Co
je smyslem podnikání ? Obyčejný člověk by asi odpověděl, že pořizování užitných
věcí a prospěšných služeb pro pokrytí životních potřeb lidí a zkvalitňování
lidského života. Pro podnikatele a ekonomy to je ale především tvorba zisku.
Mluvíme přitom o zisku přiměřeném, o který usilují slušní podnikatelé a
nepřiměřeném, popřípadě nemravném, za kterým se ženou ti druzí. Ve světě,
v němž Desatero v hlavách lidí nahradila nezkrotná potřeba hromadění
peněz, otázka po mravnosti dosaženého zisku zní jako špatný vtip. Přesto si
troufám tvrdit, že honba za nepřiměřeným ziskem, vytvářeným na úkor sociálně
znevýhodněných lidí, je nemravná a může dosáhnout až rozměrů hyenismu. Jako
příklad pro názornost uvádím prodej privatizovaných bytů z majetku OKD
Zdeňkem Bakalou nebo provozování ubytoven pro „nepřizpůsobivé“ občany.
Z tohoto
pohledu posuzuji některé problémy, týkající se vězeňství, jež
v současnosti řeší vedení Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR.
Bez ohledu na to, proč se dostali za mříže, chovanci věznic patří k sociálně
znevýhodněné skupině obyvatelstva a ždímání nemravných zisků z jejich
nepatrných prostředků je projevem hyenismu.
Česká
republika si v Evropě vydobyla nezáviděníhodné prvenství: vysokým počtem
vězňů dlouhodobě patříme k nejhorším státům Evropské unie a stále se
nedaří vývoj obrátit k lepšímu. Naše věznice jsou přeplněné do té míry, až
to ztěžuje, ne-li znemožňuje výchovnou práci s vězni. Počet vězňů již
dávno dosáhl stavu před Klausovou amnestií. Vzhledem ke způsobu, jakým na ni reagovala veřejnost,
zmatená politickým štvaním proti bývalému prezidentovi, se nelze nadít, že by
se opět věznicím odlehčilo stejným způsobem. Miloš Zeman amnestii nevyhlásí. Rozšiřování
ubytovacích kapacit věznic přizpůsobováním různých náhodně získaných objektů
potřebám vězeňství je příštipkaření, které nestačí tempu růstu počtu odsouzených.
Pozdě, ale přece, proto zřejmě dojde k tomu, že poprvé po 80 letech se
bude stavět nová věznice „na zelené louce“.
Provoz
věznic zatěžuje státní rozpočet neužitečnými náklady.Financování výstavby nové
věznice bude další dírou do státní pokladny, z které potečou miliony.
Každé opatření, které povede
k zastavení přeplňování věznic novými přírůstky, je prospěšné. Úlevu by
přineslo podstatné omezení recidivy: asi 70 % osazenstva věznic tvoří lidé,
kteří nejsou za mřížemi poprvé. Mnozí z nich se vracejí do vězení hlavně
proto, že během výkonu trestu ztratili rodinné zázemí, po návratu na svobodu
nemají kam jít, nemají střechu nad hlavou, nikdo jim nepomůže najít zaměstnání.
Dostávají se tak do obtížné životní situace, kterou nakonec řeší vyzkoušenou
cestou: trestnou činností.
Proto
je důležité usnadňovat odsouzeným
udržení spojení s blízkými, kteří na ně čekají na svobodě. Mohou pomoci i
zdánlivé maličkosti. Např. v Rakousku, které je počtem vězňů na opačném
konci žebříčku než Česká republika, vězni mohou za určitých okolností udržovat
styk s rodinou prostřednictvím video rozhovorů. U nás se poměry zlepšily
v tom, že odsouzení mohou telefonovat vybraným osobám, pod dohledem a za
drahé peníze: monopol na provozování sítě automatů ve věznicích má operátor O2 Czech Republic, který si od volajících nechává
platit 15 Kč/min. rozhovoru. Při omezených příjmových možnostech odsouzených
vysoká cena citelně omezuje jejich styk s rodinou, některým jej přímo
znemožňuje.
Poměry
ve věznicích se od Listopadu 1989 vyvíjejí směrem k humanizaci vězeňství.
Kdysi bylo nepředstavitelné, že by odsouzení mohli z věznice telefonovat.
Dnes naopak jde Vězeňská služba ČR cestou usnadňování telefonního styku vězňů
s jejich blízkými a snaží se o snížení poplatků za hovor. Již v době působení Jiřího
Treglera v čele Vězeňské služby se
v některých věznicích objevily stříbrné automaty izraelské firmy, která
požadovala podstatně nižší cenu za hovor než operátor O2 Czech Republic. Ale Jiří Tregler
resignoval dobrovolně na funkci (sic !)
a stříbrné automaty z věznic zmizely.
Nicméně
myšlenka nezapadla a současný generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal zachoval
kontinuitu. Změna k lepšímu nastane již v nejbližší době, pokud ji
nezmaří podnikatelský hyenismu, zaštítěný státem. Koncem dubna vyprší platnost
smlouvy mezi Vězeňskou službou ČR a
operátorem O2 Czech Republic. Vězeňská služba vypsala výběrové řízení na nového
provozovatele telefonních automatů ve věznicích, kterým ohrozila monopol O2 Czech Republic. Výsledkem bude
podstatné snížení ceny hovorů vězňů: na prvním místě se umístil uchazeč, který
nabízí poskytnutí služby za 2 Kč/min. Operátor O2 Czech Republic se umístil na
posledním místě s požadovanou cenou 5 Kč/min. I to by ovšem byl hluboký
pokles proti dosavadní ceně 15 Kč/min. a současně důkaz o tom, že operátor si
nechával od vězňů platit „nekřesťanské peníze“. Dalo by se očekávat, že po tomto odhalení se zastydí a přijme porážku. Nestalo se.
Operátor O2 Czech Republic se nechce vzdát zlatého dolu ve věznicích, proto
napadl výběrové řízení u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Jako jediný ze
soutěžících měl úplné informace o rozmístění telefonních automatů ve věznicích a
o poptávce po volání. Přesto tvrdí, že neměl dostatek informací na to, aby mohl
být plnohodnotným účastníkem soutěže. Přidal se k němu i druhý neúspěšný
soutěžící, společnost M-Communications. Úřad na ochranu hospodářské soutěže
zakázal Vězeňské službě ČR plnit novou smlouvu o telefonování vězňů a vyměřil
jí pokutu 100.000 Kč.
Vězeňské
službě ČR nezbývá než se bránit právní cestou. Je v zájmu chovanců českých
věznic, aby vedení Vězeňské služby ustálo vydřidušský tlak ze strany
dosavadního operátora a Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.
Podobný
je příběh přípravy na zavedení užívání monitorovacích náramků k střežení osob,
odsouzených k trestu domácího vězení. Tento druh trestu byl u nás zaveden
novým trestním zákoníkem, který nabyl účinnost k 1.lednu 2010. Jeho
zavedení bylo spojeno s velkým očekáváním ve věci snížení počtu
odsouzených za mřížemi. Trest se ale příliš neujal, protože stále ještě nejsou
k disposici monitorovací náramky pro hlídání odsouzených a soudci zřejmě
nedůvěřují jejich nahrazení náhodnými kontrolami pracovníky Probační a mediační
služby.
Zavedení
trestu domácího vězení do našeho trestního práva je nesporně prospěšnou
novinkou. Velkohubý populista Jiří Pospíšil, za jehož působení ve funkci
ministra byl po více než deseti letech příprav přijat nový trestní zákoník, si toho byl vědom a využil jej jako vlajkové
lodi opatření pro pěstování jeho osobní popularity. Ale na nutnost zajistit
monitorovací náramky zapomněl a dokonce se snažil o odsunutí účinnosti
příslušných ustanovení trestního zákoníku o rok. Nestihl to, protože padla
Topolánkova vláda, jejímž byl ministrem. Jeho nástupkyně Daniela Kovářová zavedla
dohled nad odsouzenými prostřednictvím pracovníků Probační a mediační služby.
Byl to krok poněkud dobrodružný a bývalé ministryni patří ocenění za statečnost,
kterou jeho uskutečněním prokázala. Nebýt jejího rozhodnutí, možná by se trest
domácího vězení dosud neužíval ani v současném omezeném rozsahu. Daniela
Kovářová také udělala to, co měl dávno před ní udělat Jiří Pospíšil: vypsala
tendr na dodavatele náramků. Jenže vznikla Nečasova vláda a s ní se do
čela ministerstva vrátil Jiří Pospíšil, který v rámci rozkopávání
báboviček, jež si na jeho písečku uplácala holčička Daniela, tendr opět zrušil.
Nový tendr nevypsal. Následovaly pak různé pokusy jeho nástupců o náramky se
postarat, ale žádný nebyl v úřadě dost dlouho, aby věc dovedl do vítězného
konce. Za působení ministryně Heleny Válkové vypsala tendr Probační a mediační
služba, který nakonec paní ministryně jako netransparentní zrušila. Než stačila
zařídit vypsání nového, byla přinucena k resignaci, takže úkol
nedokončila. Do tendru, který vypsal její nástupce Robert Pelikán, se žádný
zájemce nepřihlásil. Ministr si pomohl spuštěním soutěžního dialogu, v němž
z pěti uchazečů se na první místo prosadila firma SuperCom. Začala
příprava smlouvy a výroby. Robert Pelikán tak nabyl reálnou naději, že se mu
podaří zahladit následky nezpůsobilosti
Jiřího Pospíšila obstaráním vytoužených náramků. Dlouho se ale z úspěchu neradoval,
protože dvě neúspěšné firmy výsledek soutěžního dialogu napadly a nyní jsme v očekávání, zda některá z nich
nebo obě podají Úřadu na ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkoumání
postupu ministerstva. V případě, že to udělají, může dojít ke ztrátám času
a ke komplikacím, které způsobí, že k uzavření smlouvy s dodavatelem náramků
do voleb nedojde. A za to, co se bude
dít po volbách, nemůže nikdo odpovědně ručit.
Stěžovatele
nezajímá, že na zavedení náramků naše vězeňství čeká již od r. 2010 s tím,
že převedení několika set vězňů ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazebně
stíhaných do režimu trestu domácího vězení přinese ročně státu milionové finanční
úspory. Nestarají se ani o osudy rodin, čekajících na návrat svého člena z vězení.
Nevadí jim ztráty, způsobené odsouzeným znemožněním účasti na trestu domácího
vězení, kteří by při výkonu trestu mohli řešit své ekonomické problémy. Zisk
stěžovatelů stojí pro ně nad všemi ostatními hodnotami. Jsme tak svědky projevů
podnikatelského hyenismu pod ochranou státu.
Žádné komentáře:
Okomentovat