Když se někomu lepí smůla na paty,
nebere to někdy konec. V případě stejného odsouzeného se případem „spícího
soudce“ jeho smůla nevyčerpala. Pochybný rozsudek Městského soudu v Praze napadl
prostřednictvím své obhájkyně dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Neuspěl s ním.
Ale při jednání Nejvyššího soudu ČR došlo k pochybení. Soud mu neposlal k vyjádření
stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, vůči němuž mohl vznést námitky. Podle ustálené judikatury
Ústavního soudu jde o vážné krácení práva odsouzeného na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud ČR se panu odsouzenému k jeho
stížnosti zdvořile omluvily dopisy předsedy senátu Pavla Šilhaveckého a také
přímo předsedy Nejvyššího soudu ČR prof. Pavla Šámala. Soud připustil pochybení
a jako polehčující okolnost uvedl, že vyjádření státní zástupkyně nebylo
doručeno jako obvykle nalézacím soudem společně s dovoláním, ale přišlo opožděně
jako samostatné podání a vypadlo tak ze systému doručování.
Zdvořilost, s kterou se za
pochybení omluvilo nejdříve vedení Městského soudu v Praze a později i
představitelé Nejvyššího soudu ČR, je příkladná, zasluhuje chválu. Nemění to
nic na tom, že pan odsouzený byl administrativním pochybením Nejvyššího soudu
ČR připraven o část možností k obhajobě svých práv. Okolnost, že se to
stalo právě u Nejvyššího soudu, který by měl být příkladem pro nižší soudy, je
znepokojující.
Nejvyšší soud ČR nemůže následky selhání své administrativy
nijak napravit. Náprava by byla možná pouze úspěšnou ústavní stížností. Předseda
Nejvyššího soudu ČR pana odsouzeného přímo upozornil na jeho nezadatelné právo
ji podat, což pan F.K. samozřejmě učinil.
Okolnost, že odvolací soud a po něm i
Nejvyšší soud ČR v rámci odvolacího a dovolacího řízení potvrdily rozsudek
nalézacího soudu, by za normálních okolností neopravňovala pana odsouzeného k vkládání
přehnaných nadějí do úspěchu ústavní stížnosti. V daném případě ale došlo
k dvojímu porušení jeho ústavních práv pochybeními procesního rázu.
Úzkostlivé lpění na dodržování formálních
pravidel vedení spravedlivého procesu je nepřekonatelnou pojistkou obžalovaných
nejen proti následkům nedbalosti, ale také proti zneužití úřední moci. Bude jistě zajímavé
sledovat, jakou váhu přizná Ústavní soud zmíněným pochybením.
Žádné komentáře:
Okomentovat