pondělí 4. ledna 2021

ÚŘEDNÍCI ROZBÍJEJÍ RODINU

Soudím, že místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček by se měl méně věnovat  podrývání pozic Andreje Babiše a jeho hnutí ANO a více se rozhlížet po svém ministerstvu, jak funguje. Koaliční strana, fungující jako opozice uvnitř vládní koalice, je zhoubná anomálie, ale asi nejspíš škodí pouze sama sobě. Ministerstvo, které rozbíjí rodinné vztahy, je však veřejným škůdcem. 

Vyjasněme si ale v úvodu, kdo je v naší zemi cizincem, a kdo je zde doma. Podle bezcitných právních předpisů je to jinak než z hlediska citových vztahů mezi zemí a obyvateli. Cizinec, který přišel do naší země před více než dvěma desítkami let jako dítě, mluví česky, má zde rodiče, sourozence, blízké příbuzné a zejména  zde zplodil dítě, které ho miluje, považuje Českou republiku za svou skutečnou vlast. Z mého kacířského pohledu není cizinec, ale je „náš“. 

Pokud si z jakýchkoli důvodů nepožádal o české státní občanství, je ovšem stále závislý na udržování platnosti povolení k  pobytu. Zapomene-li včas požádat o prodloužení, kvůli rigidnímu postupu Cizinecké policie, správních soudů a ministerstva vnitra může být zbaven možnosti soužití s rodiči, bratry, milovaným dítětem. 

Sleduji příběh, týkající se rodiny, která se u nás usadila v r. 1994. S rodiči, kteří jsou již v důchodu, zde žijí tři bratři, kteří založili vlastní rodiny. Ve své původní vlasti již nikoho neznají. Jednomu z bratrů se nevyplatila nedbalost: propásl lhůtu pro prodloužení povolení k pobytu. Přišel pak na příslušnou policejní služebnu s prosíkem, aby mu zpoždění prominuli, avšak tvrdě narazil: policisté jej prolustrovali a zjistili, že si před několika lety odseděl ve vězení 4 měsíce za drobný hospodářský delikt. Okamžitě jej zadrželi, dopravili do detenčního centra v Drahonicích a vydali rozhodnutí o vyhoštění na 3 roky. Postižený se bránil žalobou ke správnímu soudu. Doprovázel jsem jej k soudnímu jednání a stal jsem se svědkem dojemné scény: do předsálí, v němž seděl s rukama v poutech pod dozorem eskorty, přišla jeho tehdy šestiletá dcera. Bez ohledu na pouta a eskortu se tátovi vrhla do náruče. Přítomnost děvčátka neměla na předsedkyni senátu žádný vliv: schválila  roztržení rodiny. Delikventa následně posadili do letadla v doprovodu policejní eskorty a dopravili jej do domovské země, která se během dlouhých let pobytu v České republice pro něj stala cizinou. S dcerou si pak tři roky povídal pouze přes skype.

Měl možná smůlu, že se v nevhodnou dobu ocitl na nevhodném místě a narazil na lidi, jimž lidská práva nic neříkají a soucit s dítětem po nich nelze žádat. Podobným případem se nedávno zabýval Ústavní soud. Cizinec, zbavený povolení k pobytu, byl odsouzen za drogové delikty k trestu  odnětí svobody v trvání dvou let. Následně přišel o povolení k pobytu a dostal příkaz k opuštění země. Jeho provinění proti českému právnímu řádu bylo mnohem závažnější než v našem případě. Ústavní soud ale nálezem z 16. prosince 2020 přesto soudní rozhodnutí v jeho neprospěch zrušil a vrátil je obecným soudům s tím, že spáchání trestného činu na území České republiky není automaticky důvodem k odnětí povolení k pobytu.

Když vypršela lhůta vyhoštění, vyhoštěný „náš“ cizinec přiletěl s turistickým vizem do Prahy. Vstoupit do země však nesměl, protože byl evidován v seznamu nežádoucích osob. K vymazání z něj stačila „maličkost“: rodina zaplatila více než 130 tis. Kč za jeho eskortování do ciziny, a pak mu již nic nebránilo ve vstupu na naše území.

Protože se necítí doma ve své původní vlasti, ale zde, a nechce se nechat odloučit od dcery, rodičů a bratrů, zajistil si příslib zaměstnání a již 4.července 2019 podal žádost o vydání zaměstnanecké karty. Zřejmě jednal s úmyslem postupně se domoci obnovení povolení k pobytu. Podle zákona mělo ministerstvo rozhodnout do 60 dnů, ve složitých případech do devadesáti, ale ani po roce nepadlo rozhodnutí. Na základě jeho stížností pak vydala Komise pro rozhodování ve věcech cizinců moudré opatření z 26.října 2020, jímž uložila odboru azylové a migrační politiky, aby rozhodl do 30 dnů, což se kupodivu stalo. Vloudila se ale malá chybička. Představitel komise uvedl v rozhodnutí spisovou značku věci, založené v r.2020, a tuto záležitost ministerští úředníci skutečně vyřídili. Ale jinak shodná spisová značka spisu, týkajícího se popisovaného problému, nese označení roku 2019 a věc vyřízena nebyla. Od té doby postižený „náš“ cizinec bloudí po chodbách ministerstva a  koná  návštěvy ve služebnách Cizinecké policie, která mu nakonec aspoň prodloužila povolení k pobytu  o žalostných  pár dní. Zpět do vyhnanství v cizině se mu nechce. Nikdo na ministerstvu se s ním ale nebaví, vůle napravit  pochybení chybí a možnost, že dcera vyhoštěného bude ve styku s otcem opět odkázána na skype, je stále reálnější. Cizinecká policie ani ministerstvo se neznepokojují nad tím, že kvůli spáchání drobného trestného činu v dávné minulosti porušují lidská práva rodiny starousedlíků, včetně práva dítěte na otce.

