JAK V LIBERCI DOSOUDILI POLICAJTA

Zdá-li se nadpis nesrozmitelný, doporučuji návrat k dobovému článku „Jak v Liberci soudili policajta“ z 6.října 2011, který obsahuje údaje o věcném obsahu kauzy bývalého libereckého policejního ředitele Miroslava Dvořáka a spoluobžalovaných včetně společenských souvislostí. Obžaloba zahrnovala   skutky s rozmanitou právní kvalifikací, z nichž část v průběhu řízení odpadla. Šlo hlavně o zneužití pravomoci různé závažnosti: od vyslání civilních zaměstnanců PČR k údržbě sportoviště policejního sportovního klubu až k zatajení záznamů o dopravním přestupku krajského radního Martina Seppa. Dále se v obžalobě uvádí i jiná závažná obvinění jako podvod či požadování úplatku. Zajímavá je časová souvislost mezi zahájením řízení a přípravami na zřízení Krajského ředitelství PČR v Liberci, působení bývalých libereckých policistů v inspekci a posléze i skutečnost, že bezprostředním podnětem bylo udání policisty, jenž měl zájem o práci u policejní inspekce

Právě toto trapné řízení v tichosti uzavřel ve dnech 10. a 11.srpna 2015 senát Krajského soudu v Ústí n.L.- pobočky v Liberci předsedy Jiřího Malinovského v nepřítomnosti hlavního obžalovaného Miroslava Dvořáka, jenž se omluvil z vážných zdravotních důvodů. Navzdory tropickému počasí bylo prostředí v klimatizované budově libereckých soudů příjemné. Soud měl pro jednání příznivé podmínky.

Mluvím-li o tichosti, mám na mysli dva úkazy: především překvapivě slabý zájem  novinářů, ostře kontrastujicí s mediálním humbukem na počátku řízení, ale také samomluvu předsedy senátu, z které do lavic pro veřejnost jen občas dolehlo pár slov.

Proces má poměrně dlouhou a bohatou historii. Začátky byly téměř neviditelné. Policejní inspekce sledovala obviněné v tichosti několik měsíců. Pomohla si použitím služeb soukromé detektivní agentury při instalaci zařízení pro prostorový odposlech do pracovny policejního ředitele a k upozornění televizního štábu na cestu, kterou vyvede zatčeného policejního důstojníka z budovy. Zatkla jej v únoru r. 2009. Dne 25. června 2010 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí n.L. Adam Bašný obžalobu na šest osob pro sedm skutků. Novinářům sdělil, že jde o velmi složitou kauzu, bohatou na důkazy. Miroslavu Dvořákovi jako hlavnímu obžalovanému měl hrozit trest až  osm let odnětí svobody.

Hlavní líčení u Okresního soudu v Liberci před senátem předsedy Richarda Skýby bylo zahájeno 19. října 2010. K rozsudku dospělo 4. října 2011. Z původních šesti obžalovaných ale byli odsouzeni jen tři a jeden ze sedmi žalovaných skutků vypadl. Miroslav Dvořák byl jako jediný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, k tomu jej stihl desetiletý zákaz činnosti ve státní správě a bezpečnostních službách. Jeho spoluobžalovaní Miroslav Kučera a Miroslav Valášek dostali podmíněné tresty v trvání osmi a deseti měsíců s odkladem na 18 měsíců, spojené se zákazem činnosti ve státní správě a bezpečnostních sborech po dobu dvou let.

Následovalo odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí n.K. –pobočka Liberec, při němž došlo ke zrušení rozsudku okresního soudu a rozdělení věci na dvě části: soud uložil obžalovanému Miroslavu Dvořákovi podmíněný trest za část žalované skutkové podstaty, ale  vše ostatní vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Okresní soud pak při hlavním líčení dne 19.listopadu 2014 uzavřel věc Miroslava Valáška tak, že jej uznal vinným zneužitím pravomoci veřejného činitele, ale upustil od potrestání. Obžalovaný se proti rozsudku neodvolal.

Při hlavním líčení dne 20. ledna 2015 senát Richarda Skýby částečně zprostil zbývající obžalované obžaloby a za zbytek skutkové podstaty odsoudil Miroslava Dvořáka k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou čtyř let a zákazem činnosti ve státní správě a bezpečnostních sborech po dobu šesti let. Miroslavu Kučerovi  uložil podmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zkušební lhůtou jednoho roku.  Odvolali se oba obžalovaní i státní zástupce, který pro Miroslava Dvořáka  požadoval nepodmíněný trest.

Při výše uvedené příležitosti se pak všichni tři sešli před senátem Jiřího Malinovského. Žalobce Radim Kadlček bojoval do posledního dechu za nepodmíněný trest pro Miroslava Dvořáka. Soud mu ale uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební lhůtou čtyři roky a se zákazem činnosti ve státní správě a bezpečnostních sborech po dobu šesti let. Miroslava Kučeru zprostil obžaloby. Rozsudek je pravomocný, jeho zvrácení je možné pouze použitím  mimořádného opravného prostředku.

Pro policejní inspekci, státní zastupitelství a soud bylo v libereckých poměrech „odstřelení“ policejního ředitele událostí srovnatelného významu s pozdějším pučem ke svržení policejního prezidenta komplotem inspekce a ministra vnitra. Všichni se proto snažili ze všech sil dát svrženému policejnímu šéfovi pořádně za vyučenou. Zejména soudce Richard Skýba si byl vědom výjimečnosti příležitosti soudit tak významného obžalovaného, jakým byl v místních poměrech Miroslav Dvořák. Na pozadí úsilí, jež orgány trestního řízení vynaložily, je výsledek procesu trapně hubený. V průběhu řízení postupně odpadávaly kusy obžaloby, jež možná mohly být důvodem k udělení kázeňského trestu, nikoli k trestnímu stíhání. Z obžalovaných se postupně stávali zproštění obžaloby. Z šesti obžalovaných na začátku zůstal jeden potrestaný a jeden nepotrestaný viník. Nelze nevidět, že čtyři obžalovaní byli obtěžování trestním řízením zcela zbytečně. Všichni obžalovaní policisté přišli o zaměstnání. Zvláště Miroslav Kučera má důvod si stěžovat, protože na zproštění obžaloby čekal  déle než pět let. Nakonec mírný trest, uložený Miroslavu Dvořákovi, je nicotný na pozadí nabubřelých řečí Adama Bašného o hrozícím osmiletém trestu. Hora hříchů, kterou s velkou námahou uplácala policejní inspekce se státním zastupitelstvím, porodila ubohou myš.

Nemyslím, že nicotný výsledek procesu je důsledkem délky řízení. V průběhu dokazování došlo k postupnému zpochybnění obžaloby. Kde chybí skutková zjištění, nelze ukládat tresty.

Nemám ve zvyku kritizovat rozsudky, k nimž nemám písemné vyhotovení. V tomto případě si ale jako laik dovolím vyslovit názor, že ani mírný trest za požadování úplatku by nestranný soud Miroslavu Dvořákovi  neuložil. Z odposlechů vyplývá, že nějakému podnikateli doporučil, aby svému dlužníkovi zadal zakázku pouze v případě, že zaplatí aspoň „dvěstěpade“ ze svého dluhu. Netuším, od kdy se splátka dluhu považuje za úplatek a z čeho oba soudy vyvodily, že „dvěstěpade“ jsou peníze pro Miroslava Dvořáka. Vznešení liberečtí soudci v tomto případě „uvěřili“, čemu uvěřit chtěli a naplivali na zásadu „in dubio pro reo“, která patří k úhelným kamenům hodnocení důkazů. Olympští bohové zřejmě rozhodli, že policejní plukovník Miroslav Dvořák musí být odsouzen, a tak se i stalo.

Pro úplnost dodávám, že řízení mělo i své „folklorní“ rysy. Především k nim patřilo trvalé napětí mezi obžalovaným Miroslavem Dvořákem a soudcem Richardem Skýbou. Bývalý vysoký služební funkcionář PČR, zvyklý na úctu, kterou mu dříve kdekdo prokazoval, a přesvědčený o své nevině, v žádném případě nemínil prodat svou kůži levně. Neprojevoval povinnou pokoru vůči předsedovi senátu, který hned při prvním hlavním líčení jeho vzdorovitost „nevydýchal“ a nechal se strhnout k neetickému chování. Díky přítomnosti televizních kamer mu to vyneslo celostátní ostudu a kárné opatření místopředsedkyně soudu podle zákona o soudech a soudcích . Nebylo to první vybočení z norem slušnosti, ke kterým v jeho kariéře došlo, jen ta dřívější prošla beztrestně .

Za zaznamenání stojí i svérázný kousek žalobce Radima Kadlčka, který případ převzal po odchodu původního žalobce Adama Bašného do zahraničí. Když přišla řada na závěrečné řeči, klidně oznámil, že přečte závěrečnou řeč, kterou mu připravil státní zástupce Adam Bašný před odjezdem do zahraničí. Tak učinil, což znamená, že nemohl zohlednit výsledky posledních hodin dokazování. Zřejmě to nebylo důležité, protože Miroslav Dvořák musel být odsouzen.

 Celek působí dojem, že  šlo o jednu epizodu z pověstných „válek policajtů“. Dojem ovšem není jistota a netuším, kdo mohl mít zájem na pádu policejního důstojníka Miroslava Dvořáka.

.