Dne 3. ledna 2020 oznámily sdělovací
prostředky, že státní zástupce Jaroslav Šaroch nepožádá znova Poslaneckou
sněmovnu o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání, protože pouze
pokračuje řízení, k němuž jej již
jednou vydala. Zpráva, vydaná na přelomu roku, je podnětem
k ohlédnutí za dosavadním vývojem případu a k vyhodnocení výpovědí,
jež z něj vyplývají o politických poměrech a úrovni právního prostředí
státu.
Kauza členů nejmocnější rodiny
v zemi by nepochybně byla nejvýznamnějším
procesem roku, kdyby se dostala před soud. Ale i v době přípravného
řízení nadělala spoustu zbytečného rámusu. Načasování jejího zahájení
nasvědčuje tomu, že jde o účelovou akci, určenou k ovlivnění volebních výsledků v neprospěch hnutí
ANO a Andreje Babiše osobně. Námětu se zmocnili Babišovi odpůrci, kteří výzvami
k jeho resignaci dali najevo, že nectí presumpci neviny, jež je úhelným
kamenem trestního práva. Opoziční poslanci si stěžovali, že Andrej Babiš
zatěžuje svými problémy parlament, protože se jimi musí stále zabývat. Neříkali
ale, že se jimi zabývají rádi, z vlastní iniciativy a proto, že se jim to
hodí. Hlásali, že pro politiky platí presumpce viny a ve vyspělých zemích
trestně stíhaní politici odstupují okamžitě. Mají pravdu dnes již jen částečně,
protože případů neodstoupivších politiků je ve světě více, ale klíčové je slovo
„vyspělé“. Dalo by se namítat, že ve „vyspělých“ zemích se asi nedostávají
nevinní lidé do vězení tak často a tak snadno jako u nás. V našich
podmínkách by ukvapená resignace mohla
způsobit zbytečné zmarnění výsledků dlouholetého úsilí obviněného o vybudování
jeho postavení. Názorným příkladem budiž Alena Vitásková, která byla během
svého trestního stíhání vystavena tlaku,
aby opustila funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu a nakonec po
šesti letech trestního stíhání a navzdory nevůli nejvyššího státního zástupce
Pavla Zemana dosáhla zproštění obžaloby. Kdyby vyhověla tlaku odpůrců, dnes by
mohla resignace pouze litovat.
Nedbání presumpce neviny vedlo
k masovému tlaku na veřejné mínění politickými akcemi a běsněním novinářů,
které nakonec měly jen mizivý vliv na voliče, ale lze je chápat také jako tlak na nezávislé myšlení
orgánů činných v trestním řízení. Dopouštěli se ho stejní lidé, kteří
v jiných souvislostech předstírají obavy o nezávislost státního
zastupitelství a soudů a dovolávají se resignace ministryně spravedlnosti Marie
Benešové, která má v jejich očích být pojistkou proti postavení Andreje
Babiše před soud.
Zneužití orgánů činných
v trestním řízení k účelovému trestnímu stíhání, jímž se mají řešit
politické problémy, a nedbání presumpce neviny jsou příznakem nízké úrovně
právního prostředí. Platí to bez ohledu na to, jak kauza Andreje Babiše nakonec
dopadne.
V r. 2019 konečně vypluly na
denní světlo aspoň základní výsledky neveřejného přípravného řízení. Státní
zástupce Jaroslav Šaroch trestní stíhání mocné rodiny překvapivě zastavil a
jeho rozhodnutí potvrdil městský státní zástupce Martin Erazim. Nepříjemnou
okolností byl předčasný únik informace o změně právního názoru Jaroslava
Šarocha těsně před vydáním rozhodnutí. Následovalo přezkoumání usnesení o
zastavení trestního stíhání nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, který
potvrdil zastavení trestního stíhání členů rodiny Andreje Babiše, ale ve vztahu
k jeho osobě a k Janě Mayerové usnesení o zastavení trestního stíhání
zrušil.
Z tohoto vývoje vyplývá několik
poučení. Především je zřejmé, že Pavel Zeman, jinak zapálený bojovník za
prohloubení nezávislosti státního zastupitelství, je ve svém rozhodování
naprosto nezávislý, neovlivněný obavami z jakýchkoli nepříjemností kvůli
rozhodnutí znova vystavit mocného Andreje Babiše trestnímu stíhání.
Nepřekvapuje mě to, protože dle mých praktických zkušeností je současnou právní
úpravou a praxí nezávislost státního zastupitelství a státních zástupců
zabezpečena tak dobře, že pokleslí jedinci si mohou dovolit poškozovat občany
neetickým a nezákonným jednáním bez obav, že by jim za to hrozil postih.
V každém případě charakterově pevní státní zástupci mohou konat své
povolání zcela v souladu se svým svědomím. Lidé křivých povah budou
náchylní k podléhání různým tlakům, i kdyby nakonec moc zákonodárná
vyhověla požadavku na ústavně právní odloučení státního zastupitelství od moci
výkonné. Pokud si „mesianisté“ mezi politizujícími státními zástupci myslí, že
to je jinak, měli by konečně národu prozradit sladké tajemství, v čem, jak a kým je jejich
nezávislost omezena.
Významnou zajímavostí odůvodnění
rozhodnutí Pavla Zemana je znevažující hodnocení výsledků práce policejního vyšetřujícího
týmu a dozorového státního zástupce, jež podle jeho mínění neumožňují po dlouhém
vyšetřování ani poslat obviněné před soud, ani jejich trestní stíhání zastavit. Jejich práce tedy byla
katastrofálně špatná. Vnucuje se otázka, zda odvádění špatné práce je
samozřejmostí, za kterou nikdo nenese odpovědnost. Vím ze zkušenosti, že i lidé,
kteří si jsou pevně vědomi své neviny, v průběhu trestního řízení psychicky
strádají a žijí v obavách o svou budoucnost, protože nevina není zárukou
zprošťujícího rozsudku. To je důvod,
proč by špatná práce orgánů činných v trestním řízení neměla procházet
jejím vykonavatelům jako samozřejmost.
Také je na místě pochybnost, zda je moudré ponechat dokončení
trestního stíhání v rukou dozorového státního zástupce, který dovedl
vyšetřování k tak hanebnému výsledku.
Pozoruhodná je ovšem skutečnost, že bez
ohledu na chatrnost výsledků vyšetřování Pavel Zeman potvrdil zastavení
trestního stíhání členů rodiny Andreje Babiše. Je to překvapivé, protože
všichni byli členy společnosti Čapí hnízdo a někteří zasedali ve statutárních
orgánech, takže nesou obecnou odpovědnost za vyžádání dotace – zatímco Andrej
Babiš po formálně právní stránce neměl se společností Čapí hnízdo nic
společného. Rozhodnutí nejvyššího státního zástupce je formálně rovnocenné pravomocnému
zprošťujícímu rozsudku a nelze je zvrátit. Nezbývá než je bez pochybností
přijmout, ale pak znova vystupuje do popředí otázka odpovědnosti orgánů činných
v trestním řízení: způsobily závažnou újmu osobám, jejichž trestní stíhání
nejvyšší státní zástupce zastavil, čili je nepřímo označil za nevinné.
Samozřejmě mají nárok na finanční odškodnění, ale psychické utrpení nelze
penězi zhojit.
Podtrhuji, že kritickým vyjádřením
k současnému stavu trestního stíhání nezaujímám postoj k otázce případné trestní odpovědnosti
obou obviněných za vyžádání dotace, protože neznám obsah sdělení obvinění, ani
autentické texty usnesení o zastavení a obnovení trestního stíhání. Nemohu ani
posuzovat, zda si orgány činné v trestním řízení vedly při vyšetřování
korektně, protože o jejich postupech nic nevím. Mediální zprávy ani listiny se
začerněnými plochami nejsou dostačujícím podkladem pro posuzování viny.
Na okraj poznamenávám, že trestní
stíhání Andreje Babiše & spol. díky častému omílání námětu již nemá pro
nejširší veřejnost příchuť senzace. Pro štvavé kampaně jeho protivníků je
vděčnějším námětem jeho údajný střet zájmů, k němuž se přesunul i zájem
veřejnosti.
Pro odpůrce Andreje Babiše přišlo téma střetu
zájmů jako na zavolanou, protože trestní řízení v r.2020 nejspíš dospěje
k definitivnímu závěru a do voleb je ještě daleko. Neočekávám
v tomto směru žádné senzace.
Postaví-li Jaroslav Šaroch oba obviněné před soud, z počátku to bude
veřejnost zajímat, Andrej Babiš nebude chodit do soudní síně a zájem brzy
opadne. Pro obviněné bude soudní řízení nepříjemné, ale co přežila Alena
Vitásková, přežijí také. A Andreji Babišovi může případný zprošťující rozsudek
přinést obrovský politický zisk.
Naproti tomu případné usnesení o
opakovaném zastavení trestního stíhání by znova přezkoumal Pavel Zeman, ale
nejspíš by je tentokrát nezrušil. Protivníkům Andreje Babiše by nezbylo než
chvíli rebelovat, ale pak na věc zapomenout, protože zvrácení rozhodnutí
nejvyššího státního zástupce není proveditelné.
Na rozdíl od zprošťujícího rozsudku
by se zde nedal očekávat žádný politický zisk. Naopak je nebezpečí, že by se
našli lidé, kteří by uvěřili, že celý sled událostí od náhlé změny právního
názoru Jaroslava Šarocha přes dvojí zastavení trestního stíhání až
k definitivnímu souhlasu Pavla Zemana se zastavením je předem domluvená
hra, v které se nezávislí státní zástupci podrobili poučce, podle které
svoboda je správně pochopená nutnost. Víra v nezávislost státních zástupců
by dostala ránu.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU.
Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let
v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení
poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat