Ačkoli jsem se v první části článku vyjádřil, že
převážnou část poznatků z výslechů svědků, uskutečněných ve dnech 26.-28.listopadu a 3.-5. prosince 2018, považuji za informační
balast, nepoužitelný k posouzení viny obžalovaných č.1-5, z nich
zejména Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) předkládám čtenářům jejich přehled. Defilují
zde lidé, kteří v naději na snadný prospěch propůjčili svou právní
subjektivitu jako zástěnu, za kterou se podvodným způsobem obohacovali jejich
bossové. Některé z výpovědí odhalují úroveň myšlení „bílých koní“ i
praktiky jejich bossů. Jsou plné rozporů a některé vzbuzují pochybnosti o
pravdivosti.
Ilustrativní je hned výpověď svědka Z.G., jenž se jako jediný
dostavil dne 26.listopadu, zatímco další z předvolaných se omluvil a o
dodání třetího policií požádal předseda senátu státního zástupce. Svědek uvedl,
že v soudní síni nevidí nikoho, koho by znal. Nic mu neříkala jména, která mu četl předseda
senátu. K věci samé uvedl, že vlastnil společnost s ručením omezeným,
která nevyvíjela žádnou činnost. Přihlásil se mu zájemce T. H. ze Zlína, který
mu nabídl zapojení do obchodu s pohonnými hmotami. Z podnikání mu měl
plynout podíl na zisku. T. H. byl pro něj zcela neznámý člověk, přesto mu
poskytl přístup k firemnímu účtu. Brzy s ním ztratil spojení. Krátkou
dobu obchod probíhal. Pak ale zjistil, že přišel o přístup na svůj účet a nikdo
s ním nekomunikoval. Účet v bance zablokoval ve chvíli, kdy jím již
prošlo asi 20 milionů Kč. Nechal
vypracovat daňové přiznání, které podal, ale pro nedostatek finančních
prostředků daň nezaplatil. Netuší, kdo vlastně jeho firmě dodával pohonné
hmoty, kdo to financoval a kdo zboží kupoval. Po zablokování účtu jej
kontaktovali zájemci o převzetí firmy. Převod proběhl na jakéhosi Z. W., jehož pak
už nikdy neviděl. Působil na něj dojmem bezdomovce. Měl to být převod
s aktivy i pasivy. V průběhu výslechu se přihlásil k vlastnictví
dvou dalších firem. Jednu z nich převedl rovněž na Z. W. Třetí firma se
měla věnovat optimalizaci telefonních tarifů.
Předseda senátu svědkovi vysvětlil, že je náhoda, že před soudem stojí
jako svědek, neboť je daňovým dlužníkem.
Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi tohoto
svědka na základě jeho údajů zpochybnil výpovědi spolupracujících obžalovaných
Vojtěcha Kudláče a Jiřího Eliáše a zejména upozornil, že nelegální obchody
prostřednictvím firmy svědka Z.G. řídil T. H., který stojí mimo okruh podezřelých
v tomto řízení. Firmu svědka Z.G. kvalifikoval jako „missing tradera“,
nastrčeného T. H.
Případ svědka Z.G. je zajímavý tím, že posloužil jako
zástěna pro pravděpodobného pachatele trestné činnosti, kterého policie
neidentifikovala a neobvinila, ač mohla. Působí to dojmem, že při vyšetřování
postupovala selektivně.
Den 27. listopadu 2018 byl pro soud šťastný: dostavili se
všichni tři předvolaní svědci. Svědci M.H. a V.S. byli společníci ve
společnosti s ručením omezeným, která původně podnikala ve stavebnictví.
Vůdčí úlohu měl M.H., který zná z obžalovaných pouze Michala Šimáka a
Romana Kroču, jednatele zlínské společnosti. Povědomé mu bylo jméno obž. Petra
Moštěka, kterého považoval za jednatele společnosti, s kterou podepsal
smlouvu. Jeho firma se dostala do druhotné platební neschopnosti, proto hledal
„záchranný“ rychlý zdroj financí, aby mohl vyplácet zaměstnance. Druhý
společník o obchodech s obž. Michalem Šimákem mnoho nevěděl. Obž. Michal Šimák nabídl svědkovi M.H.zapojení
do řetězce obchodování s pohonnými hmotami. S touto komoditou neměl
zkušenosti a neví, zda nakupoval a prodával za ceny včetně daní. Zajišťoval
administrativní úkony, související s obchodem. Očekával výnos cca 20 tis. Kč
/týden. Tyto peníze ale nedostal. Netušil, kdo financoval nákupy pohonných
hmot, ani kdo je kupoval. Neměl přehled o finančních tocích na účtě, ač přes
něj proteklo nejméně 200 mil.Kč. Nevěděl, proč mu obž. Michal Šimák chce
přenechávat část zisku. Nakonec se dostal finančně na dno. Popřel, že by mimo
výslechu v rámci přípravného řízení, popř. ještě před ním, podal policii
nějaké vysvětlení.
Svědek V.S., společník svědka M.H., sdělil soudu, že o
obchodech jejich společnosti s pohonnými hmotami vlastně nic neví. Věnoval
se výlučně stavební činnosti. Zastavil dům za úvěr pro firmu, o který přišel.
Z obžalovaných znal pouze Vojtěcha Kudláče, ale ne v této
souvislosti. Nedoplnil výpověď svědka M.H. o žádné významné poznatky.
Trojici uzavřel svědek P.K., který se hlásil ke známosti
s obž. Michalem Šimákem a Vojtěchem Kudláčem. Oba zná řadu let a seznámil
je. Měl zájem s nimi podnikat v obchodování s pohonnými hmotami,
ale nakonec se nic neuskutečnilo.
Leitmotivem výpovědi svědka D.S. ze dne 28. listopadu
2018, k němuž se opakovaně vracel, bylo sdělení, že jej jako správce spotřební
daně oslovilo telefonicky nebo mailem až 200 zájemců o jeho službu
z celého území státu, kteří mluvili o velkých objemech obchodů, ale
zpravidla z toho nakonec nic nebylo. K osobnímu styku docházelo jen
výjimečně. Měl i nabídky na odkoupení jeho společnosti, která měla status
oprávněného příjemce pohonných hmot. Nemohl si v té záplavě zapamatovat jména
jednotlivců. Přečtená jména obžalovaných mu většinou nic neříkala,
s výjimkou Petra Moštěka, Michala Šimáka a Jiřího Turtáka, ale ani ve
spojení s nimi se mu nic konkrétního nevybavovalo. Často odpovídal soudci
Aleši Novotnému na něco jiného, než na co se ho ptal a otázky si nechával
opakovat. O předmětné trestné činnosti nic nevěděl. Na zvukových záznamech
zásadně poznával pouze svůj hlas. Mezi osobami, přítomnými v jednacím
sále, „poznal“ pouze obhájce poblíž sedícího obžalovaného (bratři, na sebe
podobní). Předseda senátu mu přečetl
protokol z přípravného řízení, v kterém uváděl více podrobností a
zmiňoval další obžalované. Svědek vysvětlil rozdíly ve výpovědích odstupem
času. Celkově byla jeho výpověď mlhavá, téměř bezobsažná.
Svědek M.S. se hlásil
pouze k obž. Josefu Schmidovi a Jiřímu Turtákovi, s nímž se
setkal jednou před mnoha lety. Přijal
zprostředkování dohody obž. Joseefa Schmida s Jiřím Turtákem za účelem
postoupení pohledávky ve výši více než 8 milionů Kč. Obž. Josef Schmid měl o ni
zájem, protože měl možnost ji zinkasovat. Jiří Turták přímá jednání s ním odmítal,
proto měl M.S. vytvořit mezi nimi „oslí můstek“. S Jiřím Turtákem se
sešel, ale výsledek jednání byl záporný. Mezi Josefem Schmidem a Jiřím Turtákem
byl nějaký spor, jehož pozadí svědek neznal. Splněním úkolu by pomohl spíše
sobě než komukoli dalšímu. Vše se odehrálo asi před deseti lety. Jeho výpověď
ale neodpovídala informacím, které měl k dispozici soud: podle dochovaného
návrhu smlouvy měla společnost Jiřího Turtáka převést pohledávku nikoli na
Josefa Schmida, ale na svědka. Svědek vysvětlil, že by pohledávku převedl
okamžitě dál. Netušil, že jeho rozhovor s Jiřím Turtákem policie
nahrávala. Podle zvukového záznamu, který mu soudce Aleš Novotný nechal přehrát,
sliboval, že by dokázal zinkasovat až 50% bezúplatně postoupené pohledávky.
Naznačil, že bude muset uplácet. Chtěl pro sebe 35% z vymožené částky.
Nabízel obž. Jiřímu Turtákovi, že jej pak zbaví firmy a tím odpovědnosti.
Svědek nespatřuje rozpor mezi slyšeným a původní výpovědi. Vysvětlil, že
s obž. Josefem Schmidem byli přátelé – znali se ze školy a spojoval je
zájem o chov psů. Obž. Jiřího Turtáka na základě sdělení obž. Josefa Schmida
považoval za jeho „neposlušného bílého koně“.
Hlavní líčení dne 28.listopadu 2018 uzavřel výslech svědka
A.N., vyučeného instalatéra, který oznámil, že si nic nepamatuje, žádal o čtení
výpovědi z přípravného řízení. Přečtená jména obžalovaných mu nic neříkala.
Ale vybavilo se mu předestřené jméno obchodní společnosti, kterou od někoho
koupil za účelem obchodování s ovocem a zeleninou z Polska. Jeho
záměrem bylo pomoci kamarádovi kamaráda, nikoli jeho osobní prospěch. Vše dělal
zdarma. Pamatoval si, že podpisoval nějaké listiny, podrobnosti neznal. Zřídil
bankovní účet, ale přístupové údaje dostal „ten pán, který s ním byl“.
Založil také datovou schránku, ale nepracoval s ní, opět s ní
disponoval „ten pán“. Činnost ve firmě ukončil, ale na okolnosti si nepamatuje.
Předseda senátu mu přečetl výpověď z přípravného řízení. Podle ní původního „kamaráda Martina“ nahradil obž.
Jiří Turták, k němuž se přidružil jakýsi Michal. Ten jej pak provázel při
převedení společnosti na dalšího majitele. Podle protokolu dostal postupně po
částkách 8 tis. Kč. Mezi osobami
v soudní síni poznal pouze obž. Jiřího Turtáka. Dobývání informací
z tohoto svědka stálo předsedu senátu značnou námahu.
/Pokračování v 3. dílu/
Žádné komentáře:
Okomentovat