David Ondračka, ředitel Transparency International,
projevil dne 13. prosince 2015 v Otázkách Václava Moravce nevoli nad způsobem, jakým orgány činné
v trestním řízení zacházejí s Alenou Vitáskovou, předsedkyní
Energetického regulačního úřadu, která se má zřejmě stát jediným obětním
beránkem za obrovské plýtvání veřejnými prostředky v tzv. solárním boomu,
s jehož vznikem a
s nepravostmi při udělování licencí fotovoltaickým elektrárnám nemá nic
společného. Nikdo se nezajímá o odpovědnost lidí, kteří nejdříve nastavili
rozhazovačné cenové podmínky, a pak připustili zpřístupnění zvýhodněných
výkupních cen za elektřinu některým nedostavěným elektrárnám, které na ně
neměly právní nárok. Zatímco Alena
Vitásková stojí před soudem za to, že údajně zavinila neodebrání neoprávněně
vydaných licencí dvěma elektrárnám v majetku rodinného klanu „slováckého
miliardáře“ Zdenka Zemka a státní zástupce Radek Mezlík pro ni žádá trest odnětí svobody v trvání 9 let a
peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč, její předchůdce Josef Fiřt a jeho
nejbližší spolupracovníci Blahoslav Němeček a Antonín Panák, za jejichž vlády
Energetický regulační úřad licence vydal, vystupují u soudu jako svědci
obžaloby. Na doplnění Ondračkova lamenta dodávám, že přesně podle přísloví
„zloděj křičí: chyťte zloděje“ trestní oznámení v této věci podal právě
výše zmíněný Antonín Panák.
Sdílím nevoli Davida Ondračky. Na jím vyzdvižené
podivnosti jsem soustavně upozorňoval v sérii článků Jak probíhá
monstroproces I-X, jimiž jsem provázel soudní řízení od samého začátku dne
2.června 2014
až do skončení
závěrečných řečí dne 11.prosince 2015.
Můj osamělý hlas, šířený pouze prostřednictvím internetových serverů, ovšem
daleko nedolehne. Vyjádření obecně respektovaného šéfa protikorupční
Transparency International by ale mohlo přimět příslušné činitele, aby se
zamysleli nad tím, zda nejsou v tomto případě orgány činné v trestním
řízení zneužívány k jinému než veřejnému prospěchu. Účast Antonína Panáka
na spuštění řízení zakládá podezření, že prvotním účelem je pomsta za drzost,
s kterou Alena Vitásková přijala funkci, na kterou se těšil kdosi
z bývalého vedení. Ostatně její stíhání
je pro ně výhodné i proto, že
odvádí pozornost od jejich vin.
Lidí, kteří mají zájem o její skalp, je ovšem více. Jsou
to především majitelé fotovoltaických elektráren, na které její úřad podal
trestní oznámení, nebo dal podnět nejvyššímu státnímu zástupci k podání
žalob ve veřejném zájmu na odnětí licence. Paradoxně by k nim mohli patřit
i Zemkovi, kteří sdílejí s ní lavici obžalovaných, protože zpochybnila
licence některých dalších fotovoltaických elektráren v jejich majetku ( to
by jistě neudělala, kdy byla podjatá v jejich prospěch, jak bez ohledu na
výsledky dokazování stále tvrdí žalobce).
Na jméno jí nemohou přijít nositelé projektu zřizování
bioplynových stanice, soustředění kolem poslance Milana Urbana, kteří počítali
se spuštěním obdobného způsobu finanční podpory, jenž tahá peníze ze státního
rozpočtu i rodinných prostředků ve fotovoltaickém byznysu. Alena Vitásková jim
tvrdě zkřížila cestu.
Pomsta je zdařilá i
v případě, že by Alena Vitásková a Michaela Schneidrová nakonec dosáhly zproštění viny. Tím, že
žalobce spojil jejich kauzu s případem účastníků úsilí o získání licencí
do 31. prosince 2010, se jim postaral o významné navýšení nákladů na obhajobu a
ztráty času a prodloužení doby snášení stresu z trestního stíhání.
S vydáním licencí neměly nic společného a z celkového času soudního
řízení na ně připadl jen zlomek. Zvlášť tvrdý dopad měla zlomyslnost žalobce na bývalou ředitelku licenčního odboru ERÚ
Michaelu Schneidrovou, která byla podle ustanovení zákona o státní službě
postavena mimo službu s polovičním platem. Trestní stíhání ji za těchto
okolností doslova ruinuje. Žalobce ovšem poškodil i stát, protože účast na řízení
jim odčerpávala síly, které by jinak věnovaly svému úřadu.
Podezření, že stíhání Aleny Vitáskové vedle nápadného
nezájmu o viny bývalého vedení ERÚ posiluje i skutečnost, že v jiném
případě stejný žalobce odložil trestní oznámení ve věci neoprávněného vystavení
licence elektárně, která měla do dokončenosti velmi daleko.
V této souvislosti je vhodné si připomenout, že
chomutovské elektrárny Zemků skutečně stály a asi je pravdivé vyjádření Zdeňka
Zemka st. jako svědka před soudem, že hodnota dokončovacích prací u investice
ve výší přibližně 1,4 mlrd. Kč je několik desítek tisíc Kč.
Důkazem jsou velmi kvalitní družicové fotografie NASA
z 27. prosince 2010, které z pochopitelných důvodů nepoužil jako
důkaz žalobce (má podle trestního řádu povinnost vést dokazování ve prospěch i
v neprospěch obviněných, ale to platí jen v pohádkách) a z nepochopitelných
důvodů obhajoba.
Tendenční je i postup výpočtu způsobené škody a určení
původce škody, přičemž právě neobvykle vysokou škodou odůvodňuje žalobce návrh
na uložení drakonických trestů. Příjmy fotovoltaických elektráren jsou zatíženy
vysokou srážkovou daní. Z laického pohledu by o ni měla být snížena bona
fide škoda, způsobená neoprávněným udělením licence, ale žalobce to neuznává.
V daném případě ale vznikla pochybnost, zda škoda skutečně vznikla, a to
v příčinné souvislosti s vydáním licence v noci dne 31.prosince
2010. Podle platného cenového rozhodnutí podmínkou pro vznik nároku na
zvýhodněnou výkupní cenu není jen vydání licence do konce r.2010, ale také
dodávky energie do sítě ještě v r.2010. Tuto podmínku přirozeně nemohli
Zemkovi splnit, protože slunce o silvestrovské noci nesvítilo. Vyplácení
podpory pro obnovitelné zdroje není ale v gesci Energetického regulačního
úřadu. Pokud tedy poskytovatel podporu vyplácel, činil tak na vlastní riziko a
bez právního důvodu. Vznikla-li škoda, přímým viníkem není ERÚ. V současnosti
vede ERÚ t,zv. sporné řízení, jehož možným výsledkem může být vrácení vyplacené podpory (nedošlo-li
k promlčení) a zastavení jejího poskytování do budoucna. Již od r.2013 se
za elektřinu z obou elektráren vyplácí snížená cena, takže škoda
v žádném případě ani zdaleka nemůže dosáhnout žalobcem vypočítané výše.
Ukládáním drakonických trestů žalobce nezohlednil
viktimologické zavinění státu. Stát nabídl podnikatelům příležitost
k dosažení nemravně vysokých zisků. Povzbudil je k spuštění
nákladných investičních záměrů, na jejichž financování si většinou museli vzít
úvěr (v případě předmětných elektráren jde o celou miliardu Kč). Pak 8.
listopadu 2010 bez varování změnil pravidla s účinností od 1.ledna 2011.
Investorům navíc nepřálo počasí, které bránilo v provádění zemních prací. Stavby,
které by se za jiných okolností v pohodě dokončily během prvního čtvrtletí
r.2011, musely být dokončeny ve zkrácené lhůtě. Z toho vyplynul chaos a
mimořádný počet žádostí o udělení licence v posledních dvou měsících
r.2010, jejichž řádné vyřízení ERÚ nezvládl. Vytvořilo se ale také korupční
prostředí. Přirozeně, nelze tolerovat pokusy o padělání potřebných listin, ale
investoři by neměli být postiženi za nedodělky řádově v promilích
pořizovací ceny, ani úředníci za přimhouření oka nad nimi.
Na lavici obžalovaných usedlo 10 hříšníků. Média ale svedla
pozornost veřejnosti k osobě Aleny Vitáskové a také žalobce jí a její
podřízené Michaele Schneidrové věnuje 11 z 27 stran obžaloby. Česká
televize opakovaně odvysílala lživou zprávu, že má být potrestána za
neoprávněné vydání licencí, když ve skutečnosti v době jejich vydání ještě
netušila, že se někdy stane předsedkyní ERÚ.
Nemám pochyby o tom, že žalobce i média Aleně Vitáskové
účelově křivdí, protože kdosi rozhodl, že musí být odstraněna z cesty, aby
nepřekážela dalšímu tunelování veřejných prostředků na trhu s energiemi a
aby stále nepřipomínala podezřelé začátky solárního boomu. Přesto nejtragičtější
postavou dramatu není Alena Vitásková, ale bývalá ředitelka licenčního odboru
Michaela Schneidrová. Tuto drobnou ženu vyvedli policisté ve speciálně
uzpůsobených „medvědech“ z budovy před očima všech spolupracovníků,
záměrně vyhnaných z kanceláří. Naštěstí si tentokrát špatně „ošéfovali“
vazební řízení, takže ji nakonec po 60 hodinách v cele předběžného
zadržení museli propustit ke stíhání na svobodě.
Michaela Schneidrová se stala ředitelkou odboru
v krizové situaci, kdy audit, nařízený Alenou Vitáskovou, k jejímu
velkému překvapení odhalil, že funkce ředitele licenčního odboru není obsazena
a pracovník, který ji vykonává, se za ředitele bez právního důvodu jen vydává.
V té době již bylo podáno Panákovo trestní oznámení a
jeho podřízenými bylo připraveno rozhodnutí o povolení obnovy licenčního řízení
chomutovských elektráren, které ale nikdo neměl odvahu podepsat z obav
z možnosti vyvolání arbitráže. Rozhodnutí
podstrčili Michaele Schneidrové v domnění, že nerozkoukané hloupé děvče se
bez rozmýšlení chopí pera. Spis, který měla při nástupu k disposici, jí
odebrali, ale pozdě: to jej již měla prostudovaný. Držel ho pak ve skříni
Antonín Panák, který neměl status oprávněné osoby. Pánové netušili, že mají
proti sobě velmi inteligentní a tvrdou mladou ženu, s kterou nelze snadno
manipulovat. Po seznámení s ním pochopila, že pro odebrání licence nejsou
dány nezpochybnitelné podmínky. Současně si uvědomila, že odebrání licence by
bylo pro holding rodiny Zemků likvidační a zcela jistě by vyvolalo
mezinárodní arbitráž, jež by pro stát
nemusela dopadnout dobře. Dožadovala se výsledku zahájeného trestního řízení,
protože pouze rozhodnutí soudu o spáchání trestného činu při vydání správního
rozhodnutí je absolutně nezpochybnitelnou podmínkou pro jeho zrušení, proti
jejímuž použití by odpor arbitráží nejspíš neuspěl. Na jejích ramenou ležela
těžká odpovědnost. Škoda, způsobená odnětím licencí, by byla neodvratná. Naopak
řízení o obnově licenčního řízení by bylo možné obnovit později, až do vypršení
tříleté promlčecí lhůty, pokud by k tomu byl důvod. Rozhodla se jít cestou
nejmenší způsobené škody a rozhodnutí o obnově licenčního řízení nevydala. Je
pravda, že se pokoušela konzultovat rozhodnutí s Alenou Vitáskovou, ale ta
ji odbyla s tím, že není právník, nezná spis a odkázala ji na nadřízeného
Antonína Panáka.
Představa žalobce, že Alena Vitásková mohla a měla
Michaele Schneidrové vydání jejího rozhodnutí zakázat, svědčí o neznalosti
pravidel vnitřního řízení ERÚ: předsedkyně ERÚ jako orgán 2. stupně nesmí dávat
pokyny nezávislým orgánům 1. stupně, pouze je může zkoumat a případně rušit
nebo potvrzovat ve správním řízení, pokud k němu dojde. Stejně nesmyslná
je jeho víra, že obě ženy jednaly cíleně ve prospěch Zemků, s nimiž měly
mít blízké vztahy. Jeho domněnku dle mého laického názoru zcela vyvrací dokazování před soudem.
Zdá-li se někomu trest odnětí svobody v trvání devíti
let nepřiměřený pro Alenu Vitáskovou, její podřízená je na tom hůř: žalobce ji
chce poslat do vězení s ostrahou na deset let a zatížit ji peněžitým
trestem ve výši jednoho milionu korun.
Ačkoli se nezabývám počínáním, jež vedlo k podivnému
vydání licencí o silvestrovské noci, přece jen mě zaujal osud malé úřednice
Ilony Floriánové, kterou nadřízený přiměl setrvat na pracovišti do pozdních
hodin a vydat licence, zatímco sám se chytře vytratil na lyžařskou dovolenou a
pouze telefonem kontroloval její kroky. Nevěřím, že si dobrovolně prodloužila
směnu, protože ji těšila možnost poškodit spotřebitele a stát. Kdyby odmítla
poslušnost a zamkla kancelář na konci pracovní doby, nedostala by se nikdy před
soud a následně by nevznikl důvod k trestnímu stíhání Aleny Vitáskové a
Michaely Schneidrové. Zemkovi by nejspíš
získali licence počátkem r.2011. Nepodmíněný
trest odnětí svobody v trvání tří let ve věznici s dozorem je krutou
odměnou za poslušnost nadřízených. Je pravda, že jde o souhrnný trest,
zohledňující podmíněné odsouzení v jiné kauze, ale uložení nepodmíněného
trestu není ani v tomto případě bezpodmínečně nutné. Znám policejní provokatérku,
která dostala za podvody šest podmíněných trestů za sebou a teprve sedmé a osmé
odsouzení ji odeslalo do domu na Rozkoši (pozn.:vtipná adresa ženské věznice ve
Světlé n.S.)
Nad tím vším budou obžalovaní přemýšlet s úzkostí
přes celé Vánoce a novoroční svátky. Mají to jako speciální bonus za průtahy
v soudním řízení. Někteří si možná vzpomenou, že jsem odsunutí rozsudku do r.2016 předjímal. Ostatně, kdyby
senát Aleše Novotného zprostil obžaloby Alenu Vitáskovou ještě před koncem
roku, hrozba postavením mimo službu od
1.ledna 2016 by se rozplynula jako dým…
Žádné komentáře:
Okomentovat