sobota 11. ledna 2020

HELENIN PŘÍKLAD


Vulgarizace našeho politického prostředí dospěla do takového stavu, že na působení v politice je skutečně třeba „mít kačení žaludek“. Politická kultura poklesla natolik, že uchazeč o veřejnou funkci musí počítat s tím, že na něj odpůrci jeho zvolení vylijí kýbl výkalů, aby jej odradili a vyřadili z konkurence. Nezapomenutelná  byla štvanice na soudce Jana Sváčka, když se uvolil přijmout kandidaturu na soudce Ústavního soudu. Ač kandidát na členství v KSČ, nebál  se rozhodnout v neprospěch StB. To ale jeho pronásledovatelé nevzali v úvahu. Neměří se všem stejně: členství v KSČ u někoho vadí, u jiných se odbývá s tím, že od listopadové pseudorevoluce již uběhlo 30 let.

Sprostoty nebyla ušetřena Helena Válková, navržená prezidentem republiky do funkce Veřejného ochránce práv. Server Info.cz ji obvinil, že jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologie se podílela na šikanování disidentů. Zprávy se okamžitě ujala média a spustila kamenování. Nikdo se neobtěžoval vysvětlením domněnky o příčinném vztahu mezi  prací  bezvýznamné badatelky a zneužíváním zákona o  ochranném dohledu proti disidentům, kteří mezi všemi, na něž zákon dopadal, tvořili nepatrný zlomek. Její bádání směřovalo ke zjištění, proč používání zákona,  určeného k prevenci recidivy, nepřináší očekávané výsledky. Zákon brala jako danost a jiným způsobem k němu přistupovat nemohla. Tvrzení o podílu na šikaně disidentů je lež.

Samozřejmě, lze dát za pravdu Jiřímu Gruntorádovi, že zákon o ochranném dohledu zasahoval do základních práv a svobod lidí, vracejících se z výkonu trestu, zvláště když na jeho výkonu se významnou měrou podílela policie. Současně je třeba říci, že až na použití policie stejná opatření uplatňuje justice v současnosti: osobám, které opouštějí vazbu, nebo jimž byla prominuta část trestu odnětí svobody, se ukládají různá omezující opatření, u podmíněně propuštěných s platností až na sedm let. Soudy mohou také uložit povinnost podrobit se dohledu probačního úředníka. V článku  „Neklidný soudní advent“ jsem popsal, jak podle práva naložil drsně v čase adventním soudce Aleš Novotný s obžalovaným, propuštěným z vazby, který se nedostavoval k probačnímu úředníkovi.

Další hřích Heleny Válkové má spočívat v tom, že v r.1979 napsala článek, který  údajně bez jejího vědomí podepsal Josef Urválek, bývalý prokurátor a později soudce, sesazený v r.1963 ze všech funkcí a „odložený“ do kriminologického ústavu „na dožití“. Helena Válková si asi spoluzaměstnance vybírat nemohla. U každého jiného by se asi řeklo, že od r.1979 uteklo hodně vody, takže jde o lapálii. U nominantky prezidenta republiky jde o neodpustitelné provinění. Mimochodem, netuším, jak Josefa Urválka, který se občas vyskytoval na jejím pracovišti, vnímala mladá žena, která v době procesu s Miladou Horákovou & spol. ještě nebyla na světě a velké politické procesy padesátých let prožívala v batolecím věku. Potkal jsem dnešní třicátníky, jimž činí potíže, mají-li vysvětlit, proč slavíme 17.listopad 1989.

Posléze se na ni nahrnuly výčitky, že byla  členkou KSČ. Toto uznala za skvrnu na svém štítě. Výsledkem útoků bylo její rozhodnutí dodatečně oznámit prezidentovi republiky odmítnutí kandidatury: tuším, že si uvědomila, že do rozhodování Poslanecké sněmovny zbývá ještě dost času na to, aby napadání mohlo pokračovat.

Pokud prezident republiky její odstoupení neodmítne, a bude-li chtít využít své právo navrhnout kandidáta na tuto funkci, nezbyde mu, než hledat dalšího zájemce, jenž na sebe vezme nebezpečí, že jako „prezidentův kůň“ zažije nechutnosti.

Útok serveru Info.cz článkem byl zjevně součástí dobře koordinované  akce. Článku „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů s mužem, který poslal na smrt Horákovou“, vydaného v r. 1979, se hbitě ujala média a štvanice začala.  Přečetl jsem bedlivě inkriminovaný článek a skutečně nechápu, jaký vliv na případné zneužívání zákona mohla mít badatelka, která zkoumala, jak zákon funguje, vyjadřovala se k němu kriticky a určitě nemohla dát jakýkoli popud, aby zákon byl zneužit proti disidentům. Zákon směřoval obecně proti osobám, u nichž nebyla záruka, že po propuštění na svobodu povedou řádný život. Sdělení, obsažené v nadpisu, je jednoznačně lživé.

Na obsahu článku mě ale zaujalo, že předlistopadový režim měl stejné problémy s recidivisty, jaké máme my, ale postpenitenciární péči věnoval větší pozornost než my. Skvrnou na kráse samozřejmě bylo zapojení policie do dohledu nad propuštěnými vězni. Ale kdybychom z textu článku vypustili slova „socialismus“, „socialistický“, která se v něm občas vyskytují, mohli bychom si myslet, že čteme odůvodnění propuštění na svobodu současného vazebně stíhaného obžalovanéhco nebo odsouzeného, který se domohl propuštění za dobré chování.

Helena Válková byla  řadovou členkou KSČ a byla bezvýznamnou badatelkou, která neměla žádnou výkonnou pravomoc. Pokud usoudila, že ji to činí „nečistou“, nechtíc dala příklad bývalým členům KSČ v justici a státním zastupitelství, kteří na rozdíl od ní se aktivně podíleli na výkonu moci protiprávního režimu a zřejmě by se měli zamyslet stejně jako ona nad svou minulostí a nad neetičností jejich setrvání na významných postech. Problematičnost působení těchto lidí v strukturách současné justice a státního zastupitelství připustil Ústavní soud ČR v odůvodnění ústavního nálezu č.j. I. ÚS 517/10 ze 17.října 2010. Soudci s komunistickou minulostí zachránili před uvězněním bývalého prokurátora Karla Vaše, zločince stejného kalibru, jakým byl Josef Urválek.  Zejména nejvyšší stupně justice a státního zastupitelství jsou dosud skanzenem bývalých členů KSČ a aktivních vykonavatelů její moci. Jsou mezi nimi lidé s velkou mocí, např. místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk, nebo Igor Stříž, náměstek nejvyššího státního zástupce, oba bývalí vojenští  prokurátoři, postrach vojáků. Nepsali žádné badatelské články, ale obžaloby. Zejména na Nejvyšším soudu ČR a u Vrchního soudu v Olomouci působí bývalí soudci protiprávního režimu, kteří mu kdysi horlivě sloužili. Z pohledu štvanice na Helenu Válkovou tyto všechny přijímá současný režim jako „rovnější mezi rovnými“ a jejich hříšnou minulost jim promíjí. Jsem si jist, že žádného z nich, ani z desítek dalších nejmenovaných, příklad Heleny Válkové nepřiměje k pokání,  vedoucímu k následování: neboť od jejích hříchů již uplynulo více než třicet let a pouze článek Heleny Válkové je proviněním s nadčasovou platností. Kde je v tomto případě Havlova „tlustá čára za minulostí“?

========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



2 komentáře:

  1. ...být na místě Heleny Válkové tak by mě nejvíce děsila ta představa, že se někde za jejími zády scházeli jedinci, z nichž některé jistě zná, kteří plánovali takto zrádně a mstivě její "odstřel" a vyskakovali radostí nad svým "úlovkem". Na druhou stranu - nešla té ráně naproti??

    OdpovědětSmazat
  2. Když už nám zde pan Jemelík  překrucuje fakta a historii, možná by stálo za to krátké zhodnocení paní Vlkové, která má tu drzost, že se cpe ke korytu, jako svatá Dala, nevěděla komu.
    Do KSČ dle mých informací vstoupila paní Váková v r. 1972, takže musela souhlasit s okupací Československa z r. 1968, jinak by nebyla do KSČ přijata. Podobně na tom je její navrhovatel pan Zeman. Dle svého vyjádření vstoupila do zločinecké organizace KSČ z kariérních důvodů. Ano, paní Válková udělá pro kariéru cokoliv, hlavně bude lhát, jako svého času Rudé právo tisklo. Při veletočích a lžích se sama usvědčila v rozhovoru pro Český rozhlas, kde nejdříve tvrdila, že s Urválkem spolupracovala a až později se dozvěděla o koho jde. Nikdy ji spolupráce s tímto vrahem, který posílal na smrt v padesátých letech nevinné lidi nevadila, nikdy se za to neomluvila. 
    Možná pan Jemelík i úmyslně zatajil její působení coby vedoucí katedry trestního práva na Fakultě právnické ZČU v Plzni v r. 1998, kde se rozdávaly právnické tituly jako na běžícím pásu. Po kritice poměrů ve vedení školy a tzv. "rychlostudentů" byla v r. 2009 z funkce na přechodnou dobu odvolána. 
    Paní Válkové zjevně chybí sebereflexe, nevadí ji okupace Československa, nevadí ji estébácká minulost jejího předsedy strany a to dokonce jako agenta StB. V březnu 2014, při rozhovoru pro server Echo24  odpověděla na otázku, jaké je její mínění na poválečný odsun Němců z Československa, následující: " To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zas tolik nedělo.“ Ano, paní Válková chápe okupaci jako něco normálního, takže s ní souhlasí, zrovna jako s tou z r. 1968, aby mohla vstoupit do zločinecké KSČ. Tu současnou KSČM považuje za demokratickou stranu. Vážně si myslíte pane Jemelíku, že tato bezcharakterní kreatura může být na postu ochránce lidských práv? 

    OdpovědětSmazat