pátek 11. června 2021

POLICIE JAKO HYBATEL V POLITICE

Politikům a novinářům dělá hodně starostí nezávislost policie a státního zastupitelství na politických vlivech. Některým to ale vydrží jen tak dlouho, než policie sáhne na jejich lidi, neboť považují za nepatřičné, aby je vůbec obtěžovala prověřováním podezření, že se dopustili nezákonného jednání. Takže když se dostal do potíží místopředseda vlády Jiří Čunek, KDU-ČSL hrozila opuštěním vlády, pokud se její představitel dostane před soud. Vynucená opatření připravila Jiřího Čunka o možnost odnést si z veřejného soudního řízení zprošťující rozsudek. Jeho trestní stíhání bylo zastaveno. Ale vypukla „válka žalobců“, kterou uhasila až ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová zbytečnou, leč úspěšnou stížností pro porušení zákona, na jejímž základě Nejvyšší soud ČR rozhodl, že trestní stíhání Jiřího Čunka bylo od počátku nezákonné. Trestní stíhání bylo tehdy již dávno  nevratně zastaveno. 

Podobně se zachovala o něco později TOP 09, strana odštěpenců od KDU-ČSL, když policie požadovala vydání ministryně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Miroslav Kalousek tehdy sliboval policistům „odstíháním GIBS“ a předseda vlády Petr Nečas, praktikující katolík, pronesl ve Sněmovně „poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků“. O rok později se dověděl, že všecko je jinak – ale o tom až dále. 

Za starostmi o nezávislost orgánů činných v trestním řízení uniká pozornosti veřejnosti neblahá skutečnost, že česká politická scéna má osobitou vlastnost: čas od času do politického vývoje v zemi beztrestně zasahuje policie. Průkopníkem byl Jan Kubice, tehdy ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, předchůdce Roberta Šlachty, který o své újmě a nad rámec svých oprávnění vyrobil zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státních správy, tzv. Kubiceho zprávu. Zpráva obsahovala převážně nesmysly nebo polopravdy. Unikla do médií a vyvolala skandál. Poškodila jak ČSSD, tak Jiřího Paroubka osobně a možná přispěla k  volebnímu neúspěchu strany. Jan Kubice pak opustil policejní sbor a žil v ústraní.  Za zneužití svého postavení k vyvolání politické pohromy  nebyl nikdy potrestán. 

Vývoj šel dál. V r. 2010 se do Poslanecké sněmovny dostala první „protestní“ neideologická strana Věci veřejné, hlásící se k principům přímé demokracie a s protikorupční rétorikou. Vstoupila do koaliční vlády Petra Nečase s podmínkou, že obsadí ministerstvo vnitra a nahradí současného policejního prezidenta Oldřicha Martinů nástupcem, vzešlým z konkursního řízení. 

Komunita tradičních politických stran tehdy ještě měla „silný imunitní systém“ a Věci veřejné byly jediným vetřelcem. Imunitní reakce proti nim byla bouřlivá. Předáci ODS i KDU-ČSL neskrývali znechucení nad nutností přijmout Věci veřejné jako partnera. Jmenování policejního prezidenta Petra Lessyho strpěli, ale předseda vlády Petr Nečas jeho jmenovací dekret nepodepsal: přenechal to ministrovi vnitra. 

Ministr vnitra Radek John se záhy stal cílem různých tlaků a dokonce peticí policistů proti jeho jmenování. Tlak neustál, resignoval a naivní „véčkaři“ přistoupili na dohodu o jmenování osvědčeného intrikána Jana Kubiceho ministrem vnitra, ač nepatřil do jejich party. 

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. V součinnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, tehdy řízené Ivanem Bílkem, a ministra vnitra Jana Kubiceho se uskutečnil puč ke svržení legitimního policejního prezidenta Petra Lessyho a ještě v době platnosti jeho mandátu Jan Kubice jmenoval policejním prezidentem exponenta ODS Martina Červíčka. Petr Lessy se dostal před trestní soud.

 Zřejmá spokojenost ODS s tímto výsledkem ale netrvala dlouho. Soud zprostil Petra Lessyho obžaloby, čímž jeho odvolání ztratilo platnost a nový ministr vnitra Martin Pecina musel řešit policejněprezidentské schisma. Rozsudek samosoudce Romana Podlešáka obstál v odvolacím řízení a nezvrátil jej ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dovoláním.  

Postižení policejní prezidenti kvůli tomu na sebe navzájem  nezanevřeli a k ministrovi vnitra se zachovali kavalírsky: oba resignovali a uvolnili tak cestu k jmenování Tomáše Tuhého. 

Stejně jako v případě „Kubiceho zprávy“ se pořadatelům zjevně protiprávního způsobu svržení policejního prezidenta Petra Lessyho nic nestalo. Jan Kubice se opět stáhl do soukromí a všechny pokusy o jeho trestní stíhání ztroskotaly. Ivan Bílek, exponent ODS, se ještě chvíli udržel v úřadě, ale po nástupu Sobotkovy vlády vzal na sebe politickou odpovědnost za selhání GIBS v kauze Vidkun a v  lihové aféře a resignoval. 

Při vymítání Věcí veřejných ze slušné společnosti došlo i na ministra dopravy Víta Bártu, který ihned po sdělení obvinění resignoval. Jeho stíhání vyvolali provokatéři zevnitř strany. Musel přestát on-line vedený proces před senátem předsedy Jana Šotta, jenž se sice hodně snažil ubližovat, ale nakonec vydal zprošťující rozsudek. Stejně jako v případě Petra Lessyho rozsudek odolal v odvolacím i dovolacím řízení. Jen pak nedošlo na stíhání provokatérů, protože policie a státní zástupci je vzali pod ochranu. Dověděli jsme se tehdy, že policie a státní zástupci mají právo na vlastní názor a nejsou vázání soudními rozsudky. 

Spojeným úsilím policie, státních zástupců a různých intrikánů a provokatérů se postupně podařilo stranu Věci veřejné zahnat do propadliště dějin. 

Až potud nositelé zneužití moci policie či Generální inspekce bezpečnostních sborů (což je speciální policejní sbor) posloužili beztrestně svým loutkovodičům a pak  se stáhli do soukromí. O jiný způsob získání moci ve veřejné správě se neucházeli. Vývoj tím ale neskončil. 

K nejdramatičtějšímu zneužití policejní moci pak došlo v noci z 12. na 13. června 2013, kdy na Úřad vlády a do různých souvisejících míst a bytů vpadly desítky policistů pod velením plukovníka Roberta Šlachty. V časných ranních hodinách policisté zatkli v jejím bytě ředitelku sekretariátu předsedy vlády Janu Nagyovou. Opakovaně ji pak  jako vazebně stíhanou vodili před televizními kamerami v „medvědech“, což byla neomluvitelná zhovadilost. Do vazby se také dostali bývalí poslanci za ODS Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř. Ve své knize „30 let pod přísahou“ Robert Šlachta přiznává, že k nasazení svých podřízených do takové akce neměl souhlas policejního prezidenta Martina Červíčka a věděl, že výsledkem bude pád Nečasovy vlády. 

 Zákonnost policejního postupu jistili  místně nepříslušní státní zástupci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v čele s Ivo Ištvanem. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, bez jehož požehnání se olomoučtí žalobci nemohli vydat do Prahy, se moudře držel stranou.

 

Vedoucí činitelé operace uspořádali 13. června 2013 tiskovou konferenci, na které ohromili veřejnost zprávami o zabavených penězích a zlatě a spoustě důkazů o zneužívání pravomoci úředních osob a korupci. Dnes, po řadě trestních procesů víme, že ve skutečnosti hora porodila myš. Je zřejmé, že způsob, jakým Petr Nečas zvládal ředitelku svého sekretariátu, či lépe, jakým způsobem paní ředitelka zvládala svého budoucího manžela a jak využívala své postavení, určitě nebyl chvályhodný. Nemění to nic na tom, že posláním policie,  zvláště jejích speciální útvarů, není řešení takových lapálií. Není ostatně prokázáno, že „mravní náprava“ poměrů v sekretariátu předsedy vlády byla prvotním důvodem ke spuštění okázalé akce. Spíše šlo od počátku o svržení vlády Petra Nečase a ODS mimoparlamentní cestou. Výsledkem bylo zásadní překreslení vnitropolitické mapy státu, zahrnující vytlačení dominantní politické strany ODS od kormidla. 

Vzhledem k důsledkům není přehnané, pokud se o „realizaci“ v noci z 12. na 13. červen 2013 hovoří jako o puči. Není stále jasné, kdo jej vyvolal. Krátkodobě vydělal prezident republiky Miloš Zeman, který se stal pánem vnitropolitické scény. A otevřely se brány, jimiž se do politického života země nahrnulo hnutí ANO, zatímco tradiční strany ztratily lesk. 

Přestože podle mého laického úsudku zřejmě došlo k politickému zneužití policie a státního zastupitelství, vedoucí činitelé akce se nedostali před soud a vlastně tu hrůznost ani orgány činné v trestním řízení  dosud nevyšetřovaly. Zatímco aktéři dřívějších  taškařic se někam vypařili, Robert Šlachta se stylizuje do role rytíře bez bázně a hany, který v čele své strany Přísaha vtrhne do Parlamentu a udělá v zemi pořádek. Vzhledem k jeho snížené citlivosti k zákonnosti a k pravidlům demokratického parlamentního režimu, kterou nejviditelněji projevil v „puči“ z června 2013, ale méně výrazně i  jinde, vidím v jeho případném polickém úspěchu hrozbu pro demokracii. Pokud v něm Andrej Babiš vidí možného partnera v nové povolební koalici, měl by si vzít varování z naivity Víta Bárty, jenž pustil na ministerstvo vnitra Jana Kubiceho. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

3 komentáře:

  1. Jistě. Další vyhlášení "kriminálního, zločinného, zlodějského, sadistického, bestiálního, mafiánského a gangsterského režimu" se bude datovat od puče v roce 2013. DOJDE K TOMU NEJPOZDĚJI DO KONCE ROKU 2027.

    OdpovědětVymazat
  2. VNITRO, MAFIÁNSKÉ NITRO

    Policie, zvláště ta česká, nikdy nebyla nezávislá, jak by si žádal zákon, ale mafiánské uskupení předních zkorumpovaných a tunelářských politických stran, kde mafiánští bossové v rozporu se zákonem a hodně za hranou zákona, dosazovali do funkcí osoby, které jsou schopné, bohužel všeho. Odstrašující příklad může být kariérní postup Martina Červíčka. 

    Urážkou demokracie a výročí 28. října je jmenování pana Červíčka v roce 2013 do hodnosti brigádního generála, kým že to asi? No přece "moudrým mužem", oblíbencem pana Jemelíka, pro rusky a čínsky orientovaným, nejhorším prezidentem všech dob, Milošem Zemanem. Opět se potvrzuje, že pan blogger si jaksi nevidí na špičku nosu. Prsty v prasárnách, které sice na oko popisuje pan Jemelík má právě hradní pán a spiklenecké politické uskupení ODS na svědomí. Buranství a tupost voličů této, jinak krásné země je, že volí mafiány z ODS a ostatních profláknutých stran a hnutí a pan Červíček se stal nejenom senátorem za ODS, ale v současné době je hejtmanem Královéhradeského kraje. Pan Červíček tedy byl zvolen za policejního prezidenta mafiánským způsobem, za které by se nemusela stydět i věhlasná Cosa nostra, možná by se mohla i od našeho nejvyššího mafiána Capo di tutti capi učit.
     
    Padají zde hlavy, ale bez použití kulky, zato pořádně za koule přitažené. Když tedy padla hlava policejního prezidenta Petra Lessyho, kterého mafiánské uskupení sesadilo, tak za podivných okolností nastrčilo pana Červíčka. Aby mafiánská loutka splnila podmínky výběrového řízení, byl těsně před výběrovým řízením povýšen, aby vyhověl podmínkám Capo di tutti capi. Pan Lessy však vyhrál soud a to zasadilo ránu mafiánskému uskupení ODS a hradu a ministr vnitra v demisi pan Pecina zrušil rozhodnutí zkorumpovaného předchůdce pana Kubiceho o odvolání pana Lessyho a tím nastalo na ministerstvu Cosa nostra dvojvládí. Faktem je, že Kubiceho zpráva se nestala bestsellerem a pan Kubice spolu s přidruženými podvodníky již dávno měl sedět v hnědých teplácích. Ticho po pěšině.
     
    Nutno podotknout, že lži pana Červíčka o tom, že kdyby se potvrdilo neoprávněné odvolání pana Lessyho, tak odstoupí, ale to vzalo za své v pořadu, který je pro pana Jemelíka noční můrou, tedy v pořadu OVM, kde pan Červíček lhal, jako když Rudé právo tisklo. No co čekat od tunelářského spolku ODS a strašidelného hradu s jeho psychopatickým pánem.Opět míchá pan blogger dohromady jablka a hrušky. Opět se snaží pan Jemelík ospravedlňovat pád vlády Petra Nečase, tedy loutku, kterou loutkovodiči nastrčili z řad ODS, aby si ho mohli povodit, dál tunelovat a dělat své pikle a rejdy, jak se jim zlíbí. Podpantofláka Nečase držela fakt fest za koule roztahnožka Nagyová, která řídila nejenom kapouna Nečase, ale celý úřad vlády. Pan Jemelík sice vždy zamáčkne slzu v oku, když mu někdo sahá na roztahnožku Nagyovou a drahé dary, tedy přesněji podle zákona úplatky, které hromadila roztahnožka ve svém šatníku, od různých politiků, které hlavně v rozporu se zákonem nepřiznala v daňových přiznáních, jsou podle pana Jemelíka porození myšky horou. 

    OdpovědětVymazat
  3. To, že v tom hraje zrovna roli plukovník Robert Šlachta, kdy vtrhl na úřad vlády, která byla zkorumpovaná, tedy z latinského slova corrumpere - kazit, tedy zkažená, je fakt, který asi nemá v Českém rybníku obdoby. Zatím si nikdo nedovolil vniknout do mafiánského prostření a konat. Na kolik bylo počínání pana Šlachty zákonné, nebo nezákonné, neumím posoudit, protože na to mám příliš málo informací a sám pan blogger závěrem uvádí, že dle jeho laického úsudku zřejmě došlo k politickému zneužití policie a státního zastupitelství. Tedy dle bloggera zřejmě. No jelikož se v minulosti a to nedávné pan blogger fakt hodně mýlil, tedy nikoliv zřejmě, ale fakticky a sám uváděl nepravdy a dokonce lži, viz případ pana gaunera Zadeha, tak se lze rovněž dle laického, ale hlavně selského rozumu domnívat, že pan Šlachta trefil mafii pořádně přes prsty.
     
    Má tedy cenu spekulovat, kdo že to objednal, kdo za tím stojí, když na tom opět vydělal Capo di tutti capi na pražském hradu a otevřely se brány pro agenta StB pana Bureše, aby vtrhl do sněmovny a korupci jak sliboval, tak nejenom nepotíral, ale pochybné financování a státní zakázky kolem pandemie covidu umožnil miliardové zisky pro "spřátelené" korupční firmy. Nejenom tedy pro spřátelené, ale hlavně pro své firmy kolem Agrofertu. Například, kdy třeba zakázku za čtvrt miliardy korun pro antigenní testy do škol vyhrála pochybná firma se sídlem v automyčce na Ukrajině. Předražení nakoupených roušek o 300 %, kdy loutkoherec Adam Vojtěch nakoupil roušky "jenom" za 777 korun za kousek, tedy, jenom údajně 9 tisíc kousků, tak to je jistě "prkotina". To, že jich podle NKÚ bylo minimálně polovina netestovaných a vadných, tak to vládní mafiány a policejní mafiány netrápí. Dostali to na "ksicht" rizikové skupiny v senior domech, tak "proč" se tím trápit. Možná v nich byly všité stříbrné a zlaté nitě, což je jistě dobrá investice.
     
    Co by za to dnes slušný občan dal, kdyby na úřad vlády agenta StB vtrhla policie a pana Bureše vedla k soudu v "medvědech". No to by pan Jemelík nestačil zatlačovat slzu v oku. Třeba by do basy panu agentovi donesl na oplátku vařená vejce na tvrdo, když je tak rád s panem agentem snídá.

    OdpovědětVymazat