KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA - ČÁST 15

Podjatost je sprosté slovo.

Dne 19.září 2018 pokračovalo u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala Kabelíka hlavní líčení proti domnělému zločineckému organizovanému uskupení, v jehož čele má stát vazebně stíhaný Shahram Abdullah Zadeh (SAZ), Íránec s českým občanstvím. Ve vazbě je ještě obž. Martin Veselý, ostatní „zločinci“ jsou na svobodě a dostavují se k jednání jen výjimečně. Brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení věnuje SAZ mimořádnou „péči“ : ač jeho rodina a přátelé složili za jeho propuštění na svobodu rekordní kauci ve výši 150 mil.Kč a Krajský soud v Brně jej počátkem února r.2016 po 22 měsících vazby propustil na svobodu, dne 2. prosince 2016 byl znova zatčen, Městský soud v Brně na něj uvalil vazbu a senát Michala Kabelíka nadále  považuje jeho týrání vazbou za opodstatněné. Krajský soud v Brně jako soud odvolací jej v tomto počínání podporuje a je ochoten sáhnout i k jednoznačné lži, aby názor na nezbytnost pokračování vazby podepřel.

Velkou část prostoru předcházejících líčení ve dnech 30. a 31. srpna 2018 zaplnil přednes návrhů na vyloučení senátu a jeho předsedy zvlášť pro podjatost. Jako první vystoupil obhájce Roman Jelínek, po něm pan obžalovaný. Tomu ale nebylo dáno přednést své bolesti až do konce, protože v čas oběda předseda senátu ztratil trpělivost a jeho vystoupení ukončil s tím, že soud už má pro posouzení návrhu dostatek informací. Námitka SAZ, že nevyčerpal argumenty, neměla naději na úspěch. Byl čas oběda a po něm páteční odpoledne.

Pan obžalovaný i obhajoba shodně očekávali, že soud námitku podjatosti odmítne, neb „podjatost“ je pro většinu soudců sprosté slovo a vždy se považují za nestranné, i když jim obžalovaný viditelně „hýbe žlučí“. Došlo pouze k malému překvapení: předseda senátu byl tak dobře připraven na jednání dne 19.9.2018, že na jeho začátku mohl nechat rozdat písemné vyhotovení usnesení o zamítnutí předložených námitek podjatosti jako celku. Samozřejmě ale vyhlásil usnesení i ústně. Vzápětí se mu od SAZ dostalo poučení, že opomněl zakončit vyhlášení poučením o opravném prostředku. Byla to rozbuška k ostré výměně názorů. V tomto případě byl SAZ v právu, i když písemné vyhotovení usnesení poučení obsahovalo.

SAZ pak přednesl do protokolu  stížnost proti usnesení, kterou krátce odůvodnil a navázal přednesem dalšího návrhu na vyloučení pro podjatost, založeného na argumentech, které dříve neuplatnil. Nejdříve upozornil, že asistent předsedy senátu kdysi pracoval pro jeho obhajobu. Věnoval pak pozornost dvojímu režimu využívání úředních záznamů o výpovědích svědků, sepsaných před sdělením obvinění. Vytýkal předsedovi senátu, že přes protesty obhájců přečetl úřední záznam z výslechu svědka Valentoviče,  ale když se o něj opírala obhájkyně při výslechu svědka, její otázky zamítal. Naproti tomu toleroval použití úředního záznamu žalobci. Za projev podjatosti SAZ  považoval i vydání obžaloby svědkovi Doležalovi před jeho výslechem před soudem: svědkovi stačilo přečíst si obžalobu, aby věděl, jak má vypovídat.

Předseda senátu jej opět zastavil a seznámil účastníky  s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v jiné věci obžalovaného policisty Jana Šebka. Pokračování přednesu návrhu na vyloučení pro podjatost již ale nepovolil s lakonickým vysvětlením, že téma „podjatost“ je pro senát a dnešní den již uzavřené. Bylo překvapující, že SAZ tentokrát nezvedl hlas a neprotestoval proti krácení práv obhajoby. Obžalovaný má právo přednést návrh na vyloučení soudce nebo senátu kdykoli znova, najde-li nové argumenty.

V každém případě díky rozvláčnosti obou předkladatelů námitek proti podjatosti senátu a jeho předsedy zvlášť definitivně nedošlo k posílení argumentace o podjatosti předsedy senátu odkazem na projev přímo fyzického odporu předsedy senátu k panu obžalovanému při hlavním líčení dne 23. srpna 2018. Tehdy jej nakonec přestal vnímat, nereagoval zprvu na žádost o souhlas k vložení listin do spisu a nakonec je z rukou pana obžalovaného odmítl převzít a musela je přinést obhájkyně.

SAZ pak pokračoval vyjádřením k provedeným důkazům. Stěžoval si na neprovedení odposlechů rozhovorů mezi svědky Valentovičem a Doležalem a „operačním důstojníkem“ uskupení, spolupracujícím obžalovaným, advokátem Ondřejem Kučerou. Upozornil na rozdíly mezi nimi a obsahem svědeckých výpovědí. Popsal iniciační úlohu Martina Valentoviče a Martina Veselého, kteří vyvolali svými nabídkami „obchod s notářskými zápisy“, jež jsou nepoužitelné jako důkaz obhajoby. Zpochybnil přiléhavost pojmu „organizované zločinecké uskupení“, neboť podle jeho mínění se ve skutečnosti  jedná o skupinu jednotlivců, z nichž každý měl své zájmy a spojovala je pouze chuť na jeho peníze. Uskupení v jeho pojetí se ovšem liší od sestavy, kterou sestrojil žalobce: organickou součástí skupiny mimo obžalovaných jsou policejní provokatéři, svědci Martin Valentovič a Jan Doležal. Bez jejich provokací by se vlastně nic nedělo.

V této souvislosti se pan obžalovaný dotkl způsobu a harmonogramu doručování různých notářských zápisů a prohlášení, kvůli jejichž získávání se dostal do vazby. Vzbudil značný zájem předsedy senátu, protože jde o důležitou součást skutkového děje, která dosud nebyla řádně objasněna. Takže v závěru jednání se předseda senátu s panem obžalovaným rozešli s úsměvy a takřka jako přátelé, když  SAZ slíbil, že při pokračování hlavního líčení dne 24. září 2018 předloží dokumentaci k upřesnění informací. Je zde tedy reálná naděje, že příští jednání se obejde bez konfliktů a soudce a pan obžalovaný budou v klidu spolupracovat při hledání pravdy.