Ve
dnech 14.-16. března 2018 pokračovalo u Krajského soudu v Brně před
senátem Aleše Novotného hlavní líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále
jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných.
Jednací
dny začínají stereotypně. Nejdříve vstoupí dva zakuklení ozbrojenci,
z nichž jeden se postaví k pravé stěně soudní síně, takže vzdálenost
jeho samopalu od mé hlavy je přibližně 3 metry. Druhý se mezitím jde podívat,
zda se za zády senátu neskrývá ozbrojený terorista a pokynem hlavy od dveří dá
souhlas ke vstupu eskorty, přivádějící SAZ, a zůstane u nich stát. Díky
přítomnosti ozbrojenců je SAZ spolehlivě chráněn před napadením ze strany obhájců
a senátu (veřejnost a novináři jej neohrožují, protože dávno přestali do soudní
síně chodit).
Pan
obžalovaný narušuje stereotypnost obřadu tím, že střídá obleky, vázanky a
kapesníčky. I po čtrnácti měsících nesmyslného maření života ve vazbě stále
vystupuje jako kultivovaný muž. Když mu eskorta sejme pouta, předseda lehce pokyne
hlavou, SAZ a jeho tlumočnice usednou a představení může začít.
Přestože
úřednice před zahájením ještě na chodbě provedla inventuru přítomných, předseda
senátu zahájí líčení a po něm inventuru zopakuje. Následují formality: přehled
projednaných záležitostí, vyřízení různých procesních návrhů a žádostí,
seznámení s pořadem dne. Pak konečně začne projednávání věci.
Celý
tento blok sloužil k přehrání prostorových odposlechů, zčásti vybraných
některými obžalovanými, zčásti žalobcem. Někteří z obžalovaných se ale
právě z tohoto jednání omluvili, což předseda senátu považoval za
nevhodné. V jednom případě dokonce po obhájci vzkázal panu obžalovanému,
aby se aspoň na poslední den bloku do soudní síně vrátil. Stalo se. Obžalovaní
a jejich obhájci sledovali přehrávání téměř bez vyjádření. Jak se dalo
předvídat, někteří obhájci namítli, že nařízení prostorových odposlechů a
sledování jejich klientů bylo nezákonné a dle mého laického úsudku je možné, že
mají pravdu aspoň v některých případech. Jejich námitky ovšem nemohou přehrávání
odposlechů zabránit.
Obsahem
odposlechů byly rozhovory vedoucích činitelů P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s.
mezi sebou a s dalšími osobami o běžných provozních záležitostech. Úvahu o
tom, zda pomohou k usvědčení nebo obhajobě obžalovaných, ponechávám
žalobci a soudu, kteří je vyhodnotí v dosud neodhadnutelné časové
vzdálenosti. Těší mě, že jsem v žádném odposlechu nezaslechl jméno SAZ.
Pobavilo mě, že nejčastější složkou výraziva odposlouchávaných bylo zvolání
„vole!“. U některých se vyskytovalo jako každé třetí slovo, a v menším
rozsahu, ale přece, odezněly i horší výrazy.
Vzhledem
k velké chuti orgánů činných v trestním řízení zasahovat do soukromí
zájmových osob prostřednictvím kontroly telekomunikačních prostředků a
prostorových odposlechů a k velké vstřícnosti státních zástupců a soudců
při vyřizování žádostí policie o jejich povolení doporučuji zejména
hospodářským pracovníkům, aby se vždy chovali s vědomím, že Velký Bratr
může mít zájem vlomit se do jejich soukromí. Představa, že nevinní se nemají
čeho obávat, je naivní, protože i nevinný může být snadno prohlášen za zločince
a může se stát předmětem nemilého zájmu.
Další
třídenní blok ve dnech 21.-23.3.2018 se opět vrátí k výslechům svědků.
Žádné komentáře:
Okomentovat