KAUZA ZADEH – MÝTY A PRAVDA

Napsáno 16.9.2018  pro Security Magazin, kde vyšlo 18.9.2018, šířeno dál se souhlasem redakce.

V pondělí 17.září 2018 se měl po obvyklé čtvrtroční přestávce vrátit do soudní síně Krajského soudu v Brně senát předsedy Aleše Novotného, aby pokračoval v rozplétání kauzy Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Na poslední chvíli bylo ale jednání odročeno na 25.-26.září 2018. Případ napadl zdejšímu soudu již v březnu r. 2015,  hlavní líčení začalo v lednu r.2016 a zdaleka není jisté, že proces letos dospěje k rozsudku, ač do konce roku má proběhnout 27 stání. Je otázka, zda se tak stane, když pololetí začíná odročením. O tomto řízení se v dalším budu zmiňovat jako o „velké daňové kauze“.

Jméno Zadeh veřejnosti mnoho neříká a novináři se o případ téměř nezajímají, ač objemem škody 2,5 mlrd.Kč a složitostí dokazování patří k mimořádně závažným procesům v oblasti hospodářské kriminality. V souvislosti s jeho jménem kolují mýty, které se skutečností nemají mnoho společného.

Možná si někdo vzpomene, že Andrej Babiš, tehdy jako ministr financí, se v Poslanecké sněmovně radoval, že  SAZ zatkla policie na základě odhalení zločinecké sítě daňových podvodníků Finančně analytickým útvarem (dále jen FAU), tehdy podřízeným jeho ministerstvu. Odtud pochází obecně rozšířená představa, že SAZ založil a řídil síť daňových  podvodníků, kteří připravili stát o 2,5 mlrd. Kč. Již zde ale začínají zmatky: FAU skutečně takovou síť odhalil a podal trestní oznámení, ale SAZ a jeho spoluobžalovaní v ní nefigurují.

Základem „Zadehovy zločinecké organizované skupiny“ jsou dvě firmy, propojené čtveřicí vlastníků a vedoucích manažerů a dělbou činností: brněnská Ecoll Invest a vídeňská P.P.S. Tyto společnosti nakupovaly v zahraničí pohonné hmoty a dodávaly je do České republiky. Na ně se nabalilo deset obžalovaných, kteří dle obžaloby prostřednictvím desítek „bílých koní“ dovezené pohonné hmoty rozprodávali. Někteří z nich jsou nyní již ve výkonu trestu kvůli jiné trestné činnosti.  Koneční prodejci daň z přidané hodnoty buď neodvedli vůbec, nebo jen její  nepatrný zlomek. Fungovalo to jen třináct měsíců, ale na vznik obrovské škody to stačilo. Nabízí se samozřejmě otázka účinnosti dohledu celní a finační správy, které věděy o každé dovezené cisterně.

Aby se obchod mohl zdárně rozvíjet, jeho organizátoři potřebovali úvěr. Ten jim pomohl opatřit jejich významný souputník Petr Pfeifer. Přivedl izraelského obchodníka Yaishe Ronena  Nadava, který obstaral ruské peníze a vystupoval pak jako dozor věřitele. Časem se ale rozhodl z obchodu vystoupit a Petr Pfeifer opět pomohl: přivedl SAZ, který prostřednictvím své firmy Strong Strike   Yaishe Ronena  Nadava vyplatil a kapitál ještě navýšil až do celkové výše 2,5 milionů Euro. Kromě toho půjčil několik milionů Kč samotnému Pfeiferovi. Tyto peníze již zřejmě nikdy nedostane zpět.

Zločinného  jednání si sice pozdě, ale přece, všimli celníci a policie a vypuklo vyšetřování. Na jeho začátku se policie zajímala zejména o Petra Pfeifera a o SAZ ani nevěděla. Pak se náhle z Petra Pfeifera stal korunní svědek. Dokumentace o prověřování podezření proti němu zmizela ze spisu.  Obhájcům zbyly pouze ověřené kopie několika důležitých listin. Hlavní osobou se stal SAZ jako domnělý zakladatel zločineckého uskupení a režisér podvodů.

