ANDREJ BABIŠ ZTRATIL DŮVĚRU V NEZÁVISLOST SOUDŮ

Ve čtvrtek 27.listopadu 2025 jsem pozorně vyslechl vystoupení mého osobního nepřítele Andreje Babiše (k němuž ze své strany nepřátelství nechovám) na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, svolané opozicí za účelem zjištění způsobu, jímž se má zbavit střetu zájmů. 

Podle mého názoru mimořádná schůze, samo její svolání a průběh, je jednou z názorných ilustrací kocourkovské povahy současné politické scény. Opozice si měla svolání schůze odpustit, neb pouze mařila čas a energii poslanců. Zákon ukládá politikovi, jenž se dostal do střetu zájmů, aby vadu odstranil do 30 dnů od jmenování. Všechny požadavky, ať již páně prezidentovy nebo opozičních politiků, aby AB okamžitě uveřejnil způsob, jímž se zbaví střetu zájmů, jsou pouhé projevy politického chtění, kterému napadaný může, ale nemusí vyhovět. V tuto chvíli je Andrej Babiš řadový poslanec, takže ve střetu zájmů se nenachází. Panu prezidentovi slíbil, že mu své záměry odtajní těsně před jmenováním. Nikoho z těch, kdo se dožadují okamžitého zveřejnění nenapadne, že předčasné odtajnění by mohlo otevřít cestu k zmaření připravených opatření. Kdyby k tomu došlo, Andrej Babiš by se nezbavil střetu zájmů a prezident by měl důvod odmítnout jeho jmenování. A o to přece kráčí opozici, která se nedokáže smířit s volební porážkou. Pro úplnost dodávám, že nejsem voličem  ANO ani obou koaličních stran, takže patřím k poraženým. Přesto některé postupy opozice neschvaluji. 

Neodpustím si poznámku, že námitku střetu zájmů považuji za ryze formalistickou. Andrej Babiš není primitiv a nebude vědomě zneužívat postavení předsedy vlády ve prospěch Agrofertu. A zvýhodnění Agrofertu pod nepřímým vlivem vysokého postavení jeho majitele by bylo možné preventivně vyloučit přijetím vhodných opatření. Ostatně pokud by ke zvýhodnění bez jeho osobního zavinění přece jen došlo, lze to napravit. Dokazuje to aktuální zásah Nejvyššího správního soudu v neprospěch Kosteleckých uzenin. 

Kromě toho vedle střetu zájmů musíme vzít na vědomí i souběh zájmů státu a Agrofertu. Prosperita státu a spořádanost poměrů v něm jsou podmínkou prosperity Agrofertu. A prosperující Agrofert je významný zaměstnavatel a plátce daní. Státu musí záležet na tom, aby se mu dařilo. 

Nedivil bych se Andreji Babišovi, kdyby se sice schůze zúčastnil, ale nevystoupil by, tiše si vyslechl úvahy protivníků a odešel s přáním dobré noci všem. Chaotickým vystoupením si nijak neprospěl. Požadavku opozice nevyhověl. Místo toho  mimo jiné dštil oheň a síru na novináře (nevztáhl jsem to na sebe, protože nejsem novinář), jimž pouze dodal střelivo k útokům na sebe. 

Jako justičního potížistu mě zaujalo vyjádření, že ztratil důvěru v nezávislost soudů. Domnívám se, že v případě kauzy Čapí hnízdo není objektivní. Pochopil bych spíše projev nevole vůči státnímu zastupitelství. Vždyť nebýt zlomyslného zásahu bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana by k soudnímu projednání nedošlo. A skutečnost, že dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch nejdříve trestní stíhání všech obviněných zastavil, ale proti svému původnímu právnímu názoru se poctivě snaží „dostat do tepláků“  zbylé Zemanovy oběti Janu Nagyovou a jejího pomocníka Andreje Babiše, je docela zábavná. Kdyby se neodvolával proti zprošťujícím rozsudkům, strašidlo „Čapák“ by zmizelo ze scény a jemu by se nic nestalo. 

Jako všichni ostatní jsem samozřejmě zaznamenal rozechvění Andreje Babiše kvůli zneužití nemocného syna v trestním řízení. Byl jsem svědkem jeho obdobné reakce při hlavním líčení u soudu. Ovšem opakované zneužití syna bylo zčásti výsledkem slušného chování předsedy senátu Jana Šotta. Popsal jsem to v článku „Čapí hnízdo před rozsudkem“ z 6. ledna 2023: „Záludnost procesu spočívá i v korektním vedení hlavního líčení předsedou senátu Janem Šotem. Je vlídný, usměvavý, obhajoba si nemůže stěžovat na podjatost či na krácení jejích práv. Vynese-li nespravedlivé rozsudky, možná se při tom bude tvářit laskavě. Jeho vstřícnost vůči obhajobě má svůj rub: bez odporu umožnil opakované projednávání svědectví Andreje Babiše ml. a úvah o jeho zdravotního stavu a vztahům mezi otcem a synem. Důkazní situace se tím ve prospěch obhajoby příliš neposunula, ale jednání zjevně značně trápilo obž. Andreje Babiše. 

Používání Andreje Babiše ml. k ponižování obž. Andreje Babiše je neobyčejná hanebnost, Za tuto nehoráznost nelze ale odsuzovat předsedu senátu, který musí nechat provést svědectví dle návrhů žalobce a právě z důvodu korektnosti připouští různá svědectví dle požadavků obhajoby“. 

Senát soudce Jana Šotta zprostil již dvakrát Janu Nagyovou a spoluobžalovaného Andreje Babiše obžaloby. Důvod k jejich stížnostem nevidím. K zrušení rozsudků Vrchním soudem v Praze se nemohu vyjádřit, protože jejich usnesení neznám. Podporoval jsem obhajobu  obžalovaných v desítkách procesů, ale vždy jsem měl přístup do spisu a směl jsem „vyzpovídat“ obžalované. Až v kauze Čapí hnízdo bylo všecko jinak. Poprvé jsem při zahájení hlavního líčení neměl v ruce ani obžalobu a s obž. Janou  Nagyovou jsem nikdy nemluvil, ostatně ve věci trestního stíhání s Andrejem Babišem také ne. Takže při druhém kole jsem již nepřišel do soudní síně. Spíše bych výhradu Andreje Babiše pochopil ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci dotace pro Kostelecké uzeniny. Ale není všem dnům konec. Právníci Agrofertu  se jistě ohradí u Ústavního soudu, možná až u Evropského soudu pro lidská práva. Nezávislost soudů a soudců s sebou nese nevýhodu ničím neohraničených projevů osobitosti myšlení soudců, která může vést k chybným rozhodnutím. Na to ale máme soustavu opravných prostředků, jimiž lze aspoň někdy jejich výstřelky napravit. 

Protože od zahájení prvního kola jednání nalézacího soudu nedošlo k významné změně důkazní situace, domnívám se, že proces skončí pro obžalované šťastně, i když nelze vyloučit ještě několik koleček „ping-pongu“  mezi nalézacím a odvolacím soudem. Lituji pouze, že nezdvořilostí k panu prezidentovi obžalovaní zmařili vyhovění návrhu Chamurappi na udělení abolice (ignorovali žádost o vyjádření k návrhu). Nemám sice  jistotu, že by pan prezident vyhověl a pan předseda vlády by kontrasignoval, ale je jisté, že nemohl podstoupit riziko, že obžalovaní milost odmítnou.  

Průběh povolebních jednání vyvolává otázku obecné vhodnosti vstupu oligarchy do politického života. Je to samozřejmě jeho občanské právo. Ale je otázka, zda má smysl domáhat se uplatnění práva, které přináší tolik zmatků a nepříjemností. V době, kdy se Andrej Babiš stal ministrem financí, jsem byl na přátelské návštěvě u rodiny Fuertesů, majitelů holdingu Fuertes S.A. „El Pozo“. Je to rozsáhlý zemědělsko-potravinářský komplex, jehož srdcem je obrovská továrna na zpracování masa.  Fuertesové kroutili hlavami nad mou zprávou, že šéf holdingu Agrofert se stal ministrem financí, a nakonec mě poučili, že následování jeho příkladu by jim španělská politická kultura nedovolila: mezi podnikáním a výkonem státní moci je neprostupná zeď. 

Z pozice devadesátníka bych Andreji Babišovi přál, aby dokázal zbavit se chuti brodit se bahnem nenávistných projevů odpůrců a aby se stáhl do postavení Jaroslawa Kaczynského. Dosud má všechny předpoklady pro užívání krás života do sytosti. Je škoda toho nevyužít. Neví přece, kolik času mu zbývá. Hnutí ANO je dnes v takové formě, že zůstane nepřehlédnutelnou politickou silou, i kdyby jeho předseda řídil vládu nepřímo. Přiznávám ale, že nevím, jak by zvládl chronickou potřebu vybíjet energii. Moc je droga. 

Samozřejmě nadále přeji obž. Janě Nagyové a spoluobžalovanému Andreji Babišovi, aby kauza „Čapí hnízdo“ jednou dospěla k pravomocnému zprošťujícímu rozsudku. A s ohledem na hlavní obžalovanou bych dal přednost vydání AB k trestnímu stíhání před nevydáním. Pan obžalovaný zvládl úřad ministra financí a předsedy vlády, aniž by ho trestní řízení odvádělo od jeho povinností a není důvod se domnívat, že teď to bude jinak. Připomínám, že obžalovaná Alena Vitásková zvládla bezchybně celý mandát předsedkyně Energetického regulačního úřadu, ač s ní justice zacházela krutě. 

Mohl bych si také přát, aby se před soud dostali státní úředníci, kteří rozhodli o přiznání dotace začínající firmičce Farma Čapí hnízdo, pokud je ovšem pravda, že rozhodli nesprávně. Přání jsem ale potlačil, protože skutek je promlčený.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

POVĚST A VÝSLUHA ZASLOUŽILÉHO POLICISTY V OHROŽENÍ

Hlavním námětem mých psaveckých výplodů z poslední doby je neutěšený stav pokusu o potrestání osmi zločinců, kteří se provinili hrůzostrašným vydíráním zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta. Krajský soud v Praze potrestal zadavatele vydírání ods. Romana Šulyoka trestem odnětí svobody v trvání 7,5 let a jeho pomocníka Luboše Loučku podmíněným trestem. Na ostatní pachatele středočeská kriminálka tehdy nedosáhla, mimo jiné proto, že ods. Roman Šulyok nevypovídal. Lebánkové sice usvědčovali notáře V.V. a jeho společníka advokáta M.R., ale jindy nelítostný žalobce, exprokurátor Tomáš Milec, je neobžaloval a použil je pouze jako svědky. Zřejmě proto, že svědectví Lebánků by bylo osamělým důkazem. Dva ředitelé GIBS nezávisle na sobě a s odstupem času mi vysvětlili, že pro žalobce je dobrý svědek lepší než nejistý obžalovaný. 

Od r. 2016 se stav nezměnil, i když se mi podařilo ods. Romana Šulyoka rozpovídat. Vystoupil před soudem při  veřejném zasedání v řízení o povolení obnovy procesu a jako „svědek pod přísahou“ spolupachatele „napráskal“. Protože soud obnovu procesu nepovolil, podal jsem 8.prosince 2020 trestní oznámení, k němuž se poškození připojili a ustanovili mě svým zmocněncem. 

Proti výchozímu stavu byly podmínky pro objasnění zločinu daleko příznivější. Zvláštností důkazní situace byla účast čtyř vysokoškolsky vzdělaných právníků na trestném činu: dvou advokátů, notáře a policejního důstojníka. Všichni čtyři zjevně „sedli na lep“ výmluvnému zadavateli vydírání, jenž údajně hledal ochranu proti bratrům Lebánkovým, o nichž tvrdil, že od něho koupili strojní zařízení na výrobu cigaret a nezaplatili mu. Ve skutečnosti hledal kompenzaci za ztrátu zařízení po zásahu celníků a policie ze dne 26. srpna 2012. Ale i kdyby ho Lebánkové skutečně poškodili, právníci měli vědět, že tímto způsobem nesmí dluh vymáhat. Podle sdělení ods. Romana Šulyoka jejich svědomí umlčel tučnou odměnou. 

 Vyšetřování bylo zastaveno usnesením státního zástupce KSZ Praha z 24. října 2024, aniž by dospělo aspoň ke sdělení obvinění komukoli z nepotrestaných zločinců. Na tomto stavu se dosud nepodařilo nic změnit. Jsme tam, kde jsme byli po rozsudku z r.2016. Pouze se zásluhou orgánů činných v trestním řízení přiblížilo datum promlčení zločinu. Došlo ke skandálnímu selhání orgánů činných v trestním řízení. 

Zádrhel v přístupu orgánů k zločinu je podezření proti zasloužilému policistovi JUDr. Františkovi H., že sestavil skupinu čtyř zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na bratrech Lebánkových.  Ods. Roman Šulyok o něm mluvil jako o „příteli Frantovi“, ale neznal jeho příjmení. Proto jsem ho v článcích zmiňoval jako „kamaráda Frantu“. Ale na začátku vyšetřování se mi vyšetřovatel pochlubil, že se podařilo jej identifikovat. Ods. Roman Šulyok ho označil při rekognici podle fotografií a poskytl o něm detailní informace. Vyšetřovateli jsem tehdy doporučil, aby „kamaráda Frantu“ předvolal k podání vysvětlení, aby mu vysvětlil výhody spolupracujícího obviněného a pod hrozbou uvalení kolusní vazby ho vyzval k identifikaci „zakuklenců“. Odpověď zněla, že se jedná o zasloužilého policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží, takže si nezaslouží drsné nakládání“. Na tom zůstalo. K podání vysvětlení došlo až v červnu r.2024, krátce před odložením případu. „Kamarád Franta“ byl úplně posledním vyslýchaným. Známost s Romanem Šulyokem a účast na vydírání statečně popřel. Mám dojem, že mu nevěřil ani vyslýchající. Ve stížnosti proti odložení případu jsem se dožadoval, aby vyšetřovatel vyzval ods. Romana Šulyoka k prohloubení svědectví a aby případně použil konfrontaci obou „kamarádů“. Neuspěl jsem. Orgány ho chrání pod záminkou nevěrohodnosti svědka ods. Romana Šulyoka. Ignorují skutečnost, že obvinění vznesl jako „svědek pod přísahou“ před soudem, s vědomím, že křivým svědectvím by si vysloužil další trestní stíhání. V jednom z předchozích článků jsem citoval jeho výroky podle soudního protokolu.  Ods. Roman Šulyok je sice recidivista, ale je vysoce inteligentní. Nebezpečí trestního stíhání kvůli křivé výpovědi by se nevystavil. Ostatně ve všem, co mohli vidět Lebánkové, pravdivost jeho svědectví potvrzují. Není důvod k domněnce, že lhal právě v této jediné věci. Ostatně policista se nepřímo usvědčuje tolerováním údajného křivého obvinění. Patrně si je vědom, že v trestním řízení proti šiřiteli „křivého obvinění“ by neobstál.   

Na ochraně policisty vydělávají zúčastnění právníci. Pokud si někdo z právnicky rovněž vzdělaných činitelů myslí, že notář jednal v souladu se zákonem a zasluhuje beztrestnost, měl by vrátit vysokoškolský diplom. Vždyť pouze díky jemu dosáhl ods. Roman Šulyok požadovaného výnosu. 

Nepodařilo se mi dosáhnout obnovení vyšetřování „mírovou cestou“, tedy rúznými podněty k přezkumu rozhodnutí o odložení vyššími stupni státního zastupitelství. Nakonec jsem dospěl k názoru, že nezbývá, než volat k odpovědnosti všechny, kdo kvůli ochraně pověsti a výsluhy policisty  blokují vyšetřování. Začal jsem podávat trestní oznámení. Tím jsem ale vyvolal paniku. 

Podle zákona o policii trestní oznámení může podat kdokoli, i když sám není poškozený. Pokud o to požádá, příjemce podání musí ve lhůtě jednoho měsíce podat zprávu o způsobu jeho vyřízení. Trestní oznámení lze podat buď u libovolné policejní součásti nebo u státního zastupitelství, které má povinnost přikázat prověření věcně a místně příslušné policejní součásti, nelze-li je odmítnout pro zjevnou nedůvodnost. V daném případě jsem  se obracel na státní zastupitelství, protože mi buď nebyla jasná místní a věcná příslušnost policejního útvaru, nebo jsem se chtěl vyhnout  vyšetřování zjevně podjatým orgánem. Ve všech případech státní zástupci zneužili práva přehodnotit podání podle obsahu na jiný druh oznámení než označený podatelem. Vždy došlo k překroucení na podnět k vykonání dohledu vyšším stupněm státního zastupitelství s procesní lhůtou dvou měsíců. Žádný  dohled nevedl k nápravě. Dohledoví státní zástupci vždy hříšníkům zakryli záda. 

 První úkon tohoto druhu jsem spáchal 15.srpna 2025 a nyní mám naději, že ke konečnému vyřízení dojde 20. prosince 2025. Ovšem úspěchu dosáhnu pouze v případě, že k tomu shledá důvod státní zástupkyně Michaela Koťátková, jejíž postup jsem již dříve napadl podnětem k vykonání dohledu. Datum promlčení zločinu se tímto způsobem přiblížilo o 4 ½ měsíce. Za tu dobu mohlo již vše být jinak, kdyby se státní zástupci řídili zákonnou povinností stíhat každou trestnou činnost, o které se dovědí. I kdybych připustil, že se trestné činnosti nedopustili účastníci blokování kauzy „Jesenice“, ten jesenický zločin se skutečně stal, je potvrzen pravomocným soudním rozsudkem a ochrana jeho pachatelů je nezákonná. 

V této souvislosti je zajímavý přístup politické „věrchušky“. Prakticky celá nepřístojnost se odehrála za působení Fialovy vlády. Do konečného stavu neúnosnosti se dostala až po nástupu ministryně Evy Decroix. S vědomím, že její možnosti zasáhnout jsou nepatrné, jsem jí „pro pořádek“ poskytl pokud možno úplnou informaci  ústní i písemnou do vlastních rukou. Konkrétnější je pravomoc předsedy vlády, který ale mým opakovaným žádostem o přijetí nevyhověl, pokud se ovšem o  nich vůbec dověděl. Jakémusi jeho podřízenému jsem vysvětlil, že písemnou stížnost nemohu podat, protože bych se mohl dopustit vynášení poznatků z trestního spisu. 

Na straně opozice se mi dostalo podpory poslance ANO Jiřího Maška, díky jehož intervenci jsem jako zmocněnec poškozených získal přístup do vyšetřovacího spisu. Ale chtěl jsem více: tedy aby hnutí ANO jako nejsilnější složka opozice vyvíjelo tlak na vládu, aby skandální stav případu napravila. Ale můj osobní nepřítel Andrej Babiš mi neumožnil rozhovor za účelem podání informace. Nezlákala ho ani zpráva, že jsem patrně našel v soustavě důkazů proti němu v kauze „Capí hnízdo“ díru, jejíž zaplnění by významně posílilo jeho obhajobu. Přitom jistě ví, že od začátku bagatelizuji jeho střet zájmů majitele Agrofertu s výkonem vládní funkce a trestní řízení v kauze „Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice. Asi již také ví, že spolek Chamurappi se pokusil smést „Čapák“ ze světa žádostí prezidentu republiky, aby stíhání obž. Jany Nagyové a jejího pomocníka Andreje Babiše zastavil abolicí. 

Ze srovnání přístupu obou stran politického bojiště vyplývá málo potěšující poznatek, že „věrchušce“ jako celku vůbec nevadí protiprávní chování orgánů vymáhání práva a bezbrannost občanů proti  nim. Je to pro ně bezvýznamná maličkost, nesrovnatelná s důležitostí  jejich zájmů v boji o politickou moc.  Vznášejí se v příliš velké výšce, odkud na potíže běžných občanů nedohlédnou.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

ZLOMOVÁ DEVADESÁTKA

Vnímána pohledem justičního potížisty se devadesátka zásadně  liší od předešlých „kulatých“ výročí. Po těch předchozích se můj život v podstatě nezměnil. Zdánlivě se mnoho nezměnilo ani po devadesátých narozeninách: stále se obejdu bez lékařské péče a jsem schopen pracovat. Ale zdání klame: zásadně se změnilo společenské prostředí, v němž žiji. Naprostá většina lidí, kteří se prohlašovali za  mé přátele, a jež jsem ze své strany jako takové vnímal, se přestala se mnou bavit, pokud přímo neprojevují osobní nepřátelství. Jsou mezi nimi bývalí  chráněnci Spolku Šalamoun nebo Chamurappi a jejich obhájci, kteří kdysi byli vděční za mou přítomnost v soudní síni a za doprovod jejich procesů mými veřejnými komentáři. Stejně se chová většina různých veřejných činitelů, kteří dříve  při pracovních jednáních mi dávali najevo respekt. Přimět je k osobnímu jednání je dnes téměř nemožné. Jenže bez osobního projednání bývá dosažení úspěchu ve věcech chráněnců nedosažitelné. 

Neblahou shodou okolností se stalo, že v závěrečné etapě života jsem se pustil do řešení případu, který ohavností skutkového děje převyšuje všechny kauzy, jimiž jsem se kdy zabýval: do „kauzy Jesenice“. Čtenáři mých článků, např. seriálu Zločinci pod záštitou státu 1-6, vědí, o co jde. Pro ty nové stručně shrnuji: 

Zlínští podnikatelé bratři Lebánkové byli vlákáni do jesenického penzionu U Kohouta, kde se měli setkat s ruským zájemcem o koupi jejich luxusního Lesního hotelu. Ve skutečnosti na  ně čekala čtveřice zakuklených ozbrojenců, kteří je svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil zadavatel akce Roman Šulyok a vysvětlil jim, že jim umožní bezpečný odjezd, když podepíší před notářem listiny, jež jim předloží „pánové v oblecích“. Samozřejmě podepsali, čímž si způsobili obrovské finanční škody. Na akci se kromě zakuklenců podíleli tři vysokoškolsky vzdělaní právníci a „kamarád Franta“ stejné kvalifikace, který obstaral zakuklence. Krajský soud v Praze odsoudil Romana Šulyoka v r.2016 za toto „kouzlo“ na 7,5 roku odnětí svobody. Notáře a advokáta, který ho doprovázel, použil žalobce Tomáš Milec jako svědky. Roman Šulyok při vyšetřování nevypovídal a krajská kriminálka nedokázala bez jeho pomoci dopadnout ostatní spolupachatele. 

Až v r.2019 se mi podařilo Romana Šulyoka rozmluvit. Vystoupil pak před soudem v řízení o povolení obnovy procesu. Teprve tam sdělil vše, co věděl. Protože soud nepovolil obnovu procesu, 8. prosince 2020 jsem vyvolal vyšetřování proti osmi nepotrestaným pachatelům. Až v r.2024 byl případ odložen, protože příslušné orgány došly k závěru, že podezřelí se nedopustili trestného činu. Od té doby vedu zápas se státními zástupci všech stupňů, kteří obnovení procesu nechtějí připustit. Rád bych se dožil postavení všech osmi nepotrestaných spolupachatelů před soud. Ti jsou zatím v klidu, protože se blíží promlčení, a nic nenasvědčuje

tomu, že by se řízení dalo znova do pohybu. Politické „věrchušce“ protiprávní stav zřejmě nevadí, má jiné starosti. Odpovědnost jde zatím za vládou Petra Fialy. Nedělám si ale iluze o tom, že Babišova vláda se k problému postaví jinak. 

Pro mne osobně je situace velmi nepříjemná. Nevím, kolik času mi ještě zbývá k dokončení práce. Chamurappi je miniaturní spolek. Jsem jeho hlavním výkonným orgánem. Nepatříme mezi bohaté neziskovky, přisáté na státní rozpočet.  Musím řešit i finanční zabezpečení činnosti, přičemž sponzoři se nehrnou. Překážky ze strany státní moci mě okrádají o čas a energii a připravují mne o chuť do života.

Proto jsem se již dříve svěřil čtenářům, že se chystám ukončit činnost Chamurappi. Dostalo se mi povzbuzení od hrstky čtenářů, od některých odsouzených, jimž jsem pomohl na svobodu v řízení o podmíněné propuštění  a od zcela ojedinělých veřejných činitelů.   Jsou to „maličkosti, které potěší“. Zatím mě ale hlavně drží záměr dostat jesenické pachatele před soud, takže dosud jedu dál, aniž bych věděl, zda stihnu dorazit k cíli včas.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

MASOCHISTA AB

Sleduji se zájmem a zčásti i s pobavením rámus o údajném střetu zájmů majitele Agrofertu, poslance Andreje Babiše, který má být překážkou pro jeho jmenování předsedou vlády bez ohledu na sílu jeho mandátu, vzešlého z voleb. 

Podezírám ho, že je masochista, jemuž nevadí či dokonce činí potěšení smršť nenávisti vůči jeho osobě. Svoláním mimořádné schůze Poslanecké sněmovny na den 27. listopadu 2025 mu poslanci připravili příležitost navíc k přijetí další dávky projevů nevole. S pobavením si představuji, co by  se stalo, kdyby ho právě v ten den skosila chřipka. 

Přemýšlím, zda překonávání odporu potřebuje ke své osobní spokojenosti. Je to výkonný, pracovitý, úspěšný muž: vybudoval obrovskou firmu, které se daří, a stvořil politické hnutí, jehož vliv na život občanů České republiky je významný, ať už je ve vládě nebo v opozici. Dosáhl ve zdraví věku, v němž má přirozený nárok, aby v klidu sklízel výsledky celoživotní práce. Je doživotně hmotně zabezpečený, stejně jako jeho rodina. Určitě by mohl užívat krás života libovolným příjemným způsobem, dokud je ještě způsobilý se z nich těšit. Čas, který má před sebou, není neomezený, měl by jej proto využít co nejpříjemněji. Přesto dává přednost neustávajícím pranicím, v nichž rány přijímá i rozdává. 

Klišé o střetu zájmů je typickým příkladem platnosti přísloví „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Jeho uživatelé křičí, že je třeba AB znemožnit, aby svého postavení využil k obohacení na úkor státu. Napadaný se ke mně chová nepřátelsky, ale přesto nemohu potlačit přesvědčení, získané na základě osobní zkušenosti z jednání s ním mimo sféru politiky, že rozruch kvůli možnému střetu zájmů je nesmyslný. Nemá-li možnost předvádět se před voliči, je příjemný společník, způsobilý věcného jednání. V žádném případě se nejedná o primitiva, který bude svého postavení nízce zneužívat k  obohacení. Ostatně  ani nepotřebuje, aby navyšoval majetek nekalým způsobem, protože další zmnožování vytvořeného bohatství za cenu ztráty cti by nedávalo smysl. 

Není mi ostatně jasné, k jakým úkonům ve prospěch Agrofertu by ho vybavila pravomoc předsedy vlády. Spíše by je mohli činit někteří ministři, ale o nutnosti jejich vyloučení ze hry kvůli blízkosti k oligarchovi není řeč. Připouštím ale, že „příležitost dělá zloděje“, proto považuji za účelné zřídit nezávislý orgán, jenž by dohlížel, aby se Agrofertu nedostávalo zvýhodnění proti ostatním firmám. Na rozdíl od pokřikování o nebezpečí střetu zájmů by to bylo věcné opatření. 

Jsem ale příslušníkem jiné generace, než AB. Zažil jsem dvě okupace. Nemám proto pochopení pro ruskou agresi proti Ukrajině. Změna zahraničněpolitické orientace České republiky vládou Andreje Babiše  proti jejímu pojetí  Fialovou vládou by mi proto byla silně proti mysli. A tuším, že v tomto ohledu má prezident republiky stejné starosti.   

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

SROVNÁNÍ KAUZ „ČAPÍ HNÍZDO“ A „JESENICE“

Veřejnou debatu v těchto dnech ovládá klišé „střet zájmů Andreje Babiše“. Obávám se, že mnozí z jeho uživatelů ani jeho obsah pořádně neznají. Kdyby si pozorně přečetli článek prof. Jiřího Chýly „ BABIŠ: Je opravdu ve střetu zájmů?“ na dnešním vydání Neviditelného psa, možná by pochopili, že s tímto úkazem to není tak jednoduché, jak se jim zdá. Ostatně místopředseda hnutí ANO doc. Karel Havlíček správně podotkl, že by nebylo správné znevýhodňovat Agrofert proti jiným firmám kvůli tomu, že jeho majitel se stal významným politickým činitelem. Navíc nevím o tom, že by byl znám nějaký důkaz, jenž by obstál před soudem, že by během osmi let ve vládní funkci Andrej Babiš zneužil svého postavení ve prospěch Agrofertu. Pokud Agrofert přijímal dotace, které by dostal, i kdyby jeho majitel nebyl členem vlády, není to důkaz o zneužití postavení a reálnosti střetu zájmů. 

Dodávám k tomu, že proti úkazu „střet zájmů“ stojí „souběh zájmů“. Podnikatel Andrej Babiš musí mít zájem na prosperitě státu, zachovávání práva a bezkorupčním prostředí, poněvadž to jsou důležité předpoklady pro zdárné podnikání Agrofertu. A Andrej Babiš jako předseda vlády musí mít zájem na prosperitě Agrofertu jako významném plátci daní a zaměstnavateli tisíců občanů. Pro zajímavost: když se Andrej Babiš stal ministrem financí, španělský oligarcha mě poučil, že španělská politická kultura by mu zabránila jít do politiky a naší politické kultuře se podivoval. 

Stojí za zmínku, že klišé „střet zájmů“ vytlačilo do pozadí zájem o kauzu „Čapí hnízdo“, o které se ještě před pár dny mluvilo jako o jedné z překážek pro dostupnost úřadu předsedy vlády pro Andreje Babiše. Pouze Eric Best považoval za vhodné ji zmínit na dnešním Final Word a dokonce soudí, že by se politik mohl dostat do vězení. Je to pochopitelné: jednání o vydání Andreje Babiše k trestnímu řízení, ani další kolo soudního řízení letos neproběhne, takže v  tuto chvíli pro posuzování jeho způsobilosti být předsedou vlády je „Čapák“ nepoužitelný. 

I „Čapák“ je vlastně pouhé klišé, protože veřejnost kauzu  neprávem vnímá pouze jako trestní stíhání Andreje Babiše, ač ve skutečnosti je v ní vedlejší postavou. A skutkovou podstatu případu zná málokdo. Psal jsem o něm opakovaně a zastávám názor, že odpovědnost za vydání dotace měli nést odborně kvalifikovaní státní úředníci, odpovědní za nakládání se státními prostředky, pokud žadatelka skutečně neměla nárok dotaci získat. Každý může přece žádat o cokoli, ale o vyhovění žádosti sám nerozhoduje. A k podstrčení klamavých informací obž. Janou Nagyovou nedošlo.  Poukazuji i na to, že dotace posloužila jako malý příspěvek na miliardové investiční náklady vybudování resortu Čapí hnízdo a nástupnická společnost Imoba ji státu vrátila, takže mu  nakonec nevznikla škoda. Mimo to o jejím poskytnutí rozhodli lidé, kteří to „měli v popisu práce“ a měli přiměřené odborné vzdělání. Skutečnost, že policisté a  státní zástupci, o jejichž odborné způsobilosti pro posuzování ekonomických záležitostí nic nevím, vidí vydání dotace úplně jinak, stojí za zamyšlení. 

Můj názor ovšem nemusí být správný. Doporučuji jeho srovnání s vyjádřením opět prof. Jiřího Chýly na Neviditelném psu ze dne 25. června 2025 v článku „ Čapák jede dál a my s ním“. 

Mnohaleté pronásledování Andreje Babiše na takovém chatrném základě považuji za špatné vysvědčení o stavu českého trestního řízení, a to navzdory skutečnosti, že pan obžalovaný se chová jako můj osobní nepřítel. Pokud někdo „požehná“ rozhodnutí dostat někoho do tepláků, je těžké se tomu ubránit. Zažil jsem i jiné takové případy. Je to o to horší, že v jiných případech příslušné orgány brání průchodu spravedlnosti a je obtížné přimět je ke změně chování. 

Jako příklad uvádím kauzu „Jesenice“, v které jde o brutální vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových  a o počáteční nezpůsobilosti  a konečné neochotě příslušných orgánů postavit před soud osm nepotrestaných zločinců.  Na základě vlastních poznatků jsem napsal řadu článků, vydaných porůznu, ale soustředěných na mém blogu. Jde o seriál „Škůdci pod záštitou státu 1-6“ a zejména o článek „Státní kruhová obrana zločinců je neprolomitelná“  z 9.10.2025,v  němž jsem čerpal ze soudního protokolu o výpovědi zadavatele vydírání. Kolem pachatelů se utvořil obranný kruh s cílem zajistit jim beztrestnost. Některé prvky rozhodování úřadů jsou neuvěřitelné. Tak notář, který ověřil násilím vynucené podpisy poškozených na listinách jim neznámého obsahu, prý neporušil zákon. Ale právě díky jeho jednání se zadavatel vydírání dostal k výnosu 120 mil. Kč, tedy k mnohem větší částce, než je dotace v „Čapáku“. Nepochopitelná je i taktika vyšetřovatele, kterému se podařilo zjistit totožnost policisty „kamaráda Franty“, jenž sestavil komando čtyř zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na poškozených. Od jara r.2021 neprovedl žádný pokus přimět jej, aby udal totožnost zakuklenců. K podání vysvětlení byl předvolán jako poslední až v červnu r.2024. A při výslechu vše statečně zapřel a o následné zpochybnění jeho výpovědi se nikdo nepokusil. Následovalo odložení případu. 

Případ byl odložen s tím, že podezřelým nebylo prokázáno trestné jednání. Rozhodnutí policejního orgánu „posvětili“ státní zástupci všech stupňů. Všechny pokusy o prolomení kruhové obrany kolem osmi zločinců byly zatím marné. 

Rozdíly mezi kauzou „Čapí hnízdo“ a „Jesenice“ jsou nepřehlédnutelné. Za vlády  Petra Fialy nikoho nezaujaly a mám obavy, že výměna vlád v tomto ohledu změnu nepřinese. Nikomu nevadí, že odškodňování obětí justičních přehmatů zatěžuje státní rozpočet desítkami milionů Kč. A původci přehmatů za ně nenesou odpovědnost. Nezávislost je přece právo vyrábět občas beztrestně zmetky.

 Prameny:

1.     Jiří Chýla, Babiš: je opravdu ve střetu zájmů?, Neviditelný Pes 13.11.2025

2.     Final Word 13.11.2025  

3.     Jiří Chýla, Čapák jede dál a my s ním, Neviditelný pes 25.6.2025

4.     Můj blog www.jemelikzdenek.cz 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

KDO SE UJME MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ?

Marně hledám jednoslovný překlad a výklad španělského pojmu „machismo“, odvozeného od „macho“=samec. Volně přeloženo jde o uplatňování pocitu nadřazenosti mužů nad ženami. Podezírám Petra Macinku, že jej uplatňuje v přístupu k požadavku Andreje Babiše na předložení nabídky odborníků ze strany Motoristů, kteří by se mohli stát ministry koaliční vlády. Tvrdošíjně mu vnucuje tři noname uchazeče, kteří nikdy nic významného nevykonali, ale právě proto se tetelí blahem při  představě, že je lidé budou oslovovat „pane ministře“. Mohl by nabídnout Renatu Veseckou, bývalou nejvyšší státní zástupkyni, která jeho favority převyšuje vzdělaností, odbornou zkušeností a znalostí resortu, ale je jen žena. Nenabídne ji. Podezírám ho z „machismu“.  Nelpím na tom, že právě Renata Vesecká musí být ministryní spravedlnosti, ale hodnotím to jako ztížení práce Andreje Babiše, jemuž se zjevně zúžil výběr na Radka Vondráčka a Jeronýma Tejce, nemá-li ještě někoho v záloze, o kom se  nemluví. Naštěstí oba jsou slušní lidé a jsou odborně zdatní, takže ho nic nenutí dosadit na ministerstvo nějakou nouzovou náhražku, jak se mu to kdysi stalo po odchodu ministra Jana Kněžínka. 

Současně si ale nemyslím, že Renata Vesecká musí vyřazení z výběru hořce litovat, protože žádný nastupující ministr spravedlnosti si nemůže být jist, že mu Andrej Babiš bude oporou ve složitých situacích, takže ve funkci přežije aspoň jedno volební období, což je stejně málo. V lednu 2014 Andrej Babiš zahájil vládu ANO nad resortem spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky dobře, a to dosazením do ministerské funkce prof. Heleny Válkové, která se významně podílela na tvorbě příslušné části volebního programu hnutí ANO. Vytvořila v ní koncepci opatření, jejichž uplatnění by justici nepochybně prospělo. Vydržela ale ve funkci  jen do vynucené resignace v březnu 2015, ačkoli jako nástupkyně Jiřího Pospíšila byla pro resort přínosem. Její koncepce pak ovšem upadla v zapomnění. Vystřídal ji skvělý Robert Pelikán, jenž sice pokračoval i ve vládě Andreje Babiše, ale v dubnu r.2018 úřad opustil pro neshody s hnutím ANO. Významnou nepříjemnost si přivodil rozhodnutím vydat do USA hackera Jevgenije Nikulina, kterého chtělo i Rusko. Vyvolal tím nevoli prezidenta Miloše Zemana. Po třináctidenní mezihře Taťány Malé ho v červenci r.2018 nahradil Jan Kněžínek, který ale posléze také resignoval a skončil již 30. dubna 2019. Jsem si jistý, že žádný z uvedených ministrů by dnes neřekl, že by měl v Andreji Babišovi oporu. Zbyla mu pak pouze ochotná Marie Benešová, která své poslání pojala jako udržovací. Setrvala v úřadě až do konce působení Babišovy vlády v prosinci r.2021. „Vyznamenala se“ zrušením poslední praktické vymoženosti pro zájmové organizace občanů, kterou jim nabízel předlistopadový trestní řád, a to práva podávat návrhy na podmíněné propuštění odsouzených po odpykání části trestu. Nadbytek demokracie přece škodí. 

Na okraj zmiňuji, že ministři Válková, Pelikán a Kněžínek nakládali se zájmovými organizacemi občanů zcela samozřejmě jako s respektovanými partnery při jednání. Nedocházelo k soustavnému dlouhodobému odmítání jednání s ministrem pro nedostatek času. 

Úděl, který na sebe v současnosti usednutím do křesla ministra spravedlnosti kdokoli vezme, bude nelehký. Resort je ve špatném stavu. Svědčí o tom skutečnost, že ministerstvo spravedlnosti vyplatilo v r. 2024 obětem justičních přehmatů 92 milionů Kč a dalších 6 milionů nestačilo do konce roku vyplatit. Skutečné škody jsou ovšem mnohem větší. Dá se říci, že sbory otalárovaných státních úředníků produkují zmetky v hodnotě desítek milionů korun za rok, aniž by někdo zkoumal, jaké byly příčiny jednotlivých selhání a aniž by někdo volal viníky  k odpovědnosti. Zdá se, že bezzubý systém samoobslužného kárného řízení všem vyhovuje: hříšníkům proto, že jim nehrozí potrestání za jejich hříchy, kárným žalobcům proto, že využití kárné pravomoci je nepříjemná práce navíc a často narušuje kolegiální vztahy. 

Pravomoc ministra spravedlnosti je nepatrná. V případě jakéhokoli jeho pokusu o nápravu tohoto stavu vypukne pokřik o snaze potlačit nezávislost soudců a státních zástupců. Protitlaku profesních sdružení by mohl čelit pouze se silnou politickou podporou, kterou nebude mít zajištěnou jako samozřejmost. 

V této souvislosti také vystupuje do popředí nutnost přehodnocení vymezení obsahu pojmu „nezávislost“ jak soudců, tak státních zástupců, které se v době polistopadového legislativního romantismu ustálilo jako bezbřehost nezávislosti a nárok na nevymahatelnost odpovědnosti za škodlivá rozhodnutí. 

 Problémů k řešení je ovšem více. Nejméně 15 let se mluví o potřebě reformy státního zastupitelství a s tím souvisejícím vydáním nového zákona, když ten současný existuje v novelizované podobě již od r. 1993. Všechny pokusy o prosazení reformy až dosud ztroskotaly. A je sice známo, že trestní řád z r. 1961 zasluhuje zásadní rekodifikaci, ale až dosud úplný nový zákon do Poslanecké sněmovny nikdo nedoručil. Pokračuje příštipkaření stále dalšími novelizacemi. Důvodné jsou i stále silněji zaznívající úvahy o nutnosti překreslit mapu územního rozmístěni soudů. 

Kromě toho, že za vládnutí koalice Spolu došlo k zásadní novelizaci trestního zákoníku,  se řešily příležitostné problémy jako platové podhodnocení justičního úřednictva nebo spory o výši platů soudců a státních zástupců. Ale na komplexní analýzu stavu resortu a vytvoření koncepce nápravných opatření nebyl čas, resp. věrchuška nepociťovala potřebu něčím takovým se zabývat. Ale ani opozice, která nemusela čelit tlaku záplavy operativních úkolů, nepřipravila koncepci nápravných opatření v resortu spravedlnosti. 

Za těchto okolností nový ministr – ať to bude kdokoli – si zaslouží podporu veřejnosti, pustí -li se do koncepční  nápravy stavu resortu. Nebude to mít lehké.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PSANÍ Z BASY

Napsal mi chovanec jedné moravské věznice, kterému kdosi doporučil Chamurappi  jako poslední záchranu proti nespravedlivému rozhodování justice. Pisatel se považuje za nevinného. Přesto jej soud poslal za mříže na dlouhých 7 let. Podle jeho názoru naprosto selhala obhajoba. Opakovaně se pokoušel o povolení obnovy procesu, ale neuspěl. Obhájci jej finančně zcela vyčerpali, aniž by pomohli. Na další vedení boje za spravedlnost s využitím služby advokátů již nemá peníze. Proto se obrací na nás v naději, že napravíme nedostatečnost výkonu advokátů. Nepřímo naznačuje, že případné náklady, které nám jednáním v jeho prospěch vzniknou, půjdou na náš účet. 

Podobných dopisů jsem četl již více. Je to vždy stejná písnička: obhájci selhali a finančně nás vyčerpali, napravte jejich pochybení, a to zdarma. V uvedeném dopisu jsou tyto myšlenky vyjádřeny zvlášť názorně, proto se jím zde zabývám. Zapadají do mých aktuálních úvah o smyslu činnosti zájmových organizací občanů, podporujících odsouzené, hledající spravedlnost. 

Důvodnost stížností pisatele nemohu v tuto chvíli objektivně posoudit, protože jsem se nemohl dosud seznámit s případem. Obecně připouštím, že občas dochází k nespravedlivému odsouzení, ale selhání obhajoby bývá příčinou je výjimečně. Případy zanedbání zájmů klienta obhájci jsou vzácné. Advokáti jsou v podstatě živnostníci, takže jejich nárok na palmáre je legitimní. Při dlouhých procesech mohou náklady na obhajobu skutečně jít do milionů. Naproti tomu spolky typu Chamurappi nejsou neziskovky, přisáté na státní rozpočet, ale úhradu  nákladů na činnost  ve prospěch chráněnců nesmí požadovat . Kryjí je ze sponzorských darů, přičemž sponzorování nepatří k oblíbeným způsobům utrácení volných prostředků zámožnými jedinci  a korporacemi. Když PPF opustila Institut Václava Klause, okamžitě přispěchal Pavel Tykač a ujal se ho. Institut Václava Klause jako nástroj šíření názorů váženého bývalého pana prezidenta a jeho spolupracovníků si podporu samozřejmě zasluhuje. Nám se něco takového stát  nemůže. Podpora fotbalistů, hokejistů a jiných sportovních spolků je přitažlivější. 

Ve srovnání s advokacií je užitečnost podpory nespravedlivě stíhaných zájmovými organizacemi občanů sporná. Nemáme srovnatelné nástroje. Naše možnosti pomoci jsou velmi omezené. Poněkud lepší je situace v řízení o podmíněné propuštění z výkonu vazby a trestu po odpykání části trestu. I zde se ale podmínky zhoršily. Až do konce roku 2021 jsme měli právo přímo navrhovat podmíněné propuštění. V řízení jsme pak měli prakticky stejné postavení jako obhájci. Novelizací trestního řádu za působnosti ministryně Marie Benešové jsme o tuto možnost přišli. Zůstalo právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za završení polepšení odsouzeného. Přesto v našem případě máme jakési výsledky. Od založení spolku v listopadu r.2017 jsme se zúčastnili šestnácti řízení, zhruba z poloviny přímým podáním návrhu. K úspěchu jsme pomohli čtrnácti žadatelům, z nichž se zatím žádný nevrátil za mříže. Některým z nich by soudy bez naší pomoci asi nevyhověly. Poslední se dostal na svobodu 27.února 2025 po řízení, které trvalo 20 měsíců a vyžádalo si účast na třech mimopražských soudních jednání. Poměrná úspěšnost je ovšem dána zejména pečlivostí výběru podporovaných. Až na výjimky jsme se ujali odsouzených, které jsme podporovali v úsilí o zvrácení nespravedlivého rozsudku i několik let. Nejvíce si cením případů tří žen, které si krátce po propuštění pořídily krásná miminka. 

K zvrácení nespravedlivého rozsudku nemáme žádné nástroje. Můžeme se pouze pokusit přesvědčit ministra spravedlnosti, aby ve prospěch našeho chráněnce podal stížnost pro porušení zákona. Z hlediska ochoty ministrů vyjít nám vstříc jsou mezi nimi určité rozdíly. Téměř neměnná je ale nechuť státních zástupců a úředníků ministerstva k vyhovění podnětům. A když už se na nás štěstí usměje a ministr podá stížnost, nemáme vyhráno, protože Nejvyšší soud ČR vyhoví stížnosti ministra jen někdy. Paradoxně nejvýznamnější stížnost pro porušení zákona nám podala ministryně Marie Benešová, která kdysi vyvolala mé trestní stíhání pro narušování trestního řízení. Na spočítání úplně úspěšných případů  za dlouhé roky působení v podpoře nespravedlivě odsouzených mi zatím stačí prsty na rukou. 

Za daných okolností je neuvěřitelné, že po naší pomoci je stále poptávka. Kromě zájemců, kteří svou situaci považují za beznadějnou a obracejí se na nás ze zoufalství, přicházejí i žadatelé, kteří uvažují racionálně. Ti si váží i morální a publicistické podpory.

Podporu obětí selhání justice občanskými aktivisty  stále považuji za potřebnou a věřím v účelnost pomoci  žadatelům o podmínění propuštění. Celkově je ale mezi vynaloženým úsilím a výjimečností úspěchů nepřehlédnutelný nepoměr. Proto stále více pochybuji o smyslu pachtění spolku Chamurappi za zlepšením údělu nespravedlivě stíhaných. Zřejmě brzy „zavřu krám“.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.