Věnováno
Aleně Vitáskové, ohrožené dovoláním nejvyššího státního zástupce, a nevinné
Michaele Schneidrové, strádající ve
Věznici Světlá n.S.
Skutečnost,
že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal
dovolání
proti zprošťujícímu rozsudku Aleny Vitáskové,
dodává jeho rozhodnutí příchuť jedinečnosti, neboť je učinil nedlouho po
zveřejnění záměru prezidenta republiky udělit jí 28.října státní vyznamenání. Spojení
pokusu o zneuctění z jedné strany a
vysokého ocenění druhou stranou určitě není časté. Je svébytným vyjádřením
nezávislosti nejvyššího žalobce, nebo možná jeho náklonnosti ke kruhům, jež
Alenu Vitáskovou nenávidí, protože oklestila jejich příjmy. V každém
případě právě pro tyto zvláštní okolnosti jeho dílko přitahuje pozornost.
Argumentace
Pavla Zemana stojí na dvou základních pochybeních. První je víra
v existenci soukromých vztahů mezi ods. Michaelou Schneidrovou a Zdeňkem
Zemkem st., které neexistovaly a v celém trestním spisu o nich není jediný
důkaz. Druhé je nepravdivé tvrzení, že vydáním licencí Zemkovým elektrárnám
v noci 31. prosince 2010 vznikla obrovská škoda, neboť získaly nárok na
vysokou výkupní cenu podle cenového výměru z r.2009.
Posledně
zmíněný problém vede k zamyšlení, kde se vůbec vzala fáma o dostatečnosti
získání licence a uskutečnění prvního paralelního připojení jako podmínky pro
získání práva na vysokou výkupní cenu. Důvod k zamyšlení je dán nejen
významem otázky pro obžalované z kauzy „Vladimír Čimpera s spol.“,
známé jako „kauza Vitásková“, ale skutečností, že až do převzetí výkupu
elektřiny z fotovoltaických elektráren státní společností OTE a.s.
k 1.lednu 2013 se neoprávněně
obohacovaly i některé jiné firmy. Orgány
činné v trestním řízení si toho vůbec nevšimly a celý proces s Alenou
Vitáskovou & spol. proběhl ve stínu omylu, který z úvah žalobce o
způsobené škodě dělá bezcenný blábol.
Tím tato záležitost přetéká přes hranice tohoto soudního řízení.
Skutečnosti
jsou následující: v r. 2009 vydal Energetický regulační úřad (dále jen
ERÚ) cenový výměr, podle něhož nárok na zvýhodněnou cenu získaly elektrárny,
které získaly licenci, dosáhly prvního paralelního přípojení, zapojily se
smluvně do distribuční soustavy a začaly uskutečňovat komerční dodávky do sítě.
Platnost tohoto výměru skončila jeho nahrazením novou vyhláškou ERÚ
z r.2010, která s účinností od 1.ledna 2011 zaváděla měkčí podmínky
pro získání podpory, ale současně ji drasticky snižovala. To byl důvod závodů s
časem, do něhož se po vydání nového výnosu nedobrovolně zapojili všichni
investoři, jejichž zařízení byla před dokončením. Stát se vůči investorům
zachoval hanebně.
V této
chaotické situaci se ale na webu ERÚ objevilo „výkladové stanovisko“ bývalého
vedení, podle něhož pro získání vysoké výkupní ceny bylo dostačující získání
licence a prvního paralelního připojení. „Výkladové stanovisko“ není právní
norma a nemůže měnit pravidla, stanovená cenovou vyhláškou ERÚ. Později jeho
protiprávnost konstatoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp.zn. 32 Cdo 1051/2015,
ale také ERÚ v tzv. sporném řízení a zejména je od 1.ledna 2013
neuplatňuje státní společnost OTE a.s., na kterou přešla výplata podpory
obnovitelným zdrojům. Proti škodě, která byla způsobena vydáním zmíněného
„výkladového stanoviska“ je ta, kterou měla způsobit nešťastná Michaela
Schneidrová, doslova jen „malina“. Ale bdělé oči protikorupční policie a
olomouckých žalobců to zvysoka přehlížejí a vůbec je nenapadlo, že by někdo měl
za vyvolání nákladného omylu nést odpovědnost. Podezření samozřejmě padá na
představitele bývalého vedení ERÚ Josefa Fiřta, Blahoslava Němečka a Antonína
Panáka z titulu jejich obecné odpovědnosti. Bezprostředním pachatelem mohl
ovšem být i nižší úředník ERÚ.
Zřetelněji
se rýsuje odpovědnost Antonína Panáka, který obsah „výkladového stanoviska“
dvěma dopisy účelově narouboval do myšlení vyšetřovatele Pavla Pinky, čímž
umožnil rozumné rozhodnutí ředitelky licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové o nepovolení obnovy
licenčního řízení vykládat jako zločin s nárokem na vysoký trest odnětí
svobody. Žalobci se vytvořená situace líbila, proto omyl převzal a naservíroval
na stůl soudci, který si libuje v ukládání vysokých trestů. Výsledkem je
nevinná úřednice ve vězení a Alena Vitásková, po pětiletém trestním stíhání
znova ohrožená dovoláním nejvyššího žalobce.
Celková
škoda, způsobená vydáním „výkladového stanoviska“ je mnohem vyšší než ta,
kterou v obžalobě kauzy „Vladimír Čimpera & spol.“ uvádí diletantský
žalobce. Zřejmé jsou katastrofické následky dopisů Antonína Panáka policii pro
obžalované. Ale původci zavádějících informací umožnili řadě firem přijít
k neoprávněnému obohacení a ani „solární baroni“, ani šéfové distribučních
firem nemají důvod se na ně zlobit, neboť prospěli jejich kapsám. Proto otázka
jejich trestní odpovědnosti nepadla a nepadne, neboť „kde není žalobce, není
soudce“ a jak známo z výroční zprávy Vrchního státního zastupitelství
vOlomouci, vyhledávací činnost policie není uspokojivá. Poznamenávám, že ani
někteří státní zástupci neberou úplně vážně povinnost stíhat každý trestný čin,
o kterém se dovědí. Lidé, odpovědní za
vydání „výkladového stanoviska“ a autor mystifikačních dopisů policii zůstali
mimo zorný úhel orgánů činných v trestním řízení. Naopak posloužili jako
svědci proti Aleně Vitáskové a Michaele Schneidrové. Mohou být klidní: dovolání
nejvyššího státního zástupce ve věci Aleny Vitáskové naznačuje, že jim ze
strany orgánů činných v trestním řízení žádné nebezpečí nehrozí, neboť
orgány vidí jen to, co chtějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat