Projednávání
obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci proti Shahramu Abdullahu
Zadehovi (dále jen SAZ) a spoluobžalovaným kvůli nekalostem, jichž se měli
dopouštět jako členové domnělé organizované zločinecké skupiny, založené SAZ
z vazby v půli r.2015, pokračovalo u Městského soudu v Brně
před senátem předsedy Michala Kabelíka dne 4. prosince 2017. Před senát
předstoupila obž. Eva Halámková, o které jsem se v předchozím díle zmínil jako o partnerce obž. Martina Veselého a spojce mezi „operačním důstojníkem“,
spolupracujícím obžalovaným Ondřejem
Kučerou, a poskytovateli svědeckých prohlášení.
Pro
soud je nová, proto předseda senátu si nejdříve udělal jasno v osobních
poměrech paní obžalované. Zaujala mě úsečnost jejích vyjádření: převažují
jednoslovné výroky. Výrazným vyjadřovacím nástrojem je krčení ramen. Předseda
senátu se jí přizpůsobil krátkými otázkami. Pohotově reagoval na nejasnosti a
nesrovnalosti v její výpovědi. Pozastavil se i nad délkou jejího
mimomanželského vztahu s Martinem Veselým. Dialog mezi nimi chvílemi
probíhal v českoslovenštině, což je pro mou generaci přirozené, ale
někteří přítomní si všimli, že SAZ byl možná krácen v právu na tlumočníka
ze slovenštiny.
Paní
obžalovaná se nikdy nesetkala se SAZ. Vysvětlila, že do kauzy se dostala, až se
její partner dostal do vazby. Navázala spojení s obž. advokátem Ondřejem
Kučerou v domnění, že jako partnerův kamarád by jí mohl najít ubytování v Brně, aby byla blízko
partnerovi. Bydlení si ale nakonec zajistila sama. Advokát ji požádal, aby vyhledala svědka
Martina Valentoviče. Úkol splnila: zprostředkovala jeho setkání se svědkem. Při
komunikaci používala „paštěty“ – tak spolčenci označovali mobilní telefony,
jimiž je Kučera vybavil. Popsala podrobnosti průběhu pořizování svědkova prohlášení
a vyplacení odměny. Myslela si, že svědkovo prohlášení by mohlo pomoci Martinu
Veselému na svobodu, aniž by znala jeho obsah a aniž by měla představu, v čem by mohla
spočívat jeho prospěšnost. Zřejmě jí nepřipadlo, že by obstarání prohlášení
mohlo být považováno za nezákonné jednání.
Následně
na popud Martina Veselého navázala spojení se svědkem Janem Doležalem. O něm
věděla, že podnikal s jejím partnerem, ale náplň jejich obchodů neznala.
Měla mu vyřídit, že má vypovídat u soudu. Kontakt jí dal Martin Valentovič. Našla
jej a spojila s Ondřejem Kučerou. Svědek
jí pak pro něj přinesl
prohlášení. Za to mu dala peníze, jež jí dal advokát. Prohlášení mu odevzdala.
Jana Doležala vyzvala k návštěvě Martina Veselého ve vazbě, ale neuspěla.
Věděla,
že Martin Veselý sepsal nějaké prohlášení v Bruselu, ale o jeho obsahu a
významu nic nevěděla. Také věděla, že Petr Pfeifer měl být obětí únosu, ale
netušila, zda je poškozený nebo viník. Nevěděla však, kdo je původcem
prohlášení Martina Valentoviče a Jana Doležala.
Ondřeje
Kučeru považovala za dobrého kamaráda. Věděla, že je právník. Několikrát se
setkala s Petrem Pfeiferem, o němž rovněž netušila, čím se živí.
Obž.
Martin Veselý využil možnosti vyjádření k její výpovědi ke stížnosti na
opatření, která uplatňuje Vězeňská služba při návštěvách. Její vystoupení ale
neokomentoval.
Paní
obžalovaná odpověděla na otázky některých obhájců, ale po poradě
s obhájkyní odmítla dále vypovídat, když přišel se svými otázkami na řadu
SAZ. Ten pak pouze využil svého práva na vyjádření. Upozornil, že v jedné
SMS, kterou četl žalobce, se vyskytuje slovo „hlavní“, o němž si žalobce myslí,
že se vztahuje k němu. Považuje to za nesmysl, protože sám je obětí únosu
a z toho vyvozuje, že „hlavní“ je někdo jiný. Z rozboru komunikace
mezi svědky Halámkovou, Valentovičem, Veselým a Pfeiferem vyvodil, že SMS se
jeho netýká a spolupracující obž. Ondřej Kučera zkresluje skutečnosti, pokud se
snaží ji k němu vztáhnout.
Předseda
senátu pak chtěl obž. SAZ umožnit, aby mohl aspoň 20 min. sledovat vystoupení
obž. Martina Veselého, který však odmítl vypovídat dříve než dojde
k výslechu svědka Jana Doležala.
Závěr
jednání pak ovlivnilo prolínání tohoto řízení a rytmu rodinných návštěv pana
obžalovaného SAZ. Pozorný předseda senátu na začátku jednání upřesnil čas,
v kterém bude SAZ muset opustit jednání, aby mohl přijmout návštěvu. Až
před opuštěním soudní síně se pan obžalovaný dověděl, že kvůli rodinné návštěvě
přijde o výslechy nejdůležitějších svědků kauzy – policistů, jejichž výpovědím
dodává zajímavost skutečnost, že nebyli slyšeni v přípravném řízení. Pan
obžalovaný se kvůli této skutečnosti rozhněval a reagoval bouřlivě,
s výtkou krácení jeho práva na vyslýchání svědků za rovných podmínek,
opřenou o odkazy na judikáty Evropského soudu pro lidská práva a na porušení
závazků České republiky, vyplývajících z Úmluvy o lidských právech. Také
obhájci dali najevo nespokojenost s tím, že nedostali předem informaci o
programu odpoledního jednání. Předseda senátu je odbyl s tím, že přece
měli možnost včas se zeptat. Zřejmě si vůbec nepřipouští myšlenku, že by soud
měl obhajobě poskytnout rozvrh výslechů s předstihem. SAZ přirozeně nedal
přednost přítomnosti při výsleších před návštěvou a nahněvaný opustil soudní
síň. Předseda senátu pak krátce na to jednání přerušil.
Na
začátku odpoledního jednání pak seznámil
přítomné s podáním, které mu během přestávky doručila obhájkyně SAZ Ilona
Procházková. Sdělila v něm, že kvůli zdravotním potížím není způsobilá ustát
pokračování jednání. Předsedovi senátu nezbylo než uvážit, zda má věc SAZ
vyčlenit do samostatného řízení nebo jednání odročit. Rozhodl se rozumně pro
odročení. Nelze ovšem vyloučit, že by aspoň jeden z nepřítomných obhájců
SAZ na odpolední jednání dorazil, kdyby se o záměru vyslechnout policisty
dověděl na začátku líčení.
Hlavní
líčení bude pokračovat 11. prosince 2017.
Autor byl dne 4.11.2017 na návrh Johna
Boka vyloučen ze Spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun.
Pokračuje v činnosti ve spolku CHAMURAPPI
z.c.
Žádné komentáře:
Okomentovat