11.
prosinec 2017 byl v soudní síni č.2 Městského soudu v Brně dnem
nečekaných událostí. Pokračovalo zde před senátem předsedy Michala Kabelíka trestní řízení
soudní sp.zn. 3T l51/2017 proti českému
občanovi íránské národnosti Shahramu Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a pětici
spoluobžalovaným. Žalobce viní SAZ jako hlavního obžalovaného, že v době
pobytu ve vazbě v r.2005 ustavil organizovanou zločineckou skupinu,
s jejíž pomocí si obstarával podklady pro ovlivňování ve prospěch svůj a
dalších obžalovaných trestního řízení ve věci daňových podvodů, vedeného u
Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46 T 5/2015.
Vše začalo
tím, že se nedostavil ani jeden ze dvou svědků, předvolaných na dopoledne. Nebylo
to ovšem velké překvapení, protože oba pány předcházela pověst nespolehlivých
svědků. Předseda senátu za těchto okolností dal prostor obhajobě a obžalovaným
k dotazům a vyhlášením stanovisek. Využil toho SAZ, který zaplnil svým
vystoupením zbytek dopolední části jednání.
Předpokládám,
že senát a státní zástupce nebyli potěšeni tím, co si vyslechli. Připouštím, že
pan obžalovaný je mohl proti sobě popudit, což se mu může vymstít. Zvlášť proto
oceňuji, že jej předseda senátu nechal mluvit bez přerušování téměř do konce,
ač z výrazu jeho obličeje bylo patrné, že jej slyšené netěší.
Kdybych
měl možnost panu obžalovanému radit, určitě bych doporučil, aby tolik „netlačil
na pilu“. Dodávám ale, že jej znám dosti dlouho jako člověka vybraného
společenského vystupování, z něhož vyzařuje empatický vztah k lidem.
Chová-li se nyní před soudem jinak, soudím, že jde o následek dlouhodobého
týrání vazbou, kterou jako laik považuji
za nadbytečnou. Povahu jeho dnešního projevu mohla nepochybně ovlivnit nelibost
nad rozhodnutím zdejšího soudu z 1. listopadu 2017 o nevyhovění jeho žádosti
o propuštění z vazby. Soud trval na důvodnosti jak vazby útěkové, tak
předstižné. Jako laik se odůvodnění usnesení podivuji, neboť mi jeho větší část
připadá jako popření funkce „zdravého selského rozumu“ jako nástroje hodnocení
skutkových zjištění. Co např. říci na to, že složení kauce 150 milionů Kč u
Krajského soudu v Brně v řízení sp.zn. 46 T 5/2015 soud nehodnotí jako obecnou pojistku proti útěku, ale naopak
ji používá jako doklad majetkových
poměrů pana obžalovaného, které by mu usnadnily život v zahraničí po
útěku, čili jako faktor zvyšující riziko útěku. V úvahách o možnosti útěku
navíc soud zcela pominul nebezpečí, jež by mu při pobytu mimo Českou republiku
hrozilo ze strany Íránské islámské republiky. V části, týkající se
důvodnosti vazby předstižné soud vyčítá panu obžalovanému „diskreditaci
státního zastupitelství a justice“, z nichž jej neviní ani žalobce.
Zejména má být důvodem pro zachování vazby předstižné právě domnělá trestná
činnost, ke které docházelo po jeho propuštění
z dřívější vazby, ač soudu je známo, že hlavní vykonavatelé
nepravostí byli spolupracovníci policie a ti ostatní jsou obžalovaní společně
s ním. S kým a proč by měl pan
obžalovaný pokračovat v trestné činnosti ? Ostatně těžiště domnělé trestné
činnosti spočívalo v obstarávání svědeckých výpovědí, tedy jednání, na
které má obžalovaný stejné právo jako státní zástupce a policie. Ostatně příprava
ovlivňování svědka není trestná. Ano, svědecká prohlášení měla prý být
nepravdivá, ale soud jejich pravdivost dosud nezkoumal, možná právě proto, že
jde o Achillovu patu obžaloby. Pokud jim přesto přikládá stejný význam jako
žalobce, působí to dojmem, že zapomněl na zásadu in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny a ví již předem, že SAZ odsoudí, i když dokazování
není zdaleka u konce a závěrečné řeči
nezazněly. Je smutné, že soud si při tom byl vědom, že vazba se protahuje také kvůli
loudavému přípravnému řízení.
SAZ ve
svém vystoupení především vytkl
předsedovi senátu, že při minulém jednání po jeho odchodu ze soudní síně
a v nepřítomnosti obhájkyně se o něm veřejně vyjadřoval znevažujícím
způsobem. Dále se zlobil, že při hlavním líčení dne 4.prosince se dověděl až
před odchodem ze soudní síně, že v odpolední části jednání budou vypovídat
policisté, které obhajoba považuje za nejdůležitější svědky. Trval na tom, že
soud má povinnost informovat obhajobu a obžalované o plánovaném programu
jednání, takže obžalovaný není závislý na tom, zda se jeho obhájce na příští program
zeptá. Je ironií osudu, že panu předsedovi dal za příklad soudce Krajského
soudu v Brně Aleše Novotného, s nímž je ve velmi špatném vztahu: ten
vydal písemný rozvrh výslechů svědků na celé pololetí a dodatečně zařazený
výslech korunního svědka Petra Pfeifera mu oznámil dopisem. Požadoval, aby
senát vydal písemné rozhodnutí, jímž se zaváže, že napříště bude soud sám
seznamovat obhajobu a obžalované s dalším programem. Došlo také na výtku
manipulace s důkazy. Nejsou k disposici všechny zvukové záznamy.
Chybí zejména ty z rozhovorů s tlumočníkem, které by mohly potvrdit nevinu
SAZ. Obhájce Roman Jelínek při této
části výkladu SAZ marně mával jakousi velkou obálkou, ale ani pan obžalovaný,
ani předseda senátu tomu nevěnovali pozornost.
Jako
obvykle SAZ okořenil výklad citacemi judikátů a různých jiných významných
právních norem. Připomněl jako anomálii petici
ve prospěch soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného, kterou podepsalo
27 jeho kolegů z trestního oddělení soudu. Předseda senátu namítl, že
petice nemá s tímto řízením nic společného a není oprávněn se k ní vyjádřit.
Snažil se také zjistit, jaký obsah by mělo mít požadované písemné rozhodnutí
senátu. Do polední přestávky ale k žádnému závěru nakonec nedošlo.
V odpolední
části jednání soud vyslechl jako svědka tlumočníka perštiny, jehož se měl SAZ
pokusit uplácet při seznamování s trestním spisem pro kauzu Krajského
soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015. Smyslem jeho počínání mělo být zpomalení
překládání spisu tak, aby nebylo možné uzavřít seznamování se spisem před vypršením
lhůty jednoho roku, omezující držení ve vazbě bez podání obžaloby.
Od
výslechu se neočekávala žádná velká překvapení. Nicméně svědek překvapil
vyhraněně záporným, popř. nadřazeným postojem k SAZ. Opakovaně se o něm
vyjádřil, že se jedná o člověka, který stojí hluboko pod jeho úrovní. Také se vyjádřil
pohrdavě o úrovni jeho angličtiny a pozastavil se nad tím, že mluví anglicky a
má tlumočnici, když přece mluví česky. SAZ mu kupodivu nezaplatil stejnou
mincí.
V úvodní
části vystoupení svědek popsal průběh seznamování se spisem. Zmínil počáteční
dobré vztahy mezi ním a SAZ, které se výrazně zhoršily, když nevyšel vstříc jeho
požadavkům. Popsal způsob písemného sdělování návrhů pana obviněného. Zřejmě s chutí
dvakrát připomněl drobný incident s obhájci,
který uzavřel s použitím jadrného českého slova. SAZ vedl otázky k zjišťování,
zda údaje o jeho trestném jednání, uvedené v obžalobě, poskytl policii skutečně
pan tlumočník. Ten to ale popíral a
nepřipustil, že by své poznatky předal manželce nebo jiné blízké osobě. Vznikla
tedy pochybnost, odkud vzala policie informace o trestném jednání SAZ. Hodně
námahy věnoval SAZ „páčením ze svědka“ informace o maximální možné rychlosti
překládání, aby mohl prokázat, že k žádnému zpomalování nedošlo.
Závěr
výslechu svědka probíhal v napjaté atmosféře, neboť čas pro něj vyhrazený uplynul
a na chodbě čekal předvolaný znalec z oboru výpočetní techniky. SAZ ještě
stále chtěl klást otázky a vznášet námitky, takže předsedovi senátu nezbylo než
vydat neurčitý příslib, že tlumočníka v případě potřeby později znova
předvolá.
Naopak
výslech znalce proběhl bez komplikací. Jeho úkolem bylo proniknout do paměti
iPodu pana obžalovaného. Vysvětlil, že úkol splnit nemohl, protože výrobce
opatřil výrobky zabezpečením, které je neprolomitelné.
Až po
jeho odchodu se konečně podařilo SAZ srozumitelně vysvětlit předsedovi senátu,
že má připraveny nosiče DVD s vyřazenými záznamy jeho rozhovorů s tlumočníkem
a k nim úřední překlady z perštiny, jež mají dokazovat, že tlumočník
lže. Konečně převzal od obhájce výše zmíněnou velkou obálku a předal soudu
nosiče DVD a úřední překlady jejich obsahu z perštiny. Předseda senátu dal
najevo, že chápe, že asi skutečně bude muset tlumočníka předvolat znova, a ze
všech spadlo napětí. Působilo to dojmem, že jednání po strastiplném vývoji
vyústilo v jakousi katarzi. Pan soudce pak oznámil, že pokračování
hlavního líčení proběhne ve dnech 8. a 9. ledna 2018 za předpokládané účastí
svědků, kteří se nedostavili, policistů a možná obž. Martina Veselého a všichni se rozešli, vlastně již vstříc vánoční pohodě, o kterou bude rodina
SAZ opět připravena (pozn.: v rodině SAZ se Vánoce skutečně slaví).
Žádné komentáře:
Okomentovat