sobota 2. dubna 2022

VYHLÍDKY OBŽALOVANÉHO AB

Po sedmi letech trestního řízení „kauza Čapí hnízdo“ dospěla k obžalobě proti Andreji Babišovi a jeho „spolupachatelce“ Janě Nagyové (dř. Mayerové), podané u Městského soudu v Praze. Žalobce žádá pro obžalované podmíněné tresty, „vylepšené“ tresty peněžitými. Odpovídá to současné módě, ale soud není názorem žalobce vázán. Trestní sazba v rozpětí 5-10 let odnětí svobody stále hrozivě ční v pozadí všech úvah.  Případ napadl předsedovi senátu Janu Šottovi.

Andrej Babiš vinu rozhořčeně popírá. Poukazuje na politickou motivaci k vyvolání řízení. Je to přirozené. Nepoznal jsem dosud žádného obžalovaného, který by nehájil svou nevinu, když ne úplnou, tedy aspoň částečnou. Obecná úroveň předžalobního řízení ale nevylučuje možnost obžalování nevinného. Nahlédl jsem do řady případů, v nichž obžalovaní obhájili nevinu v nejhorším případě v odvolacím řízení. Všichni ale to štěstí neměli. Někteří se domohli zproštění až s použitím mimořádných opravných prostředků, často po dlouhé době a po překonání tíživých nepříjemností. Stále připomínám případ Michaely Schneidrové, odsouzené na návrh státního zástupce Radka Mezlíka senátem Aleše Novotného na 8 roků a 6 měsíců. Nešťastnice musela strávit ve vězení 7 měsíců, než ji nechal propustit na svobodu Nejvyšší soud ČR, aby pak v dalším řízení dosáhla úplného zproštění obžaloby. Obecně tedy nelze vyloučit, že rozhořčení pana obžalovaného je oprávněné. Bohužel ale nemilosrdný mlýn trestního řízení  jej již asi nepustí a proti obvinění se bude muset bránit před soudem. 

Dá se se ovšem předpokládat, že jeho obhájci podají žádost na předběžné projednání obžaloby s návrhem na její odmítnutí a zastavení trestního řízení. Nevlastním křišťálovou kouli, takže si netroufám odhadnout, jak by se soud k případné žádosti postavil. Ale zažil jsem soudce Jana Šotta v soudním řízení proti Vítu Bártovi, takže vyhovění by mě překvapilo. 

Proces, který pak proběhne, bude jistě patřit k nejvíce sledovaným. Zastávám názor, že i vrah má nárok na korektně vedené trestní řízení a spravedlivý soud. Mé znalosti obsahu obžaloby jsou nicotné, protože pocházejí pouze z veřejných zdrojů. Přesto soudím, že není nic, co by Andreje Babiše nároku zbavovalo, i kdyby se žalovaného skutku dopustil. O důvodnosti obžaloby ani obhajoby nemám tušení. 

Předpokladem korektně vedeného řízení je profesionalita a nestrannost zúčastněných orgánů od prověřování trestního oznámení až po soudní proces. Nebezpečné mohou být otevřené nebo i skryté tlaky ze strany veřejnosti, osobních nepřátel či státní moci. 

Riziko ohrožení férovosti procesu v případě kauzy „Čapí hnízdo“ je značné, a to nejen pro sílu zástupů odpůrců Andreje Babiše. Obavy budí již způsob jejího vzniku trestním oznámením, načasovaným se zřejmým záměrem ovlivnit výsledek parlamentních voleb. Z praktické zkušenosti vím, že trestní oznámení, podané oznamovatelem, který nebyl trestným činem sám poškozen, má jen malou naději na úspěch. Pokud oznamovatel v podání výslovně neuvede, že žádá o vyrozumění o způsobu vyřízení oznámení, může se stát, že se nikdy nedoví, zda jeho text vůbec někdo četl. V tomto případě jde o oznámení starého skutku oznamovatelem, který neměl nárok na postavení poškozeného, ale ujalo se pravděpodobně pouze proto, aby poškodilo Andreje Babiše. 

Další zvláštností je mimořádně dlouhá předžalobní část řízení. Z uveřejněných výsledků dohledových prověrek Vrchního  státního zastupitelství v Praze vyplývá, že státní zástupce Jaroslav Šaroch by nemohl přísahat na pravdivost tvrzení, že jedinou příčinou průtahů byla opakovaná nutnost jednat s Poslaneckou sněmovnou o vydání poslance Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Někomu asi vyhovovalo, že mocný obžalovaný dlouhodobě žije pod tlakem vědomí, že někde ve vzdálené budoucnosti na něj možná čeká soud s nejistým výsledkem. Proto se příliš nespěchalo. Ostatně nespokojené dohledové vrchní státní zastupitelství mělo právo případ odebrat Jaroslavu Šarochovi, popř. Městskému státnímu zastupitelství v Praze, či převzít věc do své pravomoci. V rozporu s opakovanou nespokojeností pouze pasivně přihlíželo. 

Kouzlem nechtěného je souběh vývoje rozhodování  státního zástupce Jaroslava Šarocha a změn politické situace. Jeho první rozhodnutí padlo v době, kdy Andrej Babiš byl předsedou vlády. Tehdy zastavil trestní stíhání všech jedenácti obviněných včetně statutárních představitelů společnosti Imoba. Rozhodnutí o podání obžaloby přišlo až po volbách, jejichž výsledek poslal hnutí ANO do opozice. Ke změně důkazní situace, jež údajně přiměla Jaroslava Šarocha k podání obžaloby, mělo ovšem podle médií dojít dlouho před volbami. 

Zvláštní je i náhoda, která případ přihrála soudci Janu Šottovi. V r. 2012 jsem sledoval jím vedený proces proti Vítu Bártovi, představiteli strany Věci veřejné, probíhající téměř on-line a za ustavičného neklidu v soudní síni. Jeho tehdejší počínání se nekryje s mou představou nestranného, profesně zdatného a vůči vnějším tlakům odolného soudce. Nevím o jiném soudci, který by svůj vlastní zprošťující rozsudek napadl podnětem ke stížnosti pro porušení zákona. Proces jako celek byl skandální.  Od té doby ovšem uplynulo 10 let a o dalším vývoji pana soudce nic nevím. 

V našich poměrech nezbývá než připustit možnost ojedinělého selhání justice, jež vyústí v odsouzení nevinného. Všeobecně před takovým nebezpečím nic nechrání ani Andreje Babiše. Neutěšený stav je výsledkem dlouhodobého nezájmu politického vedení státu jako celku (bez ohledu na střídání politických stran u moci) o „zdravotní stav“ trestního řízení. Zastoupení odsouzených v populaci je ve srovnání se sousedními státy ostudné, přičemž s pravděpodobností blízkou jistotě musíme počítat s možností, že je mezi nimi několik zcela nevinných jedinců. Ale nejde o významnou skupinu voličů, proto se úrovni trestního řízení nevěnuje přiměřená pozornost. 

Také hnutí ANO se chovalo k justici stejně povrchně a bez zájmu jako jeho předchůdci a nepochybně i následníci. Do prvních vítězných voleb šlo se zajímavým volebním programem, jehož naplnění by justici posunulo na vyšší úroveň. Ale Andrej Babiš nepodržel jeho spoluautorku Helenu Válkovou, když jako ministryně „zakopla“ a vynuceně resignovala. Pak už si na program nikdo nevzpomněl. Její nástupce Robert Pelikán byl nesporně velmi zdatný, ale měl jiné priority. A takto šel vývoj po šikmé ploše dál až na úroveň „udržovacího“ řízení resortu spravedlnosti Marií Benešovou. 

Prožitek obžalovaného v trestním řízení soudním je velmi nepříjemný. Nebude příjemný ani Andreji Babišovi. Všecko zlé může ale být k něčemu dobré. Doufejme, že prožité nepříjemnosti přivedou Andreje Babiše k poznání, že je nutná náprava některých nešvarů naší justice, a že pak napře pozornost a energii žádoucím směrem.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

5 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. No, dobrý popis stavu kauzy Babiš. Pan Jemelík úzkostlivě dbal o svůj objektivní nadhled. Já se nastěstí necítím takto "sešněrován".
    Ale reál bývá složitější. Soustava spravedlnosti není ovládána anděli, byť v talárech, ale jedinci, na které se někdy sice útočí, ale oni sami útočí,
    někdy po vyprovokování, někdy jako obrana, ale nezřídka jako ti, kteří z piedestalu své moci se prostě k tomu cítí býti legitimováni.
    Obecně takto: A. Babiš již před soudní stolicí stál, a no, utrpěl úspěch.
    A ve (staro)nové kauze nevidím jasně:
    - v čem minulé soudní řízení pochybilo, či který z účastníků se zaštítil lží a v čem konkrétně?
    - které nové a zásadní okolnosti se podařilo naléz, zde
    připomínám že počínaje policejním šetřením, musí být stav věci "dohledáván", kompletován ÚPLNĚ, TJ. SNAD JEŠTĚ S VĚTŠÍ VERVOU musí být hledány okolnosti svědčící ve prospěch obviněného,
    TO NENÍ JEN ÚKOL OBHAJOBY!
    A konečně tak jako v čase bledne tištěné slovo, tak "blednou" i staré důkazy, již tedy jednou předložená fakta, tak i blednou dodatečně zjištěná fakta z doby minulé,
    a navíc některá se mohou neúmyslně i úmyslně přehlédnout, či dokonce
    jak z nedbalosti, tak z dbalého úmyslu "eliminovat".
    Proti tomu je, podle mne, jediná účinnější obrana, že
    se pátrá ve vztazích a "uklouznutích" pánu a dam soudců, soudkyň,
    st. zástupců a zástupkyní. A buď se objevuje, nebo se i splétá, popř. obojí, vlákno k "těm za oponou", čili k loutkovodičům.
    A touto cestou se mohou vydat jen ti společensky mocní s naditou šrajtoflí.
    Ono totiž také, jak policajt, tak st. zástupec a soudec musí mít také pevnou zemi, musí vědět, že po usilovné práci jim někdo necukne kobercem,
    a neodsune je z případu.
    A kromě toho si myslím, že u politiků by se mělo, možná neméně tvrdošíjně
    hledat, zda jejich přístupy, kdy lidu obecnému, spíše níže postavenému,
    něco nepřiznali či odebrali,
    zda to není jen "bohabojná" realizace jakéhosi politického, navíc mnohdy neurčitě stylizovaného programu, ale zda to nejde i oklasificírovat v (trestně)právní rovině.
    Neboť tam jsou mnohdy mnohdy ve hře reálné miliardy od "obehraných" občanů na rozdíl od leckdy pofidérnírních babišovsko-dotačních milionů.
    Hint: já bych se mrknul, třeba, no třeba do Kolína...

    OdpovědětVymazat
  3. PATOLOGICKÁ JEMELÍKOVA ZÁVISLOST NA PTAČÍ HNÍZDO.

    Pan Jemelík je v horlivém snažení nestranný asi tak jako Adolf Hitler v otázce holocaustu. V poslední době se ukazuje jako velice neschopný manipulátor, který má především jasno, že obžalovaný Bureš je v podstatě obětí politických hrátek, jak ovlivnit výsledek parlamentních voleb.

    Pan Jemelík se nezamýšlí nad otázkou, zda vůbec má právo agent proslulé komunisticko gestapácké StB právo, hlavně morální právo, kandidovat na cokoliv. Jenže bolševická minulost samotného patologického závisláka Jemelíka jako velice schopného análního alpinisty, nedává možnost hodnotit objektivně.

    Tam, kde se rozdávají dotace, je jednoznačně místem korupce a podvádění. Katolická církev by to pokládala za hnízdo kacířství. V některých svých rádoby "objektivních" komentářích pan Jemelík poukazoval na fakt, že pan Bureš neoprávněně získanou dotaci 50 mega vrátil, takže se vlastně nic nestalo. Kdo zná pana Bureše, tak jeho častý výrok: "Já se nikdy nevzdám", by snadno usoudil, že pan obviněný by nikdy nevrátil dotaci, zvláště se sedmi nulami, kdyby byl čistý jak lilie, nebo jako slovo boží.

    Tak si kladu otázku, kdo vlastně v "kauze ptačího brlohu" lhal, jako když svého času Rudé právo tisklo. Pan obžalovaný se neštítil zatáhnout do svých milionových machinací svoje děti a lhát před poslaneckou sněmovnou přímo na mikrofon, pod dohledem televizních kamer. Neštítil se zatáhnout svého syna na Krym, aby držel hubu a nevypovídal v neprospěch kukaččího papínka.

    Ufňukaný pan Jemelík nemůže překvapit, když bez lubrikačního gelu předváděl anální alpinismus do řitního otvoru oligarchy, který není schopen doložit původ svých nakradených miliard.
    Kdo tedy vlastně může za sedmileté průtahy v trestním řízení? Kdo nasazoval právnické kalibry v podobě ministrů nespravedlnosti, kteří se střídali na svých místech jako apoštolové na orloji.
    Kdo si dosadil skandální spolupracovnici architekta smrti a politických procesů Urválka v podobě prolhané Heleny Válkové, kde manipulátor s "pravdou" pan Jemelík to nazval "zakopnutím", aby nakonec musela rezignovat.
    Její nástupce Pelikán, vybraný asi protože jde také o ptáka, jako v případě čápa, co si má stavět hnízdo, ale ani on se neudržel v křesle a pro názorové neshody s hnutím ANO odstoupil. Je s podivem, že zde se pan Jemelík nezamýšlí nad tím, proč pan Pelikán musel z kola ven.

    OdpovědětVymazat
  4. 2.
    Tak nám tam šoupli Taťánu Malou, paní Mülerová, ale ta malá mrcha podváděla v magisterské práci na bratislavské Panevropské univerzitě z roku 2011. V její práci se dokonce nacházely stejné gramatické chyby jako v originále. No kdo je ducha mdlého v apatyce nekoupí. Kdo jiný, než sám lhář Bureš označil celou kauzu za "kampaň".

    Jenže vyšly mezitím najevo informace, že Malá podváděla už ve své diplomové práci na Mendelově univerzitě v Brně. Pod tlakem veřejnosti musela Malá rezignovat. Není od věci si připomenout, že to byl opět anální alpinista Jemelík, kdo ji hájil a bagatelizoval podvod jako banální opisování na základní škole. To je přesně ten postoj, pana Jemelíka, jak si asi představuje trestní stíhání Andreje Bureše. Jenže pane Jemelíku, ministr spravedlnosti má mít podle vás pokřivený charakter, podvádět a to hned na dvou vysokých školách? Nemá křikloun Bureš velice podobné výkřiky o jakési kampani proti němu, naprosto shodné s obhajobou v "kampani" proti podvodnici? Co to asi vypovídá o předsedovi vlády, údajně v demokratické zemi a jaký to dává signál našim evropským partnerům, když si do premiérského křesla zvolíme, tedy přesněji zvolíte, protože já zmetky nevolím, trestně stíhanou osobu.

    O čem to tedy vypovídá? Pan Jemelík velice často okopává kotníky jak politikům, zvláště těm, co "škodí" Andrejovi a ještě více okopává kotníky soudcům a státním zástupcům, když mají tu "drzost" a "ubližují" agentovi zla. V jednou elaborátu je schopen(tedy všeho schopen) napadnout soudce, co mu byl případ agenta zla přidělen a ve stejném elaborátu "doufá" ve spravedlivý proces. Tedy ekvilibristika hodná hajzlbáby.

    Takže mladou podvodníci vystřídal pan Kněžínek, který cca po třičtvrtě roce podal demisi. Opět musel být odejit, protože se to nehodilo Burešovi k prosazování lží v kauze ptačího hnízda. Na jeho místo Bureš dosadil "inkvizitorku" Marii Benešovou, aby opět oddálila kauzu ptačího hnízda. Vybral si ji proto, že tato dáma je velice schopná, bohužel všeho.

    Možná by se tedy měl ptát anální specialista pan Jemelík proč se tak dlouho vleklo trestní stíhání a čí to byl záměr. Koblihožrout Jemelík na to bude jistě mít vysvětlení, že za to může ožrala Kalousek.

    Pan Bureš se v podstatě bát nemusí, protože když by soudní jednání spravedlivě dopadlo v jeho neprospěch, je zde ještě gaunerské a přátelské prostředí na hradě, co se nebude štítit udělit další prezidentskou prasárnu, podobné milosti Balákově.

    Angličané jsou historicky ve výhodě, můžou zvolat: "Bůh ochraňuj královnu", jenže kdo ochrání nás, to je ve hvězdách.

    OdpovědětVymazat