Zdá se to být neuvěřitelné, ale je to
tak: ještě v r. 2024 dozníval soudními rozsudky hon na domnělé pachatele
„solárních podvodů“, spáchaných v r. 2010. Četba rozsudků jako zpětný pohled na
původní vlnu rozhodnutí trestních i správních soudů je rozhodně zajímavá:
zřejmě došlo k posunu v právních názorech ve prospěch zdravého selského
rozumu.
Aby bylo jasné, o čem vlastně píši,
musíme se vrátit do minulosti. V době působení vlády Petra Nečase
(ministra financí Miroslava Kalouska a ministra průmyslu a obchodu Martina
Kuby) se v souladu se záměry Evropské unie naplno rozběhla výstavba fotovoltaických elektráren.
Zájem investorů pustit se do nového oboru podnikání měly povzbudit výhodné
výkupní ceny za vyrobenou elektřinu. V listopadu r.2010 ale vyšla cenová
vyhláška, kterou se výkupní ceny podstatně snižovaly pro elektrárny, které
získají licenci až po 31. prosinci 2010. Mezi investory vypukla panika. Nastal
závod s časem, neboť drastické snížení příjmů by vyvolalo potíže při
splácení úvěrů a možná by některé firmy přivedlo ke krachu. Kdekdo se snažil
získat licenci za každou cenu včas. Po takto vyvolaných zmatcích následovala
pak vlna trestních řízení proti „solárním baronům“ a správních procesů,
směřujících k odebrání licencí.
Příliš se nemluví o tom, že
listopadové „zatažení za brzdu“ mělo
nežádoucí vedlejší účinky pro stát: daňové výnosy z příjmů fotovoltaických
elektráren se snížily tak, že výsledná bilance zásahu pro stát byla záporná. Tím celá záležitost nabývá povahu
trapasu: kdyby nebylo paniky kvůli snížení cen, kdyby licenční řízení probíhalo
v klidu, nebylo by ani následných
soudních řízení. Ke všemu vyvoláním nepříjemností stát nakonec nic nezískal. A
kvůli takto zfušovanému zásahu do financování obnovitelných zdrojů šly pak do
vězení desítky jinak řádných občanů.
Ve státě, trpícím přetrvávajícím
sklonem k byrokratizaci všeho možného, pro provozování solární elektrárny
bylo nezbytné získat licenci Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). V jiných státech to nebylo nutné a dnes i u nás lze uvést elektrárnu do
provozu bez licence. Žadatel o licenci musel žádost doplnit různými přílohami.
Především musel prokázat, že má právní titul k užívání elektrárny a její
provoz je bezpečný. Licenci ale ERÚ vydal až na základě prohlídky zařízení na
místě komisí jeho pracovníků. Přesné termíny prohlídek určoval ERÚ podle svých
kapacitních možností, takže je žadatel předem neznal. Musel si proto přílohy
připravit s přiměřeným časovým předstihem. ERÚ měl právo vyzvat žadatele
k doplnění přílohy, popřípadě jej za vady pokutovat. Důležitou přílohou
byly revizní zprávy, vypracované oprávněným revizním technikem, jimiž se
primárně prokazovala bezpečnost provozu zařízení. ERÚ ani investoři nebyli oprávnění kontrolovat jejich
správnost.
Základním důvodem různých
nesrovnalostí byla neúplnost a nepřesnost podzákonných předpisů a pravidel
licenčního řízení, vydaných ERÚ. Znalosti investorů o nich byly děravé a stejně
tak na tom byli příslušníci orgánů činných v trestním řízení. Státní
zástupci a soudci zejména nepochopili, že rozhodující pro vydání licence je
posouzení na místě stavu elektrárny komisí ERÚ, zatímco přílohy jsou jen
přílohy. Kritická byla úloha revizních zpráv. Dodnes neexistuje právní předpis,
který by upravoval způsob a náležitosti jejich
zhotovení. Až v r. 2013 Nejvyšší správní soud rozhodl, že revizní zpráva
je dokladem o dokončenosti a bezpečnosti elektrárny a při provádění revize
musí být fotovoltaické panely napojeny na nízkonapěťovou rozvodnou síť. Revizní
technici nemohli předjímat pozdější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a
mnozí se omezili na prověření bezpečnosti nízkonapěťové sítě. Na připojení
panelů nečekali, protože ty mají vlastní záruky bezpečnosti. Nezpůsobili žádnou
škodu: elektrárny jsou v provozu řadu let a zatím nedošlo k žádné nehodě,
způsobené vadou sítě. V předložení revizní zprávy, která neodpovídala pozdějším
pravidlům, stanoveným soudy, spatřovaly orgány činné v trestním řízení
podvod, a soudy jejich předkladatele odměňovaly nepodmíněnými tresty odnětí
svobody. Že komise ERÚ uznala elektrárnu za dokončenou, bezpečnou a způsobilou
pro získání licence, takže investor získal licenci právem, přestože revizní
zpráva nevyhovovala pozdějším nárokům ? Státní zástupce a soudy to nezajímalo. Samozřejmě
se neostýchali použít retroaktivního
právního postupu. Úkol zněl: trestat, tedy se trestalo. Potíže působilo i prokazování vlastnického
vztahu k elektrárně. Ve chvíli, kdy investor připravoval příslušný
dokument, mohly ještě být na zařízení drobné nedodělky. S vědomím, že
rychle probíhají dokončovací práce, investor do soupisu částí zahrnul i ty,
které čekaly na dokončení. Pro orgány činné v trestním řízení to byl
důkaz, že investor chtěl s pomocí nepravdivého dokumentu oklamat
Energetický regulační úřad a získat licenci neprávem. Odpovědné pracovníky odměňovaly
vysokými nepodmíněnými tresty. Že za dva dny po zjištění rozporu mezi obsahem
dokumentu a skutečností již odborní pracovníci distribuční společnosti
připojili elektrárnu na síť, do které
z ní pak tekl proud, a že za dalších pár dnů investor získal licenci
právem, neboť komise ERÚ konstatovala na místě úplnou dokončenost elektrárny,
čímž došlo k setření malých rozdílů mezi stavem v době přípravy a
obsahem dokumentu ? Státní zástupce a soudce to nezajímalo. Chtělo se trestat,
tož se trestalo. V obou výše uvedených případech orgány činné
v trestním řízení nadřadily obsah příloh k žádosti o licenci nad
zjištění skutečnosti oprávněnými pracovníky ERÚ na místě. Šly tedy proti
pravidlům licenčního řízení.
V současnosti soudy posuzují
stejné skutky jinak než jejich předchůdci v rozsudcích z let 2015 a
následujících. Uznávají, že vložení do licenčního spisu protokolu, popisujícího
elektrárnu jako dokončenou, i když v době sepsání protokolu ještě
k dokončení chyběly malé nedodělky, není důkazem o podvodných záměrech
předkladatele. V okamžiku posouzení stavu elektrárny komisí ERÚ, na jehož
základě byla vydána licence, došlo ke konvalidaci protokolu a
k oprávněnému vydání licence. Nevznikla škoda. Jednání, jež nevedlo ke
způsobení škody, není trestným činem. Revizního technika, jenž při své práci
v r.2010 nemohl předjímat budoucí rozhodnutí správního soudu o pravidlech
pořizování revizních zpráv, nelze považovat za podvodníka, neboť jednal
v dobré víře ve správnost svého postupu. Jednání v dobré víře není
trestným činem.
Současné „smířlivé“ hodnocení skutků,
za které dříve soudy ukládaly vysoké tresty, je dle mého soudu v souladu
se zdravým selským rozumem. Předkladatelé částečně nepravdivých,
s předstihem připravených protokolů o úplnosti zařízení elektráren,
věděli, že ERÚ rozhodne o vydání licence na základě posouzení na místě
skutečného stavu elektrárny, nikoli na základě jimi připravené písemnosti.
Úmysl oklamat ERÚ jím proto ani nemohl připadnout na mysl. Revizní technici
prováděli revize nízkonapěťových rozvodných sítí „podle dobových zvyklostí“,
netušíce, že porušují pravidla, která vydá správní soud o několik let později.
V každém případě v současnosti
vedle sebe žijí manažeři investujících společností, odsouzení k vysokým
trestům odnětí svobody za vložení do licenčního spisu protokolu o úplnosti
zařízení elektrárny, jehož údaje nebyly úplně pravdivé, a vedle nich jiní,
kteří byli zproštěni obžaloby za stejný skutek. Vedle sebe žijí bývalí revizní
technici, kteří se vrátili z vězení, kam je poslaly soudy, protože
provedli revizi nízkonapěťové rozvodné sítě, aniž by čekali na připojení
fotovoltaických panelů, a jejich kolegové, kteří provedli revize stejným
způsobem, ale nebyli odsouzeni, protože jednali v dobré víře.
Odsouzení z procesů, vedených v epoše „honů na solární barony“, mohou právem mít pocit, že byli souzeni a odsouzeni nespravedlivě. Stát by měl přezkoumat oprávněnost jejich pochybností, a snažit se zjednat jim spravedlnost. Ministr spravedlnosti by se měl zamyslet nad cestou k nápravě. Měl by při tom přihlédnout i k trapnosti celého „honu na solární barony“, způsobené přehlédnutím ztráty daňových výnosů pro stát, která vznikla zásahem do financování solárních elektráren v listopadu r.2010.
==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný
v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat