Proces, kolem kterého se zmíněné „fakenews“
točí, není jen tak ledasjaký. Nejde v něm jen o svobodu obžalovaných, ale
také o obrovské peníze řádově ve stamilionech
Kč. Obžalovaný Jaroslav Novotný a poškozený Pavel Buráň jsou v postavení
věřitele a dlužníka. Půjde-li obžalovaný za mříže, vymáhání dluhu bude mít ztíženo
a pan poškozený bude mít po starostech.
Obžalovaní měli dlužníka přinutit s použitím
násilí k podpisu pro něj nevýhodných listin, jimiž si svůj nárok
pojistili. Vykonavateli násilí měli být jimi najatí „zakuklenci“. Za zlé
nakládání s poškozeným dlužníkem byli Novotní již podruhé nepravomocně odsouzeni.
Rozsudek z 29.března 2018 jsem zpochybnil
nevlídným komentářem
a měl jsem pravdu: odvolací soud s ním naložil nemilosrdně. Podle mého laického
názoru rozsudek
ze 17.prosince
2020 má ještě více slabin.
Tomu Martin Shabu nevěnoval
pozornost, ale zejména opomněl čtenáře
seznámit se skutečností, že proces provází obrovský debakl policie a dozorového
státního zástupce. Předvedli totiž před soud jako „zakuklence“ tři slovenské
občany, kteří vůbec neodpovídali původnímu popisu panem poškozeným, a čtvrtého
se ani nepokusili ztotožnit. Všichni tři předvedení měli alibi, jež se opíralo
o různá svědectví a objektivní důkazy. Předseda senátu se přímo virtuózním
výslechem svědků snažil alibi vyvrátit, ale již v prvním rozsudku jednoho
z obžalovaných zprostil obžaloby a státní zástupce se neodvolal. Aniž by v
„druhém kole“ došlo k podstatné změně důkazní situace, v rozsudku ze
17.prosince 2020 soud zprostil i oba zbývající „zakuklence“. Státní zástupce se
opět neodvolal. Ve vztahu k „zakuklencům“ je tedy rozsudek pravomocný. Existují
nyní pouze v hlavě pana poškozeného a jediným uceleným důkazem o vykonaném
násilí jsou jeho tvrzení. Jejich rozpornost, lépe řečeno zjevnou nevěrohodnost,
předseda senátu v písemném vyhotovení rozsudku umně zastřel.
Podíl předsedy senátu na znevažování
chráněnců spolku Chamurappi mě popudil. Proto jsem si na něj stěžoval. Stížnost
prověřil a shledal nedůvodnou soudce Jiří Rezek, místopředseda soudu, pověřený
řízením zlínské pobočky soudu. Pokud čtenáři sledovali seriál článků, jež jsem
věnoval „hororovému příběhu od zlínského soudu“, možná jim zní jeho jméno
povědomě: v článku
z 13.března 2018 jsem se zmínil o jeho nepřímém propojení s poškozeným
Pavlem Buráněm, pro něhož řadu let pracovala jako vedoucí skladového
hospodářství jeho manželka. Netvrdím, že je zde příčinná souvislost, ale krátce
po uveřejnění článku změnila působiště.
Z vyrozumění pana místopředsedy
ze dne 11.března 2020 jsem se v podstatě dověděl, že má stížnost byla
nesmyslná. Soudce Radomír Koudela se vyjádřil, že novináři neposkytl žádné
informace o zahájeném trestním řízení a o rozsudku ve věci Novotných s ním
vůbec nehovořil. Shodně se ale vyjádřil také Martin Shabu, který popřel, že by
získal jakékoli informace od pana soudce a informace o rozsudku nad Novotnými čerpal
z internetových stránek spolku Chamurappi. Tam je skutečně mohl získat,
ovšem je otázka, proč vyselektoval jen část údajů, když rozsudek doprovází
kritický komentář.
Zejména je nesporný nesoulad mezi sdělením
místopředsedy Jiřího Rezka a textem článku z 12. února 2020, v němž se
doslova uvádí: „Na ruce mu nasadili kovová pouta a poté ho v jeho vlastním
vozidle eskortovali,“ popsal začátek hrůzného příběhu Radomír Koudela, předseda
senátu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně.“ Soudím, že pan místopředseda se
Martina Shabu nezeptal, odkud se uvedené
tvrzení v jeho článku vzalo, když shodně s předsedou senátu uvádí, že
o této věci s ním nehovořil. Jsem zvyklý věci prověřovat, proto jsem pana
místopředsedu požádal, aby mi poskytl kopii vyjádření Martina Shabu. V žádném
případě jsem v té souvislosti nežádal, aby změnil rozhodnutí o mé
stížnosti. Nevyhověl mi, protože můj
dopis vyhodnotil jako projev nespokojenosti se způsobem vyřízení stížnosti a příslušný
stížnostní spis odeslal na Ministerstvo spravedlnosti k přezkoumání jeho
postupu. Pochybuji, že ministerští úředníci objasní rozpor mezi inkriminovaným
výrokem v článku a obsahem přípisu místopředsedy Jiřího Rezka. Při obvyklém
tempu jednání ministerstva stížnostní řízení zůstane zmraženo možná až na
několik měsíců. Mezitím v klidu vyprší subjektivní procesní lhůta, v které
by mohl předseda Krajského soudu v Brně podat na soudce Radomíra Koudelu
kárnou žalobu..
O vysvětlení rozporů a vydání vyjádření,
citovaného místopředsedou Jiřím Rezkem,
jsem opakovaně žádal šéfredaktora Lidových novin i Martina Shabu. Odpovědí bylo
mlčení. Otázka, kdy napsal Martin Shabu pravdu, zůstává tedy nezodpovězená. Pokud
je informace z článku pravdivá, popisuje poklesek pana soudce. Je-li
pravdivé vysvětlení Martina Shabu, došlo
k hrubému provinění novináře a já bych se s radostí panu předsedovi senátu
omluvil. K tomu ale potřebuji znát pravdu, zatímco dosud mám k disposici
pouze rozporné informace. Radomír Koudela by měl důvod podat trestní oznámení pro
pomluvu, pokud by je za něj nepodalo vedení soudu. Z chování Martina
Shabu, Jiřího Rezka a Radomíra Koudely mám ale dojem, že z nějakých důvodů
plují na společné lodi a o objasnění pravdy vůbec nestojí.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389
Žádné komentáře:
Okomentovat