Kdo
dne 7. června 2015 sledoval debatu v Otázkách VM mezi moderátorem a jeho
hlavními hosty, europoslancem prof. Janem Kellerem, profesí sociologem, a
Davidem Ondráčkou, ředitelem české pobočky Transparency International,
mohl s trochou cynismu vytěžit z jejich poněkud nudných úvah závěr, že vládní boj
proti korupci a za lepší výběr daní je pouhá chiméra. Ve prospěch takového
dojmu jistě posloužilo zdůraznění nebezpečnosti obsazování kontrolních orgánů
mandanty politických stran. Pokud politické strany obsadí kontrolní body svými
nominanty, budou se moci chovat korupčně bez obav z odhalení.V té
souvislosti měla ilustrativní povahu zmínka Davida Ondráčky o účinku novely
energetického zákona, jež nahradila postavení nezávislého předsedy
Energetického regulačního úřadu pětičlennou radou, sestavenou ministrem
průmyslu a obchodu. Již dříve
jsem upozornil na nebezpečí, že vznikne „pět báječných trafik“, obsazovaných
podle stranického klíče, jejichž držitelé se budou cítit zavázáni ministrovi
průmyslu a obchodu a vedení své strany.
Tato
část pořadu byla nevzrušivá a téměř prostá moderátorových manipulací.
Drobnou odchylkou bylo ověřování
úspěšnosti snahy Andreje Babiše o zlepšení výběru daní s pomocí výsledku
průzkumu veřejného mínění, provedeného pro ČT agenturou AISA: je skutečně
záhadou, o jaká skutková zjištění se opíraly odpovědi respondentů. Na
pochybnost diplomaticky upozornil i prof. Jan Keller. V okolnosti, že se
Václav Moravec nevytasil s ověřitelnými statistickými údaji, vidím projev jeho
pověstného lišáctví.
Na
zmínku Davida Ondráčky o prokorupční povaze novely energetického zákona vhodně
navázalo závěrečné patnáctiminutové vystoupení neřiditelné střely Aleny
Vitáskové, dosluhující předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Na rozdíl
od rozvláčné hlavní části byla tato čtvrthodinka přímo napěchována
znepokojujícími informacemi, jejichž výbušnost sotva pochopí televizní divák,
který se nezabývá sledováním nepřístojností kolem fotovoltaického byznysu
soustavně. Václav Moravec asi netušil,
co způsobí, když paní předsedkyni na úvod předestřel článek z respektovaného
amerického the Wall Street Journal, jenž upozornil, že vývoj v oblasti
energetiky v České republice jde v některých směrech proti směrnicím
Evropské unie a otvírá dveře ruskému vlivu. Alena Vitásková zachytila nahrávku
na smeč a využila ji k upozornění, že i v zahraničí vzniká
znepokojení nad omezením nezávislosti regulátora, ke kterému došlo přijetím
novely energetického zákona. Tím je ohrožena energetická bezpečnost, která je
nedílnou součástí obecné bezpečnosti země. Připomněla, že již dávno upozornila
vládu na ohrožení bezpečnosti země odtékáním prostředků z veřejných zdrojů,
nabytých v energetice, na účty neznámých majitelů, jež mohou být použity
jakkoli, třeba i ke skrytému financování politických stran, k obohacení původců
„solárního boomu“ nebo i teroristické činnosti. Václav Moravec dokázal, že
nezapomněl nic z řemesla vymývače mozků a snažil se ji od nebezpečného
námětu odvést k něčemu jinému, ale neuspěl: bojovná dáma mu sdělila, že „míchá
jabka s hruškama“ a nenechala se vychýlit z dráhy. Až řekla, co se mu
nehodilo, pustila ho k námětu, který měl zřejmě připraven, tedy
k žalobám, jež ve veřejném zájmu podal nejvyšší státní zástupce Pavel
Zeman proti udělení licencí 22 fotovoltaickým elektrárnám, které vybral ze 120,
označených za podezřelé Energetickým regulačním úřadem. Upozornění na zatímní
stav sedmi úspěšných žalob proti deseti zamítnutým je ovšem typickou ukázkou
matení hlav veřejnosti moderátorem: ve všech případech jde o prvostupňová
rozhodnutí, která lze napadnout kasační
stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Správní rozsudky nabývají sice účinnost
v okamžiku vyhlášení, ale přesto je do konečnosti rozhodnutí ještě hodně
daleko a jásat nad porážkou nejvyššího žalobce je předčasný. Pavel Zeman všech
deset rozhodnutí o zamítnutí žalob napadl kasačními stížnostmi, z nichž zatím
jednu Nejvyšší správní soud zamítl. Dá se ovšem očekávat, že majitelé
elektráren, které přišly o licenci, se budou dále různými způsoby bránit.
Pro
dění v resortu energetiky, kolem Energetického regulačního úřadu a osoby
Aleny Vitáskové zvlášť, je důležitá zmínka o dopisu ministra průmyslu a obchodu
Jana Mládka poslancům z poloviny března 2015, jímž se fakticky ztotožnil
se závěry senátora Jiřího Čunka a nezávisle na něm také Aleny Vitáskové o
porušení zákonnosti při vydání podzákonných předpisů, jež umožnily vznik tzv.
„solárního boomu“, spojeného s obrovským plýtváním státními penězi v objemu
až 162 miliard Kč. Vznikly za aktivní účasti bývalého vedení Energetického
regulačního úřadu. Senátor Jiří Čunek a po něm také Energetický regulační úřad
za předsednictví Aleny Vitáskové podali na pachatele této zlotřilosti trestní
oznámení, která státní zástupci odložili. V této záležitosti byl činný
stejný státní zástupce Radek Mezlík, který je žalobcem v soudním procesu, v němž
je obžalována právě Alena Vitásková a jí jmenovaná ředitelka licenčního odboru
Michaela Schneidrová. Jan Mládek
negativní úkaz sice popsal, ale o
opatření proti jeho původcům se ani nepokusil. Vedení Energetického
regulačního úřadu podle Aleny Vitáskové znova požádalo vládu, aby se zabývala nezákonnostmi,
které vedly ke vzniku „solárního boomu“, ale zatím nedostalo odpověď.
K zajímavostem,
na které paní předsedkyně upozornila, patří skutečnost, že podle novely
energetického zákona funkce nezávislého předsedy Energetického regulačního
úřadu a jeho náměstků pozbyla zákonné opodstatnění ke dni 31. prosince 2015.
Pětičlenná rada, která má nadále úřad řídit, ale vznikne až ke dni 1. července
2017. Nebude-li tato mezera v zákoně zaplněna další novelou, v řízení
úřadu vypukne od 1.ledna 2016 chaos, který bude určitě vyhovovat všem, kdo mají
obavy z nápravy nezákonností z doby působení bývalého vedení
Energetického regulačního úřadu. Je potěšitelné, že navzdory vidině ukončení
mandátu paní předsedkyně a jejích náměstků k 31. prosinci 2015 úřad
plynule pracuje na úkolech, které mu z přijetí novely vyplynuly.
Připomeňme
si, že poslanci podali k novele více než 300 pozměňovacích návrhů a
nakonec ji přijali 87 hlasy, většinou pouhého jednoho hlasu. Senát se jí vůbec
nezabýval a prezident ji podepsal. Výše zmíněný problém je vizitkou úrovně všech
účastníků legislativního procesu od legislativců Mládkova ministerstva až po prezidenta
republiky.
Není
sporu o tom, že nezvládnutí fotovoltaického boomu bývalým vedením Energetického
regulačního úřadu přineslo státu obrovské škody a bylo provázeno nezákonnostmi
při vydávání licencí, a to v obou směrech: někteří majitelé se neoprávněně
obohatili, jiní zkrachovali, protože nedosáhli včasného připojení hotových
zařízení na síť. Příchod zvenčí do čela
Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, která s fotovoltaickými
nepřístojnostmi neměla nic společného a
dala najevo záměr je napravovat, vyvolal nervozitu mezi těmi, jež by mohla
ohrozit. Jistě s tím souvisí její trestní stíhání, zahájené sdělením
obvinění dne 13.března 2013, jehož soudní část se právě přiblížila
k závěru. V Otázkách přišla řeč na další útok na ni, jímž je zahájené
trestní řízení kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké
místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu, pověřenou péčí o rozsáhlou
právní agendu úřadu. Akce zatím vyvrcholila policejní razií v objektech
Energetického regulačního úřadu dne 27. května 2015, kdy si 31 policistů přišlo
pro jmenovací dekret Renaty Vesecké a při tom zabavili i osobní počítač paní
předsedkyně a různé namátkou sesbírané listiny. Podrobnostmi akce jsem se
zabýval již dříve v článku
Stále dál ve stylu Nagygate. Nadbytečnost nasazení tak velkých prostředků k získání
důkazů o skutku, který je veřejně znám a nikdo jej nepopírá, je zřejmá. Šlo o
primitivní demonstraci síly za účelem zastrašování. Daňoví poplatníci
samozřejmě policii náklady na tyto hrátky rádi zaplatí, neboť jim nic jiného
nezbývá. Zmíněný postup policie se v poslední
době stává součástí rutiny: sesbírají se listiny a nosiče dat bez ladu a
skladu, a pak se v nich hledá cokoli, co by se dalo použít proti
pronásledované osobě. Alena Vitásková považuje zásah za nepřiměřený. Proti
námitce moderátora a vstupu jihlavského okresního státního zástupce, že úřad si
zásah „vykoledoval“ tím, že nevyhověl prvotní výzvě policejního orgánu k
předložení jmenovacího dekretu, kontrovala
upozorněním, že policejní výzva byla učiněna před zahájením úkonů
trestního řízení, čímž chtěla patrně říci, že nezávislý Energetický regulační
úřad byl oprávněn žádat policii o vysvětlení důvodnosti požadavku. Upozornila
pak na nevhodnost načasování policejní razie, která narušila průběh právě
probíhajících důležitých jednání, jichž se zúčastnili představitelé všech
velkých dodavatelů energie. Zejména obhajovala nesmyslnost obvinění. Orgány
činné v trestním řízení ji totiž
viní z trestného jednání, jehož se měla dopustit tím, že jmenovala do
funkce místopředsedkyně Energetického regulačního úřadu Renatu Veseckou, která
nesplňuje kvalifikační předpoklad sedmiletého působení v energetice. Tím
měla způsobit státu škodu v podobě jejího neoprávněně pobíraného příjmu. Že
za ty peníze Renata Vesecká odvádí vysoce kvalifikovanou práci, orgány činné v trestním
řízení nezajímá – je to škoda, a basta ! Paní předsedkyně jmenování Renaty
Vesecké nadále nepovažuje za chybu. Srozumitelně vysvětluje potřebnost jejího angažování
zvýšením nároků na právní službu Energetického regulačního úřadu, který měl až
dosud rozsáhlou právní agendu, ale nyní mu k ní přibyl úkol vydat celou
řadu vyhlášek, navazujících na novelu energetického zákona. Současně odmítá
námitku kvalifikační nezpůsobilosti Renaty Vesecké tvrzením, že paní
místopředsedkyně sice nebyla zaměstnancem firmy, podnikající v energetice,
ani sama v energetice nepodnikala, ale během svého mnohaletého působení na
státním zastupitelství se opakovaně zabývala související právní problematikou. Energetický
regulační úřad podal kvůli policejní razii ústavní stížnost.
Alena
Vitásková v této záležitosti opět nezapřela přiléhavost své pověsti „drzé
holky“. Podle ní se spor vede pouze o výklad zákona. Svůj „hřích“ přirovnává
k obdobné situaci, do které se dostal prezident republiky, když měl
jmenovat ministrem a místopředsedou vlády Andreje Babiše, který nemohl
předložit negativní lustrační osvědčení. Korunu svým vývodům nasadila parafrází
zásady „padni komu padni“, která v jejím případě prý má podobu „padni
tomu, na koho ukážeme“ a naznačila, že zmínění pánové by měli být podle policejního
právního názoru stíháni stejně jako ona.
Srovnání
jejího postavení v trestním řízení kvůli jmenování Renaty Vesecké
místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu s rozhodováním prezidenta
republiky před jmenováním Andreje Babiše ministrem a místopředsedou vlády je
přiléhavé. V obou případech došlo k účelovému výkladu zákona podle
zdravého selského rozumu, který může být odlišný od otrockého gramatického
výkladu. Andrej Babiš měl právo ucházet se o jmenování, neboť mu je dali
voliči, a pan prezident neměl jinou možnost než jej jmenovat. Právník srovnatelné odborné kvalifikace
s Renatou Veseckou se v resortu energetiky nenašel a úřad přitom posílení
právních služeb naléhavě potřebuje. Přesto mám obavy, že se paní předsedkyně před
použitím tohoto příměru nezamyslela nad pravidlem „quod licet iovi, non licet
bovi“. Nezbývá než doufat, že pánové Miloš Zeman a Andrej Babiš přijmou její
pohled na věc s nadhledem, který si bojovná dáma zasluhuje.
Domnívám
se, že se Alena Vitásková mýlí v názoru, že trestní řízení proti ní kvůli
jmenování Renaty Vesecké a policejní razie v prostorách úřadu jsou
šikanou, namířenou proti Energetickému regulačnímu úřadu: jde sice o šikanu,
ale terčem není úřad, nýbrž osobně jeho vzpurná předsedkyně. Takový je život v zemi,
která se vyvíjí k policejnímu státu.
Žádné komentáře:
Okomentovat