchod se surovým řepkovým olejem, ačkoli
žádný obchod neuskutečnili. Kritizoval skutečnost, že Petr Pfeifer slouží jako
korunní svědek proti němu, ačkoli za svůj
podíl na obchodování Ecoll Investu by zasluhoval trestní stíhání. Shrnul
výpověď svědka jako podporující jeho postoj k obžalobě. Dodal, že při
náhodném setkání na ulici by ani svědka ani Marcela Juřicu nepoznal.
Ve středu 10. dubna se měli před soud dostavit s napětím očekávání
představitelé společnosti Czech Petrol Distribution Bohuš a Milan Nemové.
Pozváním ale pohrdli a ani se
neomluvili. Jejich výslech by byl jistě zajímavý, protože někteří z jejich
spolupracovníků působili ke škodě SAZ a ve prospěch policie v dění, kterým
se zabýval Městský soud v Brně ve vazební kauze proti SAZ & spol.
Vzhledem k absenci svědků SAZ projevil zájem o opuštění soudní síně,
ale před odchodem požádal o slovo k vyřešení organizační otázky s tím,
že nevznáší námitku. Dožadoval se pak upřesnění pravidel pro předkládání
námitek. Vysvětlil to tak, že soudce požaduje, aby námitky podával pouze
písemně, zatímco v usnesení Vrchního soudu v Olomouci se uvádí, že
námitky má podávat během hlavního líčení. Chce vědět, jak si má efektivně počínat,
protože připravuje další námitky. Soudce mu na to odpověděl, že napříště odmítá
obsáhlé projevy, nevztahující se přímo k důkazům, a tyto námitky si přeje
pouze v písemné podobě. SAZ jeho vyjádření pojal jako zásah do jeho práva
na obhajobu a žádal o zaprotokolování svého stanoviska. Soudce se rozhněval,
protože mu SAZ skočil do řeči, na SAZ se rozkřikl a ten rovněž zvýšil hlas. Pokud
mě paměť neklame, jinak chladný Aleš Novotný se poprvé rozkřikl jako první. A
nařídil desetiminutovou přestávku. SAZ mu ještě při odchodu stačil sdělit, že s ním
nesmí jednat jako s bezdomovcem a připomněl mu, že všech šest trestních
oznámení, která na něj soudce podal, policie odložila. A po přestávce již opět následovalo přehrávání odposlechů.
Žádné komentáře:
Okomentovat