Překvapivým
rozhodnutím o reorganizaci celostátních útvarů kriminální policie k 1.
červenci 2016 policejní prezident Tomáš Tuhý spolu s ministrem vnitra
Milanem Chovancem patrně neúmyslně vybídli některé politiky k rozehrání
virtuální bojové hry Šlachtagate. Postupovali stejně „tajnosnubně“ a vyvolali
stejnou nevoli jako v r.2001 jejich
předchůdci při sloučení Finanční policie (FIPO) a Úřadu pro odhalování finanční kriminality a
ochrany státu (ÚFKOS), které se pak v r. 2003 spojily se Službou pro
odhalování korupce (SPOK) do dnešního Útvaru pro odhalování korupce a finanční
kriminality (ÚOKFK), známému jako protikorupční policie. Také tehdy pár
policistů odešlo; není zcela jisté, zda jich bylo škoda.
Je
před krajskými a senátními volbami, proto se některým politikům zdá dobrá každá
příležitost k špinění koaličního partnera, jenž se za pár týdnů stane úhlavním
nepřítelem ve volební pranici. Jako kopací míč se hodí i policie, přestože jsou
dobré důvody proto, aby ji politici do svých šarvátek nezatahovali: zajišťuje
přece bezpečnost všech, ne jen stoupenců jedné politické strany. Příležitosti
se chopil Andrej Babiš, který spustil vodopád
demagogických řečí o likvidaci jediného dobře fungujícího policejního útvaru a
jeho šéfa, jenž se nebojí politiků. Sekunduje mu ministr spravedlnosti Robert
Pelikán, který hrozí resignací. Hlučně se ozývá olomoucký vrchní státní
zástupce Ivo Ištvan a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dožaduje, aby Tomáš
Tuhý záměr na reorganizaci s ním znova projednal, a to i za účasti vrchních
státních zástupců, kteří ovšem instančně nejsou pro policejního prezidenta
přiměřenými partnery. Naproti tomu
Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem obviňují Andreje
Babiše ze snahy o zpolitizování policie a její destabilizaci. Vyjadřují
policejnímu prezidentovi podporu, zdůrazňujíce jeho kompetenci a nezávislost. Ministr
vnitra si přesto ponechal zadní vrátka:
souhlas s reorganizací dosud nepodepsal a čeká na výsledek zadané analýzy.
Uklidňující hlas zazněl od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, který brojí proti
politizaci odborného problému a připouští možnost pokračování Sobotkovy vlády s podporou
opozičních poslanců, i kdyby hnutí ANO
odešlo z koalice.
Situaci
zdramatizoval sám Robert Šlachta hysterickým rozhodnutím o odchodu ze
služebního poměru. Učinil tak, ač ho k tomu nikdo nevybídl, ač byl
ujištěn, že ve velitelské struktuře nového útvaru pro něj bude dost místa, a musel by být osloven v nabídkovém
řízení na obsazení funkcí jeho ředitele
a náměstků. Prostě podlehl sebestředné představě, že reorganizace se
dělá kvůli němu. Jistě by mu nikdo nezazlíval, kdyby odešel, až by se později
ukázalo, že slíbené uplatnění v nové struktuře nenalezne, ale zatím je jeho krok ukvapený.
O
tom, že by se spustila složitá reorganizace na úrovni celostátních policejních
útvarů kvůli vypuzení jednoho kontroverzního velitele, si dovoluji pochybovat.
Občas se stane, že některý policejní šéf upadne v nemilost, stane se
obtížným, ale jeho vypuzení standardními postupy je kvůli nastavení pravidel
ve služebním zákonu nemožné.
V minulosti byly proti takovým „potížistům“ použity různé úskoky, jež je odstranily
z jejich postavení, aniž by se kvůli tomu bouraly jejich útvary. Jistě by
se našel i vhodný postup, jak vypudit Roberta Šlachtu bez reorganizace policie,
kdyby nešlo o nic více než o jeho osobu. Když se Tomáš Tuhý dokázal zbavit
zlínských policejních bossů Bedřicha Koutného a Jaroslava Vaňka, jistě by si
poradil i s Robertem Šlachtou.
Do
hry se zapojili novináři Babišových novin a různí jiní komentátoři, vesměs
plačící nad odchodem Roberta Šlachty a domnělým zastavením vyšetřování kauz, na
nichž pracuje ÚOOZ. Mezi nimi zanikl
hlas bývalého policejního prezidenta, karlovarského krajského policejního
ředitele Oldřicha Tomáška, který ve vystoupení v Událostech, komentářích
ČT dne 10.června 2016 rozhodnutí Tomáše Tuhého oddémonizoval a v podstatě
vzkázal politikům a státním zástupcům, že reorganizace se týká jen malé části
policejního sboru, spadá do pravomoci policejního prezidenta, je potřebná a oni se nemají plést do věcí,
které nespadají do jejich kompetence.
Všichni
politici a státní zástupci, kteří se do bojové hry zapojili na straně odporu
proti reorganizaci, často a rádi mávají mantrou nezávislosti policie. Praxe
ukazuje, že tím míní nezávislost v rozsahu poslušnosti jejich názorům.
Policejní prezident si tedy může reorganizovat co chce a jak chce, ale nejdříve
se musí zeptat na dovolení olomouckého vrchního státního zástupce, který stojí
v hierarchii státního aparátu o stupeň níže než on a jeho oprávnění
zasahovat do věcí policie je zákonem omezeno na dozor nad zákonností policejních
úkonů v trestním řízení v obvodu působnosti jeho úřadu. A hlavně by
se měl Tomáš Tuhý zeptat Andreje Babiše, protože policie je přece jen malou
součástí státu, který chce šéf ANO řídit
jako firmu. Právě Andrej Babiš vydává ze všech politiků nejhlasitější bojový pokřik.
Odpůrci
reorganizace vykreslují spojenými silami ÚOOZ jako jedinou spolehlivou
policejní složku, z které neunikají
informace a nebojí se sáhnout i na politiky. Nedbají různých kritických hlasů
z nedávné minulosti, které upozorňují na to, že skutečné výsledky útvaru
nejsou přiměřené rozsahu nasazených prostředků a mediálnímu humbuku, který je
provází ( viz rozpačité výsledky „kauzy Nagygate“), mlčí o narušování zákonem
vymezené pravomoci Generální inspekce bezpečnostních sborů touto jednotkou a
jejím stále častějším působením ve věcech, jež spadají do kompetence
protikorupční policie. Jsou přitom nespravedliví právě k ní, která bez
okázalosti dělá na velkých kauzách finanční a hospodářské kriminality a dostává
je před soud. Ostatně ani ÚOKFK se zjevně nebojí politiků a jiných vysoce
postavených osobností, což dokazuje kauza bývalého hejtmana Davida Ratha nebo stíhání
mocné předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.
V každém případě chování politiků a státních zástupců,
napadajících policejního prezidenta, je neodpovědné, protože útočí na jeho
nezávislost a vrhají v očích veřejnosti špatné světlo nejen na něj, ale na
celou policii. Zpochybnění policie a podrývání autority policejního
prezidenta ohrožuje bezpečnost státu. Nelze se proto divit, že se Tomáš Tuhý
dožadoval projednání situace v Bezpečnostní radě státu a předseda vlády mu
vyhověl. Samozřejmě, rozhodnutí o sloučení ÚOOZ a ÚOKFK k 1. červenci 2016
přišlo náhle, policisté na ně nebyli připraveni a ani veřejnost netušila, že
je na spadnutí, byť se o této možnosti
občas mluvilo již několik let. Policejní prezident bude muset Bezpečnostní radě
státu vysvětlit, proč záměr nezveřejnil dříve a co vůbec jej k jeho
uskutečnění vedlo. Pokud ministr vnitra neupustí od podpory jeho záměru, bude
muset obhájit záležitost ve vládě.
Je
docela dobře možné, že aféra zanikne tak rychle, jak vznikla. Robert Šlachta
může ještě stále pochopit, že se unáhlil a požádat o zpětvzetí žádosti o
propuštění ze služebního poměru. Reorganizace proběhne, policisté budou dál
konat svou práci a za pár let si už nikdo nevzpomene, že existovaly dva útvary,
stejně jako dnes si už skoro nikdo
nepamatuje, z čeho vznikl dnešní ÚOKFK. Jen občas se ozve nějaký demagog,
který si myslí, že zrušením Finanční policie skončilo vyšetřování finanční
kriminality jen proto, že nástupnický útvar nemá v názvu slovo „finanční“
na prvním místě.
Z celé
Šlachtagate má nadčasový varovný význam úloha, kterou v ní hraje státní
zastupitelství. Stejně jako v jiných případech v minulosti Pavel
Zeman vystupuje nikoli jako disciplinovaný vysoký státní úředník, ale jako
politik, usilující o prosazení své vůle v oblasti trestní politiky.
Současně bez ohledu na ustanovení trestního řádu a zákona o státním
zastupitelství o místní a věcné příslušnosti státního zastupitelství pověřuje
místně nepříslušného olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, aby se
svým úřadem prověřil, zda policejní prezident a jeho náměstek Zdeněk Laube
nezosnovali reorganizaci kvůli odstranění Roberta Šlachty z čela ÚOOZ. Ivo
Ištvan se do plnění role, která je na hraně zákonnosti, pouští stejně horlivě
jako do „Nagygate“ v r.2013. Jsem
zvědav, kolik zlata najde tentokrát.
Pavel
Zeman takto projevil stesk po pravomocech generálního prokurátora a staví se do postavení úřadu, nadřazeného
jiným složkám moci výkonné. Osobuje si právo je kontrolovat a případně
kriminalizovat. Do akce opět nasazuje malé Vrchní státní zastupitelství
v Olomouci, kterému je zřejmě Morava malá a expanduje do Prahy, do těsné
blízkosti zhruba trojnásobného Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Znova mu přisuzuje postavení speciálního celostátního úřadu pro řízení
politicky významných policejních operací. Přemýšlím, zda tím projevuje nedůvěru
obávané pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové.
Dříve
trpěl narušováním chodu úřadu policejními aktivitami nezávislý Energetický
regulační úřad, jehož zaměstnanci odpracovali stovky hodin podáváním vysvětlení
protikorupční policii a přípravou různých listin, často požadovaných
opakovaně. Avšak již v rámci
operace Vidkun detektivové ÚOOZ pod dohledem Ivo Ištvana sáhli na policisty a
dokonce vypudili ze služby u PČR Milana Pospíška, ředitele Úřadu služby kriminální policie a
vyšetřování Policejního prezidia, jenž odchodem reagoval na prohledání jeho
kanceláře. Policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho náměstek Zdeněk Laube by se
proto měli obávat, že i zásuvky jejich psacích stolů přijdou prohrabat
detektivové ÚOOZ. Zamane-li se to Ivo Ištvanovi, před ukončením služebního
poměru Roberta Šlachty to mohou docela snadno stihnout.
Aféra
Šlachtagate se tak stává hrou o dodržování ústavní dělby moci mezi jednotlivými
složkami státu a o udržení policie a státního zastupitelství v mezích,
které jim vymezují zákony. Jako laik si myslím, že vláda by měla za nasazení
olomouckého vrchního státního zastupitelství proti policejnímu prezidentovi a
jeho náměstkovi volat nejvyššího státního zástupce k odpovědnosti, pokud nechce ještě více rozevřít beztak
pootevřený průchod k policejně-prokurátorskému státu.
Žádné komentáře:
Okomentovat