Vpodvečer 10.února 2020 se začali
sjíždět do Zlína obhájci z kauzy zlínské pobočky Krajského soudu v Brně,
souzené senátem Jiřího Dufka, o které píši na svém blogu jako o „úklidu
po soudkyni OLO“. Po dvouměsíční přestávce soud nařídil na dny 11. a 12. února
2020 pokračování hlavního líčení. Shodou okolností ve stejnou dobu se na Lidovkách
objevily články Martina Shabu o tažení
protimafiánské policie proti „zlínské hydře“, jež se vztahovaly k činnosti
jiného senátu téhož soudu. Obohatily soubor témat „volnočasových“ debat advokátů.
Protože od posledního pokračování
hlavního líčení uplynulo hodně času, připomínám ctěným čtenářům, že v tomto
řízení se jedná o podezření z přípravy výroby padělků cigaret Marlboro.
Mezi obžalované se dostali i nevědomí řemeslníci, kteří se pokoušeli zprovoznit výrobní a balicí stroje
domnívajíce se, že je připravují na prodej na Ukrajinu. Případ původně vedl
senát „soudkyně OLO“- Ivety Šperlichové, který jej dovedl k vyloučení věci
Romana Šulyoka, jednoho z hlavních obžalovaných, do samostatného řízení s následným
zastavením jeho trestního stíhání bez uložení trestu a k nepravomocnému odsouzení
ostatních obžalovaných. Po uznání podjatosti Ivety Šperlichové Ústavním soudem
jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a zrušil rozsudek. Senát Jiřího
Dufka vede nyní řízení znova od nuly a
pomalu, ale jistě, se blíží k vydání nového rozhodnutí.
Vyloučení Romana Šulyoka do samostatného
řízení a zastavení jeho trestního stíhání je obtížným dědictvím po rozhodování „soudkyně
OLO“, neboť bývalý obžalovaný začal působit jako korunní svědek obžaloby.
Vzhledem k tomu, že byl v jiném řízení odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání sedmi a půl let za omezování osobní svobody v jesenickém
penzionu spoluobžalovaných bratrů Lebánkových a jejichvydírání s použitím násilí, se svou mimořádnou fabulační
schopností jim škodí, jak nejvíce může. Současně ale rozšířil dopis, v němž se doznal k činu a
odsouzení uznal za spravedlivé.
Řízení probíhalo v nezměněném složení
jednajících osob, pouze hájení zájmů poškozené firmy Pfilip Morris se opět
ujala věhlasná specializovaná právnička Karin Pomaizlová.
Hlavními obžalovanými zůstávají bratři Ladislav a Jan Lebánkovi, majitelé
skladového areálu v Lůžkovicích, v němž
se nacházelo zařízení na výrobu cigaret.
Na první den hlavního líčení
soud předvolal tři svědky. Na prvního z nich,
M.K., se odvolával svědek František Ondráček, který se ještě „za vlády“
soudkyně Ivety Šperlichové vnutil soudu se svědectvím, podle něhož se obžalovaní
bratři Lebánkovi před mnoha lety zabývali nelegální výrobou cigaret v provozovnách
v Uherském Brodě a Babicích. Soud se jeho svědectvím zabýval, přestože překročil
žalobní rámec. František Ondráček se odvolával mimo jiné na svědectví svědka
M.K.,který měl jeho informace potvrdit. Ten sice potvrdil, že jej zná mnoho let, ale o
jeho udání proti Lebánkům neměl tušení a nikoho z obžalovaných neznal.
Předseda senátu jej vhodně volenými otázkami „pomaličku potichoučku“ vedl k námětu
ilegální výroby cigaret. Když mu jej
nakonec odhalil, svědek jakékoli povědomí o něm rázně popřel. S tím souhlasí
i vyjádření obecního úřadu Babice, jenž popřel existenci objektu, v němž měla
výroba dle svědka Ondráčka probíhat.
Svědek J.M. potvrdil, že obž. Janu
Lebánkovi půjčil 17 tis. EUR na nákup osobního automobilu. Zná se mnoho let s obž.
Kajabou, který jej seznámil s bratry Lebánkovými. Od nich pak kupoval okna
při výstavbě autoservisu. Měl nejasné informace
o jejich potížích s ods. Romanem Šuyokem. Později pro ně hledal
informace o tahači a návěsu, které přivezly čtyři tuny tabáku, přeložené na
kamion obž. Jiřího Uhříka a dopravené do skladu v Lůžkovicích.
Velkou pozornost přítomných vzbudil
mohutnou postavou svědek D.C., bývalý elitní policista a bodyguard s dlouholetou
zkušeností služby v Kambodži a Thajsku a jako ochránce prezidentů republiky.
Popsal do podrobnosti shodně s obž. Kajabou nezdařený výlet na houby, přerušený
kvůli silnému dešti, který policejní sledka monitorovala jako konspirační
setkání v rámci organizace obchodu s tabákem. Uvedl, že s obž.
Kajabou chodili na houby a na hony. Měli v úmyslu využít jeho vztahů ke
kambodžské královské rodině k rozvinutí dovozu kvalitní rýže, ale skončili
na dovozu dvou kontejnerů.
Zbytek časového prostoru prvního dne
vyplnilo přehrávání odposlechů, které neobsahovaly žádné významné informace.
Druhý den hlavního líčení byl vskutku
rušný. Zasloužil se o to svým vystoupením bývalý spoluobžalovaný Roman Šulyok,
nyní příležitostný korunní svědek obžaloby, který díky zastavení trestního stíhání
se cítí být zcela beztrestný. Nadán mimořádnou fabulační schopností zahrnuje
soud dříve neznámými poznatky, zčásti rozpornými se skutkovými zjištěními, která
akceptoval senát Ivety Šperlichové. Soudu tím samozřejmě přidělává práci,
protože mu nezbývá nic jiného, než prověřit jeho tvrzení. Konkrétně v daném
případě předseda senátu na základě jeho vystoupení se rozhodl získat další svědectví, o která by se jinak
nezajímal. Řízení se kvůli tomu opět protáhne.
Na začátku svého vystoupení se pan
svědek zmínil, že jeho zásluhou nemělo zadržení bratrů Lebánkových v jesenickém
penzionu tragické vyústění, ale podrobnosti neuvedl.
Předestřel pak soudu obraz skutkového
děje, který je pro obž. Lebánky zásadně
nepříznivý: měli zájem o výrobu padělků Marlbor, proto od něj odkoupili
technologickou linku a uvedli ji do provozu. Stroje odvezli podle něj svými kamiony
obž. Uhříci. Není tedy pravda, že je nečekaně v noci přivezly jím najaté
kamiony. Lebánkovi mu tvrdili, že se
zatím zprovoznění nezdařilo, ale ve skutečnosti vyráběli, o čemž se přesvědčil
zčásti osobně, zčásti s pomocí svého bratra, kterého několikrát vyslal na
kontrolu. Cigarety prodávali v Ostravě a platili jimi obž. Kajabovi, který
obstarával tabák (v předchozím řízení u senátu Ivety Šperlichové byl tohoto
obvinění zproštěn). Informaci, že obž.
Kajaba dodával tabák, získal přímo od obž. bratrů Lebánkových. Varoval je
před tímto způsobem podnikání, ale nedbali: cítili se bezpeční díky krytí
policií. Jeho sklad v Malhosticích si ponechali, aby mohli skladovat
výrobky daleko od místa vzniku. Technologickou linku od něj sice získali, ale k placení
se neměli. Když zaplatili první splátku 5 milionů Kč v hotovosti, po návratu
domů zjistil, že mu zaplatili padělanými bankovkami. K poznatku, že jde o
padělky, dospěl promnutím papíru v prstech a stejným poznávacím úkonem svého
bratra Jana a švagra Moučky. To jej přimělo k neohlášenému návratu do Lůžkovic,
kde taškou s padělky mrštil po Janu Lebánkovi a fyzicky jej napadl, neb se mu posmíval. Zmocnil se pak automobilu, stojícího
před kanceláří a vrátil jej až po zásahu
společného známého. Tísněn opakovaným upozorněním obhájců, že v době vyplacení
padělků splátka ještě nebyla splatná,
vysvětlil, že se písemného znění tolik nedrželi, důležité bylo, co si mezi
sebou řekli. Stěžoval si, že Lebánkovi mu za stroje nezaplatili, ale ani mu
nedovolili si je odvézt. Přiznal se, že předstíral vážné onemocnění, aby
vylákal od bratrů Lebánkových peníze: ovšem jen 20 tis. Kč, zatímco oni udávají
80 tis. Kč. Popřel, že by dodal na úhradu dluhu ods. Klementovi cigarety z výrobny v Malhosticích,
ač v té době ještě linka v Lůžkovicích nevyráběla. Zmínil se, že v r.2018
jej ve věznici navštívil otec, bratr, švagr a „osoba velmi blízká“ (tj. družka)
a sdělili mu, že Lebánkovi mu nabízejí za změnu výpovědi 10 milionů Kč. Nabídku
odmítl a rozhněval si tak bratra a
švagra, kteří jej už od té doby nikdy ve vězení nenavštívili. Vychrlil ještě
další, méně významné podrobnosti o vývoji událostí ve vztazích mezi ním a obž.
Lebánky.
Nabízel pravdivé informace o událostech
v Jesenici, ač poskytl soudu hromadně šířený dopis, v němž přiznává,
že za vydírání Lebánků byl odsouzen právem. Ale byl ochoten „pravdu“ sdělit
pouze v neveřejném jednání nebo
státnímu zástupci. Předseda senátu ale návrh nepřijal a odmítl později i
jeho nabídku, že po ukončení výslechu se ještě chvíli zdrží v budově, aby
byl k disposici, kdyby mu ještě chtěl dodatečně položit nějakou otázku.
Obhájci a obžalovaní samozřejmě různá
tvrzení svědka Romana Šulyoka zpochybňovali. Významné byla jejich komplexní kritika
bratry Lebánkovými. Jedině důležitý bude ovšem způsob, jakým si se záplavou
Šulyokových informací poradí soud.
Kromě výsledků výslechu došlo v mezidobí
od předcházejícího jednání k významnému posunu v dokazování. Správní
soud zrušil platební příkaz, na jehož základě žalovaná společnost Vltava
holding a.s. zaplatila spotřební daň za 4 tuny tabáku. Soud tak přišel o
oficiální vyčíslení škody, v současnosti vlastně lze mít za to, že škoda nevznikla,
protože od nesprávného vystavení platebního příkazu byla promlčena.
Mírný posun nastal také v poznání
o okolnostech vyslání celníků na překladiště tabáku: celní zpráva odpověděla na
dotaz předsedy senátu, že k vyslání došlo na základě informace z odposlechu
z jiného řízení. Záznam odposlechu ale soudu nepostoupila, takže stále
není možné se domoci informací o původu a majiteli tabáku. Okolky kolem této
záležitosti stále vzbuzují dojem, že na objasnění pravdy není zájem, ač má
klíčový význam.
Hlavní líčení bude pokračovat dvěma
dny v měsíci březnu. Předseda senátu si dosud dělal naději, že dne 19.
března 2020 bude moci vyhlásit rozsudek. Mám ale obavy, že jeho plán nevyjde,
protože prověřování údajů z výpovědi svědka Romana Šulyoka zabere část
času, původně vyhrazeného na závěrečné řeči.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU.
Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let
v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení
poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat