Hlavní
líčení trestního řízení soudního má určité prvky divadelního představení
různorodé povahy s mnoha improvizacemi: střídají se scény smutné,
dramatické, ale někdy i veselé, směšné až trapné. U téhož soudu a téhož soudce
lze zažít v tomto ohledu různá překvapení, nesouvisející s obsahem řízení.
Platí
to samozřejmě i u kauzy Shahrama Zadeha & spol., jejíž projednávání u
Krajského soudu v Brně pokračovalo
ve dnech 15.-17.února 2017. V předcházejícím článku jsem zmínil nemilé
zpestření hlavního líčení ve dnech 8.-10. února 2017 posedlostí předsedy senátu
snahou o lustrování veřejnosti. Vyústila
ve vypuzení „vetřelce“ M.Š., jenž reagoval velmi přesnou a pravdivou písemnou stížností,
kterou jsem „zaparkoval“ na svém bloggu . Odezvou na ni byla omluva předsedy soudu Milana
Bořka „vetřelci“, ke které ovšem došlo až 15. února 2017 po jeho druhém vykázání
ze soudní síně, které postihlo nejen jeho, ale i další vzdorující návštěvníky. V ten den dodal předseda
senátu své posedlosti ráz fraškovitosti navíc tím, že se již potřetí v průběhu
tohoto procesu pokusil o lustraci mé osoby, ač 8.února 2017 se při slovní
přestřelce s předsedou spolku Šalamoun zmínil, že mne zná. Trval na
vyslovení mého jména, i když jsem jej
upozornil, že mne přece zná. Nepochodil, ale nakonec mě v soudní síni
nechal.
Dalším
„folklorním“ prvkem byly slovní
přestřelky mezi obž. Shahramem Zadehem a předsedou senátu, který se snažil
usměrňovat způsob kladení otázek vyslýchanému obžalovanému. Shahram Zadeh to
vnímal jako krácení svého práva na obhajobu. Nezvládl svůj temperament a bránil
svůj zájem bleskovými replikami, které spouštěl dříve než pan soudce domluvil.
Vysloužil si tím důrazné projevy jeho
nelibosti. Předseda senátu byl v právu při nejmenším v tom, že
skákání do řeči se obecně uznává za nezdvořilost. Lze ale pochopit, a proto
soudit shovívavě, vystupování pana obžalovaného. Vedle jeho přirozeného
temperamentu a bleskové rychlosti myšlení se v něm odráží naštvanost hrdého muže, přesvědčeného o své nevině, na
způsob, jakým s ním justice nakládá: po dvaceti dvou měsících vazby a
složení kauce 150 milionů Kč za propuštění na svobodu je znova ve vazbě a soudy
opět protahují vazební řízení, jež má být rychlé.
K
uvalení vazby došlo dne 4. prosince 2016. Obhájci podali na místě stížnost,
kterou v návaznosti na postup výslechů obviněných doplnili písemně 5. a
16. ledna 2017. Stížnostní soud stížnost zamítl v plném rozsahu dne 12.
ledna 2017, tedy potvrdil i uvalení útěkové vazby bez ohledu na rekordní kauci.
V té době ještě nebyly ukončeny výslechy obviněných. Poslední vypovídal dne
25.ledna 2017. Rozhodnutí o stížnosti
soud uspěchal,ale v rozporu s tímto spěchem písemné vyhotovení usnesení
o zamítnutí stížnosti obdrželi obhájci
až v pátek 17.února 2017. Otalárovaní pronásledovatelé Shahrama Zadeha jdou
neochvějně za svým cílem: zabavit 150 milionů Kč kauce a svou oběť týrat
vězněním co nejdéle.
Drobností,
která prozrazuje, že nevyšel záměr zlomit vazbou Shahrama Zadeha psychicky, je
střídání obleků: na každý den má elegantní sako jiné barvy, vždy s krásnou
vázankou a kapesníčkem. Jen pouta, s nimiž přichází, jsou stále stejná.
Pan
obžalovaný může být nadále spokojen s úrovní péče o jeho osobní bezpečnost.
Proti případnému ohrožení ze strany senátu, obhájců, spoluobžalovaných a
nepočetné veřejnosti jej nadále chrání šest zakuklenců Vězeňské služby,
vyzbrojených samopaly a pistolemi, s nimi velitel a policista. Ve
věznicích platí zákaz nošení střelných zbraní v prostorách, v nichž
se zdržují vězni. Nevinní lidé v soudní síni jsou zřejmě nebezpečnější.
Dnem
10. února 2017, výpovědí a zahájením výslechu obž. Jiřího Eliáše, řízení vstoupilo
do fáze projednání věcí spolupracujících obviněných.
Spolupracující
obviněný je poměrně „mladý“ institut, zavedený do trestního práva procesního ze
zvyklostí severoamerické justice. Nositel tohoto postavení nabízí orgánům
činným v trestním řízení spolupráci při objasňování věci a jako
protihodnotu získává příslib shovívavosti při vyměření trestu. Cenou za
přiznání výhodného postavení je doznání k trestné činnosti, lítost a
pravdomluvnost a poskytnutí informací o průběhu vyšetřovaného jednání.
Z praktického
hlediska je spolupracující obviněný svědkem proti svým bývalým souputníkům.
V našem případě se této „jidášské“ role podjal vedle již zmíněného Jiřího
Eliáše také Vojtěch Kudláč, jenž se stylizoval do postavení jeho podřízeného.
Ve spontánních úvodních vystoupeních a zejména pak při výslechu, který velmi
dovedně vedl předseda senátu Aleš Novotný, se oba snažili rozkrýt způsob
fungování nižších pater sítě, v kterých se ztrácela daň z přidané
hodnoty. Popisovali způsob zakládání nastrčených firem (missing traders)
s jepičím životem, které prodávaly dodané pohonné hmoty konečným
zákazníkům (nebo jimi byly samy) a daň z prodaného zboží neodvedly,
případně vůbec nepodaly daňové přiznání, nebo přiznaly jen menší část daňové
povinnosti. Hovořili o výnosech
z těchto podvodných obchodů.
Z jejich vyprávění se vynořovala jména „bílých koní“ kteří se
ujímali role jednatelů nastrčených společností, nebo působili jako náhončí. Některé
ani policie jako svědky nevyslechla. Vesměs se jedná o ztracené existence, spatřující
v této činnosti cestu k vybřednutí z dluhů. Ostatně ani oba
spolupracující obvinění z této práce nezbohatli. Vojtěch Kudláč je
společníkem několika desítek nefunkčních obchodních společností, přičemž
účastenství na několika dalších desítkách se zbavil.
Výpovědi
obou spolupracujících obviněných jsou přitěžující pro obž. Petra Moštěka. Svým
obsahem zpochybňují jeho výpověď, zahájenou 15.září 2016, která měla částečně povahu
přednášky z finančního práva a zaplnila pět dní hlavního líčení. V podstatě
obsahovala logické vysvětlení, proč nemohlo dojít ke zpronevěrám daně
z přidané hodnoty při obchodování společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest
a.s. Oba jej vylíčili jako rozhodující postavu v řízení obchodů, která
podněcovala k vyhledávání „bílých koní“, určovala ceny a přijímala provize
z výnosů, jež mu předávali. Ač je třeba připustit určitou míru
nevěrohodnosti jejich výpovědí, pro obž. Petra Moštěka jsou jejich tvrzení
velmi nepříjemná.
Otázka
po věrohodnosti jejich tvrzení je samozřejmě na místě a pro obž. Petra Moštěka je
dokonce klíčová. Obhájci a
spoluobžalovaní se ze všech sil snažili ji zpochybnit při výsleších obviněných, skutečně nalézajíce mezi jejich
výpověďmi věcné rozpory a nesrovnalosti.
Shahram
Zadeh sledoval výpovědi obou spolupracujících obviněných velmi pozorně a
chvilkami se při nich i bavil. Zřejmě se především snažil získat informace a
pochopit, jaké že to obchodní nepravosti měl řídit. Při výslechu kladl otázky
„na tělo“, byl velmi důkladný a pro oba spolupracující obviněné patrně i
nepříjemný, protože v jejich tvrzeních nacházel trhliny. Získal ale
jednoznačný poznatek, který jej viditelně potěšil: vyslýchaní jej neznají,
nikdy se s ním nesetkali a dokonce
nevěděli ani z doslechu o jeho údajném řídícím postavení ve společnosti
P.P.S. GmbH. Poněkud lepší
povědomí měli o svědkovi –
„spolupracujícím spolupachateli“ Petru Pfeiferovi, o němž aspoň slyšeli a jeden
z nich jej označil za „pravou ruku“ obž. Petra Moštěka.
Přestože
výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem z důvodu zásahu vyšší moci
neskončil, můžeme již teď říci, že k jeho usvědčení spolupracující
obvinění nepřispěli ani trochu. Důkazní situace zůstává stejná jako po
výsleších ostatních obžalovaných. Samozřejmě tím netvrdím, že se důkazy proti
němu nemohou najít později, ale zatím, po ukončení výslechů všech obžalovaných, je důkazní situace pro něj
velmi nadějná.
Důvod,
proč neskončil výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem v tomto bloku
hlavního líčení, je jednoduchý: dne 17.února 2017 po citelně opožděném zahájení
jednání předseda senátu z důvodu nepřítomnosti
přísedící Dobromily Hronové odročil hlavní
líčení na dny 22.-24.února 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat