Pokračování hlavního
líčení v trestní věci vazebně stíhaného Shahrama Abdullaha Zadeha (dále
jen SAZ) & spol. ve dnech 9. a 10. ledna 2018 u Městského soudu v Brně
– senátu předsedy Michala Kabelíka – mělo zcela neobvyklý průběh. Během
dlouhých let vysedávání v soudních síních jsem dosud nic podobného
nezažil. Jednání mělo začít výslechem
korunních svědků obžaloby Martina Valentoviče a Jana Doležala, nejpilnějších
členů údajného zločinného uskupení, domněle založeného SAZ, a současně oddaných
spolupracovníků policie, kteří jí nosili nejen informace, ale i peníze, jež
obdrželi za své pochybné služby údajně od SAZ. Jejich výslech je pro uzavření
dokazování nepostradatelný. Již
v minulosti se nedostavili, takže účastníci řízení doufali, že tentokrát přijdou
a očekávali s napětím, zda nevyužijí práva odmítnout výpověď. Opět se ale
dočkali zklamání. Netoliko, že se pánové nedostavili, ale ukázalo se, že se ani
nepodařilo doručit jim předvolání. Předseda senátu si přitom postěžoval, že se
Jan Doležal v prosinci 2017 dostavil k výslechu v řízení u
Krajského soudu v Praze a byl v telefonickém kontaktu se soudní
zapisovatelkou. Získat od ní číslo telefonu ale asi není v lidských silách
(sic!).
Velkou část
dopoledního jednání pak zabraly projevy nevole obhájců a SAZ, kteří poukazovali
na zřejmou nezpůsobilost orgánů činných v trestním řízení zajistit
přítomnost svědků, ačkoli během přípravného řízení se oba pánové dostavovali, vypovídali,
odevzdávali peníze a měli přímé
telefonické spojení s vyšetřovateli. Když ale mají vypovídat před soudem,
jako by ze světa zmizeli. Neúčast svědků oddaluje zakončení procesu a
prodlužuje trvání vazby SAZ, který tak na jejich nedostupnost doplácí. Předseda senátu a žalobce si vzájemně
stěžovali na svou bezmoc ve věci zajištění jejich účasti na hlavním líčení,
čímž nevoli účastníků prohlubovali a podněcovali je
k rozvíjení stížností. Bouřlivý nesouhlas jako obvykle projevoval SAZ. Žalobce tvrdil, že nemá nástroje,
s jejichž použitím by mohl zajistit
účast svědků a ukazoval na soud, který má pravomoc nařídit policii jejich
předvedení. Soud ale nemůže nařídit předvedení Martina Valentoviče, který je
občan Slovenské republiky. Pan soudce Michal Kabelík
žehral na poměry ve státě a pohoršoval
se nad skutečností, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se pouští
do velkých akcí, z nichž například zásah na Úřadě vlády dne 13. června 2013 nepřímo vedl k pádu
vlády, ale v malé kauze se nedokáže postarat, aby před soud předstoupili
svědci, na jejichž výpovědi stojí obžaloba jeho žalobce.
Zbytek dopoledne
zaplnila výpověď svědka-policisty, kamaráda obžalovaného bývalého policisty Jana
Šebka. Svědek mu určitě neublížil, neboť v podstatě popsal rutinní úkony,
jež musí provést policista, kterého osloví občan, jenž se rozhodl podat trestní
oznámení. Stejným způsobem popsal v obžalobě úlohu policisty žalobce.
Obhájce právem poukázal na skutečnost, že jeho klient neměl jinou možnost, než
s Janem Doležalem sepsat trestní oznámení, neboť mu tuto povinnost ukládá
trestní řád. Nemohl ani odmítnout z důvodu místní nepříslušnosti. Nebyl ve
spojení s „právníkem Ondrou“ (spolupracujícím
obžalovaným Ondřejem Kučerou), natož se SAZ. Nebylo jeho povinností ani právem
zkoumat obsah oznámení. To je náplní prověřování, které následuje po přijetí oznámení.
Náplní odpolední
části jednání měl být výslech vyšetřovatelů případu, elitních
policistů s vysokou hodností, což je samo o sobě kuriozita. V tomto
směru snaživost státního zástupce
Michala Galáta přinesla výsledky, jež
asi nepředpokládal. Přiznal oběma
policistům postavení svědků- poškozených. Nahrál tím na smeč obhájcům, kteří
namítli podjatost ze střetu zájmů a dosáhli jejich vyloučení z dalšího
vyšetřování. A protože je žalobce nenechal vyslechnout v přípravném
řízení, vyžádali si jejich předvedení před soud.
Jako první před soud předstoupil
policista L.D.,muž středního věku s mnohaletou odbornou zkušeností.
V obklíčení obhájci a obžalovanými se zřejmě necítil dobře. Požadovalo se
po něm zodpovězení otázek, směřujících k přezkoumání slabých míst obžaloby.
Uplatnil se zde např. nevítaný zájem o důvody, které způsobily náhlou změnu
postavení Petra Pfeifera z hlavního podezřelého na korunního svědka
obžaloby, které vedly k odstranění ze spisu dokumentace o jeho vyšetřování
a jeho nahrazení dosazením SAZ jako hlavního podezřelého do puzzle skutkového
děje. Cílem obhajoby bylo také zpochybnění tvrzení, že obsah svědeckých
prohlášení, která koupil SAZ za nemalý peníz
od svých údajných sympatizantů-spolupracovníků policie, je převážně nepravdivý.
Žalobce toto tvrdí, aniž by proběhlo jakékoli veřejné prověření obsahu
notářských zápisů, které svědci prodali SAZ. Víme pouze tolik, že ve věci
údajného vydírání obž. Michala Šimáka policisty, kteří jej chtěli přinutit
k podání křivého svědectví proti SAZ, zahájila GIBS vyšetřování. Jenže VSZ
Olomouc jí vyšetřování odebralo a předalo je policii, aby vyšetřila sama sebe.
Státní zastupitelství má zřejmě svéráznou představu o zásadě „rovných zbraní“:
policistům, která pan obžalovaný nařkl z vydírání, poskytlo VSZ ochranu,
zatímco SAZ poslalo do vazby za to, že si opatřoval důkazy pro svou obhajobu.
Aby ho mohli stíhat, museli s vymyslet zločinecké uskupení, protože
příprava ovlivňování svědků není trestná. Odebráním věci GIPSu se za případem
zavřela kalná voda. Dále zaznělo podezření, že orgány činné v trestním
řízení poskytují svědkům Petru Pfeiferovi, Martinu Valentovičovi a Janu
Doležalovi, podezřelým z krádeží obrovských finančních částek, účelovou
ochranu výměnou za ochotu kriminalizovat SAZ. Projevuje se to i v tom, že
policie ochotně, byť nakonec neúspěšně, dovedla vyšetřování únosu Petra
Pfeifera k podání obžaloby, zatímco
vyšetřování únosu SAZ, v němž je podezřelým právě Petr Pfeifer, zahájila
neochotně a s velkým zpožděním. Samozřejmě
došlo na výtku účelového uvalení vazby a jejího nesmyslného prodlužování. Celý výslech policisty provázela rušná výměna
nesouhlasných názorů mezi soudcem Michalem Kabelíkem, obhájci, státním
zástupcem a SAZ, který do ní vstupoval
s hlasitostí, přiměřené hněvu občana, jenž je již déle než rok ve vazbě
bez ohledu na její neúčelnost a na složení rekordní kauce za propuštění.
Policista se zřejmě
v této vřavě necítil pohodově. Ze všech stran se na něj valily nepříjemné projevy
zájmu o jeho úlohu při vyšetřování. Předseda
senátu i žalobce se snažili pomoci mu odmítáním položených otázek. Obhájkyni
Aleně Kojzarové bylo znemožněno předložit všechny připravené otázky. Velká
škoda ale asi nevznikla, protože policista trpí částečnou ztrátou paměti a
občas odpověděl nepravdivě. Vyloučil např. možnost, že by ze spisu mohly být
odstraněny nějaké listiny. Měl smůlu: obhájci mají ověřené kopie několika
listin, které si opatřili před „vybílením“ spisu. Mezi nimi je i žádost o pomoc
rakouských orgánů při vyšetřování proti Petru Pfeiferovi. Listiny se nyní ve
spisu již nenacházejí. Svědek nedokázal ani vysvětlit, proč se považuje za
poškozeného. Vyvolal dojem, že ani nezná svědecká prohlášení, jejichž obsah je
dle mínění žalobce pro něj znevažující. Jako vyšetřovatel kauzy by je
samozřejmě měl znát. Bouřlivé jednání se protáhlo až do 16:35, což je u tohoto
senátu přímo výstřednost. Na dalšího policistu se již nedostalo. Jeho výslech
byl odročen na den 24.ledna 2018.
Dopoledne 10. ledna
2018 soudce Michal Kabelík po zahájení nabídl stranám prostor pro vyjádření
jejich připomínek či stanovisek. Slova se okamžitě ujal SAZ s prohlášením obžalovaného,
který pak během hodiny provedl komplexní kritiku obžaloby a způsobu vedení
procesu, prošpikovanou odkazy na judikáty Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
Samozřejmě vytkl soudci Michalu Kabelíkovi odůvodnění rozhodnutí o prodlužení
jeho vazby také ve vztahu k íránské žádosti o jeho vydání k trestnímu
stíhání: Česká republika je pro něj bezpečná země, kdekoli jinde může být
zadržen a vydán do Íránu, kde by mohl být odsouzen k trestu smrti za
spolupráci s českými zpravodajskými službami. Prohlášení obžalovaného soud nesmí zastavit,
takže předseda senátu musel jeho vystoupení přetrpět. Zřejmě to pro něj nebylo
úplně snadné. Odpověděl pak krátkým projevem, v němž se snažil některé
námitky obžalovaného vyvrátit.
Po krátkých
vystoupeních některých obhájců pak předseda senátu přibližně v 11:30
vyhlásil přestávku. SAZ se znova přihlásil o slovo, ale byl odkázán na
odpolední jednání. Skutečně pak na jeho začátku dostal příležitost a došlo
k dojemné scéně. SAZ požádal, aby odpolední jednání proběhlo v jeho
nepřítomnosti, čemuž senát vyhověl. Nicméně před jeho odchodem ze soudní síně se
soudce Michal Kabelík zeptal SAZ, jak se daří jeho synáčkovi a zda jej vídá při
návštěvách. Bojovný obžalovaný doslova roztál, byl viditelně zájmem pana soudce
potěšen a nad vývojem miminka projevil potěšení. Bylo to dojemné: soudce, který
drží pana obžalovaného v nesmyslné vazbě, se zajímal o vývoj dítěte, které
jeho otec smí vidět pouze tehdy, když je manželka přiveze do věznice.
Pak se již nic
mimořádného nepřihodilo, probíhalo čtení listin. Hlavní líčení bude pokračovat
ve dnech 23. a 24. ledna 2018.
Bude Česká Republika dalším zhrouceným, nefunkčním státem v Evropě?
OdpovědětVymazat