V posledních dnech víří ve veřejném
prostoru zprávy o soudním řízení trestním proti obchodníkům s padělky značkových cigaret, při
jejichž vyšetřování celní správa dle obhajoby postupovala nezákonně, využívajíc
k jejich sledování vojáky. Přehlednou zprávu přinesla např. Česká justice dne 8.září 2019.
Není to jediná podivnost
v působení Celní správy ČR v trestním řízení. V současné době
probíhá u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proces proti skupině
obžalovaných, již měli připravovat výrobu padělků značkových cigaret. Případ
původně vedl senát „soudkyně OLO“ Ivety Šperlichové, které byl později odebrán
po zásahu Ústavního soudu kvůli její podjatosti a v téže souvislosti na ni
podal předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal kárnou žalobu.
O případu jsem napsal několik článků,
dostupných stále na mém bloggu, webu spolku
Chamurappi z.s. a leckde jinde. Hlavními postavami mezi obžalovanými jsou dvě
sourozenecké dvojice značně odlišné povahy, které jsem označil jako „Slušňáky“
a „Rošťáky“. Senát Ivety Šperlichové vyčlenil „Rošťáky“ do samostatného řízení,
stíhání „Rošťáka č.1“, recidivisty R.Š., zastavila pro neúčelnost, zatímco jeho
bratrovi „Rošťákovi č.2“, nadělila mírný podmíněný trest. „Slušňáky“ obdařila
pětiletými tresty. Po zásahu Ústavního soudu jí byly odebrány případy
„Slušňáků“ & spol. a „Rošťáka č.2“.
V průběhu trestního řízení a i
z jiných důvodů se z původních obchodních partnerů stali nepřátelé,
kteří odpovědnost za přípravu výroby padělků značkových cigaret přesouvají na
své protivníky.
U zlínské pobočky Krajského soudu
v Brně nyní probíhá před senátem Jiřího Dufka celé řízení znova. Je ovšem
„amputované“. Chybí kus skutkové podstaty, protože nebylo možné zrušit rozsudek
nad „Rošťákem č.1“, který se tak dostal do postavení svědka. S mírnou
nadsázkou lze říci, že obvinění proti „Slušňákům“ stojí téměř výlučně na jeho
nenávistných výpovědích, jimž „soudkyně OLO“ naslouchala se zjevným
uspokojením.
Proces, završený rozsudkem senátu
„soudkyně OLO“, viditelně začal vpádem zásahové jednotky policistů a celníků do
skladu, v němž byly umístěny stroje na výrobu a balení cigaret. Všichni
přistižení putovali do cely předběžného zadržení. Ani „Slušňáci“ ani „Rošťáci“
mezi nimi nebyli. Ve skladu byly nalezeny 4 tuny řezaného tabáku, dodaného před
dvěma dny. Neodvedená spotřební daň byla uznána za způsobenou škodu a od její
yýše se odvíjely tresty „Slušňákům“ a jejich „komparsu“. Finanční správa
daň dodatečně vybrala od „Slušnáků“ (brala tam, kde bylo co brát), takže
z matematického hlediska státu nevznikla škoda. Ale nedobrovolné splacení
daně jim nijak nepomohlo. Z hlediska trestního práva v interpretaci
soudkyně OLO škoda zůstala škodou. Podle ní nešlo ani o projev účinné lítosti,
protože „Slušňáci“ sledovali zájem své obhajoby.
Tabák se dostal do skladu zvláštním
způsobem za asistence celníků. Přivezl jej kamion, jehož tahač i návěs jsou
vedeny jako ukradené. A od rána na něj čekali celníci, kteří jeho příjezd,
překládku zboží a odjezd v tichosti se zájmem sledovali a pořizovali
videozáznam. Neobtěžovali se zjištěním totožnosti řidiče, nenechali si
předložit doklady od vozidla a nákladu, pouze vše pozorně pozorovali. Zápis o
této „akci Sandál“ vyhotovili s ročním zpožděním, což je skutečně
neobvyklý případ administrativního šlendryánu.
Z okolnosti, že celníci na
kamion od rána čekali, lze vyvodit, že jim někdo jeho příjezd včas oznámil a
patrně věděli, nebo mohli dodatečně zjistit, odkud náklad pochází, kdo objednal
a zaplatil tabák a kdo objednal a zaplatil přepravu. Dalo by se očekávat, že
tyto informace dostane státní zástupce a od něj soud. Byl by to důkaz „jako
trám“, s jehož použitím by se dalo zjistit, která ze znepřátelených dvojic
je hlavním pachatelem či zda se obžalovaní složili a jednali rukou společnou a
nerozdílnou.
Tyto informace se ale ve spisu
nenacházejí a zřejmě po nich neprahl ani žalobce Petr Matoušek, ani předsedkyně
senátu Iveta Šperlichová. Ke zjištění, že tabák přivezlo ukradené vozidlo, se
obhajoba dopracovala vlastním úsilím. Netuším, jak se k tomuto problému
postaví předseda senátu Jiří Dufek, který je zatím stále na začátku procesu.
Pokud ovšem zmíněné informace nejsou
k disposici, visí ve vzduchu podezření, že tabák nepatřil obžalovaným, ale
odněkud si jej vypůjčili celníci za účelem předstíraného převodu. Kdyby ve
skladu neležela zásilka 4 tun tabáku, sotva by bylo možné ospravedlnit zásah
proti dělníkům, kteří se ve skladu lopotili při pokusech o uvedení „šrotových“
strojů do provozu a nebylo by možné vyčíslit vysokou škodu, ospravedlňující tvrdé
tresty. Zavání to provokací, tedy nástrojem trestního řízení, který je podle
judikátů Ústavního soudu zakázaný. V případě jejího prokázání by
obžalovaní měli důvodný nárok stěžovat si, že policie s celníky použili k jejich
usvědčování nezákonný postup. Kdo ale chce psa bít, hůl si vždy najde, i když
v některých případech je křivá.
====================================================================
Internetové
vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné.
Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389
Žádné komentáře:
Okomentovat