Obnovené trestní řízení soudní,
vedené u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proti obviněným, kteří se
měli dopustit krácení spotřební daně z tabáku a poškození autorských práv
výrobou padělků cigaret Marlboro, vstoupilo ve dnech 24.-26. září 2019 do dalšího
kola. Jedná se o opakované projednání obžaloby po odebrání případu senátu Ivety
Šperlichové kvůli její podjatosti, stvrzené ústavním nálezem. O předchozích kolech jsem psal v několika
článcích, dostupných na mém bloggu i na webu spolku Chamurappi z.s.
Proti původnímu se nové kolo řízení
významně liší tím, že ze seznamu obžalovaných vypadl Roman Šulyok, jehož věc
vyloučila „soudkyně OLO“ do samostatného řízení a v něm jeho trestní
stíhání pro neúčelnost zastavila. Část skutkové podstaty, navázaná na osobu
Romana Šulyoka se buď zcela dostala mimo rámec jednání, nebo v něm zůstala
v jiné poloze. Bývalý obžalovaný se škrtem pera dostal do postavení korunního
svědka obžaloby, jenž jí pomáhá
v neprospěch Lebánků. Proti běžným svědkům měl značnou výhodu: jako bývalý
obžalovaný znal obsah trestního spisu.
Čím déle tuto kauzu sleduji, tím
silnější je můj laický dojem, že způsob, jakým „soudkyně OLO“ umožnila
zastavení trestního stíhání obž. Romana Šulyoka, by zasluhoval prověření orgány
činnými v trestním řízení pro podezření z trestného činu zneužití
pravomoci úřední osoby v souběhu s nadržováním.
Na pořadu jednání ve dnech
24.-26.září 2019 byly další výslechy svědků a přehrávání odposlechů a
údajů ze sledování osob a věcí, jejichž legálnost obhajoba zpochybňuje a své
námitky opakovaně předložila soudu písemně. Jako laik soudím, že na námitkách
proti povolení odposlechů a sledování
při nejmenším platí, že „na každém šprochu pravdy trochu“. V žádosti o
povolení odposlechů se např. uvádí, že společnost Vltava holding a.s. byla
založena za účelem páchání trestné činnosti, ačkoli vznikla o mnoho let dříve,
než si v jejích skladech Roman Šulyok uskladnil stroje na výrobu cigaret,
a nikdy dříve se nestala předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení.
Naopak je významným plátcem daní a jiných odvodů a jako žadatelka o dotaci na
stavbu Lesního hotelu prošla úspěšně velmi důkladnou prověrkou. Podezření na
trestnou činnost, jež se v žádosti uvádějí, nebyla prokázána a na
jejich základě nebylo zahájeno trestní stíhání. Týkala se ostatně převážně osob
z okruhu Romana Šulyoka. Dceřinná
firma žalované společnosti je významným výrobcem oken s rozsáhlou obchodní
a exportní činností a policie neprávem vyhodnocovala její související telefonické
rozhovory jako kamuflovanou komunikaci, týkající se výroby cigaret. Zejména však
odposlechy byly povoleny dříve než se stal skutek, pro který bylo zahájeno
trestní stíhání, čili došlo k přímému porušení trestního řádu.
Pochybnosti obhajoby o zákonnosti
odposlechů jsou jedna věc, jejich provedení při soudním jednání druhá: soud
zřejmě uznává jejich zákonnost.
Problematice odposlechů se pak
účastníci řízení věnovali dosti obsáhle v průběhu celého bloku jednání a obžalovaní i jejich obhájci rozvedli
své stížnosti. Až komicky působí zjištění, že policie vlastně neměla povoleno odposlouchávat obž. Ladislava Lebánka,
protože povolení znělo na číslo mobilního telefonu jeho otce. Samozřejmě ho
přesto odposlouchávala. Ladislav Lebánek
upozorňoval na tendenční vyhodnocování záznamů o pohybu osob
v areálu, který policie vždy považovala za pohyb v nelegální výrobně,
přestože v obrovském areálu byla celá řada jiných provozoven. Závažná je
stížnost na zacházení celníky se zabavenou řídící jednotkou kamerového
systému s osmi „pouličními“ kamerami, kterou vrátili zničenou a připravili
tak obžalované o důležitý nástroj
obhajoby. Pozoruhodné je označení policisty původu cigaret, zadržených u
svědka Klementa, jako cigaret ze Zlína, ač sám svědek uvedl, že pocházejí
z Šulyokovy výrobny v Malhosticích. Záznamy telefonických rozhovorů policie
vytrhávala ze souvislostí a mylně je vykládala jako hovory o trestné činnosti.
Nakládáním s poznatky z odposlechů a sledování osob se právem cítil
pohoršen obž. Kajaba, jehož v původním řízení senát Ivety Šperlichové
zprostil obžaloby. Zejména se ho dotklo, že policie jeho rozhovory o přípravách
obchodování s rýží vykládala jako důkaz o přípravách na výrobu cigaret a
obchodování s nimi.
Před soudem vypovídal jako svědek také
celník, který popisoval nakládání se vzorky tabáku, odebranými celníky ve
skladu v Lůžkovicích. Zodpověděl otázky předsedy senátu a účastníků
řízení.
Vystoupil také znalec, který svým
posudkem provedl ocenění škody, kterou by utrpěla společnosti Philip Morris jak
prodejem padělků cigaret, tak neoprávněným používáním značky Marlboro
v případě, že by se nelegálně vyrobené cigarety dostaly na trh. Jeho názor
lze ve stručnosti shrnout tak, že škoda nevznikla, resp. nedošlo
k neoprávněnému obohacení, protože zatím k prodeji nedošlo.
Dostavil se svědek J.K., který
seznámil Lebánkovy s ods. Romanem Šulyokem. Vzpouzel se: odkázal se na
výpovědi z dřívějšího řízení a odmítal vypovídat. Nicméně odpovídal na
otázky předsedy senátu. Na důvody ke
zprostředkování seznámení a o okolnostech, za nichž k němu došlo, si
nepamatoval, nechtěl nic vědět o strojích na výrobu cigaret. Uvedl, že
Lebánkovy zná asi 10 let. Předseda senátu se pokusil oživit jeho paměť
přečtením části jeho dřívější výpovědi. Svědka ale příliš nepovzbudil, takže
četl dále a občas položil otázku.
Pozoruhodností druhého dne byl
výslech příslušníka GIBS, bývalého policisty, jenž vyšetřoval a odložil trestní
stíhání Krajského státního zastupitelství v Brně na „nezvěstného svědka“ Františka
Ondráčka kvůli vydírání obž. Lebánků. O případu jsem podrobně psal v článku Nezvěstný svědek.
Obhájce zajímal rozpor mezi úředním záznamem o rozhovoru se svědkem, který měl
podle policisty tvrdit, Františka Ondráčka vozil k Lebánkům, ale před
soudem prohlásil, že je neznal, takže nic takového říci nemohl. Vyslýchaný
příslušník GIBS ale trval na pravdivosti zápisu. Pokud se rozcházejí výpovědi
policisty a občana, úřady téměř vždy věří policistovi. Bývalý vyšetřovatel neuspokojil
obhájce, kteří žádali vysvětlení, proč si jako svědka ve výše uvedeném
vyšetřování přizval právě ods. Romana Šulyoka, který o věci nemohl nic vědět:
prostě si na důvod nepamatoval. Ostatně si ani nepamatoval, že trestní oznámení
podalo krajské státní zastupitelství a přičítal je obž. Lebánkům.
Zbytek dne vyplnilo přehrávání odposlechů telefonických rozhovorů
obž. Ladislava Lebánka s nejrůznějšími náměty a s různými . Obžalovaní
k nim podávali vysvětlující vyjádření, většinou spontánně, ale někdy i vedeni
dotazy předsedy senátu.
Také závěrečný den soud věnoval
odposlechům a jejich objasňování.
K tomuto bloku hlavního líčení
se opět nedostavil „nezvěstný svědek“, jehož svědectví jde za rámec vymezení
skutku v obžalobě a ostatně skutek by byl stejně bylo promlčen, i kdyby se
skutečně stal. Za daleko závažnější považuji, že stále nebyla vysvětlena akce
celníků z 21. srpna 2012, kteří čekali na překladišti na příjezd kamionu
s tabákem, jenž byl po přeložení na kamion jednoho ze spoluobžalovaných
dopraven do skladu v Lůžkovicích. Pokud celníci věděli předem o příjezdu
kamionu, zřejmě také věděli, odkud jede a kdo tabák objednal a zaplatil. To
jsou klíčové informace pro posouzení viny obžalovaných: kdo koupil tabák, chtěl
vyrábět. Navíc je zřejmé, že dokud nebyl ve skladu tabák, nebyl důvod k vpádu
policie, takže ve hře jsou i zájmy policie.
V této souvislosti stojí za
zaznamenání, že bratři Lebánkovi nechodili do skladu, v němž probíhaly
pokusy o zprovoznění výrobní a balicí
linky, a k tabáku se nikdy nepřiblížili.
„Soudkyni OLO“ ani žalobci Petru Matouškovi
absence informací o původu tabáku patrně nevadila. Soudce Jiří Dufek se zajímá, ale zatím jsem nezaznamenal,
že by požádal ředitelství Pátracího odboru Celní správy o vysvětlení. Připadá
mi, že orgány činné v trestním řízení příliš o odhalení pravdy nestojí.
Žalobce má žalovat v situaci důkazní nejistoty, což se patrně vztahuje na
tento případ. Není-li jistý majitel tabáku, je snazší udržet podezření proti
komukoli z obžalovaných. Doufejme, že do prosincového pokračování řízení
se podaří soudu získat úplné vysvětlení k podivné akci celníků.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat