Přišel mi další z řady dopisů od mocného úřadu Sdružení zachránců (dále jen SZ), jehož formalistický výklad lze shrnout do vzkazu, že s posedlostí po potrestání zločinců z „kauzy Jesenice“ se mám konečně nechat vycpat, protože SZ je neomylnější než papež a proti jeho rozhodnutí zajistit pachatelům beztrestnost se žádný disputát nepřipouští.
Nemohu si ale pomoci: s takovým stanoviskem zachránců zločinců se nemohu smířit. O kauze „Jesenice“ jsem napsal řadu článků (např. seriál Zločinci pod záštitou státu 1-6), takže čtenáři mohou mít představu o hrůzostrašném zážitku bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta a obrovské finanční újmě, kterou jim vydírání způsobilo. Tvrzení státního zachránce zločinců, že se orgánům nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, je pouze důkazem o jejich nezpůsobilosti a zpochybňuje zákonnost jejich jednání.
Hlavní zádrhel spočívá v neochotě příslušných orgánů vzít vážně svědectví zadavatele vydírání recidivisty Romana Šulyoka, že komando zakuklenců, již se dopouštěli násilí na poškozených, obstaral jeho tehdejší přítel, policista JUDr. František H. Ignorují skutečnost, že ods.Roman Šulyok vypovídal před soudem jako „svědek pod přísahou“, což má jinou právní účinnost než jeho výpovědi při rozhovorech se mnou ve věznici nebo při podání vysvětlení u příslušného orgánu. Státní zachránce zločinců si pomohl tvrzením, že neprokázal jeho přítomnost při akci proti Lebánkům. Jenže důležitá není jeho případná přítomnost v penzionu při akci, ale jeho vztah k zakuklencům. Ods. Roman Šulyok je sice recidivista, ale je nadprůměrně inteligentní, takže by neriskoval trestní stíhání za křivé obvinění. Ostatně policista se usvědčuje sám víceletým nereagováním na svědectví, které ho existenčně ohrožuje. Kdyby byl nevinný, jistě by se ohradil.
Od počátku vyšetřování bylo jasné, že vyšetřovatel bude policistu chránit. Když se mi pochlubil, že již zná jeho totožnost, poradil jsem mu, aby podezřelého předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného, aby mu případně pohrozil koluzní vazbou a vyzval ho k poskytnutí úplných a pravdivých informací. Vyšetřovatel mi odpověděl, že takový postup není možný, protože se jedná o policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží a nezaslouží si drsné zacházení“. Tuto taktiku pak zachoval až do konce. Policistu předvolal k podání vysvětlení až po čtyřech letech jako úplně posledního. Hrdina při této příležitosti vše zapřel a vypovídal tak, že vyslýchající mu patrně nevěřil. A mé stížnosti a požadavku na prověření pravdivost výpovědi nebylo vyhověno, aby nemohla vyjít pravda najevo.
Ale budiž. Mohu připustit, že v tomto případě díky svéráznému postupu vyšetřovatele není dosud doložena pravdivost podezření proti policistovi. Ve hře jsou ale tři další pachatelé, kteří jsou dobře viditelní a ochrana policisty je svými účinky pro ně milosrdenstvím. Jde o tři právníky, kteří umožnili zadavateli vydírání domoci se požadovaného hmotného prospěchu. Zorganizoval je teplický advokát Jan S., který prostřednictvím kamaráda, pražského advokáta M.R. vtáhl do hry V.V. jako „specificky vhodného notáře“ Všichni tři se zúčastnili přípravných schůzek se zadavatelem vydírání, všichni tři věděli, co se Lebánkům bude dít po vstupu do penzionu a všichni tři údajně dostali tučnou odměnu. Podpisu listin neznámého obsahu se zúčastnil jen notář a doprovázející advokát M.R. Oba viděli, že Lebánky přivádějí ozbrojenci každého zvlášť a mohli si všimnout, že mají svázané nohy. Ač věděli, že jednají pod nátlakem nechali je podepsat listiny a způsobit si tak škodu přesahující 100 mil. Kč. Chce snad někdo ze státních zachránců zločinců tvrdit, že jednali lege artis, takže nemají být odsouzeni za zneužití pravomoci a spolupachatelství při vydírání? A mají uniknout trestu díky tomu, že státní zachránci zločinců nehodlají stíhat podezřelého policistu?
Je tedy zřejmé, že odložení případu bylo nesprávné a svědčí pouze o snaze zajistit zločincům beztrestnost dovedením věci k promlčení. Nezbývá mi, než se dožadovat, aby příslušné orgány začaly neprodleně konat svou povinnost tak, jak jim ukládá zákon. Volám po podpoře veřejností.
Do popředí ale nově vystupuje také otázka odpovědnosti příslušných činitelů za svérázný způsob vedení řízení, jenž zavání korupcí (protiprávní zvýhodnění kamaráda lze hodnotit jako korupční jednání). Skutečnost, že po čtyřech letech vyšetřování si zločinci nevyslechli ani sdělení obvinění, je skandální a viníci by si zasloužili patřičnou „odměnu“. Když probíhalo vyšetřování v letech 2013-16, orgány se vymlouvaly na mlčení zadavatele vydírání. Bez jeho spolupráce nedokázaly případ řádně objasnit. Ale navzdory tomu, že recidivista Roman Šulyok promluvil před soudem a podal úplnou informaci o zločinu, spáchaném na bratrech Lebánkových, výsledek řízení zůstává stejný a nikdo se za to nestydí.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat