Zdeněk Jemelík,
Chamurappi z.s.:
Justice proti podnikatelským
jistotám
V
době, kdy právní teoretici a politici hovoří o nutnosti zrychlení trestního
řízení, Vrchní soud v Olomouci se začne až 8. ledna 2018 zabývat odvoláním
odsouzených, kteří si vyslechli prvostupňový rozsudek u Krajského soudu
v Brně téměř před dvěma lety, přesně 22.února 2016. Osm z nich
odsoudil senát Aleše Novotného za účast na správním řízení, které vedlo
k vydání licencí k provozování dvou chomutovských fotovoltaických
elektráren , vlastněných společnostmi Saša Sun s.r.o.a Zdenek Sun s.r.o. z
holdingu „slováckého miliardáře“ Zdenka Zemka. Oprávněná úřednice Energetického
regulačního úřadu (dále jen ERÚ) je vydala za sporných okolností o
silvestrovské noci v r.2010 a dostala se sama mezi odsouzené. K nim
pak orgány „přihodily“ Alenu Vitáskovou, předsedkyni ERÚ a její podřízenou
Michaelu Schneidrovou, které v době vydání sporných licencí ještě
netušily, že budou v úřadě působit. Alena Vitásková nastoupila do ERÚ až 1.srpna 2011 a Michaela Schneidrová
3.října 2011.
Na
podnikavcích, kteří svedeni marnotratnou státní nabídkou subvencování výkupních
cen elektřiny se vrhli do fotovoltaického byznysu, lpí hanlivé označení
„solární baroni“. Padá na všechny bez rozdílu a podporuje apetit orgánů činných
v trestním řízení vidět za každým problémem trestný čin. Nehledí se na to,
že to byl stát, který zde vystupuje jako poškozený, jenž podnikatele do tohoto byznysu vtáhl
neodpovědnou marnotratností.
Právě
na případu uvedených dvou neoprávněně vydaných licencí lze ale předvést, jaké
škody může kriminalizace podnikání přinést. Výstavba zmíněných fotovoltaických
elektráren je investiční projekt s hodnotou 1,3 miliardy Kč, pokrytý z větší
části úvěrem od Commerzbank ve výši 1,0 miliardy Kč. Splátkový kalendář úvěru
je postavený na předpokladu tržeb za zvýhodněné výkupní ceny, na které měly
nárok fotovoltaické elektrárny, pokud splnily do konce roku 2010 podmínky, stanovené právním předpisem. Rozdíl mezi
vyšší a nižší subvencovanou cenou byl tehdy zásadní. Stát v listopadu
r.2010 bez předběžného varování oznámil, že přiznávání vyšších zvýhodněných cen
skončí dnem 31.prosince 2010. To je bezprecedentní zpochybnění důvěryhodnosti
státu jako ručitele za stabilitu prostředí pro podnikání. Mezi investory,
jejichž zařízení byla před dokončením, následně vypukla panika. Všichni chtěli
za každou cenu stihnout získání licence včas a zajistit si tak nárok na vyšší
zvýhodněnou cenou. Příval žádostí byl nad kapacitními možnostmi ERÚ, takže bylo
moudré požádat o přidělení licence s předstihem.
Není bez zajímavosti, že současně s omezením
subvencování fotoelektrických elektráren stát dramaticky zvýšil ceny elektřiny,
pokračoval v něm až do nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ,
a po jejím odchodu se k němu vrátil. Mediální hluk kolem sporných licencí
některých fotovoltaických elektráren odvádí pozornost veřejnosti od této
skutečnosti.
Následkem
výše uvedeného zásahu státu vznikla velmi nepříjemná situace pro investory. Doběhnout
do cíle se zpožděním mohlo mít tragické následky: pokles tržeb proti výši,
předpokládané splátkovým kalendářem,
mohl znemožnit řádné splácení úvěru, jeho okamžité zesplatnění úvěrující
bankou s následnou insolvencí, krachem firmy, propouštěním zaměstnanců. Například
přímo v předmětných elektrárnách by přišlo o práci 650 zaměstnanců, ale
patrně by padl celý holding se 4,5 tisíci.
Investorům
chomutovských elektráren nepřálo počasí v závěru roku: teplota padla k
-15°C, napadl sníh, takže nebylo možné propojit káblíky mezi nepatrnou částí panelů.
Z 6.500 m kabelů zůstalo 11 m nezahrnutých. Přesto v kritický
den 31.prosince 2010 podle zjištění poradenské firmy PricewaterhouseCoopers
zůstaly na stavbě nedodělky pouze v zanedbatelné částce kolem 60 tis. Kč,
které nebránily zahájení výroby.
V letech 2009-2010 získaly podvodně licence také některé
fotovoltaické elektrárny, které měly do dokončení výstavby velmi daleko a
nestalo se pravidlem, že by později přišly o licenci či že by jejich budovatelé
byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. Elektrárny holdingu Zemků
ale k nedokončeným určitě nepatřily: fotografie z družice NASA
z 27.prosince 2010 ukazují plochu pokrytou panely s několika málo
vynechávkami v místech, kde se pod panely propadla půda a bylo nutné jim
zajistit pevné podloží. Při celkovém počtu 70.000 panelů bílá místa nemohla
podstatně omezit výkon elektráren. Obhlídky zařízení se kromě komise
neodborníků z ERÚ (ani jeden z nich neměl speciální kvalifikaci pro
hodnocení takových staveb) zúčastnili
dozorující úředníci úvěrující banky a různí externí znalci. Až na jednoho
úředníka ERÚ se všichni shodli na tom, že elektrárny mají nárok na získání
licence, a oprávněná úřednice se podřídila většinovému mínění. Ostatně
v listopadu 2010 stavební úřad povolil zkušební provoz a 22.prosince 2010
byly obě elektrárny přifázovány k síti odběratele, což by nebylo možné,
kdyby nebyly téměř dokončeny.
Domněnka,
že se manažeři společností Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. dopustili
trestného činu tím, že se pokusili získat licence pro nedokončené elektrárny, odporuje
zdravému selskému rozumu, protože nedodělky na nich byly zanedbatelné,
elektrárny byly provozuschopné a bezpečné. Od počátku r.2011 dodávají elektřinu
do sítě bez poruch a bez úrazů.
Tehdejší
vedení ERÚ nebylo apriorně nakloněno záměrům Zemkova holdingu na získání
licencí ještě v r.2010 a o správnosti jejich udělení o silvestrovské noci
mělo pochybnosti. Přesto dlouho nic nepodniklo. Posléze však spustilo řízení o
povolení obnovy licenčního řízení patrně v naději, že se podaří elektrárny
o licence připravit. Rozhodnutí bylo připraveno, ale nikdo neměl chuť je
podepsat. Pak ale tehdejší místopředseda
ERÚ Antonín Panák zjistil, že
k žádostem o licence byly přiloženy dvě padělané revizní zprávy. Nelenil a
podal kvůli tomu trestní oznámení. Pro zajímavost uvádím, že v průběhu
výstavby revizní technici pořídili dalších 11 revizních zpráv a přímo pro
licenční řízení zhotovil externí revizní technik revizní zprávu, o které vydávající úřednice
nevěděla. Odborníci se při tom dodnes přou, zda je předkládání revizních zpráv
v licenčním řízení účelné.
Padělání
úředních listin je nepochybně protiprávní jednání. Kdyby policie zahájila
trestní řízení proti padělatelům revizních zpráv a na tom zůstala, nebylo by na
tom nic divného. S tím se ale nespokojila a začala stíhat i jejich
nadřízené až po jednatele obou společností, dále úřednici ERÚ, která vydala
licence a tehdejšího ředitele licenčního odboru ERÚ.
Mezitím
čas šel dále a v ERÚ se vyměnilo vedení. Předsedkyní úřadu se stala Alena
Vitásková, která nekompromisně zastavila pravidelné zvyšování cen energií pro
domácnosti. Popudila tím proti sobě mnoho vlivných lidí a narazila i na nevůli
některých zaměstnanců ERÚ. Od nástupu do funkce až do odchodu po vypršení
mandátu čelila tlaku na resignaci nebo odvolání. Do funkce ředitelky licenčního
odboru dosadila perfekcionalistku Michaelu Schneidrovou, která se jí osvědčila
v době, kdy se věnovala soukromému podnikání. Antonína Panáka ponechala ve
funkci. Ten vycítil, že přišla vhodná chvíle k útoku na Zemkův holding:
předložil nové ředitelce licenčního odboru k podpisu připravené rozhodnutí o
povolení obnovy licenčního řízení. Zřejmě počítal s tím, že „nerozkoukaná“
mladá žena slepě podepíše, co se jí předloží. Nestalo se. Michaela Schneidrová
vyvodila z obsahu licenčního spisu závěr, že v případě odebrání
licencí by musely být nahrazeny novými, což se později potvrdilo. Vzala do
úvahy, že provozuschopnost a bezpečnost elektráren potvrzuje dvouletý
bezporuchový a bezúrazový provoz. V neposlední
řadě na ni dolehla tíha odpovědnosti za zmaření nákladného projektu a za krach
velké firmy, ke kterému by po odnětí licencí zákonitě došlo. Uvědomila si, že
odnětí licencí by určitě vedlo k nákladným soudním sporům a arbitrážím,
které by stát nemusel vyhrát. Počítala i
s tím, že její rozhodnutí je přezkoumatelné a lze je v dalším řízení
zvrátit, zatímco škody, jež by majitelům elektráren vznikly odebráním licencí,
by byly nevratné. Konzervativním rozhodnutím si ale vysloužila nelibost
policie, která začala stíhat i ji.
Alena
Vitásková se s problémem chomutovských elektráren a s trestním řízením
proti její podřízené seznámila až při podání vysvětlení na policii
v postavení svědkyně. Vyšetřovatel jí při té příležitosti „off record“
napovídal, že zmíněné elektrárny v den vydání licencí vůbec nestály. Pro
ni to byl podnět, aby nařídila přezkum předchozího rozhodnutí Michaely
Schneidrové, kterou odvolala z funkce. Výsledkem sice bylo odebrání
původních licencí, ale jejich nahrazení novými, se stejným datem účinnosti.
Mezitím již ale policie začala stíhat i ji, protože ji podezírala, že s postupem
ředitelky licenčního odboru při nejmenším souhlasila, pokud jí přímo nedala
pokyn. Při vyhlašování rozsudku předseda senátu Aleš Novotný výslovně uvedl, že
sice pro to nemá důkaz, ale přesto se domnívá, že mezi ní a Michaelou
Schneidrovou „muselo dojít k nějaké komunikaci“, bez které by si její
podřízená nedovolila spáchat svůj čin, a proto ji odsuzuje k trestu odnětí
svobody v trvání osm a půl roku. Jak je vidět, má-li být někdo odsouzen,
důkazů netřeba.
Zjištění,
že při vydání licencí došlo k trestnému činu, je nepominutelným důvodem
k odebrání licencí. Potvrzením rozsudku senátu Aleše Novotného Krajského
soudu v Brně by tak odvolací soud fakticky rozhodl o krachu Zemkova
holdingu, který by nemohl dostát závazkům vůči úvěrující bance. Kromě zmaření
investice za 1,3 miliardy Kč by nastaly starosti 4,5 tisícům zaměstnancům,
kteří by přišli o obživu.
Kauza
chomutovských elektráren má kromě trestně právní také správně právní rovinu.
Rozhodnutí Michaely Schneidrové přezkoumal prvostupňově správní senát Krajského
soudu v Brně, který rozhodl, že licence z 31. prosince 2010 měly být
bez náhrady odebrány, protože byla vydány na základě padělaných revizních zpráv.
O nic dalšího se soud nezajímal, přímo se odmítl zabývat znaleckými posudky,
nabízenými obhajobou. Z toho logicky vyplývá, že počínání manažerů, kteří
jednali v dobré víře, že revizní zprávy jsou v pořádku, nemělo na
rozhodnutí správního soudu žádný vliv. Kasační soud ponechal prvostupňová
rozhodnutí správního soudu v platnosti. Vlastníci elektráren pak podali
ústavní stížnosti. Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým pozastavil
vykonatelnost rozhodnutí správního soudu a umožnil tak vlastníkům, aby zatím
v provozování elektráren pokračovali za dosavadních podmínek. Meritorní
rozhodnutí ale dosud nevydal. Pokud by nakonec rozhodl, že licence
z 31.prosince 2010 neměly být odebrány, nepřímo by popřel účelnost celého
trestního stíhání, a naopak. Mohl by tak obžalovaným pomoci nebo naopak
zpečetit jejich osud. Jeho rozhodnutí by určitě ovlivnilo projednávání
mimořádných opravných prostředků, ke kterým obžalovaní zcela jistě sáhnou,
pokud je Vrchní soud v Olomouci nezprostí viny. Pro odvolací soud i pro
strany řízení by se situace značně zjednodušila, pokud by Ústavní soud rozhodl
dříve, než Vrchní soud v Olomouci začne jednat, ale to se asi nestane. Je
naopak docela dobře možné, že soudci Ústavního soudu čekají, jak rozhodne
odvolací soud.
Nástroje
trestního práva se mají používat jako ultima
ratio. V tomto případě jinými prostředky než nástroji trestního práva
nelze postihnout padělání revizních zpráv. Nápravu všech ostatních nezákonných jevů,
pokud skutečně byly nezákonné, bylo možné docílit postupy správního řízení,
např. uložením pokuty společnosti nebo ERÚ nebo snížením výkupní ceny. Jako
laikovi se mi zdá být nepřiměřené, že za situace, kdy v den vydání licence byly na
elektrárnách nedodělky „za pár korun“, se vidí zločin v jednání investorů,
kteří zažádali v dobré víře, že jejich zařízení jsou i tak bezpečná a
provozuschopná, takže mají na zvýhodněnou cenu nárok.
Nemohu
přehlédnout podstatný rozdíl v přístupech investorů a jejich obhajoby na
straně jedné a žalobce na straně druhé. Žalobce hájí zájem státu, jemuž
neoprávněným vydáním licencí má vzniknout škoda v důsledku dlouhodobého
vyplácení subvencované ceny, na kterou by podle jeho měřítek elektrárny neměla
nárok. Primárním viníkem je ale rozmařilý stát, který nastavil nadměrné
subvencování. Investoři a jejich obhájci k věci přistupují z pohledu
podnikové ekonomiky: budou-li muset žádat znova o licenci v současnosti,
kdy se již podpora nepřiznává, sice ji
určitě získají, ale provoz elektrárny bude natolik ztrátový, že
zkrachují. Jde o to, zda je posláním justice likvidovat fungující provozy,
mařit státem vyprovokované podnikatelské záměry a přivádět ke krachu firmy,
zaměstnávající stovky a tisíce zaměstnanců, a jako bonus posílat za mříže
nositele projektů, do kterých by se
nepustili, kdyby se stát choval odpovědně.
Zásluhou agentury PR Consultants vyšel tento článek dne 6.1.2018 na
všech regionálních mutacích Deníku a kromě toho jej převzalo několik serverů:
Stát, Policie, Státní správa a obecně úřady se v České Republice dopouští dlouhodobě trestných činů křivých obvinění, zneužívání pravomocí, vydírání a manipulování s důkazy.
OdpovědětVymazatMohu to dosvědčit!