JIZVY NA DUŠI ODSOUZENÝCH V

 Vystoupení svědků ve štvanici na soudce Roberta Fremra ukazuje, že soudce může svým rozhodováním vyvolat na duších svých obětí  jizvy, jež bolí ještě po desetiletích. Oběti budou jistě vzpomínat také na soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného a jej doprovázející žalobce Radka Mezlíka a Aleše Sosíka.

Podle již dříve zmíněného následného právnického přezkumu rozsudku ve věci „fotovoltaického podvodu“ podnikatelského klanu Zemků soudce Aleš Novotný nevěnoval odůvodnění rozsudku přiměřenou péči. Nevypořádal  se s okolnostmi zásadními pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, a to:

1/Celková stavební dokončenost energetického zařízení nebyla podle energetického zákona podmínkou pro udělení licence.

2/ Otázky dokončenosti a provozuschopnosti stavby FVE posuzuje stavební úřad, nikoliv ERÚ v řízení o udělení licence

3/ Obě FVE byly ke dni 31. prosince  2010 provozuschopné, bezpečné a dokončené ve stavu způsobilém pro udělení licence. Zjistili to pověření úředníci ERÚ, kteří provedli obhlídku zařízení na místě a později totéž zjistila severočeská kriminální služba PČR.

4/Obě FVE byly od 19. listopadu 2010 do 25. února 2011 ve zkušebním provozu, který povolil příslušný stavební úřad.

Jako laik, sledující celé hlavní líčení z lavic pro veřejnost, jsem nelibě nesl ještě jednu vadu řízení, kterou právníci v analýze nezaznamenali: soudce Aleš Novotný si liboval v předvádění své morální nadřazenosti nad obžalovanými, v zastrašování a někdy až ponižování některých z nich. Kladl jim na srdce, že se mají zamyslet nad tím, že se dostali před soud  a hrozí jim vysoké tresty. Nicméně naopak mu přičítám k dobru, že zprostil obžaloby bývalého ředitele licenčního odboru ERÚ, pro kterého žalobce žádal 10 let odnětí svobody: zřejmě správně předpokládal, že pan obžalovaný brzy unikne pozemské justici. Žalobce Radek Mezlík sice podal odvolání, ale smrt pana obžalovaného  jeho snahu zmařila.

Jako laik se divím, že kromě debaklu s odsouzením Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové výsledek součinnosti svérázných osobností Aleše Novotného a Radka Mezlíka obstál ve střetu s řádnými i mimořádnými opravnými prostředky. Možná to souvisí s novostí problematiky a s dobovou atmosférou honu na „solární barony“. Vliv může mít i odtrženost soudcovské a státnězástupcovské kasty od podnikatelského prostředí: sotva si dokáží představit tlak odpovědnosti na podnikatele, který zatížil firmu miliardovým dluhem a někdo mu náhle vzal prostředky na splácení. Za zcela nepřijatelnou skutečnost považuji zjištění, že orgány činné v trestním řízení nezohlednily zločinný zásah státu do ekonomiky fotovoltaického byznysu. Vždyť obžalovaní bránili své firmy před hrozícím krachem v důsledku náhlé změny pravidel financování obnovitelných zdrojů energie, uskutečněné  těsně před rozhodným datem. O prospěšnosti stabilního prostředí pro podnikání vládní činitelé asi nikdy neslyšeli a od soudců a státních zástupců to snad ani nelze žádat.

Nad rámec výše zmíněné analýzy se jako laik pozastavuji nad způsobem, jakým dvojice Radek Mezlík-Aleš Novotný hodnotila podíl úředníků ERÚ na konečném výsledku licenčního řízení. Žalobce postavil před soud Ilonu Florianovou, která jako oprávněná úřednice ERÚ vydala 31. prosince 2010 licence. Myslel si snad, že je neměla vydat, když při obhlídce dne 20.prosince 2010 byl malý rozdíl mezi obsahem protokolů o převzetí zařízení do vlastnictví investorů a skutečným stavem elektráren ? Ilona Florianová byla v průběžném spojení s pověřenými účastníky oficiálně povolené obhlídky elektráren na místě samém dne 31.prosince 2010 a licence vydala na základě jejich dobrozdání. Na  odpovědnosti za vydání licencí dne 31.prosince 2010 se tedy rozhodujícím způsobem podíleli úředníci, kteří provedli obhlídku. Bylo-li vydání licencí pochybením, měli se dle mého laického názoru dostat před soud, protože poskytli Iloně Florianové zavádějící informace. Místo toho posloužili  jako svědci na straně žalobce.

Jako laikovi se mi rozsudek senátu Aleše Novotného jeví jako obludný. Jeví se mi tak na základě zjištění, že s pokračováním licenčního řízení po 20.prosinci 2010 souhlasil již 21.prosince 2010 ERÚ, jenž se nepovažoval za podvedený.  Již 22.prosince 2010 byly elektrárny způsobilé k připojení na distribuční síť a dne 31.prosince 2010 již odpovídaly podmínkám pro udělení licencí a rozdíly mezi obsahem „podvodných protokolů“ a skutečností zanikly. Vydání licencí za těchto okolností považuji za jednoznačně oprávněné a stíhání žadatelů za mylné. Přísloví praví: „kde chce psa bít, hůl si najde“. Je jak šité na tento proces.

==================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.