Vnímání zprávy o zastavení trestního
stíhání obviněných v kauze Čapí hnízdo médii hlavního proudu a politiky
stále ovlivňuje fascinace osobností Andreje Babiše a nezpůsobilost uvědomit si
odlišnost jeho právního postavení od ostatních obviněných a oddělit od sebe projekt
vybudování Čapího hnízda jako takový a možné podvodné nebo neetické jednání při
vyžádání dotace. Platí to jak pro ty, kteří se těšili, že nesnesitelně
úspěšného Vezíra „uvidí v teplácích“, tak pro jeho jásající příznivce.
Všeobecný mumraj, který vypukl po
zprávě o potvrzení rozhodnutí Jaroslava Šarocha městským státním zástupcem
Martinem Erazímem, je předčasný, protože až do rozhodnutí „brněnské sfingy“
Pavla Zemana je každá varianta dalšího vývoje možná. Nicméně stojí za zmínku,
že z vyjadřování obou stran je zřejmé, že jim nevadí, že úplnou pravdu o
důvodech zastavení se nedozvíme, protože usnesení o zastavení trestního stíhání
je neveřejné. Snad nikoho nenapadlo, že zastavením trestního stíhání přišel
Andrej Babiš o možnost nasbírat politické body zproštěním obžaloby soudem a
veřejnost přišla o možnost na vlastní oči si ověřit, jak to vlastně všecko bylo. Státní zástupce má v nejistotě žalovat.Nejde přece o „obyčejný“ proces, ale o
výjimečnou kauzu, jejíž výjimečnost je dána mimořádným společenským postavením okrajového
obviněného Andreje Babiše. Z toho pohledu lze rozhodnutí o zastavení
trestního řízení považovat za projev neúcty k občanské společnosti, když ovšem taková úcta není
pojmem trestního práva.
V pátek 13. září 2019 zaznělo
mnohé, ale asi pouze místopředseda ČSSD Michal Šmarda si všiml lidské stránky
zastaveného procesu: nejistota obviněných o dalším osudu je zničující a Andrej
Babiš a jeho blízcí v ní žili téměř čtyři roky. A nyní se ukazuje, že to
zřejmě bylo zcela zbytečné. Ten prožitek nelze vzít zpět a nelze jej ničím napravit.
K tomu je třeba přičíst nemalé výdaje na obhajobu, z nichž případné
odškodnění podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu
veřejné správy, pokud o ně obvinění pokorně poprosí, v celé výši náklady
na obhajobu nepokryje.
K tomu je ale třeba říci, že
Andrej Babiš a jeho blízcí nejsou jediná takto postižená skupina občanů. A jiní
na tom jsou ještě hůř, protože na osvobozující rozhodnutí čekali ve vazbě nebo
dokonce ve výkonu trestu. Ze statistického hlediska takových případů není
mnoho, ale přesto jsou ostudou státu, který znehodnocují jako místo ke spokojenému
lidskému životu.
Jsem přesvědčen, a nejsem se svým
názorem osamocen, když tvrdím, že by podobných případů ubylo, kdyby jejich
původci neměli zajištěnu beztrestnost. Jistě by věci prospělo, kdyby s „pachateli“
v každém takovém případě proběhlo vytýkací řízení, v němž by se
analyzovaly příčiny špatných rozhodnutí a případně by odtud mohl vzejít podnět
ke kárnému nebo i trestnímu řízení. Mělo by se konat zejména v případech,
u nichž došlo k vyplacení odškodnění podle odškodňovacího zákona a stát by
měl vymáhat aspoň symbolickou regresní účast původců škody na odškodnění. Vím,
že v tomto ohledu jsem v rozporu s míněním paní ministryně Marie
Benešové, která má obavy, že žalobci by se v obavách z možného postihu
mohli zdráhat žalovat, ale namítám, že žádná jiná profesní skupina nemá zajištěnu
beztrestnost v případě profesního selhání.
Zatím věci stojí tak, že i
jednoznačné projevy vůle škodit obviněným se přecházejí bez pozastavení a škůdci
pokojně pokračují v navyklém jednání. Jako příklad připomínám „znojemský
justiční zločin“, o němž jsem opakovaně psal na svém bloggu. V něm senáty Okresního
soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně s předsedy senátů Jaromírem
Kapinusem a Alešem Flídrem nepovolily v r.2012 obnovu procesu odsouzenému,
když se ukázalo, že trestný čin, za který byl odsouzen, spáchal někdo jiný. Po
zásahu Marie Benešové, tehdejší ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě,
Nejvyšší soud ČR rozsudkem rozhodl, že senát Aleše Flídra porušil zákon v neprospěch
obviněného a přikázal nové projednání žádosti o povolení procesu. Po dalších
pěti letech pak padl pravomocný zprošťující rozsudek. Soudce, kteří takto hrubě
šlapali po právech obviněného, se nepodařilo v objektivní procesní lhůtě
dostat před kárný soud a pozdější pokus o jejich trestní stíhání zmařili státní
zástupci.
I když si jsem vědom přísloví, že „po
prohrané bitvě je každý frajtr generálem“, nemohu si odpustit názor, že právě v zastavené
kauze Čapí hnízdo je na místě položit otázku odpovědnosti za její dlouhý a
nakonec neúspěšný průběh. Kromě dopadu do životů obviněných toto trestní řízení
výrazným způsobem ovlivňovalo politickou atmosféru v zemi a dočasně se
stalo nástrojem záškodníků, kteří zneužili trestního práva k pokusu o revizi výsledků voleb.
Nakonec se ze zveřejněného stanoviska státního zastupitelství dovídáme, že změna
právního názoru Jaroslava Šarocha v poslední chvíli, která jej přivedla k rozhodnutí
o zastavení trestního řízení, spočívá ve zjištění, že společnost Čapí hnízdo získala
dotaci oprávněně. Jako ten příslovečný „frajtr“ si myslím, že toto je záležitost,
jejímž objasněním mělo trestní řízení začít. Pokud podle tehdy platných právních
předpisů bylo udělení dotace v pořádku, nebyl důvod k zahájení úkonů
trestního řízení, a pokud přesto zahájeno bylo, je na místě považovat je za
nezákonné od samého počátku. Pokud se policisté pod dohledem dozorového
státního zástupce několik let drželi víry, že čestné prohlášení žadatelů o
povaze společnosti Čapí hnízdo jako o malém či středním podniku je podvodné,
pak je na místě otázka, zda jejich názor a nezpůsobilost dozorového státního
zástupce odhalit včas jeho mylnost jsou výsledkem nevinného neumětelství nebo
záměrného udržování zdroje politického neklidu při životě.
Zbytečné trápení předsedy vlády a jeho
blízkých nepatřičným trestním stíháním by nakonec mohlo přinést společenský
prospěch, pokud by se z něj vyvodilo poznání, že je na místě pokračovat v legislativním
ovlivňování vývoje soudů a státního zastupitelství ve směru prosazení
odpovědnosti soudců a státních zástupců za pronásledování nevinných lidí.
Na závěr připomínám, že od vypuknutí kauzy Čapí hnízdo jsem držel názor, že zneužití
nástrojů trestního práva k nápravě výsledků voleb je neetické a presumpce
neviny by měla předsedu vlády chránit před napadáním kvůli jeho postavení
obviněného. Soudím, že před soudem by bylo obtížné, ba asi nemožné prokázat
Andreji Babišovi subjektivní stránku
trestného činu a přímou účast na něm, i
kdyby se prokázalo, že dotace byla vylákána podvodně.
==================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat