Kdo
očekával od Otázek Václava Moravce dne 6.prosince 2015 atrakci v podobě názorového utkání
ministra spravedlnosti Roberta Pelikána s předsedou KSČM Vojtěchem
Filipem, musel být zklamán. Česká televize v reklamě mluvila o duelu, ale
ten se nekonal. Ač oba politici představují části politického spektra, které
jsou od sebe velmi vzdálené, vystupovali jako zástupci jakési neformální
„jednotné fronty“ za nedotknutelnost lidských práv, za potírání strachu z imigrantů
a odmítání populismu. Je potěšitelné, že se shodli v názoru, že strach
z následků imigrační krize nesmí vyústit do potlačování občanských práv a
svobod ve prospěch moci orgánů vymáhání práva. Ministr spravedlnosti správně
upozornil, že výsledky průzkumů veřejného mínění prozrazují nedostatečnou úroveň
znalosti zákonů většiny populace a sklon volat po utužení režimu
v opatřeních, která by patrně zasáhla někoho jiného než tazatele. V této
souvislosti varoval, že každý se může stát podezřelým na základě neodpovědně
podaného trestního oznámení a následně by se mohl dostat do vazby bez souhlasu
soudu, pokud by zákonodárci vyslyšeli hlas populistů a vybavili by policii
příslušnou pravomocí: policie nemá jinou možnost než šetřit každé trestní
oznámení a využívat svých pravomocí. Připomněl jako odstrašující příklad
věznici Guantanamo. Vytkl bych mu, že nezdůraznil, že proti přehmatům orgánů
činných v trestním řízení nemáme spolehlivou ochranu, proto je na místě
trvat na dodržování ústavní Listiny základních práv a svobod.
Tito
hosté Václava Moravce se zásadně neshodli pouze v názoru na schválenou
finanční pomoc Turecku. Poslanec Vojtěch Filip se zlobil, že peníze jdou do
Turecka, které v mnoha ohledech neplní závazky člena Severoatlantické
aliance a dokonce jedná aktivně proti zájmům aliance. Například obchoduje s ropou
Islámského státu, nebrání odplouvání lodí s uprchlíky a bombarduje Kurdy,
kteří jsou velmi účinnou složkou boje proti Islámskému státu a mimo jiné
dostávají podporu z České republiky. Podle šéfa komunistů by podporu
zasloužily spíše hraniční státy schengenského prostoru, zejména Itálie a Řecko,
které by s její pomocí mohly zlepšit ochranu svých hranic. Robert Pelikán
sice připustil oprávněnost výtek vůči Turecku, ale trval na tom, že tato země nese
tíhu starostí s invazí uprchlíků. Naopak zlepšení ochrany vnějších hranic
schengenského prostoru u přímořských států je podle něj iluzorní, protože nezbývá,
než připustit přistání plavidel, která dorazila k jejich pořadí.
V podstatě
se oba účinkující nekonfliktně doplňovali. Právnické myšlení u obou převážilo
nad politickou orientací. Robert Pelikán byl natolik nepolitikářsky korektní,
že nevyužil příležitosti k ztrapnění protějšku, když Vojtěch Filip
vysvětloval nepříjemnou záležitost zadržení europoslance Miloslava Randsdorfa
švýcarskou policií.
Vojtěch
Filip je zkušený politický harcovník, na jehož uvážlivé vystupování a
argumentační pohotovost jsme zvyklí. Obvykle nevyvolává pohoršení, naopak může
vyprovokovat kacířskou otázku, proč členové KSČM nesmí do vlády, ač bývalí
členové předlistopadové zločinné KSČ mají stále obrovskou moc v justici,
státních zastupitelstvích, policii, samosprávných orgánech a leckde jinde.
Vypuzení KSČM z virtuálního klubu „demokratických“ politických stran je
fakticky perzekucí jejích voličů, významné menšiny obyvatelstva. Při nedostatku
kvalitních lidí ve všech parlamentních politických stranách by větší zapojení
představitelů KSČM do státní správy bylo přínosem. Dodávám, že nesdílím
ideologii KSČM, k věci se vyjadřuji z ryze pragmatického hlediska.
Vedle
Vojtěcha Filipa je Robert Pelikán v politice
naprostým nováčkem. Různá jeho vystoupení z poslední doby shodně s dojmem
z Otázek jej ukazují jako člověka myslícího vlastní hlavou, nepodléhajícího
davovým náladám, vědomého nezbytnosti ochrany lidských práv. Nedopustí-li se
hnutí ANO vůči němu podobné zbrklosti, s jakou naložilo s bývalou ministryní
Helenou Válkovou, má šanci vyzrát ve velmi rozumného politika.
Osvědčený
manipulátor Václav Moravec se ani příliš nesnažil vyvést „neduelanty“ ze
selankovité shody. Avšak nápadně ožil při vystoupení předsedkyně Energetického
regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Dokonce i vpustil do pořadu zaskřehotání
státního zástupce Radka Mezlíka o jejím zločinném počínání ve vztahu k fotovoltaickým
elektrárnám, vlastněným rodinným klanem slováckého miliardáře Zdeňka Zemka. K vyvolání
rizika ztrapnění využil horkého námětu rozhodnutí Aleny Vitáskové nezahrnout do
cenového rozhodnutí pro příští rok 45
miliard Kč podpory obnovitelným energetickým zdrojům, jejichž nárok na finanční
podporu nebyl potvrzen čili notifikován úřady Evropské unie.
Problematice zřejmě příliš nerozuměl, což mu
nebránilo skákat paní předsedkyni do řeči. Znova a znova se pokoušel ji vyvést
z míry upozorněním na mimořádné zdanění příjmů z provozu fotovoltaických
elektráren či na nebezpečí zdražení tepla, a opakovaně házel pojmem „solární
baroni“. Snažil se vyvolat dojem, že „drzá holka“ ponese plnou odpovědnost za
případné zdražení tepla, dodávaného zdroji, jimž chce upřít finanční podporu.
Alena
Vitásková se jím ale nedala vyvést z míry a klidně a srozumitelně nalila
veřejnosti nepříjemně čistého vína. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu a audit
Nejvyššího kontrolního úřadu potvrzují správnost jejího varování, které vysílá
od nástupu do funkce, že Česká republika vyplácí na podporu obnovitelných
zdrojů mnohem více, než je ekonomicky odůvodnitelné. Kdysi ji (ale také
senátora Jiřího Čunka) někteří politici a novináři prohlašovali za šiřitelku
poplašné zprávy, avšak dnes už se ví, že jde o tvrdou realitu. Průměrná návratnost
investice do obnovitelných zdrojů je podle Aleny Vitáskové sedm let, ale neodpovědní lidé poměrně nedávno
rozhodli, že se podpora bude vyplácet dvacet let. Jsou v klidu, někteří se
snaží škodit Aleně Vitáskové, kde se dá. Nikdo je za uzákonění bezbřehého
plýtvání veřejnými penězi nepronásleduje. Jejich zásluhou budou neúčelně vyplaceny
stamiliony korun. V této situaci Alena Vitásková nemůže připustit
vyplacení podpory zdrojům bez notifikace,
které by ji v případě nedosažení souhlasu orgánů Evropské unie
musely vrátit i s úroky. Velkou část z nich by to finančně
zruinovalo. Odmítá spolehnout se na získání notifikace v prvních měsících
roku, protože Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjednává v této věci s Evropskou
unií zatím neúspěšně již několik let, každý rok slibuje brzké vyřešení problému
notifikací, ale sliby neplní. Nezávislá
předsedkyně ERÚ nebere ohled ani na prohlášení vlády o přípustnosti vyplacení
podpor, neboť odporuje unijním zákonům.
Jen
tak na okraj svého vystoupení „uzemnila“ Václava Moravce kvůli pohrávání s pojmem „solární baroni“. Prohlásila, že
rozhodující část podnikatelů s obnovitelnými zdroji jsou slušní lidé,
kteří naletěli státu na vějičku výhodných dotovaných cen. Někteří utrpěli
likvidační ztráty, protože licenci sice získali poctivě a včas, ale pak
nedosáhli připojení na síť před koncem
r.2010 a zvýhodněné sazby se nedomohli. Jiní vedle nich získali licenci v posledních
hodinách r.2010, a to v některých případech nekorektním postupem, ale
připojeni byli ještě včas a přitékají jim velké peníze.
Klidné,
ucelené a zřejmě odborně fundované vystoupení Aleny Vitáskové je dokladem síly
její osobnosti. Odmítáním vyplacení podpory obnovitelných zdrojů vzdoruje
Ministerstvu průmyslu a obchodu, potažmo vládě. Z odpovědnosti za
nevyřízení notifikací viní ministra Jana Mládka. Na otázku moderátora, zda si
myslí, že ministr Mládek zaspal, suše odpověděla, že tvrdě usnul. Toto vše by
si mohla beztrestně dovolit osoba, která má někým hodně mocným krytá záda a
nemá nikde žádný „škraloup“. Tou ovšem Alena Vitásková rozhodně není, naopak
zcela jednoznačně je „ohroženou zvěří“.
Je obžalovaná za zneužití své pravomoci ve prospěch rodinného klanu Zemků a
možná se dočká prvoinstančního nepravomocného rozsudku ještě před koncem roku.
Kromě toho ji stíhají orgány činné v trestním řízení kvůli jmenování
Renaty Vesecké její náměstkyní. Renata Vesecká byla sice v minulosti odvolána
z funkce nejvyšší státní zástupkyně bez sdělení důvodů veřejnosti, ale
přesto patří k nejzdatnějším příslušníkům komunity právníků. Protože nesplňuje
formální podmínku několikaleté praxe v energetice,
nesmí podle policie a státního zastupitelství zastávat funkci, která je
podstatně méně významná než postavení nejvyšší státní zástupkyně. Plat, který
pobírá za odvedenou práci při řádném výkonu funkce, orgány činné v trestním
řízení považují za škodu, způsobenou státu (poznámka: nevtipkuji).
Aby
toho nebylo málo, vládní koalice protlačila Parlamentem novelu Energetického
zákona, kterou zrušila funkci předsedy Energetického regulačního úřadu a
nahradila ji pětičlennou radou, jejíž členy jmenuje ministr průmyslu a obchodu.
Vypořádala se tak jedním rázem jak s nenáviděnou předsedkyní Energetického
regulačního úřadu, tak s nezávislostí úřadu (členové rady budou vděční za
jmenování ministrovi průmyslu a obchodu). Opatření je ale zatíženo chybou: rada
Energetického regulačního úřadu začne fungovat až od 1. července r.2017,
ale funkce předsedy Energetického regulačního úřadu zanikne k 31. prosinci
2015. Kdo bude úřad řídit v mezidobí od 1. ledna 2016 do 1. července
r.2017, je zatím ve hvězdách. Nad tímto řešením musel někdo hodně dlouho
přemýšlet, než je objevil.
Našla
se ještě další cesta k zbavení Aleny Vitáskové moci. Někteří politici a
jimi podporovaný náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký usilují, aby její funkce byla od 1.ledna 2016
podřízena zákonu o státní službě. Pokud se jim to podaří, „drzá holka“ bude
postavena mimo službu, neboť čelí trestnímu stíhání.
V každém
případě čas, strávený sledováním dvou zmíněných částí pořadu nebyl ztracený.
Třetí část je mimo okruh mých zájmů, proto ji nekomentuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat