Pravomoc prezidenta republiky
udělovat milost je obrovský dar. Prezident jím nabyl možnost mírnit křivdy,
rozdávat štěstí. Prezidentská milost je nesystémové opatření, které otvírá
prostor pro uplatnění odpuštění a soucitu, pro které v trestním řízení
není místo.
Veřejnost při hodnocení prezidentů si
mimo jiné všímá rozdílnosti způsobu, jímž jednotlivé hlavy státu svou pravomoc
využívaly.
Prezident republiky Petr Pavel,
stejně jako před ním bývalý prezident Václav Klaus, se rozhodl nevyužít
možnost, danou trestním řádem, a přijmout podíl ministerstva spravedlnosti na
vyřizování žádostí o milost. Zatížil
sebe a svou kancelář rozsáhlou agendou. Úroveň jejího zvládnutí ovlivní stopu,
kterou v tomto ohledu za sebou zanechá, až mu vyprší mandát.
V těchto dnech Petr Pavel
překvapil veřejnost udělením prvních čtyř milostí. Jeho předchůdcům se stávalo,
že některá rozhodnutí o udělení milosti veřejnost přijala s nevolí.
Myslím, že v případě těchto jeho milostí to nehrozí. Ve všech zmíněných případech
došlo k zmírnění dopadů trestního práva do života odsouzených a jejich
blízkých, s nímž lze souhlasit.
Rozhodnutí zbavit se vlivu
ministerských úředníků na rozhodování o milostech staví prezidenta republiky do
příznivého světla. Otázky ale může vyvolat skutečnost, že od začátku roku
dorazilo na Hrad 700 žádostí, ale prezident uspokojil jen čtyři žadatele. Spolek
Chamurappi, jehož jsem představitelem, o milost nežádal. Nejsem tedy mezi
stovkami zklamaných žadatelů, kteří by rádi znali odpověď na otázky: proč jen
čtyři milosti, a proč padlo prezidentovo oko právě na ně? Jakým způsobem se
provádí vyhodnocování žádostí a kdo konkrétně se jím zabývá? Budou následovat
další milosti? Je naděje, že se dostane i na některé další, o nichž prezident
dosud nerozhodl?
Všechny otázky lze odbýt odpovědí, že
prezident není ve svém rozhodování omezen žádnými pravidly, není povinen
rozhodnutí zveřejnit a dokonce je
odůvodnit. Kdyby si „hodil korunou“ a rozhodl, rozhodnutí by bylo
platné. Takto ale určitě žádný prezident nepostupoval.
Václav Klaus na začátku prezidentské
dráhy prohlásil, že „milostí bude jako šafránu“. Agendě vyřizování žádostí se
věnoval osobně velmi pilně, některé příběhy
žadatelů ho trápily. K pomoci si přibral široký aktiv spolupracovníků,
kteří pečlivě zkoumali žádosti a s nimi související spisy. Bylo to nesmírně
pracné, ale přístup se vyplatil. Sporné případy se v řadě jeho rozhodnutí
vyskytly jen výjimečně a nejsou zvlášť závažné. Většinu z nich na základě
osobních poznatků za sporné nepovažuji. Osobně mě mrzí, že přece jen Václav Klaus mohl
být o něco štědřejší (amnestie můj názor nemění, je to jiná záležitost než
individuální milosti).
Prezident Petr Pavel si s problémem
vyhodnocování žádostí a vyhledávání vhodných kauz pro udělení milostí jistě
poradí, bude-li se agendou dále zabývat. Výběr prvních čtyř případů je zdařilý. Nemění na tom nic
ani skutečnost, že se mi do rukou náhodně dostala dvě vyrozumění o zamítnutí
žádosti o milost, která na mne působí dojmem povrchnosti posuzování případů.
Ale každý začátek je těžký a díky zkušenostem s úředníky kanceláře
prezidenta Miloše Zemana jsem zvyklý na horší věci.
Dodávám, že jsem generála Petra Pavla
prezidentem nevolil. Ale „komu čest, tomu čest“.
==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat