V r. 2017 mi náhoda přivedla do
cesty manžele Novotné, trestně stíhané pro vydírání Pavla Buráně. Protože jsem
jim z počátku nedůvěřoval, bedlivě jsem prostudoval spis z přípravného
řízení a sledoval jsem pak soudní řízení až do 14. prosince 2022, kdy Vrchní
soud v Olomouci učinil pravomocným zprošťující rozsudek.
Celé řízení jsem provázel veřejnými
komentáři. Můj výsledný názor lze shrnout do tvrzení, že únos bez únosců je
nesmysl. Pavel Buráň tedy podle mého názoru vyvolal trestní stíhání nevinných
lidí, jimž způsobil mnoho útrap. Kromě obžalovaných přivodil utrpení i údajným únoscům, které soud 1.stupně zprostil obžaloby dříve než Novotné, a to hned
pravomocně (se souhlasem či dokonce na návrh žalobce).
Díky nespokojenosti se zprošťujícím
rozhodnutím odvolacího soudu a nadbytku peněz Pavla Buráně pro Novotné případ
neskončil. Údajný poškozený již od poloviny r. 2022 začal organizovat mediální
aktivity za účelem šíření názoru, že jejich zproštění je neoprávněné. Veřejnost
má uvěřit, že navzdory pravomocnému zproštění obžaloby jsou sprostými zločinci.
Jako publicista na volné noze (kdysi
označený za drzého grafomana pány Kubíčkem a Doležalem) jsem se k počínání
Pavla Buráně a jím najímaných novinářů vyjadřoval odmítavě. Občas mi to
opláceli. Např. v knize Zločiny beze zbraní 2c mi zanechali vzkaz, že si
mám nastudovat spis a přijít se pak omluvit Pavlu Buráňovi i jim. Zmátli i mého
bývalého blízkého přítele Johna Boka, který během dlouholeté spolupráce zná můj
způsob práce a měl by vědět, že bych se nedal od zločinců koupit. Na rozdíl od Buráňových
nohsledů jsem ale spis skutečně nastudoval a navíc mám nad nimi převahu
získáním poznatků ze sledování dění v soudní síni. Ve skutečnosti jejich
neznalost případu přechází u některých až do trapnosti, ba vyvolává pochybnosti
o způsobilosti pochopit, o co se jedná.
Dělám si naději, že po posledním
pro-buráňovském článku (zde)
a mé okamžité odpovědi (zde)
by přestřelka mezi páně Buráňovými přisluhovači a mnou mohla skončit. Nedává
totiž smysl. Zproštění Novotných je nezpochybnitelné, Pavel Buráň nemá právní
nástroje pro jeho zvrácení. A Novotné již jeho blábolení nezajímá. Naděje, že
soudce v občanskoprávním procesu o vymožení stamilionové pohledávky
Jaroslava Novotného je hlupák, který se nechá dojmout opakovaným vyprávěním o únosu bez únosců, je
nulová.
Na pomyslný závěr ale chci říci, že v jednom
ohledu názor Pavla Buráně sdílím. Je zjevné, že jej pobouřilo, že v odvolacím
řízení zůstal stranou. Nesměl se sám odvolat a odvolací soud neprojevil zájem o
jeho výslech. Částečně odvolacímu senátu křivdil: předseda senátu Vladislav
Šlapák přečetl dopis, který mu Pavel Buráň poslal. Obsahově měl podobu odvolání
a soudce se s jeho argumentací řádně vypořádal. Udělal tedy pro Pavla
Buráně více než musel. Také oba státní zástupci, kteří se zproštěním
nesouhlasili, udělali pro jeho právo vše, co bylo v jejich silách. Nespokojenec
v tomto případě projevil neznalost práva: podle zákona poškozený nemá
právo odvolat se proti zprošťujícímu rozsudku.
Zbavení poškozených práva na odvolání
proti zprošťujícímu rozsudku považuji za křivdu na nich, spáchanou státem.
