Posláním spolku Chamurappi z.s. je podpora obhajoby obviněných v případech, u nichž vzniklo podezření, že se jim děje křivda ze strany orgánů činných v trestním řízení. Veřejnost ji nejčastěji vnímá prostřednictvích mých zpráv z veřejných soudních jednání, popř. z komentářů k soudním rozhodnutím. Podpora ale může mít i jiné formy. Patří k nim i podávání podnětů ke kárnému řízení se státními zástupci či soudci, nebo podněty k podání stížnosti ministra pro porušení zákona. Výjimečně podporujeme naše chráněnce v trestním řízení proti pachatelům trestné činnosti k jejich škodě, pokud souvisí s jejich procesem. V takových případech se může stát, že spolek Chamurappi z.s. jako právnická osoba nebo člen spolku jako fyzická osoba se ujme zastupování poškozených jako jejich obecný zmocněnec. V žádném případě se ale nepouštíme do úkonů, jež jsou vyhrazeny advokátům.
V současnosti zastupuji jako obecný zmocněnec poškozené v trestním řízení, vyvolaném oznámením spolku Chamurappi z.s., k němuž se poškození připojili. Původně jsem sledoval hlavní líčení v procesu proti našim chráněncům, v němž byli obviněni z účasti na výrobě padělků cigaret Marlboro a z neodvedení spotřební daně z tabáku. Hned na začátku mě zaujalo, že předsedkyně senátu vyloučila věc spoluobžalovaného majitele strojového zařízení do samostatného řízení a v něm pak jeho trestní stíhání zastavila pro neúčelnost. Soud jej pak ale začal používat jako významného svědka obžaloby, přestože v jiném řízení si vysloužil trest 7,5 roku vězení za brutální vydírání našich chráněnců. Projevoval se jako svědek výmluvný a podjatý, který si dovoloval i urážení obviněných, jemuž předsedkyně senátu naslouchala s povzbudivými úsměvy. Během času jsem pak získal podrobnější informace o zmíněném vydírání. Zaujala mě skutečnost, že z celé tlupy pachatelů byl odsouzen k nepodmíněnému trestu jen výše zmíněný svědek- vyděrač (dále jen Zadavatel ) a jeho pomocník, jenž od soudu odešel s podmíněným trestem. Ostatní pachatele se policii nepodařilo ustanovit, takže se nedostali před soud. Policie byla neúspěšná hlavně proto, že Zadavatel nevypovídal, prostě své kumpány zakryl. Mají tak dosud zajištěnou beztrestnost a blíží se konec lhůty promlčení. Přesto mě překvapilo,že zkušený a jinak nemilosrdný žalobce Tomáš Milec, bývalý prokurátor, se s tímto stavem spokojil. Nakonec jsem se dověděl, že Zadavatel si po spáchání trestného činu proti našim chráněncům „odskočil“ do Německa, kde byl usvědčen z prodeje drog a Zemský soud v Řezně jej bleskově odsoudil také na 7,5 roku odnětí svobody. Takže v době, kdy probíhal soud kvůli vydírání a ještě i na začátku „našeho“ procesu trávil čas v německé věznici. K hlavnímu líčení ve věci vydírání jej vozila z Německa eskorta.
Pak ale došlo k zvláštní události. Zadavatel rozeslal prostřednictvím přítelkyně dopis novinářům, v němž sice uznal, že byl odsouzen právem, ale přesto se dožadoval medializace jeho případu. V té době se již nacházel v české věznici. Byl jsem asi jediný, kdo na výzvu reagoval. Navštívil jsem jej dvakrát ve věznici. Došlo mezi námi k dohodě: Zadavatel poskytne policii svědectví proti svým bývalým kumpánům a my pomůžeme s pokusem o obnovu procesu, v němž důkazem bude jeho pravdivá výpověď o zločinu vydírání. V případě, že dodrží podmínky, ale soud nepovolí obnovu řízení, spolek Chamurappi z.s. jej později podpoří v řízení o podmíněné propuštění. Pokus proběhl, ale soud obnovu nepovolil. Proti povolení obnovy se postavil státní zástupce Martin Suska, který vystřídal Tomáše Milce. Senát Ivy Říhové mu vyhověl. Nicméně údaje, které žadatel o povolení obnovy před soudem uvedl, byly tak hrozné, že jsem považoval za nutné podat trestní oznámení proti neustanoveným spolupachatelům vydírání. Spolek Chamurappi z.s. je podal 8. prosince 2020. Poškození se připojili a ustanovili mě obecným zmocněncem.
O převzetí případu nebyl mezi policejními orgány zájem, ale po zásahu tehdejší Vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové bylo přece jen vyšetřování zahájeno. Důkazní situace byla jen o trochu lepší než bezprostředně po činu. Zazněla usvědčující vyjádření o třech zúčastněných právnících. Ale zůstala skrytá totožnost čtveřice „zakuklenců“, kteří se dopustili násilí na poškozených a omezování jejich osobní svobody. Zadavatel je osobně neznal. Měl mu je obstarat kamarád „Franta“, jehož příjmení sice neznal, ale kromě mnoha jiných věcí o něm věděl, že je důstojník PČR. Policejní orgán jej ztotožnil rekognicí podle fotografií.
Vědom si blížícího se konce promlčecí lhůty, snažil jsem se udržovat styk s policejním orgánem a působit na něj tak, aby jednal bez průtahů. Neměl jsem ovšem žádné prostředky, jak dosáhnout svého. Protože jsem dobrák od kosti, při prvním setkání s vyšetřovatelem na jaře r.2021 jsem navrhl, aby předvolal „Frantu“ k podání vysvětlení, poučil jej o výhodách spolupracujících obviněných a poslal jej do cely předběžného zadržení s návrhem na uvalení koluzní vazby, aby nemohl „zakuklence“ varovat. Považoval jsem totiž za pravděpodobné, že „Franta“ jako inteligentní člověk by raději bez průtahů „zakuklence“ ztotožnil. Ale vyšetřovatel mi sdělil, že jde o policistu, „který dlouho slouží a dobře slouží“, takže drsné zacházení nezasluhuje (jen na okraj: „Franta“ podal vysvětlení jako úplně poslední až 7.června 2024).
Poměrně brzy po zahájení vyšetřování jsem se začal dožadovat nahlížení do spisu. Vyšetřovatel mě z počátku vždy odmítl. Proti jeho rozhodnutí jsem mohl podat stížnost dozorujícímu státnímu zástupci. Až v této souvislosti jsem se dověděl, že dozorovým státním zástupcem se stal stejný státní zástupce Martin Suska, který se postavil proti povolení obnovy procesu. Nikdy mi nevyhověl a když jsem si stěžoval na Vrchním státním zastupitelství v Praze, vždy jej zaštítila státní zástupkyně Dita Havlínová.
Policejní orgán věc nakonec odložil. Státní zástupce Martin Suska zamítl stížnost proti jeho rozhodnutí. Jeho stanovisko schválila státní zástupkyně Dita Havlínová. Mohl jsem se pak obrátit již pouze na nejvyššího státního zástupce, ale protože se řídím zásadou, že špinavé prádlo se má prát doma, požádal jsem vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou o vykonání vnitřního dohledu nad rozhodnutím její podřízené. A trpělivě jsem čekal.
Jenže jsem se nedočkal, popř. nedopřál jsem jí čas na vyřízení. Když jsem se dověděl o resignaci nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a pravděpodobném nástupu Lenky Bradáčové na jeho místo, dne 2.ledna 2025 jsem mu zaslal žádost, aby nařídil vykonání přezkumu skončené věci. Spěchal jsem, protože k vyřízení by mělo dojít ještě za jeho působení, neboť nová nejvyšší státní zástupkyně by se vyřízením podání, jež částečně směřovalo proti jejímu úřadu, dostala do střetu zájmů.
A opět jsem čekal. Mám důkaz, že Nejvyšší státní zastupitelství se mým podáním zabývalo. V posledním týdnu působení Igora Stříže jsem ale znervózněl. Oslovil jsem jej e-mailem. Obvykle na e-maily odpovídal téměř obratem. Také v tomto případě odpověděl a ujistil mě, že nějaké vyřízení určitě dostanu, žádní „kostlivci“ za ním nezůstanou. Pak odešel, ale vyrozumění o jeho rozhodnutí nepřišlo. Připustil jsem, že ve zmatku, který možná doprovázel jeho odchod, mohlo podepsané rozhodnutí někde zůstat neodeslané. Až 7.dubna 2025 jsem zaslal „reklamaci“ nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové.
Žádost o využití mimořádného oprávnění nejvyššího státního zástupce nařídit přezkum skončené věci jsem poprvé uplatnil u Renaty Vesecké. Obtěžoval jsem tím i Pavla Zemana. A
před podáním, o němž píši, jsem se na
Igora Stříže obrátil v dalších případech. S žádostí jsem nikdy neuspěl.
Ale vždy přišlo vyrozumění, že nejvyšší státní zástupce své oprávnění
nevyužije. V tomto případě jsem poprvé zůstal bez odpovědi. Podotýkám, že
s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem jsem měl korektní vztahy a on
sám považoval můj článek „Ohlédnutí za Igorem Střížem“ (zde
) téměř za
pochvalný.
Až dnes, 2. května 2025, jsem obdržel vyjádření ředitele odboru trestního řízení NSZ Romana Hájka z 25. dubna 2025, z něhož jsem se dověděl, že nejvyšší státní zástupce Igor Stříž mé žádosti nevyhověl.
Výsledný stav snahy o potrestání tlupy neustanovených pachatelů je tedy takový, že jejich beztrestnost zůstává zachována. Vyšetřování nedospělo po tak dlouhé době ani ke sdělení obvinění. Poškození utrpěli vydíráním škody přesahující 100 mil. Kč. Po neustanovených pachatelích nemohou vymáhat škodu v občanském řízení. Policejní orgán i státní zástupci všech stupňů ale soudí, že je to tak v pořádku. Odvolávají se na skutečnost, že naše právo nezaručuje obětem trestných činů nárok na zadostiučinění. Nečervenají se při tom. Určitě poukazují na skutečnost, že skutek se stal v lednu r. 2013, ale trestní oznámení je z ledna 2020. Nebudu se na tomto místě pouštět do polemiky, zda bylo skutečně nezbytné nechat vyšetřování ztroskotat. Nevylučuji ale, že se k této stránce věci brzy vrátím.
Jediný, kdo má z víceletého plahočení prospěch, je Zadavatel vydírání, jenž byl s podporou Chamurappi z.s. úspěšný v řízení o podmíněné propuštění. Podporou „dostal zaplaceno“ za ochotu usvědčit neustanovené pachatele.
Osobně nepovažuji stav za konečný. Možná svým čtenářům podám časem bližší vysvětlení.
===================================================
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
