V článku
„Na liberecký soud se žene bouřka“, dostupném na mém bloggu a leckde jinde, jsem připomněl vznik a vývoj letitého
trestního procesu, vedeného u Okresního soudu v Liberci proti bývalému
libereckému okresnímu řediteli PČR Miroslavu Dvořákovi. Nebudu se již vracet
k minulým událostem, pouze připomenu, že odvolacímu senátu Krajského soudu
v Ústí n.L. předsedy Jiřího Malinovského se podařilo vytvořit
v řízení zvláštní situaci: odvolacím rozsudkem pravomocně odsoudil obž.
Miroslava Dvořáka k podmíněnému trestu za část skutků, napadených obžalobou.
Odsouzený již trest vykonal. Zbytek kauzy vrátil odvolací soud k novému rozhodnutí
Okresnímu soudu v Liberci, tedy senátu předsedy Richarda Skýby, který pana
obžalovaného rovněž odsoudil k podmíněnému trestu. Odvolací soud rozsudek
potvrdil.
Následně
vstoupil do hry Nejvyšší soud ČR, který jedním usnesením prohlásil odposlechy,
používané v této kauze, za nezákonně nařízené a dalším jeden z rozsudků
odvolacího soudu zrušil, protože dokazování spočívalo právě na jejich použití.
V této věci proběhne nové hlavní líčení. Druhý rozsudek odvolacího soudu
tomuto osudu ušel a Miroslav Dvořák podal návrh na obnovu řízení, protože
trestní řízení bylo zahájeno na základě poznatků z nezákonně nařízených
odposlechů. Veřejné zasedání k návrhu na povolení obnovy procesu proběhlo
dne 19. července.
Případ
bývalého policejního důstojníka se k soudu dostal obžalobou již v červnu
r.2010 a jak je zřejmé, do definitivního ukončení má ještě dosti daleko. Miroslav
Dvořák je houževnatý a nehodlá se vzdát.
Časté
setkávání obžalovaného a předsedy senátu okresního soudu Richarda Skýby po
dlouhou dobu má nedobrý vliv na jejich vzájemné vztahy. Miroslav Dvořák nevěří
v nestrannost pana předsedy. Jeho nedůvěru k němu posilují různé jeho
kroky, které lze chápat jako projevy svévole nebo nadřazenosti nad obžalovaným,
jako například bezdůvodné zadržování mobilního telefonu nebo křiklavé zanedbání
povinnosti bez průtahů uvědomit pana obžalovaného, že byl odposloucháván a má
právo požádat Nejvyšší soud ČR o přezkoumání zákonnosti nařízení odposlechů,
používaných v této kauze.
Není
proto divu, že častou součástí agendy procesu jsou podněty k vyloučení pro
podjatost někdy předsedy, jindy celého senátu. Většina soudců a státních
zástupců považuje „podjatost“ za sprosté slovo a nikdy nepřipustí svou
podjatost, ani v situacích, v kterých by dle judikatury Ústavního
soudu se měli z řízení vyloučit. Stejně tak Richard Skýba se nikdy
nenechal z řízení zapudit.
Řešení
podjatosti soudce Richarda Skýby přispělo k oživení veřejného zasedání dne
19.července hned na jeho začátku. Došlo k jevu zcela nevídanému: obhájce a
státní zástupce se shodli v názoru na vhodnost odročení veřejného
zasedání. Obhájce je navrhl s odůvodněním, že další vývoj řízení je
nejistý. Byl totiž podán návrh na vyloučení předsedy senátu pro podjatost,
jemuž napadený samozřejmě nevyhověl. Proti jeho rozhodnutí podal obžalovaný
stížnost, z jejíhož vyřízení se vyloučili soudci odvolacího soudu a její
řešení je v rukou Vrchního soudu v Praze. Jeho rozhodnutí bude mít
pro další průběh procesu zásadní význam
a odročení je vhodné, aby účastníkům řízení nevznikly zbytečné náklady opakováním
jednání. Státní zástupce se kupodivu připojil k návrhu obhajoby. Dojemná shoda stran
ale neměla úspěch: předseda senátu je upozornil, že námitka podjatosti se týká
druhé části věci Miroslava Dvořáka, takže na toto řízení nemůže mít vliv. Je
zřejmé, že přímí účastníci řízení se ztrácejí v uspořádání řízení, které
svým rozhodnutím navodil senát Jiřího Malinovského. Obhájce se ale rychle
zorientoval a vyzval předsedu senátu, aby se z řízení vyloučil. Senát
ovšem jeho požadavek odmítl a dá se očekávat, že obhájce jeho rozhodnutí
napadne stížností.
Jako
laik soudím, že v tomto případě je námitka podjatosti na místě, protože
sotva lze uvěřit v nepodjatost soudce, jenž si je vědom toho, že čelí
podnětu ke kárnému řízení, který podal pan obžalovaný. Není to pro něj příjemná
situace, i když z analogie s jinými kauzami může předpokládat, že předseda
Krajského soudu v Ústí n.L. Luboš Dörfl jako kárný žalobce se jej zastane stejně jako jiných chybujících
soudců, jejichž poklesky v nedávné minulosti řešil.
Paradoxní
na postoji předsedy senátu je skutečnost, že vyloučením pro podjatost by se
zbavil kauzy, v které je spíše neúspěšný (viz odpadnutí části bodů
obžaloby a zproštění naprosté většiny obžalovaných), jejíž konec je v nedohlednu
a lze počítat téměř s jistotou, že návrhy na vyloučení a na zahájení
kárného řízení se budou v budoucnosti opakovat.
Po
nezdařeném pokusu stran o odročení veřejného zasedání již jednání probíhalo
obvyklým způsobem. Po seznámení s dosavadním průběhem řízení, které
provedl předseda senátu, přednesl Miroslav Dvořák svůj návrh. Podstatnou část vystoupení
věnoval výkladu o svém personálním vývoji až do postavení ředitele nejlepšího
okresního ředitelství PČR v republice a vážného uchazeče o funkci ředitele
krajského ředitelství PČR v Liberci, jehož založení se připravovalo.
Argumentoval, že trestní stíhání bylo vyvoláno za účelem jeho vyřazení ze
soutěže a skutková zjištění, na jejichž základě bylo zahájeno, byla opatřena
prostřednictvím nezákonných odposlechů, takže podle teorie ovoce z otráveného
stromu bylo jejich použití rovněž nezákonné. Předseda senátu tentokrát trpělivě
naslouchal a nepokoušel se vodopád nepříjemných úvah zastavit, na členech
senátu bylo po určitém čase vidět, že se nudí.
Státní
zástupce samozřejmě s vývody Miroslava Dvořáka nesouhlasil. Namítal, že
odposlechy neměly význam pro vedení trestního řízení, neboť soud jej usvědčoval i bez nich. Navrhl zamítnutí žádosti.
Senát
předsedy Richarda Skýby návrh na obnovu procesu zamítl. Nedal ale za pravdu ani
jedné, ani druhé straně. Za rozhodující důvod zamítnutí označil skutečnost, že
povolení obnovy je možné pouze v případě, jsou-li k disposici nové
důkazy, zpochybňující důvody k odsouzení, jež nebyly soudu dříve známy. Odposlechy
takovým novým důkazem nejsou, pouze se změnila jejich povaha. Takové odůvodnění
zamítnutí je chytré. Je ovšem otázka, jak by je vyhodnotil Ústavní soud, pokud
by se na něj obhajoba obrátila.
Státní
zástupce byl spokojen, proto se vzdal práva stížnosti. Naopak obhájce podal na místě
stížnost, kterou písemně doplní po doručení usnesení z veřejného zasedání.
Žádné komentáře:
Okomentovat