Kauza „Fremr“ stále víří veřejným prostorem. Vynořují se stále nové a nové informace, zpochybňující způsobilost Roberta Fremra být ústavním soudcem. Udivuje mě, že dosud na něj nikdo nevytáhl výroky o USA a Israeli jako možných pachatelích válečných zločinů. V zemi se svatováclavskou tradicí odvádění tributu císaři by nebylo nic divného na námitce, že jeho jmenování soudcem Ústavního soudu by mohlo kalit skvělé vztahy s významnými spojenci. Byl to ostatně důvod, proč jej nejmenoval ústavním soudcem Miloš Zeman. Nebyl bych překvapen, kdyby právě tato záležitost byla skrytou motivací štvanice. Pozoruhodná je skutečnost, že vystoupení dvou zatvrzelých odpůrců jmenování Roberta Fremra stačilo na znehodnocení usnesení pléna Senátu.
Převažující část mediálních projevů nabyla podobu štvanice, která má odvést prezidenta od myšlenky na jmenování Roberta Fremra. Korunu nepřátelskému úsilí nasadila Česká televize v pořadu Události, komentáře dne 7.srpna. Vystoupili v něm pouze odpůrci jmenování, mezi nimi prof. Helena Válková, která v poměrně nedávné době si zažila něco podobného a jako jediná byla odborností způsobilá jeho hříchy hodnotit. Nezazněl žádný argument ve prospěch jmenování. Ostatně také v jiných předcházejících pořadech převažovala vystoupení odpůrců. Výjimkou byli prof. Aleš Gerloch a Eliška Wagnerová, nepřehlédnutelné osobnosti, jejichž vystoupením se ale věnovala jen okrajová pozornost. Na absurditu jeho šikanování kvůli předlistopadové minulosti upozornil Jakub Železný. Celkově způsob informování České televize o případu proto považuji za setrvačné podřízení totalitním manýrům doby předlistopadové.
Nesmírný hluk kolem kauzy „Fremr“ slouží současně jako záclona, za kterou se skrývá projev nepotismu, jímž je jmenování Kateřiny Ronovské místopředsedkyní Ústavního soudu v den jejího jmenování ústavní soudkyní. V žádném případě nechci zlehčit její odbornou a osobnostní způsobilost k výkonu funkce soudkyně Ústavního soudu. Ale kdyby měla být místopředsedkyní obecného soudu, musela by být soudkyní aspoň pět let.
Prezident jejím jmenováním nepřímo
projevil úsudek, že mezi stávajícími soudci není nikdo, kdo by byl způsobilý
stát se místopředsedou. Zřejmě ji odměnil za podporu ve volební kampani, čili
zneužil svou moc.
Případ Kateřiny Ronovské mě vede k úvaze, zda je skutečně účelné podřídit Ústavní soud moci výkonné do té míry, že jeho soudců se na mínění o výběru předsedy a místopředsedy nikdo neptá. Samozřejmě, také předsedu a místopředsedu obecného soudu jmenuje prezident republiky. Ale Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a má být strážcem ústavnosti i proti zneužití moci výkonné i legislativní. Proti obecným soudům je kolektiv soudců Ústavního soudu velmi malý. Jeho plénum je jakousi „radou pečlivě vybraných moudrých“. Přenesení práva volit předsedu a místopředsedy jako první mezi rovnými by bylo přirozeným uznáním výjimečné kvality tohoto shromáždění a významným posílením nezávislosti soudu. Vyžadovalo by to ovšem potřebné legislativní změny.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Hejna. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí
prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Neměla by naopak jeho vlastnost, postupovat podle jsoucích zákonů, být jeho plusem. Kritici vlastně chtějí, aby soudce si přizpůsoboval zákony podle svého a pokud to bude dělat i nyní, jak ho budou hodnotit? Vím že je zde precedens se soudci nacistické říše, kteří také se obhajovali, že soudili podle stávajících zákonů. Já jako občan preferuji předvídatelného soudce, který jde podle zákonů, než jiného, o němž nevím, co zrovna vymyslí.
OdpovědětVymazatZNEUŽIL NEBO VYUŽIL A DVOJÍ METR
OdpovědětVymazatSvůj názor na soudce pana Fremra jsem vyjádřil v minulém článku a neuvedl jsem třeba, že pan Fremr vynesl poslední rozsudek trestu smrti v ČSSR, který naštěstí nebyl vykonán. Mohl bych polemizovat, jako pan Jemelík, co to může být za člověka, který jiného vědomě pošle na smrt aniž připustí, že třeba jako v případě "Olšanských hřbitovů", nebo v případě Milady Horákové, StB zmanipuluje proces.
Pokud totiž pan Fremr se dnes vymlová, že nevěděl, že kauzu "Olšanských hřbitovů" vyšetřovala, manipulovala a naservírovala přímo StB, tak by se po letech mohlo zcela jednoduše stát, že jeho rozsudek trestu smrti, pokud by se nedej bože vykonal, že to byl justiční omyl. To je právě důvod, proč jsem odpůrcem trestu smrti.
Pokud se ucházím o veřejnou službu, zvláště tak vysoce postaveného soudce a v případě pana Fremra se domnívám, že mě historie nedožene, tak těžko mohu být mravokárce.
Ptám se, o co vlastně panu Jemelíkovi jde. Je zděšen, jak postupně vyplouvají na pana Fremra další kostlivci ze skříně. Ale tu otevřel sám pan soudce. Pan Jemelík, podobně jako tým pana prezidenta a podobně jako senátní výbor si vůbec neověřili minulost pana Fremra a pokud to za všechny naštěstí udělali dva senátoři a to paní Marvanová a pan Hilšer, tak je pan Jemelík nazývá zatvrzelí odpůrci, kteří si dovolili znehodnotit usnesení Senátu. No zaplat pánu bohu pane Jemelíku. Tomu se říká pojistka demokracie a ne Jemelíkova demagogie.
Problémem pana Jemelíka je, že pokud vynese nějaký svůj subjektivní a osobní názor a pak nade vší pochybnost se zjistí, že to byl názor zcestný a falešný, tak to nikdy pan Jemelík neuzná. Ale po druhých požaduje aby tak činili. Pana prezidenta osočil, že zneužil svou moc a to tím, že jmenoval místopředsedkyní Ústavního soudu čerstvě jmenovanou Kateřinu Ronovskou. Proč si pan Jemelík nepoloží otázku, zda podle Ústavy náhodou nemá pan prezident pravomoc jmenovat předsedu a místopředsedu Ústavního soudu. Pokud tuto pravomoc má, je na něm, koho jmenuje. V opačném případě by se musela změnit pane Jemelíku Ústava. Rovněž v Ústavě není, že musí jmenovat místopředsedu ze soudců, kteří jsou služebně starší. To je jenom výplod pana Jemelíka.
Má tedy prezident, nebo jiný ústavní činitel právo jmenovat do nějaké funkce osobu, která mu nějak významně pomohla? Úvaha pana Jemelíka, že vlastně pan prezident projevil úsudek, že mezi stávajícími soudci není nikdo, kdo by byl způsobilý stát se místopředsedou. Dobrá demagogie. "Závidím" panu Jemelíkovi, jak vidí druhým do hlavy. Nebo je to tak, že jmenuje toho, komu nejvíce důvěřuje. Mohu zde mlátit prázdnou slámu a poukazovat na nepotismus, ale jednak to není trestné a jednak to nevylučuje pravomoc, kterou má prezident podle Ústavy.
Stává se naprosto zvykem, že kdo nevoní panu Jemelíkovi, tak se se zlou potáže. Co je svět světem, vždy si nějaký "panovník" za jistou službu, nebo protislužbu odměñoval "věrné". Když třeba pan Babiš navrhl bývalého ministra zdravotnictví Vojtěcha na post velvyslance ve Finsku, tak to pan Jemelík, jako ochránce Babiše, neprotestoval. Prostě pan Jemelík odjakživa uplatňuje dvojí metr, káže vodu, ale pije víno.
Utrpí tedy Česko nejmenováním pana Fremra, rozhodně ne, ale naopak nepodnítí už tak pošramocené veřejné mínění v politiku a politiky.