Omlouvám se České televizi, že si beru její
jméno do úst, ačkoli v páchání nešvarů není osamocená: jistě by se stejné
daly vytknout i jiným. Ale je
nejmocnějším hromadným sdělovacím prostředkem v zemi: šíří zprávy, moudra
i bludy obrazem, čímž působí na mysli a city diváků silněji než rozhlas či
noviny. Vnucuje se do všech domácností,
které za její nevyžádané služby musí platit, i když její vysílání nesledují. Za
těchto okolností mají občané právo na slušné služby a zejména na přání, aby Česká
televize svým vzorem kultivovala české mediální prostředí. ČT se ale raději občas
předhání s jinými televizními společnostmi v bulvárnosti.
Když soudce pronese větu „povstaňte a vyslechněte
rozsudek jménem Republiky“, dotýká se osudu nejen odsouzených a případných
poškozených. Za nimi stojí zástupy nepřímých postižených – příbuzných, přátel,
nepřátel, spolupracovníků, zaměstnavatelů, obchodních partnerů. Ti všichni by
spolu s odsouzenými pochopili výrok „vyslechněte rozsudek jménem České televize“,
neboť způsob, jakým Česká televize pojedná zprávu o vyneseném rozsudku, silně
ovlivní jejich soukromé a společenské vztahy. Velká a zvláště dlouhodobá
pozornost, věnovaná odsouzeným, má často účinek vypáleného cejchu: i když se pronásledovaný
jedinec později dočká nápravy rozsudku zproštěním, pohanění z něj nikdo
nesejme, pro mnohé bude nadále podezřelou osobou a nepřijatelným společníkem.
Úhelným kamenem českého trestního práva je presumpce neviny, ale pro Českou televizi
neplatí: důležitá je pouze mediální přitažlivost osoby, jejího postavení a příběhu,
neboť pomyslné právo veřejnosti na informovanost je nade vše a nad právem
jednotlivce na ochranu soukromí stojí její domnělé právo skandalizovat kohokoli
bezbranného dle svého volby.
Zvláště vítanou „lovnou zvěří“ jsou pro Českou
televizi významné veřejně činné osobnosti, které se staly předmětem zájmu orgánů
činných v trestním řízení, a to již od samého začátku jejich trestního
stíhání. Na píli jejích reportérů patrně ve zlém vzpomíná senátor a zlínský
hejtman Jiří Čunek, který je měl v patách dnes a denně ještě dlouho po zastavení jeho trestního
stíhání. Projevil ale neskutečnou sílu a navzdory nevraživosti ČT se dokázal
vrátit do politického života.
Ještě hůře se vedlo Vítu Bártovi, jehož soud probíhal
v přímém on-line přenosu až do domovů diváků. Veřejnoprávní televize se nevyhnula
podílu na této taškařici. Vít Bárta dosáhl zproštění obžaloby. Medializace, jež
mu škodila, mu po zproštění škodila dál. Ač je z hlediska práva čistý jako lilie,
jakási pachuť kolem jeho jména se táhne dál a návrat do politiky se mu
nezdařil. Mimo to policie a státní zastupitelství,
nadřazující své pochybné názory nad autoritu soudů, poskytly neprůstřelnou ochranu před trestním stíháním intrikánům,
kteří vyvolali jeho trestní stíhání.
V současnosti jsme svědky podpory ČT
intrikánům, kteří se buď přímo podíleli na účelově vyvolaném trestním stíhání
Andreje Babiše a jeho blízkých, nebo aspoň z něj těží. Kriminalizace předsedy
Hnutí ANO vyvolala vnitropolitické otřesy dosud nevídaných rozměrů a ČT pomáhá ze
všech sil záležitost rozmazávat a vyvolávat neklid ve veřejnosti.
Vybral jsem jako vzorek jen tři politiky, kteří
se těšili či těší „zvláštní přízni“ ČT, ač od
ní trpěli i jiní. Pokud se ale někdo rozhodne vrhnout se do vln boje o
moc, vydává veřejnosti všanc sebe, své soukromí i soukromí svých blízkých. Měl
vědět, co ho čeká a uvážit, zda chce snášet nežádoucí zájem. Proto se lze do
jisté míry smířit s pronásledováním politiků reportéry ČT, i když i zde platí, že všeho moc škodí.
Jak ale k nevyžádanému vtažení do
mediálních hrátek přijdou obyčejní lidé, kteří se neženili či nevdávali a neuzavírali
přátelství proto, aby si na ně ukazovali prstem sousedé, že včera jejich partnera
či partnerku předváděla ČT jako medvěda na pouti, a proto není pochyb, že to jsou pěkní darebáci. Že ještě
neoschl podpis na sdělení obvinění a platí presumpce neviny? Českou televizi to
od pronásledování obviněného neodradí. Jaký to má vliv na veřejnost ? Pchá, myslí
si „muž z ulice“, nevinného by přece veřejnoprávní televize nepranýřovala!
Jak k tomu přijdou děti, které večer vidí na televizní obrazovce tátu, vlečeného
v poutech, a nazítří musí čelit posměchu spolužáků ?
A proč se na těchto zlomyslnostech podílí
policie, která dává ČT tipy, kde má číhat na oběti ? Není porušením presumpce
neviny a práva na ochranu soukromí, když policie navádí obviněného k soudci
k rozhodnutí o uvalení vazby a u dveří soudní budovy stojí reportérka ČT, která
vlečenému chudákovi strká do obličeje mikrofon a žádá po něm vyjádření k obvinění
? (stalo se např. obv. podnikateli Tomáši Horáčkovi).
Zvláštním „žertíkem“ je zveřejňování různých
zpráv, poškozujících oběť ČT v očích veřejnosti, většinou nepravdivých
nebo neaktuálních, v citlivých okamžicích jejich života. Například v době,
kdy začínalo u Vrchního soudu v Olomouci odvolací řízení s devíti obžalovanými,
mezi nimiž byla Alena Vitásková, v televizním zpravodajství zahlaholil
Jakub Železný přibližně toto: že před soud předstoupí Alena Vitásková, která umožnila
protiprávní vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám v majetku rodinného
klanu Zemků. Pravda je taková, že v době vydání licencí Alena Vitásková
ještě netušila, že bude někdy působit v Energetickém regulačním úřadě. Soud
ji bez ohledu na Železného plivnutí zprostil obžaloby. Omluvy České televize za
tuto nehoráznost se nedočkala.
Podobným žertíkem je uveřejnění zprávy o
nevyhovění ústavní stížnosti trestně
stíhaného bývalého policejního
důstojníka, který se během let postupně zbavil podstatné části obvinění
a nyní se pokouší cestou obnovy procesu odstranit i zbytek. Ústavní soud
rozhodl v únoru, ale ČT přinesla zprávu v těchto dnech, přesně v předvečer
narozenin postiženého a pár dní před nařízeným veřejným zasedáním soudu. Zřejmě
to nebyla novinka, spíše „stařina“, bez
které by se veřejnost určitě obešla. Čili jde o čistou zlomyslnost v neprospěch
postiženého, uskutečněnou na náklady bezbranných koncesionářů.
Většina výše zmíněných zpravodajských úletů ČT
ve skutečnosti veřejnosti nic obohacujícího nepřináší. Možná rozptýlení nudy,
ale dovedu si představit lepší způsoby dosažení téhož účinku. Soudím, že mediální
politika ČT ve vztahu k obviněným vyžaduje důkladnou revizi. Lidé, kteří
vyvolávají mediální štvanice, by si měli připomenout zásadu „co nechceš, aby jiní
dělali tobě, nedělej ty jim“. Do postavení dobytčete, vlečeného na řetězech, se
lze dostat poměrně snadno a ani
pracovníci ČT nemají zaručeno, že jsou výjimkou z pravidla. Měli by
přemýšlet, jak by se cítili jejich blízcí, kdyby je za podobných okolností
viděli na televizní obrazovce.
Čété je už velmi dlouho zločineckou organizací vybírající výpalné od svých obětí!
OdpovědětVymazat