Zlínské soudkyni Ivetě Šperlichové se kdysi přihodila nehoda: na poradě senátu si „pustila pusu na špacír“ a notně pohaněla účastníky řízení včetně obhájců. Někdo její monolog nahrál a nahrávku doručil novináři Lubomíru Xaverovi Veselému, který ji zveřejnil na svém webu. Následně ještě proběhly úkony, potvrzující autentičnost zvukového záznamu. Příhoda vyvolala poprask.
Nenašel se kárný žalobce, který by nelegálně získaný zvukový záznam přijal jako důkaz nemravného jednání a na jeho základě by podal kárnou žalobu: byly obavy, že kárný soud by nezákonně získanou nahrávku jako důkaz odmítl. Později se vyjádřil Ústavní soud, že nelegálně získaná nahrávka není použitelná jako důkaz v kárném řízení, ale jako důkaz podjatosti v řízení u Ústavního soudu ji přijal. Ivetu Šperlichovou prohlásil za podjatou.Je to zvláštní logika, či spíše popření logiky: podjaté chování soudce je základním porušením etických norem chování, čili je kárným proviněním. Je-li nahrávka plnohodnotným důkazem podjatosti, měla by být i důkazem kárného provinění.
Uznání podjatosti předsedkyně senátu mělo závažný účinek: její prvostupňový rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a proces musel proběhnout znova u jiného senátu.
==========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Pokud vezmu poslední dvě otázky, byla by na ně jednoduchá odpověď. Dokonce by bylo i velice jednoduché řešení. Bohužel, nežijeme v právním státě, ač se ten stát navenek tak tváří a hlásí se k demokracii, tak je tomu naopak.
OdpovědětVymazatMuseli bychom si nejdříve položit otázku, co je vlastně stát a jak vznikl. Pak si musíme asi položit otázku, co je to demokracie. Forma vlády, ve které mají všichni lidé právo podílet se na rozhodování, které má zásadní vliv na jejich životy.Znaky: politický pluralismus, práva a svobody, oddělení jednotlivých složek moci (mají být nezávislé a vzájemně se kontrolovat), právní stát. Nejdůležitější otázku však je, zda jsou si všichni lidé rovni. Princip rovnosti je totiž ukotven přímo v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Obsah Listiny vychází z principu právního státu. A jsme u jádra pudla. Máme právní stát? Princip vychází ze svrchovanosti práva a zásady možnosti zásahů státní moci do svobod jednotlivce jen na základě a v mezích zákona. Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná, a že jsou pod ochranou soudní moci. Soudní moc, tedy justice je vedle moci zákonodárné a moci výkonné jednou ze tří složek stání moci. Jestliže ale ne jenom jednu ze složek státní moci tvoří justiční mafie, kterou použila sama dnešní šéfka ministerstva spravedlnosti Marie Benešová, tak čemu se divíte. Výkonnou složku státní moci řídí agent StB Bureš a hlavou státu je senilní stařec, co neudrží meč, ani moč, bohužel ani hubu na uzdě a rozděluje společnost. U hlupáků totiž jazyk předhání myšlenku.Rád rozdává státní vyznamenání lidem, kteří spolupracovali se státní bezpečností a jsou vedeni ve svazcích Ministerstva vnitra jako konfidenti StB. Pak se občan svého práva nedovolá a je v rukou zločinecké bandy, která se vzájemně kryje a plive ne lidská práva. Předsedou ústavního soudu je bývalý vojenský bolševický prokurátor, což je jistě záruka spravedlnosti jako řemen. Právě mu soudruh Zeman udělil státní vyznamenání. Určitě si to jako bolševický prokurátor zaslouží.