V každém případě pozornost se obrátila k SAZ. Policisté jej dopravili do Znojma, kde na něj uvalila vazbu soudkyně, jež netušila, že Anglie je součástí EU a schengenského prostoru. Mezi jeho obhájci ve vazebním řízení vynikla skvělým výkonem bývalá nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale ani ona nedokázala překonat zavilost státního zástupce Aleše Sosíka a soudkyně  Kateřiny Kafkové. SAZ pak strávil 22 měsíců v brněnské vazební věznici.

Na svobodu se dostal až počátkem února r. 2016, když se senát Aleše Novotného uvolil přijmout  rekordní kauci 150 milionů Kč. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení, které jde SAZ cíleně „po krku“, to ale s propuštěním na svobodu nemyslelo poctivě. Zatímco před věznicí na něj čekala rodina a přátelé,  již jej zadním výjezdem   odváželo policejní auto do cely předběžného zadržení. Státní zástupce  Jiří Kadlec jej nechal zadržet hned na dvoře věznice.  Pod záminkou, že o jeho vydání má zájem teheránská prokuratura, jej chtěl poslat do  předběžné vazby, která není časově omezená. Samozřejmě přitom věděl, že SAZ jako občana ČR nemůže bez jeho souhlasu vydat. Uskutečnění záměru měl ale „špatně ošéfované“: příslušný senát Krajského soudu v Brně návrh na uvalení vazby odmítl jednak z právních důvodů, ale i s ohledem na složenou kauci.

SAZ si pak chvíli užíval svobody. Docházel disciplinovaně k probačnímu úředníkovi, který mu nakonec intervaly mezi návštěvami prodloužil. Účastnil se hlavního líčení a plných devět jednacích dnů se hájil před soudem. Stačil se i oženit. V žádném případě nejevil snahu bojkotovat soudní jednání nebo dokonce uprchnout ze země. Řízení u Krajského soudu v Brně mezitím probíhalo svým tempem, tedy podle zásady „co se vleče, neuteče“. Až 25. září 2017 konečně došlo na zahájení výslechů svědků.

Ale to již byl SAZ opět dávno za mřížemi v brněnské vazební věznici, neboť dne 2.prosince 2016 vpadla do jeho bytu policie a po domovní prohlídce jej zadržela. Státní zástupce Michal Galát pak navrhl uvalení vazby a Městský soud v Brně návrhu vyhověl. Podle sdělení obvinění měl SAZ v době pobytu ve vazbě v  r.2015 založit zločinecké uskupení, které mělo připravovat ovlivnění svědků ve „velké daňové kauze“ a dehonestaci policistů, kteří ji vyšetřovali.

Takto vypukl druhý proces, který od „velké daňové kauzy“ odliším označením „malá vazební kauza“. Společně se SAZ státní  zástupce Michal Galát obvinil a posléze obžaloval další čtyři osoby, mezi nimi dva advokáty a jednoho policistu. Obě kauzy nyní probíhají souběžně, přičemž rekordní kauce z „velké daňové kauzy“ podle soudců není pojistkou proti možnému útěku nebo pokračování v trestné činnosti v případě propuštění z vazby v „malé vazební kauze“. Kauci složili členové rodiny a přátelé, které tento přístup soudců k jejich penězům přestal těšit a požádali Krajský soud v Brně, aby jim jejich vklady vrátil. Senát Aleše Novotného ale jejich žádosti nevyhověl.

V nové vazbě věnuje Vězeňská služba zvláštní péči osobní bezpečnosti pana obžalovaného. Do soudní síně jej doprovází šestičlenná eskorta těžkooděnců se samopaly, která jej nevpustí dovnitř, dokud se nepřesvědčí, že se za zády soudců nekrčí terorista.

Na rozdíl od „velké daňové kauzy“ senát předsedy Michala Kabelíka vede proces k rozsudku docela svižně. Hlavní líčení začalo v listopadu r.2017 a dnes se blíží k závěru. Hlavní líčení bude pokračovat 19. září 2018. Podle výsledků dokazování před soudem ovšem skutkový děj vypadá poněkud jinak než v obžalobě.  Vše začalo tím, že dnešní spoluobžalovaný Martin Veselý nabídl SAZ prostřednictvím  brněnského advokáta Ondřeje Kučery, v současnosti  spolupracujícího obžalovaného v této kauze, že za přiměřenou odměnu dodá písemné svědectví v jeho prospěch o tom, jak skutečně vypadaly obchody těchto firem a jaká byla úloha jednotlivých činitelů. SAZ nabídku přijal. Projevil pak zájem ještě o další podobná svědectví. Ondřej Kučera proto navázal spojení se svědky Janem Doležalem a Martinem Valentovičem, kteří rovněž dodali písemná svědectví. Jan Doležal kromě toho podal trestní oznámení na policisty, kteří vedli vyšetřování proti SAZ. Ondřej Kučera je s ním poslal za pražským advokátem Závišem Löffelmannem, který pak zprostředkoval přijetí trestního oznámení policistou Janem Šebkem. Od něho se pak dostalo služebním postupem na GIBS. Svědci Jan Doležal a Martin Valentovič ale od počátku spolupracovali s policií. Koordinovali s ní své kroky, a peníze, které za dodaná svědectví dostali, jí odvedli do posledního centu. Ze sepsání trestního oznámení Jana Doležala  Janem Šebkem byl pořízen zvukový záznam, nejspíš zařízením, kterým policie vybavila pana svědka. Advokát i policista se rovněž dostali mezi obžalované.

SAZ zaplatil za dodané dokumenty „nekřesťanské“ peníze a nakonec zjistil, že dostal nepoužitelné bláboly. Měl je sice k disposici při svém devítidenním vystoupení ve „velké daňové kauze“, ale nepoužil je. Pro úplnost uvádím, že kromě nich koupil notářský zápis obž. Michala Šimáka, který neměl s jeho „zločineckým organizovaným uskupením“ nic společného. Stěžoval si ale v soudní síni předsedovi Aleši Novotnému na vydírání policisty, kteří jej nutili ke křivé výpovědi proti SAZ, jehož vůbec neznal. Aleš Novotný se ale stížností odmítl zabývat a pozdější vyšetřování GIBS zmařilo státní zastupitelství odebráním věci GIBS a předáním policii.

Pro obě kauzy je příznačné usvědčování SAZ s pomocí svědků, spolupracujících s policií, kteří zřejmě mají obavy z vlastního trestního stíhání. Ve „velké daňové kauze“ je korunním svědkem Petr Pfeifer, který je podezřelý ze zpronevěry obrovských částek z účtů P.P.S. Ani  svědci Jan Doležal a Martin Valentovič nejsou neviňátka. Trestní řád pojem „spolupracující svědek“ nezná. Pro většinu svědků ve „velké daňové kauze“ je SAZ neznámou osobou.

„Malou vazební kauzu“ provází řada zásahů proti základním právům SAZ a jeho rodiny. Tak státní zástupce Michal Galát „zapomněl“ včas ukončit režim koluzní vazby. Manželé Zadehovi museli o několik týdnů déle snášet při návštěvách policejní dozor. Státnímu zástupci to vyneslo kárné řízení s krácením platu a odebráním případu. Všechny ostatní přešlapy mu ale hladce prošly. Když např. bez souhlasu manželky SAZ zneužil její zdravotní dokumentaci jako důkaz o její nespolehlivosti jako ručitelky ve vazebním řízení, všichni oslovení kární žalobci usoudili, že na takové jednání měl právo. Velký skandál vypukl i v soudní části řízení. Když se podařilo prolomit heslovou ochranu tabletu a mobilního telefonu SAZ, soudce Michal Kabelík nechal zkopírovat obsah jejich pamětí na datové nosiče, které rozdal obhájcům a žalobci. V obsahu byly záznamy komunikace s obhájci, údaje o přípravě taktiky obhajoby, ale také soukromá korespondence SAZ s manželkou a posléze rodinné fotografie, z nichž některé měly choulostivou povahu. SAZ proti tomuto zásahu do soukromí jeho a jeho rodiny při hlavním líčení bouřlivě protestoval. Událost vyvolala pohoršení veřejnosti a začaly padat návrhy na zahájení kárného řízení s předsedou senátu. Nejvýznamnějším stěžovatelem byla Česká advokátní komora, která v této věci oslovila ministra spravedlnosti. Osloven jako kárný žalobce byl i předseda Vrchního soudu v Olomouci Robert Gryga.  Ale původci pohoršení to nevyneslo ani důtku: šlapat po základních právech obžalovaného je soudcům dovoleno.

Vazba při žalované trestné činnosti nesmí trvat déle než 36 měsíců. SAZ strávil v první vazbě 22 měsíců a v nové mu již přibylo dalších necelých 22 měsíců. Ale v rozporu s judikáty Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud rozhodl, že délka vazby ze dvou procesů, byť obsahem propojených, se nesčítá. Nicméně na panu odsouzeném je vidět, že délka pobytu ve vazbě se na něm podepsala. Psychicky ji snáší stále hůř, zvláště též proto, že před rokem se stal otcem a prvorozeného syna vídá jen díky tomu, že manželka s ním jezdí na pravidelné návštěvy ve věznici.

V pravidelných intervalech probíhá vazební řízení, vždy se stejným výsledkem: prý stále trvají vazební důvody, hrozí nebezpečí, že by pan obžalovaný mohl uprchnout nebo pokračovat v trestné činnosti. K odůvodnění nesmyslu je dobré úplně cokoli, třeba i domnělé hříchy, které nejsou obsahem obžaloby nebo lež o pobytu manželky s dítětem v USA, kam by prý za nimi mohl prchnout. Za účelem posílení vazebních důvodů žalobce podal další obžalobu kvůli údajnému pokusu SAZ podplácet tlumočníka do jazyka farsí. Skutek se stal ve vězení v r.2015 a policie jej již tehdy vyšetřovala. Případ není důkazně uzavřený, neboť výslech tlumočníka před soudem dosud nebyl ukončen. Ve skutečnosti má SAZ velmi dobrý důvod navíc, aby se zdržoval v České republice: teheránská prokuratura na něj vydala mezinárodní zatykač. V Íránu by mu hrozila smrt za spolupráci s českými zpravodajskými službami.

Se SAZ jsem začal přicházet do styku v r.2015 v době jeho pobytu ve vazbě. Poznal jsem jej jako inteligentního člověka s noblesním vystupováním, vyzařujícím empatii, se zdravým smyslem pro humor. Obžalovaný, který vystupuje v soudní síni Městského soudu v Brně, je někdo úplně jiný. V soudci vidí původce týrání vazbou a chová se tomu přiměřeně. Ohrazuje se proti každému, byť sebemenšímu či domnělému krácení práva na obhajobu, kritizuje způsob vedení procesu, zpochybňuje právnickou vyspělost předsedy senátu a místy jej přímo uráží. Na vztah pana soudce k němu to má neblahý vliv. Podle mého názoru se dostal do takového vztahu k panu obžalovanému, že o nestrannosti jeho myšlení při vytváření rozsudku lze úspěšně pochybovat. A hlavně je krajně nepravděpodobné, že by při příštím vazebním řízení rozhodl o propuštění SAZ na svobodu. Jiná cesta k zcivilizování jejich vzájemných vztahů ale nevede.

Ostatně obhajoba a pan obžalovaný sám podali návrhy na vyloučení pana soudce a jeho přísedících pro podjatost. Předpokládám, že o nich senát rozhodne při hlavním líčení dne 19.září 2018 a od výsledku jeho rozhodování se bude odvíjet další osud SAZ a jeho „malého vazebního procesu“.

Nevyjadřuji se  k podezření proti SAZ ve „velké daňové kauze“, naproti tomu v případě „malé vazební kauzy“ jako laik soudím, že je v nevídaném rozsahu přetížena různými nezákonnostmi a prohřešky proti dobrým mravům. Nic srovnatelného z jiných kauz neznám.