Vyjadřuje názor zákonodárce, že je dostačující obhajoba práv poškozených
zachováním práva žalobce na odvolání.
Nepočítá s „lidským činitelem“, tedy s možností, že odborná zdatnost
intervenujícího státního zástupce může být v daném případě nedostatečná a
kvůli selhání státního zástupce se poškozenému nedostane spravedlnosti. Odvolání
poškozeného by mohlo kompenzovat nedostatečnost výkonu státního zástupce.
Jsem si vědom, že můj názor je
osamělý. Legislativu tvoří odborníci „od zeleného stolu“, řídíce se ohledy na „profesní
pohodlí“ vykonavatelů spravedlnosti, či „efektivity řízení“.
Pohled občana, drceného v soukolí
justičního stroje, může být úplně jiný, ale na jeho názor se nebude ohlížet
vůbec nikdo.
Takto vznikají i jiné právní úpravy,
s nimiž nesouhlasím a jsem se svými názory osamělý. Nemohu např. souhlasit s dekriminalizací neplacení
výživného. Divím se, že se Pavel Blažek nebál přijít s tímto návrhem do
Sněmovny, v které působí několik desítek žen. Ty jsou ale „zazobané“ a asi
nikdy neviděly hladovějící dítě, takže jim tato nehoráznost nevadí. Nadřazení
potřeby snížení početnosti vězeňské populace nad povinnost státu starat se o
blaho bezbranných dětí, v době, kdy národ vymírá, protože se rodí málo
dětí, je nemravné. V době, kdy se přijímají administrativní opatření k zabezpečení
rovnoprávnosti žen s muži, obhajoba nadřazenosti mužů nad ženami
dekriminalizací neplacení výživného, je nepřístojná. Neplacení výživného má být
trestné pouze v případě, že dostalo dítě do stavu nouze. Pokud se dítě
neplatiče nedostane do stavu nouze, je to zpravidla zásluhou matek, které
vyvážily svým úsilím selhání otce. Blažkovo opatření porušuje rovnost
rodičovské odpovědnosti otců a matek.
Projednání trestního řádu by mohlo
být příležitostí k napravení zásahu proti právům zájmových organizací
občanů v řízení o podmíněné propuštění. Až do konce r. 2021 měly právo
přímo navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného, kterým se zabývaly. Je
příznačné, že o ně přišly právní úpravou, prosazenou ministryní Marií Benešové,
svázanou myšlenkovými pochody bývalé prokurátorky. Občanským iniciativám
zůstalo zachováno právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za dovršení
polepšení žadatele v případě jeho propuštění. Mezi procesním postavením
navrhovatele podmíněného propuštění a nositele nabídky převzetí společenské
záruky jsou citelné rozdíly, snižující důstojnost a efektivitu řízení (zde).
Nevím, zda z legislativců, kteří zrušení práva zájmových organizací
vymysleli, a z poslanců, kteří je bez odporu přijali, aspoň někdo se
řízení o podmíněné propuštění zúčastnil jako aktivní činitel.
Nemá smysl plakat nad rozlitým
mlékem. Zrušením trestních senátů na okresní úrovni stát ušetří pár milionů
ročně, které na druhé straně rozhází za zbytečnosti. Již k němu došlo,
takže je skoro zbytečné se tím zabývat. Na skutečnosti, že se možná několika
desítkám obžalovaným díky této úspoře nedostane spravedlnosti, nelze nic změnit
(zde).
V souhrnu soudím, že poslanci by
měli být ostražití, když se jim nabízejí úpravy zákonů, nesené „technokratickými“
přístupy s cílem dosáhnout výhody
úspor čehokoli: prostoru ve věznicích, peněz či délky řízení. O zásadě „za vším je třeba vidět člověka“, se
dnes již raději ani nemluví, zatímco kdysi se
o ní aspoň mluvilo, ačkoli v praxi se jí státní moc neřídila.
==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný
v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.