Nevím, co dnes mým čtenářům říká datum 7.listopadu. Nezaznamenal jsem na internetu žádný související rozruch. Kdysi pro mne bývalo symbolem schizofrennosti režimu, v němž skoro všecko bylo jinak, než se psalo v novinách. Jen jsem si na to vzpomněl, když jsem si z internetových stránek právě 7.listopadu stahoval rozsudek Krajského soudu Brno, senátu Jaroslavy Bartošové, č.j. 40 T 10/2023, o němž jsem kdysi jen četl (viz 1/), ale mohu jej nastudovat až dnes, v kdysi výroční den, po němž již ani pes neštěkne.
Rozsudek patří k honu na „solární podvodníky“, který vypukl po roce 2010. Stát tehdy předvedl svérázný přístup k podnikatelským jistotám: nejdříve nalákal podnikatele výhodnými podmínkami, aby se pustili do zřizování solárních elektráren, ale v listopadu r.2010 oznámil zásadní snížení podpory od 1.února 2011. Ohrozil tak existenčně část důvěřivců, kteří si vzali velké úvěry a měli důvodné obavy, že nebudou mít peníze na splátky. Museli se snažit získat licenci na provozování jejich elektrárny do 31.prosince 2010. Získat ji podvodem bylo prakticky nemožné, protože o jejím udělení rozhodovala komise pracovníků Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) po zevrubné prohlídce zařízení na místě samém. Jako doplněk sloužila revizní zpráva o bezpečnosti elektrických rozvodů a doklad o právu žadatele se zařízením nakládat. Nutný byl i souhlas distribuční sítě s připojením elektrárny. Kapacitní možnosti ERÚ zvládnout nával žádostí byly na hraně.
Přesto ve vyvolaných zmatcích spustily orgány činné v trestním řízení hon na podvodníky domnělé i skutečné, kteří závodili s časem, aby získali licenci k provozování solární elektrárny včas. Aspoň část nešťastníků, kteří vzbudili jejich pozornost, si jistě pamatují jména specialistů: státního zástupce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného, proslulého sklonem k ukládání vysokých trestů, dokonce si ně něm zakládajícího. Vyprávět by o něm mohla bývalá ředitelka ERÚ Alena Vitásková, které nadělil trest odnětí svobody v trvání 8 ½ roků, ale hned odvolací Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Dramatičtější byl osud její podřízené Michaely Schneidrové, které odvolací soud pouze snížil trest na 7 ½ roku. Když pan prezident Miloš Zeman nevyhověl žádosti spolku Chamurappi o milost, musela nastoupit do „domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990“ ve Světlé n.Sázavou, odkud ji ale po sedmi měsících vyprostil Nejvyšší soud ČR a po dalších dvou letech také dosáhla zprošťujícího rozsudku.
Měl jsem možnost seznámit se podrobně s průběhem trestního řízení proti příslušníkům podnikatelského klanu Zemků, kteří vybudovali tři chomutovské elektrárny a „za pět minut dvanáct“ získali včas licence, takže mohu „Zašovou“ srovnávat.
Domnívám se, že všechny oběti honu již mají odpykané vysoké tresty nebo dosáhly podmínečného propuštění. Nechápu, jak se mohlo stát, že obžalovaní v kauze Fotovoltaické elektrárny Zašová společnosti REN Power se dočkali rozsudku až 24. dubna 2024, navíc rozsudku zprošťujícího. Již novinářské zprávy ve mně vyvolaly dojem, že senát Jaroslavy Bartošové se myšlenkovými postupy odlišuje od první vlny pronásledovatelů „solárních podvodníků“. Protože jsem tušil, že argumentace tohoto rozsudku by mohla být podkladem pro stížnost ministra pro porušení zákona, snažil jsem se přimět ministra a jeho podřízené, aby si jeho kopii opatřili. Nevzbudil jsem ale zájem. Poznatky z jednoho rozsudku jsou prý pro posuzování jiného principiálně nepoužitelné.
