SROVNÁNÍ KAUZ „ČAPÍ HNÍZDO“ A „JESENICE“

Veřejnou debatu v těchto dnech ovládá klišé „střet zájmů Andreje Babiše“. Obávám se, že mnozí z jeho uživatelů ani jeho obsah pořádně neznají. Kdyby si pozorně přečetli článek prof. Jiřího Chýly „ BABIŠ: Je opravdu ve střetu zájmů?“ na dnešním vydání Neviditelného psa, možná by pochopili, že s tímto úkazem to není tak jednoduché, jak se jim zdá. Ostatně místopředseda hnutí ANO doc. Karel Havlíček správně podotkl, že by nebylo správné znevýhodňovat Agrofert proti jiným firmám kvůli tomu, že jeho majitel se stal významným politickým činitelem. Navíc nevím o tom, že by byl znám nějaký důkaz, jenž by obstál před soudem, že by během osmi let ve vládní funkci Andrej Babiš zneužil svého postavení ve prospěch Agrofertu. Pokud Agrofert přijímal dotace, které by dostal, i kdyby jeho majitel nebyl členem vlády, není to důkaz o zneužití postavení a reálnosti střetu zájmů. 

Dodávám k tomu, že proti úkazu „střet zájmů“ stojí „souběh zájmů“. Podnikatel Andrej Babiš musí mít zájem na prosperitě státu, zachovávání práva a bezkorupčním prostředí, poněvadž to jsou důležité předpoklady pro zdárné podnikání Agrofertu. A Andrej Babiš jako předseda vlády musí mít zájem na prosperitě Agrofertu jako významném plátci daní a zaměstnavateli tisíců občanů. Pro zajímavost: když se Andrej Babiš stal ministrem financí, španělský oligarcha mě poučil, že španělská politická kultura by mu zabránila jít do politiky a naší politické kultuře se podivoval. 

Stojí za zmínku, že klišé „střet zájmů“ vytlačilo do pozadí zájem o kauzu „Čapí hnízdo“, o které se ještě před pár dny mluvilo jako o jedné z překážek pro dostupnost úřadu předsedy vlády pro Andreje Babiše. Pouze Eric Best považoval za vhodné ji zmínit na dnešním Final Word a dokonce soudí, že by se politik mohl dostat do vězení. Je to pochopitelné: jednání o vydání Andreje Babiše k trestnímu řízení, ani další kolo soudního řízení letos neproběhne, takže v  tuto chvíli pro posuzování jeho způsobilosti být předsedou vlády je „Čapák“ nepoužitelný. 

I „Čapák“ je vlastně pouhé klišé, protože veřejnost kauzu  neprávem vnímá pouze jako trestní stíhání Andreje Babiše, ač ve skutečnosti je v ní vedlejší postavou. A skutkovou podstatu případu zná málokdo. Psal jsem o něm opakovaně a zastávám názor, že odpovědnost za vydání dotace měli nést odborně kvalifikovaní státní úředníci, odpovědní za nakládání se státními prostředky, pokud žadatelka skutečně neměla nárok dotaci získat. Každý může přece žádat o cokoli, ale o vyhovění žádosti sám nerozhoduje. A k podstrčení klamavých informací obž. Janou Nagyovou nedošlo.  Poukazuji i na to, že dotace posloužila jako malý příspěvek na miliardové investiční náklady vybudování resortu Čapí hnízdo a nástupnická společnost Imoba ji státu vrátila, takže mu  nakonec nevznikla škoda. Mimo to o jejím poskytnutí rozhodli lidé, kteří to „měli v popisu práce“ a měli přiměřené odborné vzdělání. Skutečnost, že policisté a  státní zástupci, o jejichž odborné způsobilosti pro posuzování ekonomických záležitostí nic nevím, vidí vydání dotace úplně jinak, stojí za zamyšlení. 

Můj názor ovšem nemusí být správný. Doporučuji jeho srovnání s vyjádřením opět prof. Jiřího Chýly na Neviditelném psu ze dne 25. června 2025 v článku „ Čapák jede dál a my s ním“. 

Mnohaleté pronásledování Andreje Babiše na takovém chatrném základě považuji za špatné vysvědčení o stavu českého trestního řízení, a to navzdory skutečnosti, že pan obžalovaný se chová jako můj osobní nepřítel. Pokud někdo „požehná“ rozhodnutí dostat někoho do tepláků, je těžké se tomu ubránit. Zažil jsem i jiné takové případy. Je to o to horší, že v jiných případech příslušné orgány brání průchodu spravedlnosti a je obtížné přimět je ke změně chování. 

Jako příklad uvádím kauzu „Jesenice“, v které jde o brutální vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových  a o počáteční nezpůsobilosti  a konečné neochotě příslušných orgánů postavit před soud osm nepotrestaných zločinců.  Na základě vlastních poznatků jsem napsal řadu článků, vydaných porůznu, ale soustředěných na mém blogu. Jde o seriál „Škůdci pod záštitou státu 1-6“ a zejména o článek „Státní kruhová obrana zločinců je neprolomitelná“  z 9.10.2025,v  němž jsem čerpal ze soudního protokolu o výpovědi zadavatele vydírání. Kolem pachatelů se utvořil obranný kruh s cílem zajistit jim beztrestnost. Některé prvky rozhodování úřadů jsou neuvěřitelné. Tak notář, který ověřil násilím vynucené podpisy poškozených na listinách jim neznámého obsahu, prý neporušil zákon. Ale právě díky jeho jednání se zadavatel vydírání dostal k výnosu 120 mil. Kč, tedy k mnohem větší částce, než je dotace v „Čapáku“. Nepochopitelná je i taktika vyšetřovatele, kterému se podařilo zjistit totožnost policisty „kamaráda Franty“, jenž sestavil komando čtyř zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na poškozených. Od jara r.2021 neprovedl žádný pokus přimět jej, aby udal totožnost zakuklenců. K podání vysvětlení byl předvolán jako poslední až v červnu r.2024. A při výslechu vše statečně zapřel a o následné zpochybnění jeho výpovědi se nikdo nepokusil. Následovalo odložení případu. 

Případ byl odložen s tím, že podezřelým nebylo prokázáno trestné jednání. Rozhodnutí policejního orgánu „posvětili“ státní zástupci všech stupňů. Všechny pokusy o prolomení kruhové obrany kolem osmi zločinců byly zatím marné. 

Rozdíly mezi kauzou „Čapí hnízdo“ a „Jesenice“ jsou nepřehlédnutelné. Za vlády  Petra Fialy nikoho nezaujaly a mám obavy, že výměna vlád v tomto ohledu změnu nepřinese. Nikomu nevadí, že odškodňování obětí justičních přehmatů zatěžuje státní rozpočet desítkami milionů Kč. A původci přehmatů za ně nenesou odpovědnost. Nezávislost je přece právo vyrábět občas beztrestně zmetky.

 Prameny:

1.     Jiří Chýla, Babiš: je opravdu ve střetu zájmů?, Neviditelný Pes 13.11.2025

2.     Final Word 13.11.2025  

3.     Jiří Chýla, Čapák jede dál a my s ním, Neviditelný pes 25.6.2025

4.     Můj blog www.jemelikzdenek.cz 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

KDO SE UJME MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ?

Marně hledám jednoslovný překlad a výklad španělského pojmu „machismo“, odvozeného od „macho“=samec. Volně přeloženo jde o uplatňování pocitu nadřazenosti mužů nad ženami. Podezírám Petra Macinku, že jej uplatňuje v přístupu k požadavku Andreje Babiše na předložení nabídky odborníků ze strany Motoristů, kteří by se mohli stát ministry koaliční vlády. Tvrdošíjně mu vnucuje tři noname uchazeče, kteří nikdy nic významného nevykonali, ale právě proto se tetelí blahem při  představě, že je lidé budou oslovovat „pane ministře“. Mohl by nabídnout Renatu Veseckou, bývalou nejvyšší státní zástupkyni, která jeho favority převyšuje vzdělaností, odbornou zkušeností a znalostí resortu, ale je jen žena. Nenabídne ji. Podezírám ho z „machismu“.  Nelpím na tom, že právě Renata Vesecká musí být ministryní spravedlnosti, ale hodnotím to jako ztížení práce Andreje Babiše, jemuž se zjevně zúžil výběr na Radka Vondráčka a Jeronýma Tejce, nemá-li ještě někoho v záloze, o kom se  nemluví. Naštěstí oba jsou slušní lidé a jsou odborně zdatní, takže ho nic nenutí dosadit na ministerstvo nějakou nouzovou náhražku, jak se mu to kdysi stalo po odchodu ministra Jana Kněžínka. 

Současně si ale nemyslím, že Renata Vesecká musí vyřazení z výběru hořce litovat, protože žádný nastupující ministr spravedlnosti si nemůže být jist, že mu Andrej Babiš bude oporou ve složitých situacích, takže ve funkci přežije aspoň jedno volební období, což je stejně málo. V lednu 2014 Andrej Babiš zahájil vládu ANO nad resortem spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky dobře, a to dosazením do ministerské funkce prof. Heleny Válkové, která se významně podílela na tvorbě příslušné části volebního programu hnutí ANO. Vytvořila v ní koncepci opatření, jejichž uplatnění by justici nepochybně prospělo. Vydržela ale ve funkci  jen do vynucené resignace v březnu 2015, ačkoli jako nástupkyně Jiřího Pospíšila byla pro resort přínosem. Její koncepce pak ovšem upadla v zapomnění. Vystřídal ji skvělý Robert Pelikán, jenž sice pokračoval i ve vládě Andreje Babiše, ale v dubnu r.2018 úřad opustil pro neshody s hnutím ANO. Významnou nepříjemnost si přivodil rozhodnutím vydat do USA hackera Jevgenije Nikulina, kterého chtělo i Rusko. Vyvolal tím nevoli prezidenta Miloše Zemana. Po třináctidenní mezihře Taťány Malé ho v červenci r.2018 nahradil Jan Kněžínek, který ale posléze také resignoval a skončil již 30. dubna 2019. Jsem si jistý, že žádný z uvedených ministrů by dnes neřekl, že by měl v Andreji Babišovi oporu. Zbyla mu pak pouze ochotná Marie Benešová, která své poslání pojala jako udržovací. Setrvala v úřadě až do konce působení Babišovy vlády v prosinci r.2021. „Vyznamenala se“ zrušením poslední praktické vymoženosti pro zájmové organizace občanů, kterou jim nabízel předlistopadový trestní řád, a to práva podávat návrhy na podmíněné propuštění odsouzených po odpykání části trestu. Nadbytek demokracie přece škodí. 

Na okraj zmiňuji, že ministři Válková, Pelikán a Kněžínek nakládali se zájmovými organizacemi občanů zcela samozřejmě jako s respektovanými partnery při jednání. Nedocházelo k soustavnému dlouhodobému odmítání jednání s ministrem pro nedostatek času. 

Úděl, který na sebe v současnosti usednutím do křesla ministra spravedlnosti kdokoli vezme, bude nelehký. Resort je ve špatném stavu. Svědčí o tom skutečnost, že ministerstvo spravedlnosti vyplatilo v r. 2024 obětem justičních přehmatů 92 milionů Kč a dalších 6 milionů nestačilo do konce roku vyplatit. Skutečné škody jsou ovšem mnohem větší. Dá se říci, že sbory otalárovaných státních úředníků produkují zmetky v hodnotě desítek milionů korun za rok, aniž by někdo zkoumal, jaké byly příčiny jednotlivých selhání a aniž by někdo volal viníky  k odpovědnosti. Zdá se, že bezzubý systém samoobslužného kárného řízení všem vyhovuje: hříšníkům proto, že jim nehrozí potrestání za jejich hříchy, kárným žalobcům proto, že využití kárné pravomoci je nepříjemná práce navíc a často narušuje kolegiální vztahy. 

Pravomoc ministra spravedlnosti je nepatrná. V případě jakéhokoli jeho pokusu o nápravu tohoto stavu vypukne pokřik o snaze potlačit nezávislost soudců a státních zástupců. Protitlaku profesních sdružení by mohl čelit pouze se silnou politickou podporou, kterou nebude mít zajištěnou jako samozřejmost. 

V této souvislosti také vystupuje do popředí nutnost přehodnocení vymezení obsahu pojmu „nezávislost“ jak soudců, tak státních zástupců, které se v době polistopadového legislativního romantismu ustálilo jako bezbřehost nezávislosti a nárok na nevymahatelnost odpovědnosti za škodlivá rozhodnutí. 

 Problémů k řešení je ovšem více. Nejméně 15 let se mluví o potřebě reformy státního zastupitelství a s tím souvisejícím vydáním nového zákona, když ten současný existuje v novelizované podobě již od r. 1993. Všechny pokusy o prosazení reformy až dosud ztroskotaly. A je sice známo, že trestní řád z r. 1961 zasluhuje zásadní rekodifikaci, ale až dosud úplný nový zákon do Poslanecké sněmovny nikdo nedoručil. Pokračuje příštipkaření stále dalšími novelizacemi. Důvodné jsou i stále silněji zaznívající úvahy o nutnosti překreslit mapu územního rozmístěni soudů. 

Kromě toho, že za vládnutí koalice Spolu došlo k zásadní novelizaci trestního zákoníku,  se řešily příležitostné problémy jako platové podhodnocení justičního úřednictva nebo spory o výši platů soudců a státních zástupců. Ale na komplexní analýzu stavu resortu a vytvoření koncepce nápravných opatření nebyl čas, resp. věrchuška nepociťovala potřebu něčím takovým se zabývat. Ale ani opozice, která nemusela čelit tlaku záplavy operativních úkolů, nepřipravila koncepci nápravných opatření v resortu spravedlnosti. 

Za těchto okolností nový ministr – ať to bude kdokoli – si zaslouží podporu veřejnosti, pustí -li se do koncepční  nápravy stavu resortu. Nebude to mít lehké.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PSANÍ Z BASY

Napsal mi chovanec jedné moravské věznice, kterému kdosi doporučil Chamurappi  jako poslední záchranu proti nespravedlivému rozhodování justice. Pisatel se považuje za nevinného. Přesto jej soud poslal za mříže na dlouhých 7 let. Podle jeho názoru naprosto selhala obhajoba. Opakovaně se pokoušel o povolení obnovy procesu, ale neuspěl. Obhájci jej finančně zcela vyčerpali, aniž by pomohli. Na další vedení boje za spravedlnost s využitím služby advokátů již nemá peníze. Proto se obrací na nás v naději, že napravíme nedostatečnost výkonu advokátů. Nepřímo naznačuje, že případné náklady, které nám jednáním v jeho prospěch vzniknou, půjdou na náš účet. 

Podobných dopisů jsem četl již více. Je to vždy stejná písnička: obhájci selhali a finančně nás vyčerpali, napravte jejich pochybení, a to zdarma. V uvedeném dopisu jsou tyto myšlenky vyjádřeny zvlášť názorně, proto se jím zde zabývám. Zapadají do mých aktuálních úvah o smyslu činnosti zájmových organizací občanů, podporujících odsouzené, hledající spravedlnost. 

Důvodnost stížností pisatele nemohu v tuto chvíli objektivně posoudit, protože jsem se nemohl dosud seznámit s případem. Obecně připouštím, že občas dochází k nespravedlivému odsouzení, ale selhání obhajoby bývá příčinou je výjimečně. Případy zanedbání zájmů klienta obhájci jsou vzácné. Advokáti jsou v podstatě živnostníci, takže jejich nárok na palmáre je legitimní. Při dlouhých procesech mohou náklady na obhajobu skutečně jít do milionů. Naproti tomu spolky typu Chamurappi nejsou neziskovky, přisáté na státní rozpočet, ale úhradu  nákladů na činnost  ve prospěch chráněnců nesmí požadovat . Kryjí je ze sponzorských darů, přičemž sponzorování nepatří k oblíbeným způsobům utrácení volných prostředků zámožnými jedinci  a korporacemi. Když PPF opustila Institut Václava Klause, okamžitě přispěchal Pavel Tykač a ujal se ho. Institut Václava Klause jako nástroj šíření názorů váženého bývalého pana prezidenta a jeho spolupracovníků si podporu samozřejmě zasluhuje. Nám se něco takového stát  nemůže. Podpora fotbalistů, hokejistů a jiných sportovních spolků je přitažlivější. 

Ve srovnání s advokacií je užitečnost podpory nespravedlivě stíhaných zájmovými organizacemi občanů sporná. Nemáme srovnatelné nástroje. Naše možnosti pomoci jsou velmi omezené. Poněkud lepší je situace v řízení o podmíněné propuštění z výkonu vazby a trestu po odpykání části trestu. I zde se ale podmínky zhoršily. Až do konce roku 2021 jsme měli právo přímo navrhovat podmíněné propuštění. V řízení jsme pak měli prakticky stejné postavení jako obhájci. Novelizací trestního řádu za působnosti ministryně Marie Benešové jsme o tuto možnost přišli. Zůstalo právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za završení polepšení odsouzeného. Přesto v našem případě máme jakési výsledky. Od založení spolku v listopadu r.2017 jsme se zúčastnili šestnácti řízení, zhruba z poloviny přímým podáním návrhu. K úspěchu jsme pomohli čtrnácti žadatelům, z nichž se zatím žádný nevrátil za mříže. Některým z nich by soudy bez naší pomoci asi nevyhověly. Poslední se dostal na svobodu 27.února 2025 po řízení, které trvalo 20 měsíců a vyžádalo si účast na třech mimopražských soudních jednání. Poměrná úspěšnost je ovšem dána zejména pečlivostí výběru podporovaných. Až na výjimky jsme se ujali odsouzených, které jsme podporovali v úsilí o zvrácení nespravedlivého rozsudku i několik let. Nejvíce si cením případů tří žen, které si krátce po propuštění pořídily krásná miminka. 

K zvrácení nespravedlivého rozsudku nemáme žádné nástroje. Můžeme se pouze pokusit přesvědčit ministra spravedlnosti, aby ve prospěch našeho chráněnce podal stížnost pro porušení zákona. Z hlediska ochoty ministrů vyjít nám vstříc jsou mezi nimi určité rozdíly. Téměř neměnná je ale nechuť státních zástupců a úředníků ministerstva k vyhovění podnětům. A když už se na nás štěstí usměje a ministr podá stížnost, nemáme vyhráno, protože Nejvyšší soud ČR vyhoví stížnosti ministra jen někdy. Paradoxně nejvýznamnější stížnost pro porušení zákona nám podala ministryně Marie Benešová, která kdysi vyvolala mé trestní stíhání pro narušování trestního řízení. Na spočítání úplně úspěšných případů  za dlouhé roky působení v podpoře nespravedlivě odsouzených mi zatím stačí prsty na rukou. 

Za daných okolností je neuvěřitelné, že po naší pomoci je stále poptávka. Kromě zájemců, kteří svou situaci považují za beznadějnou a obracejí se na nás ze zoufalství, přicházejí i žadatelé, kteří uvažují racionálně. Ti si váží i morální a publicistické podpory.

Podporu obětí selhání justice občanskými aktivisty  stále považuji za potřebnou a věřím v účelnost pomoci  žadatelům o podmínění propuštění. Celkově je ale mezi vynaloženým úsilím a výjimečností úspěchů nepřehlédnutelný nepoměr. Proto stále více pochybuji o smyslu pachtění spolku Chamurappi za zlepšením údělu nespravedlivě stíhaných. Zřejmě brzy „zavřu krám“.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

DEEP STATE SE PLÍŽÍ S PŘÁTELSKÝM ÚSMĚVEM

Sleduje povolební dění, připadám si, jako bych sledoval něco podobného akci „Mládež řídí Brno“ z r.1949, ovšem povýšené na mnohem vyšší úroveň. Ale ta trvala jen tři dny a její stvořitel Otta Šling později skončil na šibenici, takže v porovnání se sestavováním vlády byla neškodná. 

V současnosti se do vládnutí hrnou mezi jinými také lidé, kteří sice projevují ušlechtilé politické názory, ale nikdy nic neřídili, ani nic nevybudovali. Oslňuje je představa, že je lidé budou oslovovat „pane ministře“. Jsou si jisti, že s nenadále získanou mocí jim pánbíček nadělí také tolik rozumu, aby neskončili po krátkém čase odvoláním z funkce. 

Pokud někdo zpochybňuje jejich způsobilost zvládnout úřad ministra, křičí o snaze o přepisování voleb. Ale zvolením získali prvotně pouze přístup do moci zákonodárné, jehož nabytí skutečně nelze zpochybňovat, zatímco nárok na podíl na moci výkonné je druhotný a musejí jej obhájit. Vlastně jim ho musí vítězná strana ANO postoupit. 

V této souvislosti mě např. zajímá, jakými osobnostními kvalitami disponuje Filip Turek, které právě jeho jako představitele malé skupiny voličů činí povolaným k řízení zahraniční politiky státu. Nechávám stranou útoky na něj kvůli problematickým projevům na sociálních sítích. Patřím ale k nepřehlédnutelné většině národa, která Motoristy nevolila, a nechápu, proč by měl stát v zahraniční zastupovat představitel nevýznamné menšiny. 

Chování Petra Macinky  potvrzuje věčnou platnost latinského přísloví „pecunia non olet“. Nejen jemu, ale i jiným politikům peníze nejenže nepáchnou, ale přímo voní a obluzují je do té míry, že nejen je rádi přijímají, ale ani nepátrají po způsobu, jakým je jejich dárce nabyl, a co je vlastně zač. Petr Macinka je asi osobně slušný člověk a těší se jisté zdrženlivé podpoře pana bývalého prezidenta Václava Klause, což nepochybně svědčí v jeho prospěch. Ale nenabyl zkušenostmi vytvořenou podezíravost a opatrnost v přijímání darů. Neví, že dárci  bývají nezištní jen ve zcela výjimečných případech. Přijal podporu v předvolební kampani od štědrého mecenáše, nestaraje se o jeho osobnostní profil a původ jeho majetku. Neuvědomil  si, že tím otevřel dvířka pro deep state,  neboť mecenáš věnuje značné úsilí a finanční prostředky na získání určitých neoprávněných výhod mimoprávními prostředky. Asi se sice dověděl, že mecenáš je trestně stíhaný NCOZ pro podvod, protože o tom psal DeníkN, avšak o závažném, rovněž stíhaném poklesku podplacení svědka za účelem dosažení změny výpovědi asi nevěděl. Jistě neví, že velkorysý mecenáš vyvolal trestní stíhání pěti nevinných osob, které až do zprošťujících rozsudků musely protrpět dlouhých osm let. Určitě netuší, co ho k nepřístojnému jednání přivedlo a jaké noční můry se potřebuje zbavit mimoprávními prostředky. Neočekává, že na něj mecenáš jednou zatlačí, aby se připojil k pomýleným bojovníkům za uspokojení jeho zájmů, ale není pojištěný proti takové hrozbě. 

Andrej Babiš se ani nemůže spolehnout, že ho ochrání prezident republiky proti nutnosti jmenování ministra, ohroženého možností nátlaku ze strany deep state. I kdyby Petr Pavel věděl o problému, nemohl by udělat nic, než jmenování odtahovat. Je to důsledek omezené pravomoci prezidenta, nepřiměřené váze postavení přímého zástupce lidu, silnější než podpora, kterou získalo v parlamentních volbách hnutí ANO. Političtí pleticháři  obecně vidí v prezidentovi nežádoucí konkurenci a proto dosud nepřistoupili k  posílení jeho pravomoci na důstojnou úroveň odpovídající úpravou Ústavy.

==========================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

PODVODY Z FACEBOOKU

 Po Listopadu 1989 se Československo stalo zemí zaslíbenou pro různé zahraniční podvodníky, kteří se pokoušeli využít důvěřivosti Čechů a Slováků k snadnému obohacení. Zajímavá byla vlna nigerijských podvodných nabídek levných úvěrů. Podvod spočíval v tom, že zájemce mohl získat úvěr v desítkách milionů USD po zaslání poplatku řádově v tisících USD. Podvodníci postup úspěšně vyzkoušeli již dříve např. v Anglii, kde kvůli tomu tamní policie zřídila speciální brigádu. Podvod získal mezinárodní označení „fraud 419“ podle čísla paragrafu v nigerijském trestním zákoníku nebo „advanced fee fraud“, popř. „advanced fee scam“. Znám jediný případ podlehnutí nabídce. Zájemce odeslal 6.000 USD na zadaný bankovní účet a těšil se na levný úvěr v desítkách milionů USD. Když se pak dlouho nic nedělo, zatelefonoval řediteli odboru zahraničního platebního styku nigerijské centrální banky, s nímž se znal z jeho předlistopadového pobytu v Praze. Dověděl se, že úvěr je pro něj připravený, ale účet, na který poslal 6.000 USD, byl podvodný. Nedostal nic.

Podobné nabídky později přicházely i z jiných zemí, hlavně z Toga. Některé jsem se pokusil prozkoumat. Samozřejmě jsem žádný poplatek předem neposlal. „Inovací“ byla nabídka bezúročné půjčky na úhradu požadovaného poplatku, provedená zasláním padělaného šeku, který vydávací banka vrátila s razítkem „fraud“. Cílem odesilatelů bylo potrestat mě vyvoláním nepříjemností s policií.

V poslední době začaly proudit na můj facebookový profil nabídky darů řádově v desítkách až stovkách tisíc euro. Dárkyněmi byly ve všech případech osamělé ženy pokročilého věku, žijící v zahraničí, nábožensky založené, nemocné rakovinou a cítící blížící se konec. Hledaly poctivého příjemce daru, který jej využije k uspokojování potřeb sociálně slabých rodin, matek samoživitelek a jiných potřebných. Vytipovaly si mě prý podle mých projevů na síti.

Nabídky byly v češtině, slovenštině nebo podivné směsici obou jazyků. Občas některá dárkyně poslala cudnou fotografii z nemocničního lůžka. Některé vyprávěnky   byly až dojemné a ve výjimečných případech působily dojmem, že snad dárkyně skutečně má poctivý úmysl. V takovém případě jsem projevil ochotu dar přijmout za předpokladu, že na transakční náklady nezaplatím předem ani 1 euro, dar musí dárkyně složit do bankovní úschovy v mé bance, která mi jej pak vydá, až zaplatím dárkyní požadované poplatky. Pak následovalo postoupení mého případu zaručeně poctivému notáři, bez jehož pomoci dárkyně nemohla provést převod. Žádná z nich mi nechtěla věřit, že operaci by mohla provést s pomocí své banky, aniž by musela platit notáři. Ale dárkyně svým notářům bezmezně důvěřovaly a na jejich službě trvaly. Notář mě pak seznámil s podrobnostmi složité procedury, vyžádal si osobní údaje včetně kopie dokladu totožnosti a vyměřil poplatek řádově v desítkách až tisících euro. Vysvětlil mi, z jakých „právních důvodů“  můj model cesty přes bankovní úschovu nelze použít: část poplatku měli dostat různí příjemci: ministerstvo, správce daně aj. A zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Nigerijské nabídky byly zábavnější, protože mi posloužily jako cvičení v angličtině a nepopouzely mě hanebnou češtinou notářů.

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

Z RÁJE DO OČISTCE

Po týdenní dovolené v pohodovém prostředí rodiny se v pondělí můj nepřítel Andrej Babiš vrátí k drsnému povolebnímu vyjednávání s možnými budoucími koaličními partnery. Nečeká ho procházka růžovou zahrádkou, protože šéfové obou stran se domnívají, že ho mají v hrsti, neboť si jistě uvědomuje, že bez dohody s nimi nepostaví vládu a podpora třetiny národa mu bude k ničemu.

Možná dojde znova na přetahovanou o místo ministra zahraničí pro Filipa Turka, o kterého až dosud předseda hnutí ANO neměl zájem. Místo toho žádal po Petru Macinkovi, aby jeho strana nabídla odborníky. Divím se, že za těchto okolností Motoristé nevyjdou vstříc nabídkou Renaty Vesecké jako možné adeptky na postavení ministryně spravedlnosti. Tím, že ji dosud nenabídli, zúžili Andreji Babišovi prostor pro výběr ze tří kvalitních uchazečů na dva.

Renata Vesecká je bývalá nejvyšší státní zástupkyně a působila navíc jako místopředsedkyně pro právní agendu v Energetickém regulačním úřadu, vedeném tehdy předsedkyní Alenou Vitáskovou. Samozřejmě jsem zaznamenal námitku, že přece patřila k justiční mafii. To je ale nesmysl, vyslovený někým, kdo  neví, jak tato fáma vznikla. Bylo to tak, že zesnulá exprokurátorka Marie Benešová, zahořklá kvůli odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně, nařkla několik vysoce postavených právníků, že z pozadí ovlivňují soudní rozhodnutí. Mezi nimi byla i Renata Vesecká, tehdy ještě nejvyšší státní zástupkyně. Postup Marie Benešové připomínal vytváření seznamů protistátních spikleneckých skupin předlistopadovými orgány ve vykonstruovaných procesech. Případu se ujalo několik novinářů, kteří přišli s označením vybraných právníků za „justiční mafii“. Spolek Šalamoun tehdy postiženým radil, aby se bránili trestním oznámením, ale ti chtěli být slušní a dali přednost žalobě na ochranu osobnosti. Následoval poměrně dlouhý soudní spor, o němž se někdy mluví jako o „soudu s justiční mafií“, v němž úspěch přecházel z jedné strany na druhou tak dlouho, až se strany nakonec dohodly na smíru. Nikomu z žalobců ale soud neprokázal ovlivňování soudních rozhodnutí ze zákulisí, tedy i Renata Vesecká odešla od soudu s čistým štítem.

Celé soudní řízení jsem sledoval v soudní síni. Byl to nezapomenutelný zážitek, hlavně při prvostupňovém řízení, jež svérázně vedl soudce Vojtěch Cepl ml., syn legendárního ústavního soudce. U žádného jiného procesu se mi nestalo, že by nás vrátní vypouštěli z budovy v noci zadními vraty. Zajímavost spočívala v informacích, které se dostávaly na povrch a ve výstupech zajímavých svědků a advokátů obou stran.

Renata Vesecká navíc vyvolala pohoršení, když se nechala slyšet, že by jako ministryně zřídila při ministerstvu úřad, jenž by přezkoumával systémová pochybení justice. Okamžitě se zvedl pokřik, že by chtěla nechat přezkoumávat soudní rozhodnutí, což by byl útok na nezávislost justice. Kdekdo si totiž plete nezávislost soudců a státních zástupců za právo na neodpovědnost a beztrestnost. Kdo se nechal poučit doc. Františkem Čubou, slavným předsedou JZD Agrokombinát Slušovice, o profesní slepotě odborníků, věděl by, že Renatě Vesecké by nic takového nemohlo přijít na mysl, protože i pro ni je rozhodovací nezávislost soudců a státních zástupců posvátným tabu. Ale cesta ke špatným rozsudkům vede přes nesprávné procesní postupy, služební  nekázeň a jiné hříchy, jejichž dosavadní beztrestnost nelze hájit. Státní rozpočet významně zatěžuje odškodňování obětí selhání justice a jiných úřadů, o čemž se lze přesvědčit ze statistik  na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti. Původci škod mají své příjmy pečlivě chráněné, ve sporech se státem díky Ústavnímu soudu vždy vyhrávají, ale na úhradu odškodnění nepřispívají. Současný systém kárného řízení je bezzubý a nezahrnuje orgán profesionálního přípravného řízení. Je to problém, jehož dlouhodobé neřešení škodí státu.

Takže bojovná Renata by možná zapůsobila jako štika v zahnívajícím rybníce. Zřejmě by Motoristům ostudu neudělala. Ale pokud ji nenabídnou, zůstane pro ně její odbornost nevyužitá. I kdyby ji Andrej Babiš chtěl do své vlády, přes hlavy vedení Motoristů by jí nabídku neměl učinit.

Zajímá mě, zda a jak ovlivňuje postupy Petra Macinky sponzor, jenž ho podporoval v průběhu předvolební kampaně. Je to podnikatel, kterého stíhá NCOZ pro závažnou trestnou činnost a současně čelí občanskoprávnímu řízení o vymožení stamilionového dluhu. Znám velmi dobře jeho modus operandi, takže si myslím, že se Petr Macinka mýlí, pokud se domnívá, že nebude nikdy čelit požadavku, aby se za podporu odvděčil svým vlivem. Mít ve vládě zavázaného ministra je lepší než zaměstnávat manželku vedoucího pobočky krajského soudu. Sponzor je prostě šikovný chlapec.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

VARIACE NA TÉMA AB

 Oligarcha AB, jemuž kvůli jeho ohromné moci v úzkém kruhu přátel přezdíváme „Vezír“, dosáhl věku 71 let. V žádném případě nepůsobí dojmem starého muže. Je v perfektní psychické i fyzické formě. Překypuje energií, je úspěšný jako podnikatel i jako stvořitel nejsilnějšího politického hnutí. Pokud jedná s voliči na veřejnosti mimo sál Poslanecké sněmovny, dokáže projevit smysl pro humor, má jisté charisma. Je finančně zabezpečený. Má všechny předpoklady pro příjemné stárnutí, zpestřené sbíráním všech možných požitků, jež svět nabízí. Nevšímá si ale, že mu možná ujíždí vlak a vrhl všechny síly do politického života. Podezírám ho, že se pustil do politiky, protože mu prostředí konsolidovaného holdingu Agrofert již neposkytovalo dostatek příležitostí k vybíjení nezměrné energie a tvorby adrenalinu, provázející konflikty s odpůrci.

Ke mně se chová nepřátelsky. Dokonce mi nevěří, že jsem po vyhodnocení dokazování z hlavního líčení asi našel skutková zjištění, nevyužitá obhajobou v jeho prospěch. Mé nepřátelství ale nevyvolal. Jsem vůči  němu neutrální.

Zaznamenal další velký úspěch výrazným vítězstvím hnutí ANO v parlamentních volbách. Stojí za ním přibližně třetina národa. Je opět v postavení oprávněného uchazeče o úřad předsedy vlády. Ale dění v politice nelze naplánovat a zorganizovat tak přesně jako ve firmě, takže v povolebním období se kolem něho pohybují různá „strašidla“, která se snaží úspěch mu vzít.

Již tradičně se mu předhazuje jako vada střet zájmů oligarchy s výkonem vládní funkce. Toto „strašidlo“ mě popouzí. Jeho šiřitelům uniká, že významnou roli hraje také souběh zájmů státu a firmy. Agrofert může prosperovat pouze ve správně řízeném státě se zdravým hospodářským a právním prostředím a prosperující Agrofert je významným plátcem daní a zaměstnavatelem tisíců občanů. Střet zájmů určitě nespočívá v možném rozptylování pozornosti předsedy vlády starostmi o chod Agrofertu. Na to prostě nemůže mít čas. Vlivu na řízení firmy se prostě nějakým způsobem zbaví. Je přece odpovědný a svědomitý. Odpůrci ovšem sýčkují, že jako předseda vlády  by mohl ve prospěch Agrofertu přijímat nějaká opatření, škodící státu. Ale jeho pravomoc v tomto ohledu bude prakticky nulová. V cestě stojí různé mechanismy, jež jeho možnosti omezují. Závistivci křičí o zvýhodňování Agrofertu v dotační politice. Dokonce se vynořil záměr odebrat Agrofertu dotace, přiznané v době, kdy byl ve správě svěřenského fondu.

Bylo by samozřejmě špatné, kdyby Agrofert dostával dotace jen proto,že jeho majitel je vládním činitelem. Neslyšel jsem ale o žádném případu věcného vyšetřování, jímž by se prokázalo, že postavení AV mělo takový vliv na poskytování dotací. Na druhé straně nelze souhlasit s narušením rovnosti v konkurenčním prostředí trestáním firmy pouze za to, že její majitel je vládním činitelem. Pravidla poskytování dotací musí být jednoznačná a rovná pro všechny.

Střet zájmů má být v tomto případě preventivním trestem za něco, co se nestalo a asi nikdy nestane. Víme, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Když to nejde jinak, AB má vypadnout ze hry kvůli pomyslnému střetu zájmů, jehož věcné projevy nikdo neprokázal.

Nepříjemným „strašidlem“ je starost o sestavení vlády, způsobilé získat důvěru Poslanecké sněmovny, a popřípadě pak vládnout do konce volebního období. Malé strany, které jsou ochotné jít do koalice s Hnutím Ano, před volbami tvrdily, že by do koalice s AB nešly a obráceně AB jejich možné partnerství okázale odmítal. Ale voliči rozdali karty po svém a okamžitě po zveřejnění výsledků je všecko jinak. Předáci obou malých stran jsou přímo opojení radostí z naděje na získání významných křesel v jeho vládě. Domnívají se, že AB mají v hrsti, a podle toho se chovají, mnohdy neodpovědně. Ale není to tak jednoznačné: pokud se nedohodnou s AB na rozumném řešení, ustavení vlády mu sice zmaří, ale nikdo je za to nepochválí ani neodmění, protože protibabišovská koalice je nebude potřebovat. A dál budou malí a nepotřební, zatímco AB bude dál aspoň nepřehlédnutelným vůdcem opozice.

Zvlášť obtížným „strašidlem“ je opět „kauza Čapí hnízdo“. Vyjádřil jsem se opakovaně, že tento proces je ostudou české justice, neboť se táhne mnoho let a od počátku se jedná o zneužití prostředků trestního práva k vypuzení mého nepřítele AB z politiky v situaci, kdy politickými prostředky to nejde. Obdržela-li společnost „Farma Čapí hnízdo“ dotaci neoprávněně, jak tvrdí žalobce, pak na lavici obžalovaných neměla sedět Jana Nagyová s Andrejem Babišem, ale státní úředník, odpovědný za správu příslušných fondů, neboť v precisně zpracované žádosti o dotaci byl dostatek důkazů, na jejichž základě  mohl „správně“ rozhodnout. Odpovědnost správce státních peněz a manažerky malé soukromé firmy mají nesouměřitelnou hodnotu.

Situace je nejistá. Může se stát, že poslanci odmítnou žádost justice o vydání AB k trestnímu stíhání. V tom případě se řešení osudu „strašidla“ odsune o 4 roky. Ale bude to nepříjemné pro hlavní obžalovanou Janu Nagyovou, která ponese sama tíhu obhajoby. V případě odsouzení by přišla o mandát europoslankyně.

K vydání ale může dojít, a pak tedy může „kauza Čapí hnízdo“ narušovat chod vlády ještě i několik let. Ale dovedu si představit, že „strašidlo“ vypustí duši při prvním stání v pokračujícím procesu, a to tak, že senát Jana Šotta vyhoví odvolacímu soudu „plichtou“: uzná vinu obžalovaných, ale s ohledem na nepřijatelnou délku řízení a stáří skutku upustí od uložení trestu.

Spolek Chamurappi z.s. chtěl zmatkům předejít, proto v červnu r. 2025 požádal pana prezidenta, aby ostudné řízení zastavil abolicí. Petr Pavel ale nemohl rozhodnout, protože nezdvořilí obžalovaní se k návrhu nevyjádřili. Pan prezident nemohl riskovat, že milost nepřijmou. Samozřejmě nemám jistotu, že by abolici skutečně udělil, a netuším, zda by ji předseda vlády Petr Fiala kontrasignoval, ale nemění to nic na tom, že by to bylo elegantní východisko ze situace.

Předpokládám, že příští parlamentní volby nepřinesou zásadní změnu v rozložení voličských preferencí. ANO  zůstane na svém, ale dále podstatně neporoste. Za těchto okolností je mi velkého bojovníka AB docela líto. Další čtyři roky se bude pachtit, ale podstatně lepšího výsledku ANO již nedosáhne. A bude mít 75 let. Za  těchto okolností připomínám starou moudrost: vrchol kariéry je nejlepším postavením pro dobrovolný odchod. Kdyby se AB stáhl do postavení Jaroslava Kacziňského, „strašidla“ by zmizela a mohl by se věnovat příjemnějším věcem než výše uvedeným. ANO by určitě zůstalo i nadále silnou stranou,  navenek vedenou lidmi, kteří vyrostli vedle něho. Stále mu zbývá pár hodin či dní na osudové rozhodnutí o odhození ubíjejících starostí. Takto to vidím z výšin dosažených 90 let. 

============================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.