 

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

2 komentáře:

  1. Pane Jemelíku, jak je u Vás zvykem, opět překrucujete zákony. Opět nezapomenete leštit kliku agentovi StB. Z tohoto pohledu tedy nic  nového pod sluncem.
    Váš srdcervoucí komentář má hned několik trhlin. Tak za prvé, neznáte evidentně zákony této země, ač se rád na ně často odvoláváte. Bude to tím, že nemáte žádné právní vzdělání, ale proto asi o nich o to více tlacháte.
    Pokud zrovna nějakému zákonu nerozumíte, a není to poprvé, tak je ten zákon podle vás, cituji: "Podle bezcitných právních předpisů je to jinak než z hlediska citových vztahů mezi zemí a obyvateli".
    Podle vašich zcestných výkladů je cizinec vlastně občanem ČR proto, že zde zplodil dítě(ač není důkaz, že je vlastně jeho) a to dítě ho má rádo a stačí, že za svou skutečnou vlast považuje ČR. Trochu vás vyvedu z vašich bludů a na rozdíl od vás vám budu citovat zákon. Podle zákona č. 326/1999, § 1, odstavec 2Dle tohoto zákona o pobytu cizinců se cizincem rozumí osoba, která není státním občanem ČR, včetně občana EU.Pan "XY" tedy je nad vší pochybnost cizincem. Je cizincem, který zde žije dle vás přes 20 let a za tu dobu se ani nesnažil české občanství získat. Proč asi? Zato stačil spáchat trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen, dle vašich informací na 4 měsíce na tvrdo. Vy, opět jak je vaším zvykem, mlžíte: "že si před několika lety odseděl ve vězení 4 měsíce za drobný hospodářský delikt". Pane Jemelíku, budu spekulovat, že pan "XY" byl před tímto "drobným hospodářským deliktem" bezúhonný a pak by dostal podmínku, nebo veřejně prospěšné práce. Jistě pane Jemelíku to nebude za to, že někde blbě zaparkoval a nebo neplatil v metru. Nejspíše si pane Jemelíku vážil "svojí vlasti" tedy kterou za svou považuje to je ČR natolik, že zde musel krást, nebo páchat podvody, jak je u cizinců celkem běžné. Co kdyby jste napsal, jak zde pracoval a hlavně, jaké platil daně, zda je vůbec platil. Dá se to opět docela dobře odhadovat, proto si asi nezažádal o české občanství, protože "našinec", nikoliv "vašinec" musí daně platit.Nejsem mluvčím většiny a vy rozhodně také ne, co říkáte, tak pak kde berete tu drzost, říkat, že je vlastně "náš". Když chcete být konkrétní, tak piště je vlastně můj, tedy váš. Pokud jsou vaši, všichni "drobní hospodářští delikventi", tak to jich musíte mít docela dost. 
    Policie, v tomto případě cizinecká, postupovala naprosto relevantně a "Váš-náš" cizinec zde byl veden jako nežádoucí osoba podle §154, již citovaného zákona. Byl tedy dle zákona právoplatně vyhoštěn. Potom, nikdo nebránil, aby jeho dcera odcestovala za ním a on mohl trávit veškerý čas s ní. Spíše jak házení špínu na cizineckou policii, byste měl svému chráněnci doporučit, podle známého citátu T.G.Masaryka: "Nebát se a nekrást" Váš pan cizinec si tam z toho citátu jaksi vypustil spojku "a". Ono to pak jinak zní, co říkáte "Nebát se nekrást".

    OdpovědětSmazat
  2. Dobrý den.
    Prosím, když se věnujete cizinecké problematice, tak byste mohl důsledně rozlišovat mezi jednotlivými orgány. O rušení a povolení i prodloužení pobytu rozhoduje ministerstvo (OAMP). Cizinecká policie má primárně za úkol řešení cizinců, kteří nemají na území povolen pobyt. Cizinecká policie nedisponuje pravomocí prodloužit cizinci pobyt (až na naprosto mimořádné výjimky), ale musí řešit případ neoprávněného pobytu. Zpravidla návratovým opatřením: rozhodnutí o povinnosti opustit území, správní vyhoštění, zajištění do detence. Je pak také zásadní, proti jakému rozhodnutí podává cizinec žalobu. Rozdělení pravomocí platí už 10 let. Mraček

    OdpovědětSmazat