Ve stručnosti popsaná skutková podstata obžaloby je prakticky shodná s obžalobami u výše zmíněných elektráren Zemků: představitelé společnosti údajně předložili ERÚ žádosti o udělení licence, které doložili obsahově nepravdivými a vesměs antidatovanými listinami, jimiž předstírali dohotovení elektráren a vlastnické právo. K tomu předložili úmyslně nepravdivé revizní zprávy, vypracované jejich revizním technikem, jimiž dokládal počet instalovaných fotovoltaických panelů a bezpečnost elektrických rozvodů. Dále předložili neoprávněně vylákané rozhodnutí stavebního úřadu o povolení zkušebního provozu a k němu další nepravdivé doplňující listiny. Posléze přiložili zápis s nepravdivými údaji o předání a převzetí díla, sepsané mezi zhotovitelem a investorem a jiné, méně významné listiny rovněž nepravdivého obsahu. Na podkladě těchto nepravdivých listinných podkladů pak ERÚ vydal dne 28.prosince 2010 rozhodnutí o udělení licence. Obžalovaní tak získali právo vyrábět elektřinu, ač věděli, že licenci získali v rozporu s ustanovením energetického zákona. Dne 15.prosince 2010 požádali neúspěšně o provedení prvního paralelního připojení. Použili při tom listiny s nepravdivými údaji, jimiž předstírali dohotovení zařízení. Později s použitím nepravdivým listin požádali znova o první paralelní připojení, které se uskutečnilo 29. prosince 2010. Následně uzavřeli smlouvy s distribuční společností o dodávkách energie. Celkově získali obrovskou finanční podporu ke škodě státu.
Na trestné činnosti se vedle obžalovaných řídících pracovníků podílela i obžalovaná firma.
Obžalobou předložená skutková zjištění ale
v dokazování při hlavním líčení u nalézacího soudu neobstála. Soud dospěl k názoru, že v žalobním
návrhu označené skutky nejsou trestným činem a odkázal Českou republiku s jejími
nároky do řízení ve věcech občanskoprávních. Soud přezkoumal obžalobou
předložená skutková zjištění dokazováním při hlavním líčení se závěrem, že
nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že některý z důkazů
je tzv. neprocesní, tedy že byl opatřen v rozporu s procesními předpisy. Soud
hodnotil každý důkaz jednotlivě i v souvislostech. U žádného z listinných
důkazů rovněž nebyly zjištěny pochybnosti o jeho pravosti a nalézací soud takto
provedené důkazy považoval za věrohodné, dokumentující skutečný stav
prokazované věci. Obdobně tomu bylo i u svědeckých výpovědí.
Z důkazů bylo zjištěno, že elektrárna byla fakticky a fyzicky dokončena dne 26. 11. 2010. Žádný relevantní důkaz neprokazuje, že dne 26. 11. 2010 nestála a byla dokončena až po dni 16. 12. 2010, jak tvrdí obžaloba.
Soud si při tom byl vědom, že k trestné činnosti mělo dojít koncem r.2010, ale sdělení obvinění pochází až z 25. ledna 2018.
Na základě dokazování při hlavním líčení dospěl nalézací soud ke zcela jednoznačnému závěru spočívajícímu v tom, že u žádného z obžalovaných jednotlivě nebylo prokázáno takové jednání, které by pokrývalo znaky objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Stejně tak nebylo ani jednotlivým důkazem, ani řetězcem důkazů u některého z obžalovaných prokázáno trestněprávně významné jednání naplňující potřebné znaky účastenství k tomuto trestnému činu. Podle § 226 písm. b) trestního řádu byli obžalovaní v plném rozsahu obžaloby zproštěni, neboť sice bylo prokázáno, že se částečně tento skutek stal, avšak není trestným činem.
Domnívám se, že kdyby v kauze chomutovských elektráren soud postupoval se stejnou nepředpojatostí a pečlivostí jako senát předsedkyně Jaroslavy Bartošové, obžalovaní by také dosáhli zprošťujících rozsudků.
Hlavní rozdíl mezi „Chomutovem“ a „Zašovou“ spatřuji v tom, že senát předsedkyně Jaroslavy Bartošové důsledně respektoval postup licenčního řízení podle směrnice ERÚ, tedy že proces licenčního řízení posuzoval jako jednolitý proces, který začal podáním žádosti a skončil vydáním licence, kdežto v „Chomutově“ se počáteční nezdar pokusu o získání licence hodnotil jako důkaz o podvodu, zatímco budování se souhlasem ERÚ pokračovalo dál a drobné zjištěné nedodělky byly do vydání licence napraveny, což logicky ani jinak být nemohlo. Dokonce „chomutovské“ řízení bylo jasnější, protože hned první paralelní připojení dne 22.prosince 2010 se zdařilo a elektrárny od něho již souvisle vyráběly.
ODKAZY:
1/můj blog 27.4.2024: Poučení ze Zašové
https://www.jemelikzdenek.cz/2024/04/pouceni-ze-zasove.html
2/můj blog
7.10.2026: Staré křivdy na solárnících
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/10/stare-krivdy-na-solarnicich.html
====================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat