V článku Prezidentův Rath, který
vyšel 3.června 2017 na mém bloggu, jsem se okrajově dotkl problému
zdlouhavosti některých soudních procesů. Zmínil jsem se v té souvislosti o
přerušování hlavního líčení překážkami na straně obžalovaných a jejich obhájců.
Vyslovil jsem naději, že při pokračování hlavního líčení v kauze „Zadeh“
ve dnech 7.-9. června 2017 se bilance jeho průběhu vylepší, takže z 30 plánovaných
dnů na 1. pololetí r. 2017 se dostaneme aspoň na třináct. Naděje se nesplnila.
Řízení bylo po hodině jednání opět odročeno a to až na 25.září 2017, což je
první termín, v kterém bude mít tento senát k disposici volnou soudní
síň. Příčinou bylo opět onemocnění obhájkyně, která za sebe neposlala
substituci, protože klient si to nepřál.
Nepřekvapuje, že předseda senátu projevil
jistou nevoli: už po řadu měsíců se mu nedaří kvůli překážkám na straně
obžalovaných a jejich obhájců zajistit plynulý chod procesu. Pohrozil, že
v případě opakování situace by mohl podat na obhájkyni stížnost advokátní
komoře. K tomu dodal, že přání obžalovaného ho nezajímá. Pohoršil tím některé
obhájce, kteří míníli, že právo
obžalovaného na volbu obhájce je nezadatelné, takže souhlas s přizváním substituta
nelze vynucovat, či dokonce nesouhlas trestat.
Podotýkám, že stejný problém se
vyskytl v “malé” vazební kauze Shahrama
Zadeha, když pan obviněný trval na přítomnosti své hlavní obhájkyně při úkonu,
jehož se kvůli jiným povinnostem nemohla zúčastnit. Vyšetřovatel byl ochoten
dohodnout se na náhradní lhůtě, ale státní zástupce Michal Galát to
nepřipustil. Došlo tak ke krácení práva obviněného na obhajobu.
Zejména u monstrprocesů s větším počtem
obžalovaných nelze zdržování hlavního líčení překážkami na straně obžalovaných
předcházet ani zabránit. Bylo by možné jim čelit pouze legislativním omezením
práva na zastupování zvoleným obhájcem.Vzhledem k tomu, že orgány činné v
trestním řízení mají sklon jednat s obviněnými z pozice síly, omezení práva na
zastupování zvoleným obhájcem by znamenalo nepřijatelné oslabení jejich
postavení. Otázka zní, co je důležitější: rychlost a plynulost procesu nebo
záruka jeho férovosti.
Soudce opět řešil otázku, zda pokračovat v
hlavním líčení po vyloučení věci nepřítomného obžalovaného nebo jednání opět odročit. Obžalovaní a jejich
obhájci dostali možnost poradit se a vyjádřit svá stanoviska. Po poradě senátu
pak došlo na výše zmíněné odročení.
Zdálo se, že bude následovat klidný
rozchod účastníků řízení, avšak nakonec byl závěr jednání docela rušný, a to
nespokojenost obžalovaných a jejich obhájců výrazně vybublala na povrch jen
konfliktem mezi předsedou senátu a obž.Shahramem Zadehem.
Než vysvětlím, co se v soudní síni
odehrálo, dovolím si předběžnou laickou úvahu o možném psychologickém pozadí
chování předsedy senátu a obžalovaných v konfliktní situaci, která v jednání
dne 7. června 2017 vznikla, obecně o dlouhodobě se projevujícím napětí mezi soudcem
Alešem Novotným a obž. Shahramem Zadehem.
Zdá se být pravděpodobné, že předseda
senátu Aleš Novotný pociťuje jistou nervozitu, protože se mu dlouhodobě nedaří
zajistit plynulý chod hlavního líčení a patrně si uvědomuje, že obžaloba
zejména vůči Shahramu Zadehovi stojí na vodě, takže prokázání viny
nezpochybnitelným způsobem a vynesení rozsudku s vysokým trestem je ohroženo.
Projevuje se to ve zvláštnostech jeho chování k účastníkům řízení, např. v
šikanování veřejnosti pokusy o lustraci přítomných nebo nezdvořilostí vůči
advokátům, kteří se dožadují opakování některých jeho výroků, pronášených tak
tiše, že je na místě otázka, zda je řízení skutečně veřejné. Nesnáší skákání do
řeči, ale sám advokáty i obžalované přerušuje někdy docela nevhodně. Důrazně
dává najevo, že je pánem soudní síně, takže tázajícímu se advokátovi se může
dostat nezdvořilého pokynu “buďte zticha”.
Naproti tomu v chování obž. Shahrama
Zadeha se začíná projevovat únava a zlost na způsob, jakým s ním zacházejí orgány
činné v trestním řízení. Trvá na tom, že obvinění, že řídil podvodné obchody
společností Petra Pfeifera a jeho společníků se škodou dvě a půl miliardy Kč,
je nesmysl, ale úřady s ním zacházejí, jako by již byl odsouzen. Strávil 22
měsíců v útěkové vazbě. Za účelem jejího uvalení jej státní zástupce VSZ
Olomouc Aleš Sosík nechal zavléci z Prahy až do Znojma k soudkyni Kateřině
Kafkové, která tehdy nevěděla, že Anglie je součástí EU. Z vazby se dostal v
únoru r.2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Po propuštění na svobodu
byl hned na dvoře věznice zadržen policií, neboť státní zástupce KSZ Brno Jiří
Kadlec z obavy, že by Shahram Zadeh mohl uprchnout,na něj chtěl uvalit t.zv.
předběžnou vazbu, která je časově neomezená. Soudce Krajského soudu v Brně
Martin Vrbík ale návrhu nevyhověl, neboť nebyly naplněny materiální a právní
podmínky pro uvalení vazby a vysoká
kauce je obecnou pojistkou pro případ útěku, kryjící i jiné procesy, jichž se
Shahram Zadeh účastní.
Po jistém čase po propuštění z vazby se
Shahram Zadeh oženil a s manželkou čekají rodinu. Dne 2. prosince 2016 byl na příkaz státního zástupce VSZ Olomouc
Michala Galáta znova zadržen policií a dne 4. prosince 2016 na něj soudce
Městského soudu v Brně Aleš Dufek uvalil vazbu útěkovou, koluzní a předstižnou
a soudce Miroslav Dlouhý téhož Krajského soudu v Brně, který nevyhověl návrhu
státního zástupce Jiřího Kadlece, jeho rozhodnutí v plném rozsahu potvrdil.
Koluzní vazba je zásahem do soukromí obviněného a jeho rodiny: rozhovory
manželů Zadehových při návštěvách sledovala policistka. Lhůta pro koluzní vazbu
vypršela 3. března 2017, ale státní zástupce Michal Galát ukončení koluzního
režimu nezařídil, takže manžele Zadehovy při návštěvách dále obtěžovala
přítomnost policistky. Zastavil to až 11. dubna 2017 při dalším vazebním řízení
soudce Městského soudu v Brně David Otevřel. Připomínám, že opomenutí termínu
vypršení vazby vyneslo kdysi pražskému soudci Jiřímu Horkému odsouzení k zániku
funkce soudce. Státní zástupce Michal Galát nyní rovněž čelí kárnému řízení, ale způsobené nepříjemnosti manželům
Zadehovým jsou nevratné. Ostatně uložení přísného trestu neočekávám, spíše jsem
připraven na snahu jeho poklesek bagatelizovat. Dne 11. dubna 2017 soudce David
Otevřel rozhodl o propuštění obv. Shahrama Zadeha z vazby. Státní zástupce
Michal Galát se vyhlášení usnesení nezúčastnil. Zneužil skutečnosti, že zákon
povinnost účasti nestanoví a povinnost jednat svědomitě s plným nasazením a předcházet
průtahům vazebního řízení mu zjevně nic neříká. Samozřejmě neznal odůvodnění
soudního rozhodnutí. Přesto v
následujících dnech v rozhovorech pro media zpochybňoval důvěryhodnost soudce
Otevřela výroky o nepochopitelnosti jeho rozhodnutí. Podle příslušného kárného
žalobce se tím prý nedopustil kárného provinění, protože pouze řekl, že soudnímu
rozhodnutí nerozumí (řekl toho ovšem daleko vice, ale kdo nechce psa bít, hůl
nehledá).
Proti usnesení o propuštění z vazby podal
stížnost nejen státní zástupce Michal Galát, ale také sám obviněný, tento proti
stanovení některých doprovodných podmínek propuštění na svobodu. Stížnostní
řízení na Krajskému soudu v Brně opět u soudce Miroslava Dlouhého již dávno
proběhlo, ale na jeho výsledek můžeme pouze usuzovat ze skutečnosti, že
navzdory soudnímu rozhodnutí z 11.dubna 2017 Shahram Zadeh je dosud ve vazbě.
Soudce rozhodl v nepřítomnosti stran řízení, na dotaz obhájkyně odmítl
odpovědět a do dnešního dne, t.j. do 8. června 2017, nebylo obviněnému a
obhájkyni doručeno písemné vyhotovení jeho rozhodnutí. Díky zlovolnosti
státního zástupce Michala Galáta museli manželé Zadehovi snášet obtěžování
přítomností policistky o několik týdnů déle, než bylo podle zákona přípustné,
nyní běží od 11. dubna 2017 další dny a týdny, které již mohli trávit spolu na
svobodě.
Poznatky o chování olomouckých státních
zástupců shrnuji do závěru, že úmyslně týrají Shahrama Zadeha vazbou, aby jej
zlomili a přinutili tak k doznání, které by překrylo mezery v dokazování. S
tímto závěrem se vracím do soudní síně dne 7. června 2017 s přesvědčením, že se
v ní setkal znervoznělý soudce Aleš Novotný s obviněným Shahramem Zadehem, pro
kterého je soudce ztělesněním tlupy pronásledovatelů, kteří jej všemožně týrají.
Nedá se předpokládat, že by tito dva lidé se k sobě navzájem chovali neutrálně
a zcela bez emocí. Pokud ovšem někdo z nich má nárok na projevy emocí, je to
pouze pan obviněný.
Po rozhodnutí o odročení jednání vyzval
soudce Aleš Novotný obžalované, aby si vyzvedli připravené soubory zápisů z
výpovědí ostatních obžalovaných, které samozřejmě nesměli sledovat přímo. K nim byla přiložena různá rozhodnutí Vrchního
soudu v Olomouci k jejich stížnostem, některá dokonce z počátku března r. 2017.
“Obdarovaní” potichu reptali, že průtahy v doručování rozhodnutí vrchního soudu
je poškozují, protože oddálily jejich případné napadení ústavní stížností.
Hlasitě se ozval Shahram Zadeh, který od začátku hlavního líčení protestuje
proti tomu, že nemohl být přítomen výslechům spoluobžalovaných, což mu
znemožnilo pochopit, z čeho a proč je vlastně obviněn. Doručení protokolů z
výslechů spoluobžalovaných, k nimž jeho tlumočnice předala anglické překlady
již počátkem března, proto považoval za nepřijatelně opožděné. Také k nim bylo
přiloženo dubnové usnesení Vrchního soudu v Olomouci, které patrně bude chtít
napadnout ústavní stížností. Soudci Aleši Novotnému se ale nechtělo jeho
výčitky poslouchat, proto jej přerušil. To zapůsobilo jako roznětka výbuchu
hněvu obviněného, který zvýšeným hlasem proti přerušení protestoval. Nakonec
přešel do češtiny, sdělil soudci, že “není bůh” a vytkl mu, že kdysi zahájil
jeho oslovení slůvkem “hele”, neboť “on není žádné hele” a nakonec pohrozil soudci trestním oznámením. Soudce prohlásil, že
nepřipustí, aby obviněný na něj řval a urážel jej a nechal jej eskortou vyvést
ze soudní síně. Po chvíli jej ale nechal přivolat zpět.
Závěrečné vystoupení Shahrama Zadeha
nebylo ani procesním návrhem, ani výslechem obžalovaného, takže soudce měl
právo jeho výklad přerušit. Na druhé straně pan obžalovaný si oprávněně
stěžoval na poškozování práva na účinnou obhajobu, takže se nelze divit, že na
soudcův zásah reagoval poněkud nevhodně. A právě přerušení jeho řeči bylo
roznětkou k výbuchu, za který jej předseda senátu potrestal vykázáním ze soudní
síně. V každém případě jeho hněv byl projevem dlouhodobě týraného člověka. V
pojetí soudce obžalovaný musí snášet týrání vazbou a různé další ústrky, ale
proti špatnému nakládání hlasitě protestovat nesmí. Taková je rovnost stran v praxi.
Chování soudce Aleše Novotného, který dal
najevo, že se vystupováním Shahrama Zadeha cítí uražen, je ale důkazem
podjatosti: soudce, jenž se cítí uražen, z logiky věci nemůže být nepodjatý. Návrh na vyloučení z řízení pro podjatost již
v minulosti zamítl a pokud jej pan obžalovaný po středečním konfliktu podá
znova, jistě bude opět trvat na své nepodjatosti a nestrannosti a opět se
nevyloučí, neb by nemohl splnit poslání přísného potrestání Shahrama Zadeha.
Žádné komentáře:
Okomentovat