SYMPATICKY RYCHLÁ A VĚCNÁ MINISTRYNĚ

Se zájmem jsem vyslechl vystoupení paní ministryně Evy Decroix v Poslanecké sněmovně dne 17. června 2025. Bylo profesionálně věcné, přesné, střízlivé. Neusilovala o vyvolání voličských emocí. 

Již ze zpráv sdělovacích prostředků jsem věděl, že podala stížnost pro porušení zákona v neprospěch ods. Tomáše Jiřikovského proti rozhodnutí Krajského soudu Brno o vrácení zabavených notebooků. Vydat stížnost pro porušení zákona je pracovně náročnější než připravit se na výstup ve Sněmovně. Proto mě rychlost jejího jednání příjemně překvapila. Úředníci museli na přípravě textu stížnosti pracovat nezvykle usilovně. 

Agendou stížností pro porušení zákona jsem se začal zabývat v době působení ministra Pavla Němce a okolnosti mě nutily věnovat jí pozornost průběžně po celou dobu mého účinkování v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty). Nepamatuji si na žádný případ takové rychlosti. Při sledování nakládání s podněty ke stížnosti pro porušení zákona jsem obvykle zjišťoval průtahy. Například těsně před vypuknutím bitcoinového skandálu mě páně Blažkův „fraucimor“ vyrozuměl, že pan ministr nevyhověl jakémusi mému podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Divil jsem se, protože podnět jsem podal před dvěma roky a dávno jsem na něj zapomněl. Byl neškodný.  Chtěl jsem jím pouze dosáhnout odstranění judikaturních dílčích nejasností v proceduře řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Mimo to odsouzený, s jehož případem podnět souvisel, se po dvaceti měsících složitého řízení s podporou Chamurappi z.s. dostal dne  27. února 2025 na svobodu. Jakékoli ministrovo rozhodnutí o podnětu by nemělo na jeho osud žádný vliv. Ministerstvo o jeho propuštění  vědělo. 

Časem jistě poznáme, zda paní ministryně Eva Delacroix bude i v jiných případech rychlejší než její předchůdce. Ve chvíli, kdy píši tento text, nepadlo ještě rozhodnutí o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Domnívám se, že jako případná ministryně  vlády v demisi by nepřišla o pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona ani kárné žaloby. 

Stížnost ministra v neprospěch odsouzeného má ovšem jen akademický význam. Ke zrušení rozhodnutí Krajského soudu Brno nedojde, i když Nejvyšší soud ČR stížnosti vyhoví. Pouze  soudci se úřední cestou dovědí, že cosi udělali špatně. Na jejich platy, nezávislost a víru ve vlastní neomylnost to nebude mít vliv. 

Jako laik soudím, že Nejvyšší soud ČR by stížnosti měl vyhovět. Měl by si všimnout, že soudci Krajského soudu Brno nebyli myšlením na úrovni kolegů ze soudu okresního stupně, které napadlo, že přístupová hesla jsou prolomitelná.  Stalo se v mediálně sledované kauze ods. Shahrama Zadeha. Byl jsem svědkem rozhořčení, jež prolomení hesel vyvolalo v soudní síni. A potěšilo mě, že stát odškodnil manžele Zadehovy za nehorázné nakládání s obsahem přístrojů pana odsouzeného, což jsem vyjádřil článkem z 29.dubna 2025 (zde). 

Na závěr tohoto povídání musím ale chválu počínání paní ministryně Evy Decroix zbavit síly: odvedla sice dobrou práci, ale její snažení nepřineslo žádný hmatatelný prospěch. Posloužilo pouze k odvedení pozornosti od skutečnosti, že bývalý ministr Pavel Blažek nedbal prolomení rozsudku nad Tomášem Jiříkovským a šťastný majitel bitcoinového pokladu zmizel asi i s ním do zahraničí. Na podstatě kauzy se nic nezměnilo.

=====================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

CO ZBYLO PO PAVLU BLAŽKOVI KROMĚ BITCOINOVÉ OSTUDY

Rámus ve Sněmovně a ve sdělovacích prostředcích kolem bitcoinové ostudy stále duní jako vzdálená bouřka, i když už vše bylo řečeno. Stojí za námah všimnout si, co kromě tohoto skandálu zbylo po působení Pavla Blažka ve funkci  ministra spravedlnosti. 

Především sám Pavel Blažek si odnesl poznatek, že „žádný strom neroste do nebe“. Dosud mu všechny kulišárny procházely, ale na té poslední si zničil pečlivě budovanou kariéru. Nelze ovšem vyloučit, že skrytá odměna od darknetové mafie by mu za to stála, i když by se jejím přijetím vyloučil ze společenství slušných lidí. 

Naproti tomu pánové Petr Fiala a Zbyněk Stanjura se přesvědčili, jak škodlivá může být politická korektnost či přehnaná společenská slušnost, která jim nedovolila Pavla Blažka zastavit dříve, než svou nepřístojnost dokonal, popřípadě, pokud proti němu nezasáhli dříve, než drzá novinářka vynesla ostudu na světlo boží. Kdyby na místě Petra Fialy a Zbyňka Stanjury v danou chvíli seděli Andrej Babiš a Alena Schillerová, určitě by Pavlu Blažkovi nedali možnost takto se rozvinout. Přesto si myslím, že váhavost zmíněných představitelů Spolu není důvodem k demisi vlády. 

Za pozornost by stál stav vnitřního administrativního řízení ministerstva, v kterém Pavel Blažek úřad zanechal. To ale není téma pro nezasvěcenou veřejnost. Chtěl jsem jej ještě před propuknutím aféry na  základě mých úřednických zkušeností upozornit na určité problémy, ale neumožnil mi to. I když jsme v době jeho prvního mandátu spolu dobře vycházeli a naše jednání dne 23. srpna 2022 proběhlo v pohodě, od té doby mě k sobě nepustil mimo pár minut ve Sněmovně dne 5.prosince 2024.  Písemné výstrahy by neměly smysl, protože by je za něj jako nesmysl vyřídili úředníci, o jejichž kompetentnosti pochybuji, jichž se ostatně mohly týkat. 

Velmi nepříjemným pozůstatkem jeho působení je asociální postoj k finančním požadavkům příslušníků Vězeňské služby. Psal jsem o tom již 14. května 2025 a znova 16. května 2025 v článku Ministr nemá signály (zde)a  v podstatě nemám co dodat. Pavel Blažek v odtržení od všedního života nepochopil, že hlučné dobývání zvýšení platů pro vojáky a policisty ministryní Janou Černochovou a ministrem Vítem Rakušanem probudí příslušníky Vězeňské služby, kteří se rovněž přihlásí se svými požadavky. Nic pro ně neudělal. Práce příslušníků Vězeňské služby je namáhavá, nepříjemná a důležitá pro vnitřní bezpečnost státu. Vězeňská služba má nedostatek zaměstnanců a dnes díky nezájmu o jejich nároky její příslušníci utíkají do jiných profesí. 

Jednoznačně asociální je jeho spokojenost s dekriminalizací zanedbání povinné výživy. Chlubení, že se tím uleví přeplněným věznicím, je nesmysl. Počet vězňů se sníží přibližně o tisíc osob, což nemá zásadní význam. A na jejich místa brzy nastoupí někdo další. Po Klausově amnestii se věznice vyprázdnily, ale brzy znova zaplnily. Na druhé straně trestnost neplatičství plnila funkci odpuzování, takže neplatičů bude do budoucna více. Odnesou to bezbranné děti. 

Zůstává trestné zanedbání povinné výživy pouze v případě, že se prokáže, že se vyživované dítě dostalo do stavu  nouze. Ale díky příznačnému legislativnímu lajdáctví se neví, kdo bude zjišťovat, zda dítě utrpělo újmu,  kdo takové šetření vyvolá a jaká budou kritéria nouze. Nejspíš se rozšíří pravomoc nějakého úřadu obtěžovat rodiny opuštěných dětí a možná bude muset kvůli tomu nabrat další úředníky. 

Poslanecká sněmovna novelu propustila. Jedinou nadějí na nápravu je senát, který ji bude posuzovat, a po něm případně prezident republiky. Spolek Chamurappi z.s. se obrátil na Ústavně právní výbor s výhradami, ale žádné reakce se nedočkal. 

V dobrém nebudou na Pavla Blažka vzpomínat předkladatelé zamítnutých podnětů ke stížnosti pro porušení zákona nebo podnětů, jež čekají na vyřízení i několik let. Stížnost pro porušení zákona je výsadním osobním právem ministra spravedlnosti jako ústavního činitele. Podle mých poznatků reálnou moc ale měli úředníci, kteří rozhodovali, o kterém podnětu budou ministra informovat a jak budou jeho obsah hodnotit. Sám jsem se při návštěvě 23.srpna 2022 přesvědčil, že Pavel Blažek nevěděl o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který jsem podal před měsícem. Znám jiného zájemce, který po jednání s úředníky žije již dva roky v přesvědčení, že ministr má stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch na stole a pouze sbírá odvahu ji podepsat. Krátce před vypuknutím bitcoinového skandálu jsem obdržel z ministerstva vyrozumění, že pan ministr nevyhoví mému podnětu, který jsem podal před dvěma lety. Dávno jsem na něj zapomněl. Pak jsem zjistil, že se týkal odsouzeného, jenž je již několik měsíců na svobodě. 

O poměrech na ministerstvu za panování Pavla Blažka mohou špatně smýšlet stěžovatelé, kteří se na ministra obraceli podáními „do vlastních rukou“, na která „z pověření pana ministra“ odpovídali úředníci. Znám případ obsáhlé korespondence, která měla malou vadu krásy: Pavel Blažek o ní nevěděl. 

Nezbývá než doufat, že pod vládou ministryně Evy Decroix nebudou nešvary pokračovat, a to ani v tom případě, že by působila jako ministryně vlády v demisi.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

MINISTRYNĚ EVA DECROIX MÁ VYŘEŠIT KVADRATURU KRUHU

Rámus kolem bitcoinové aféry pokračuje. Jde v něm hlavně o  budoucnost politických stran a jednotlivých politiků. Opozice chce přivodit pád vlády. Nezdá se ale, že by někoho příliš vzrušoval odjezd Tomáše Jiřikovského do zahraničí. Předpokládám, že notebook s přístupem k bitcoinovému pokladu si odvezl. Majetek, proti němuž má dotace v kauze Čapí hnízdo hodnotu „pár drobných“, je tedy asi na cestách, mimo dosah českých úřadů.  Mám obavy, že na rozdíl od později vrácené dotace pro Čapí hnízdo je pro český stát nevratně ztracen. Zatímco údajnou pachatelku dotačního podvodu Janu Nagyovou a jejího pomocníka Andreje Babiše justice pronásleduje již několik let, nikoho nenapadlo, že je třeba zabránit vyvezení bitcoinového pokladu, třeba i znemožním vycestování jeho majitele. 

V dané situaci má nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix, významná politička ODS, objasnit veřejnosti bitcoinovou aféru tak, aby pokud možno i každý prosťáček uznal, že se vlastně nic nestalo, státní orgány postupovaly naprosto správně a není důvod k pochybnostem o jejich důvěryhodnosti. Voliči mají pochopit, že správnou volbou v parlamentních volbách je koalice Spolu. A paní ministryně se poctivě snaží zadání vyhovět. Vzala na sebe úkol mimořádně obtížný. Základní podmínkou úspěchu by totiž byla masová ztráta způsobilosti občanů k používání zdravého selského rozumu. 

Na okraj podotýkám, že bez ohledu na osobnostní kvality Evy Decroix by pro uklidnění veřejnosti bylo vhodnější jmenování ministra bez stranickopolitických vazeb. 

Snaha Tomáše Jiřikovského o odvrácení účinků odsouzení k propadnutí majetku ve prospěch státu je pochopitelná. Méně pochopitelná je vstřícnost státních orgánů k jeho záměrům. Jako první mu reálně pomohl Krajský soud Brno vydáním notebooků, jejichž prozkoumání znalcem znemožnil předstíráním zapomenutí přístupových hesel. Později se ukázalo, že ve skutečnosti hesla znal. Podle mého laického úsudku předstíraná neznalost hesel zavání mařením spravedlnosti. 

Poklesek soudkyně nehodnotím nijak přísně, protože možná netušila nezákonnost obchodování na darknetu ani velikost majetku, který se mohl skrývat v noteboocích. Připomínám ale selhání státního zastupitelství, které nepodalo opravný prostředek, takže  nesplnilo funkci pojistky proti pochybením soudů, ač dříve pomohlo do vězení řadě obviněných, o jejichž vině pochybuji. 

Klopýtnutí soudu a státního zastupitelství  je ale maličkost ve srovnání s tím, co následovalo. Tomáš Jiřikovský měl štěastí, že jeho případu se ujal advokát Kárim Titz, který pojal povinnost hájit zájmy klienta až do krajnosti, takže má nyní potíže s Českou advokátní komorou. Jeho výhodnost pro klienta spočívá v jeho známosti s ministrem Pavlem Blažkem, jeho náměstkem Radomírem Daňhelem a znalcem Jiřím Bergerem. Byl proto vhodným vyjednavačem s ministrem a dalšími. Byl velmi úspěšný. Zarážející je jeho úspěch u Pavla Blažka, který celé darebáctví zastřešil a zničil si tím  politickou kariéru, budovanou dlouhá léta. V rozporu s obvyklou  nevstřícností vůči obětem selhání justice a se zákonným vymezením jeho povinností a pravomoci velkoryse přehlédl, že došlo k prolomení pravomocného soudního rozhodnutí  o propadnutí majetku Tomáše Jiřikovského ve prospěch státu. Pavel Blažek je nejen velmi inteligentní a zkušený politik, ale také zdatný právník, takže mu měla být jasná možná nepatřičnost nakládání odsouzeného darknetového obchodníka s bitcoiny, které nabyl před soudním rozhodnutím o propadnutí majetku. Samozřejmě měl nechat prověřit, zda nabízený dar nepochází z majetku, který soud zabavil. Příčiny jeho překvapivé profesní slepoty jsou nepochopitelné. Zdá se, že dal přednost vyhovění kamarádům před zájmem  státu. Přezkoumání  pozadí jeho výstřelku orgány činnými v trestním řízení podle zásady „padni komu padni“ by mělo  být samozřejmostí. 

Tvrdost postupu vůči Pavlu Blažkovi a jeho komplicům v této aféře by měla nepřehlédnutelnou výhodu: vedla by k prokázání skutečnosti, že ODS, která jej na ministerstvo vyslala, nemá na nepravostech podíl. Zřejmě došlo k pochybení jednotlivců, které nevylučuje, že za normálních okolností je ministerstvo spravedlnosti spolehlivým ochráncem práva. Odstraněním „černé ovce“, ke kterému  již došlo odstoupením ministra a jeho náměstka a jmenováním Evy Decroix ministryní spravedlnosti, byla bezúhonnost ministerstva obnovena. 

Argumentaci opozice, volající po pádu vlády, by tvrdý postup ministryně proti pachatelům bitcoinové nepřístojnosti podstatně oslabil. Nezanedbatelné  jsou sice námitky, že o všem věděl předseda vlády a ministr financí, ale nevím, do jaké míry byly jejich informace úplné, popř. zda měli možnost Pavla Blažka zastavit dříve, než dar přijal. 

Bude nyní záležet na tom, zda bude Eva Decroix postupovat nemilosrdně, či zda se nechá ovlivnit politickou korektností a pustí se cestou zametení případu pod kobereček. 

Více než rozmazávání možných pochybení vedlejších účastníků případu a volání po jejich resignaci by stálo za pozornost zkoumání, zda příslušné orgány vyvinuly dostatečné úsilí, aby předešly zmizení bitcoinového pokladu z dosahu státu, případně aby jej pro stát získaly. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

DO NOVÉHO TÝDNE BITCOINOVÉ AFÉRY

Kdo nezná blíže Pavla Blažka, měl by si přečíst dnešní článek Marka Veselého na CNN Prima News „Blažek je poslední politik svého druhu a žoviální „lump“, který stvořil Fialu i vládu“. (zde) Po jeho přečtení čtenář pochopí tragičnost jeho osudu: jediným neuváženým a nehajitelným skutkem si zničil mnoho let pečlivě budované politické postavení „kingsmakera“, a to, prosím, bez přijetí úplatku. Asi mu nehrozí vězení a jako advokát nezůstane bez prostředků k obživě, ale utrpěná morální ztráta je skutečně mimořádná. Připouštím, že později, až opadne vlna vzrušení, jej Tomáš Jiříkovský možná odškodní (pokud mu mezitím kocourkovské orgány neobstaví účty), ale morální škody jsou penězi k nezaplacení. Přestože se ke mně choval nepřátelsky, z jeho pádu nemám radost. 

V tomto týdnu Pavel Blažek postupně vypadne z ohniska mediální pozornosti. Na scéně pimprlového divadla české politiky bude poutat pozornost nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix, která se obětovala ve snaze zachránit důvěryhodnost ministerstva. Je mi jí trochu líto, protože se úkolu podjala, aniž by znala vnitřní poměry na ministerstvu.  „O krk“ ale půjde předsedovi vlády Petrovi Fialovi, do  určité míry Blažkovu spolupachateli. Opozice se domáhá nejlépe pádu vlády, ale v případě neúspěchu aspoň jeho odchodu. Podaří-li se opozici vypudit jej ze „Strakovky“, neutrpí zdaleka tak velkou škodu jako Pavel Blažek, poněvadž do budování svého politického postavení přece jen neinvestoval tolik úsilí a místo na universitní katedře neopustil. Vrátí se na fakultu a bude přednášet studentům, jak se nemá dělat politika. Přednášená moudra opře o důkazy s vlastní praxe. O politické postavení může přijít také ministr financí Zbyněk Stanjura, který věděl, ale mlčel. 

Předpokládám, že v tomto týdnu (a možná ani nikdy v budoucnosti) se veřejnost nedoví, co se skrývá v pozadí Blažkovy vylomeniny. Eva Decroix sice slibuje, že se postará o řádné vyšetření kauzy, ale zatím bude mít dost co dělat, aby si zapamatovala cestu od vstupu do budovy ministerstva až za její pracovní stůl a aby se seznámila aspoň s osazenstvem svého sekretariátu. Hlavní váha vyšetřování ale bude stejně spočívat na BIS a policii, které mají povinnost mlčenlivosti. Doufám, že jednou vyjde pravda najevo při hlavním líčení v trestním řízení soudním, pokud  možno u jiného než u  brněnského soudu.

====================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

BITCOINOVÝ TRAPAS A OMLUVA

V článku „Obětování Evy Decroix“ (zde) jsem uveřejnil a peprně okomentoval zprávu, že řetěz podivných kroků k obstarání prospěchu pro Tomáše Jiřikovského spustil bývalý ministr Pavel Blažek stížností pro porušení zákona, které vyhověl Nejvyšší soud ČSR. V tomto duchu jsem pokračoval i v článku „Ruce pryč od Pavla Blažka“ (zde). 

 Zprávu jsem převzal z rozhořčeného diskusního příspěvku autora mně a patrně i Pavlu Blažkovi osobně dobře známého, požívajícího mou důvěru. Projevil jsem pochybnosti, ale autor je vyvrátil. Jenže dnes mě upozornil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka, že zpráva o „zásluze“ pana ministra není pravdivá. Nakonec opatřil předmětné usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 11 Tdo 324/2023 z 26.července 2023, jímž soud reagoval nikoli na stížnost pro porušení zákona, ale na dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Zůstává pouze skutečností, že obhájce Kárim Titz debatoval o možnosti použití mimořádného opravného prostředku s bývalým náměstkem Antonínem Staňkem, u něhož neuspěl. Také je pravda, že se v různých  článcích a veřejných diskusích vynořily pochybnosti o správnosti závěrů Nejvyššího soudu ČR a o následném postupu Krajského soudu Brno, jimž se snažil čelit  předseda Nejvyššího soudu ČR Petr Angyalossi v článku Vojtěcha Blažka „ Šanci na bitcoinové miliardy dal Nejvyšší soud“ na SeznamZprávy (zde). Neměním také nic na názoru, že celý případ zasluhuje pozornost orgánů činných v trestním řízení. 

Nezbývá mi nakonec než se omluvit Pavlu Blažkovi a čtenářům za vydání zavádějící zprávy. Jsem přitom rád, že nakonec šlo pouze o „kachnu“, protože její pravdivost by byla pro Pavla Blažka velmi nepříjemná a nemám důvod těšit se z jeho potíží, byť jako jediný z ministrů spravedlnosti, s nimiž jsem měl co do činění,  se ke mně osobně choval nepřátelsky. 

Všechno zlé je na něco dobré: dostal jsem důkaz, že na ministerstvu si přece jen občas někdo přečte mé stařecké bláboly.

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

RUCE PRYČ OD PAVLA BLAŽKA

Bitcoinová kauza svou hrůzností mnohonásobně převažuje nad kauzou Čapí hnízdo, kterou se justice dlouhodobě snaží poškodit politické zájmy Andreje Babiše.  Před justicí se ovšem tužila policie a státní zastupitelství. Jsem zvědav, zda budou s přiměřenou péčí rozplétat zákruty hrátek Tomáše Jiříkovského, Pavla Blažka a dalších. 

Od článku Zdislavy Pokorné v DeníkuN (zde) se naše poznání posunulo, mimo jiné díky vystoupení předsedy Nejvyššího soudu ČR Petra Angyalossyho v SeznamuZprávy (zde), jimž potvrdil, že kořeny úletu Pavla Blažka jsou hlubší, než se dosud zdálo. Na začátku všeho je jeho stížnost pro porušení zákona ve prospěch Tomáše Jiřikovského. Pan ministr uplatnil výsadní právo použít tento mimořádný opravný prostředek, což činí jen zcela výjimečně. V dosavadní praxi nevycházel vstříc kdekomu. V této  souvislosti na mne zapůsobilo kouzlem nechtěného čerstvé vyrozumění z ministerstva spravedlnosti, že nevyhověl podnětu spolku Chamurappi z.s., podanému před pouhými (!) dvěma roky, jímž jsme se dožadovali pouze judikaturního odstranění procesních nejasností v řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ostatně o řadě podnětů se vůbec nedověděl. 

Podle mého názoru nahromaděné poznatky svědčí o tom, že pro prošetření bitcoinové kauzy již nejsou příslušní politici, ale policie pod dozorem obávaného Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. 

Považuji ale za chybu, vše všechna pozornost se soustřeďuje k osobě Pavla Blažka a jeho suity. Politici se snaží rozmazáváním kauzy získat pro sebe politické body, ale ty nejsou tak důležité jako majetek státu. 

Pozornosti uniká hrůzná skutečnost, že Tomáše Jiříkovského sice soud pravomocně potrestal propadnutím majetku, ale ve skutečnosti nakládá s miliardami, které měly propadnout státu. Pomohl mu sice řetězec snaživců, počínající ministrem Pavlem Blažkem a končící soudci Krajského soudu Brno, ale významnou měrou si pomohl sám  tím, že předstíral neznalost přístupových hesel k zabaveným notebookům. Jistě jednal vědomě a úmyslně. Příslušné orgány by se měly snažit dosáhnout naplnění původního soudního rozhodnutí. Stát zatím  přichází o miliardy, o nichž rozhodl původním rozsudkem nad Tomášem Jiřikovským. Připadá mi to důležitější než pronásledování  Pavla Blažka.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

OBĚTOVÁNÍ EVY DECROIX

Díky svobodě projevu a informací bitcoinová kauza stále kvasí. Nově vyplula na hladinu zpráva, že Pavel Blažek její vznik umožnil podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch Tomáše Jiřikovského, které vyhověl Nejvyšší soud ČR. Bez Blažkovy vstřícnosti by se Tomáš Jiřikovský ke svým bitcoinům nedostal a aféra by nemohla propuknout. Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, jehož podání je výsadním osobním právem ministra spravedlnosti jako ústavního činitele. Pavel Blažek vyřizuje kladně podněty v rozsahu jednotek procent, tedy zcela výjimečně. Skutečnost, že byl v tomto případě výjimečně vstřícný, má na pozadí bitcoinové aféry pikantní příchuť. 

Významnou novinkou je sdělení předsedy vlády Petra Fialy, že na uvolněné místo navrhne prezidentovi republiky místopředsedkyni ODS, poslankyni Evu Decroix. O kvalitách jmenované není pochyb. Ale má to háček. V situaci, kdy opozice volá po demisi vlády, nebo aspoň o dočasném pověření řízením ministerstva náhradníkem, který nemá vztah k ODS, Petr Fiala současně sděluje urbi et orbi, že nadále hodlá pokračovat v taktice „válcování“ opozice. Vůbec si nepřipouští, že by mohla selhat hlasovací mašinérie a že by vláda mohla padnout. V případě, že by se zmýlil a vláda navzdory názoru prezidenta republiky padne, Eva Decroix se uvedení do úřadu nedočká. Pro její reputaci by to nebylo dobré. 

Petra Fiala si prostě s hledáním vhodné náhrady za Pavla Blažka nedal velkou práci. Sáhl po možnosti, kterou měl bez potíží při ruce. Neuvážil při tom, že posílí nevoli opozice s pokračováním jeho vlády. Neuvážil, že požadavek opozice na  vyloučení politiků ODS z řízení ministerstva spravedlnosti v době vyšetřování bitcoinové aféry, je rozumný. Neuvážil, že život ministra spravedlnosti v době vyšetřování bitcoinové aféry, bude velmi nepříjemný. Jmenování ministryní spravedlnosti za těchto okolností přinese Evě Decroix daleko více nepříjemností než potěšení. Petr Fiala ji prostě obětoval snaze usnadnit si nahrazení Pavla Blažka. Dle  mého soukromého názoru tím projevil politickou lehkomyslnost, nepřiměřenou závažnosti situace. 

Ze  strany Evy Decroix je vyhovění jeho nabídce rizikovou investicí. Prospěšnou by byla pouze v případě, že po volbách bude úřad ministra spravedlnosti obsazovat ODS, takže by dnešní jmenování nebylo jen přechodnou záležitostí. To ovšem není zdaleka jisté, byť takový výsledek by byl prospěšný jak pro úřad, tak pro Evu Decroix. 

Osobně se přikláním k názoru, který v určité době ovládal politickou kulturu sousedního Rakouska, že ministr spravedlnosti nemá mít vazbu na žádnou politickou stranu. Justice má být nadstranická, nemá podléhat vlivům žádné politické strany a není důvod, proč by to mělo být v případě ministra spravedlnosti jinak.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

OHLÉDNUTÍ ZA ÚLETEM PAVLA BLAŽKA

Blažkovo rozhodnutí přijmout pro stát miliardový dar od dárce s kriminální minulostí vyvolalo obrovské vzrušení. Je to pochopitelné. Miloš Zeman patrně není daleko od pravdy, když Pavla Blažka uznává za nejinteligentnějšího člena Fialovy vlády. O to je ovšem jeho rozhodnutí podivnější, protože je spíše hodné tupého prosťáčka. V jeho prospěch hovoří pouze rychlá demise, odpovídající normám evropské politické kultury.

K věci se vyjadřuje úplně kdekdo a opozice se chystá využít Blažkova poklesku k přinucení vlády k demisi s tím, že by směla dovládnout do voleb jako vláda v demisi.

Divnější než hromadné štěbetání vrabců na střeše a s nimi soutěžících politiků a komentátorů je ale mlčení prezidenta republiky. Petr Pavel se zřejmě moudře řídí zásadou „ si tacuisses , philosophus mansisses“, ke které náš skvělý češtinář na gymnáziu dodával „ale kdybys promluvil, byl bys za blbce“. Jeho postoj je zvláštní, protože jinak se ochotně vyjadřuje kde k čemu, někdy i k věcem, pro jejichž řešení není příslušný. 

Bude ovšem muset sdělit národu, co si o věci myslí, jakmile mu předseda vlády předloží návrh na odvolání ministra Pavla Blažka na základě jeho demise. Je to jeho ústavní povinností. Dokonce si myslím, že by jeho vystoupení před mimořádnou schůzí Poslanecké  sněmovny mohlo přispět k ochlazení přehřátých hlav. 

Nebudu překvapen, pokud pan prezident sehraje úlohu pojistky politické stability vlády a demisi odmítne. Je totiž nesporné, že uvádět do vlády nového ministra krátce před volbami je pochybný krok z hlediska efektivity vládnutí. Do pádu vlády po volbách možná nestihne ani zapamatovat si polohu své kanceláře v budově, natož provést v úřadě nějaké změny. Na druhé straně výměna ministra vždy rozkolísá úřad. Pavel Blažek určitě nedostane do voleb další příležitost spáchat nový nesmysl, takže po ochladnutí opozičních hlav možná politici dospějí ke shodě, že je možné strpět jeho dočasné setrvání v končící vládě. 

Pokud opozice prosadí svou vynucením demise vlády, úloha prezidenta republiky jako pojistky politické stability bude ještě důležitější. Nepochybuji, že neudělá žádný krok, který by umožnil ustavení vlády se sklonem k zaujímání (skrytých  nebo otevřených) protiukrajinských postojů. 

Touto úvahou neodvolávám názor, že Pavel Blažek se přijetím daru dopustil nepřístojnosti. Ani neopouštím kritický postoj k jeho  neochotě jednat se mnou jako s představitelem občanské iniciativy o problémech jeho resortu, o nichž možná ani netuší, jsa omezen v přijímání informací jejich filtrováním nekompetentními úředníky. Ale je věcí střízlivé úvahy, zda jsou jeho hříchy skutečně tak zlé, že už v úřadě nesmí setrvat ani pár týdnů do voleb. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

BITCOINOVÝ ÚLET MINISTRA BLAŽKA

Jsem nejen justiční potížista a prudič, ale bohužel také přebytečný pamětník (kdekdo mi dává najevo, že zde jsem „přes čas“). Počínaje skvělým Pavlem Němcem jsem  vedl osobní jednání se všemi ministry spravedlnosti, které jsem zažil, mimo Karla Čermáka a Marie Benešové. Na Pavla Blažka mám z doby jeho prvního mandátu příjemné vzpomínky. Lidé se ale mění: naše vzájemné vztahy jsou dnes pod bodem mrazu. Žádný z jeho předchůdců se ke mně, resp. ke spolku Chamurappi, nechoval tak špatně jako nyní on.

Při sledování desítek trestních procesů jsem se naučil neosobnímu vnímání dějů a účastníků řízení. Když jsem kvůli objasnění skutečností potřeboval získat důvěru usvědčeného vraha, musel jsem stisknout jím podanou ruku. Tímto způsobem přistupuji ke zprávě o přijetí obrovského finančního daru ministerstvu od odsouzeného za závažnou trestnou činnost. Nehodlám přispět k likvidaci Pavla Blažka bez řádného objasnění události, ač o ni bude asi opozice usilovat. Opozice by nebyla opozicí, kdyby skvělé příležitosti  nevyužila. Měla by ale spíše kriticky přezkoumat všechny předlohy, přicházející z Blažkova ministerstva, než usilovat o jeho hlavu.

Především zjišťuji, že si nevzpomínám na žádný podobný případ z minulosti. Přemýšlím, jak by se na místě Pavla Blažka zachovali různí jeho předchůdci. O většině z nich si myslím, že by ji nepřijali. Ale také uvažuji, jak by na sporné jednání ministra reagoval Andrej Babiš, kdyby byl na místě Petra Fialy. Mám obavy, že v podobné situaci  by ministrovi, vyslanému Hnutím ANO, bez dlouhého vyšetřování  důrazně doporučil, aby se vzdal mandátu. Ministr je současně poslanec, takže bez chleba by nezůstal a navíc by získal čas na setkávání s voliči ve své poslanecké kanceláři. Tím ale ještě nechci říci, že by bylo správné okamžité rozhodnutí o odvolání. Naštěstí Pavel Blažek nemá v zádech Andreje Babiše, ale „tvarohového“ Petra Fialu, který neúnosně dlouho váhal s odvoláním ministra Ivana Bartoše, jenž nemohl pochopit, že politická odpovědnost za úlety úřadu má nepříjemné důsledky. Proto se pod Pavlem Blažkem sice houpe židle, ale nemusí se bát, že mu ji předseda vlády podtrhne. Přece jen má postavení váženého „kingsmakera“. Nemá ovšem jistotu, že se na něj nezaměří nějaký „kingskiller“ a ukončí jeho politickou kariéru.

Okolnosti přijetí neobvyklého daru zasluhují řádné vyšetření, a až po něm by mohlo následovat případné politické rozhodnutí o osudu ministra.

Především po objasnění volá otázka, za co je vlastně dárce ministerstvu spravedlnosti vděčný. V těchto dnech jsem odmítl nabídku odsouzeného, jehož žádosti o podmíněné propuštění by bez intervence spolku Chamurappi soud nevyhověl, že bude každý měsíc posílat na náš účet  malou částku. Důvod pro tuto nabídku daru byl konkrétní a jasný. Zde jde ale o obrovské peníze, poskytnuté bez veřejnosti pochopitelné motivace, při jejichž přijetí by ministr skutečně měl postupovat spíše s nedůvěrou.

Pokud by ovšem byla pravdivá zpráva, kterou ve Sněmovně vykřikla ministryně Jana Černochová, že dárce dosud  nebyl ani obviněn, naléhavější by byla otázka, jakou výhodu si dárce předplatil. Odmítnutí daru by v tomto případě bylo nepochybně jedině možné. Bohužel by jeho přijetí bylo i důkazem o šlendriánu  ministrova „fraucimoru“, který tuto okolnost nezjistil a ministra nevaroval.

Nepochopitelná je pro mne slepá víra, že by obrovské finanční prostředky v rukou odsouzeného za závažnou trestnou činnost mohly mít počestný původ.

Nemohu si odpustit poznámku, že přijetí daru je podivnou odchylkou od převážně opatrného vystupování zkušeného politického harcovníka Pavla Blažka. Jistě musel počítat s tím, že bude čelit veřejnému pohoršení. Přesto dar přijal. Zachoval se odlišně od svých zvyklostí. Při posuzování podnětů ke stížnosti pro porušení  zákona k nevyhovění mu stačí sebemenší podezření, že by Nejvyšší soud stížnosti nevyhověl, čímž by ministrův prestiž utrpěl. Ještě opatrněji přistupuje ke kárným podnětům, takže běžně toleruje soudcům a státním zástupcům poklesky všeho druhu. Jeho motivace k přijetí daru vyžaduje přezkoumání.

Ale připusťme, že přijetí daru je reakcí na upozadění resortu spravedlnosti ve finančním řízení státu. Péče o zdravé právní prostředí nepatří k prioritám Fialovy asociální vlády, což se projevuje v přístupu k resortu spravedlnosti. Ministr odpovídá za přiměřené materiální zabezpečení potřeb resortu. V neutěšené finanční situaci státu je proti své vůli účastníkem konkurenčního boje mezi ministry o urvání co největšího dílu koláče ze státního rozpočtu. Ve vládě jsou čtyři ústavní činitelé, jimž podléhají bezpečnostní sbory. V konkurenčním boji o zajištění jejich potřeb se chovají  různě. Nejméně je slyšet předsedu vlády Petra Fialu, který možná ani netuší, že mu podléhá Generální inspekce bezpečnostních sborů. Nejvíce křičí ministryně Jana Černochová a o něco slaběji Vít Rakušan. Hlas Pavla Blažka se za jejich rámusením téměř ztrácí. Jeho naděje, že při rozdělování rozpočtových prostředků ministrem Zbyňkem Stanjurou ho hlučnější kolegové nezastíní, je nejistá.

A najednou mu kdosi nabídl velké finanční prostředky pro jeho resort, o které by nemusel nikoho prosit. Zachoval se tedy jako dravý podnikatel, který našel peníze, ležící na chodníku. Kdyby se pro ně neohnul, zasluhoval by krach. Proto se pro ně ohne, i když možná mají nečistý původ. Pavel Blažek má nyní tyto prostředky jisté a může je rozdělit podle potřeb jednotlivých složek resortu. Kdyby je odmítl, stát by je asi později stejně zabavil, ale rozplynuly by se ve státní kase a není jisté, že by pak z nich něco přiteklo na ministerstvo spravedlnosti.

Bylo tedy jeho rozhodnutí přijmout podezřelé peníze mravné ? Má ale otázka po mravnosti v našich současných společenských poměrech smysl, když jde o velké peníze, jichž obecně není nikdy dost ?

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PROČ NESLEDUJI KAUZU ČAPÍ HNÍZDO V SOUDNÍ SÍNI

Soudní řízení proti obž. Janě Nagyové a jejímu pomocníkovi obž. Andreji Babišově je obsahově celkem nezajímavé. Ale  vzhledem k mocenskému postavení obž. Andreje Babiše patří přece jen k významným procesům. Když se nepodařilo porazit pana obžalovaného v politických bojích běžnými prostředky, zdlouhavé a opakované projednávání obžaloby by mělo od něj odehnat aspoň pár voličů. Od samého počátku se proto soudní jednání prolíná s politickými událostmi a může tak ovlivňovat veřejné mínění. Tak tomu je i v současnosti, kdy dochází k působení na voliče před parlamentními volbami. 

Proto jsem se zúčastnil pouze projednávání obžaloby u Městského soudu v Praze v 1. kole. Jednání jsem jako obvykle veřejně komentoval.  Necítil jsem se ale  dobře. Jako nezávislý publicista „na volné noze“ (dle Radka Kubíčka a Bohuslava Doležala drzý  grafoman) jsem sledoval řadu soudních procesů na žádost obžalovaných. Vždy jsem pečlivě prostudoval veškerou dostupnou dokumentaci a snažil jsem se utvořit si závěr nezávislým vyhodnocením dokazování. Ne všechny jsem pak podporoval. V případě Čapího hnízda jsem tímto způsobem pracovat nemohl. Obž. Andrej Babiš má nevlídný názor na novináře a uplatnil vůči nim omezující opatření. Takže navzdory velké vynaložené námaze a ztrátě času jsem při zahájení hlavního líčení neměl v rukou ani obžalobu, natož další dokumentaci, jako např. žádost o poskytnutí dotace. Získal jsem je pak sice nějakým způsobem dodatečně, takže ve spojení s poznatky z hlavního líčení jsem si nakonec vytvořil dostatečně přesný obraz. Jako laik jsem nabyl přesvědčení, že senát předsedy Jana Šotta dospěl ke správnému rozhodnutí. Nemluví ze mne podjatost ve prospěch obžalovaných, protože obž. Andrej Babiš se ke mně chová přezíravě a obž. Janu Nagyovou vůbec neznám. 

Protože v dalším průběhu nenastaly žádné změny v dokazování a nezlepšil se vztah pana obžalovaného k psavcům, 2. kola řízení u Městského soudu v Praze jsem se již nezúčastnil a netrávím čas ani v soudní síni Vrchního soudu v Praze při odvolacím řízení. Nebudu překvapen, pokud senát Evy Brázdilové zruší rozsudek senátu Jana Šotta a vrátí věc Městskému soudu v Praze k projednání v novém složení senátu. 3. kolo prvostupňového řízení by pak možná mohlo proběhnout těsně před volbami. Ze zkušenosti ale usuzuji, že vliv na volební výsledek Hnutí ANO bude zanedbatelný, pokud vůbec jaký. Voliče kauza nevzrušuje tolik, jak si její původci přáli. 

Celkově proces hodnotím jako zneužití nástrojů trestního práva k politickému boji. Oceňuji, že státní zástupce Jaroslav Šaroch trestní stíhání všech obviněných v souladu se zdravým selským rozumem zastavil a divím se, že po zásahu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana postupuje v soudním řízení proti svému původnímu rozhodnutí. Nebylo možné neuposlechnout Pavla Zemana, ale snad by bylo možné Jaroslava Šarocha z nepříjemného úkolu vyvázat. 

K procesu mám ale daleko závažnější výhrady jiného druhu. Za obhospodařování dotačních prostředků odpovídal přece příslušný státní úřad s odpovědným ředitelem v čele. Úřad dostal všechny potřebné údaje pro objektivní vyhodnocení žádosti o poskytnutí dotace. Pokud dotaci vydal, ačkoli společnost Farma Čapí hnízdo podle práva na ni neměla nárok, vystupuje do popředí odpovědnost státních úředníků za svěřené finanční prostředky. Podle mého laického názoru za neoprávněné vydání dotace nesli prvořadou odpovědnost i v případě, že by žadatelka vědomě žádala o něco, na co neměla nárok. Nechápu, proč nikdo z nich neusedl na lavici obžalovaných. Dnes už jsou ovšem mimo nebezpečí, protože vypršela promlčecí lhůta. 

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

JEŠTĚ O ZLÍNSKÉM JUSTIČNÍM BIZÁRU A JINÝCH TRAPASECH

Pokud si laskaví čtenáři všimli mého zájmu o úsilí zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových o obnovu jejich procesu, jenž jsem vyjádřil články z 9. května 2025 (zde) a z 20. května 2025 (zde), doporučuji navíc jejich pozornosti článek „Bratři přišli o 120 milionů“ Vojtěcha Blažka z 15. července 2021 na Seznam Zprávy (zde). Je v něm velmi dobře podchycen jejich hrůzný zážitek z brutálního vydírání v jesenickém penzionu, který jim připravil jejich tehdejší nájemník a pozdější spoluobžalovaný Roman Šulyok. Snad po jeho přečtení čtenáři pochopí nevlídnost mého mínění o úrovni myšlení zlínských soudců, kteří Romanu Šulyokovi zajistili beztrestnost jeho účasti při výrobě padělků cigaret Marlboro, a pak jej používali jako svědka obžaloby proti Lebánkům. 

Roman Šulyok byl v r.2016 potrestán za vydírání Krajským soudem Praha k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Jeho pomocník Lukáš Loučka si od soudu odnesl pouze  podmíněný trest. Větší část tlupy pachatelů policie nedokázala vypátrat a usvědčit. Jinak nelítostný zkušený žalobce, bývalý prokurátor Tomáš Milec, se s tímto stavem spokojil. Na tomto ubohém výsledku vyšetřování se dosud nic nezměnilo a příslušným orgánům to nevadí. Pachatelům utíká čas k promlčení v pohodě. 

V článku je zajímavě popsán i rozsah způsobených škod a snaha bratrů Lebánkových o získání odškodnění ve výši 120 mil. Kč od ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo jim samozřejmě nevyhovělo a vstřícnost zatím neprojevily ani soudy v následném řízení, v němž se ještě čeká na vyřízení dovolání Nejvyšším soudem ČR. 

Tato část jejich příběhu je zajímavá jako ilustrace poměrů na ministerstvu v době druhého mandátu ministra Pavla Blažka. Protože ctím zásadu, že vše souvisí se vším, čtenáře s ní seznámím.  V souvislosti s vyžadováním odškodnění a s jinými stránkami jejich tragédie vedli bratři Lebánkové  s ministerstvem obsáhlou korespondenci, samozřejmě adresovanou do vlastních rukou pana ministra Pavla Blažka. Přímé ministrovy odpovědi se nedočkali, ale odpovídali jim úředníci, kteří je informovali o záporných stanoviscích ministra, někdy s odvoláním na jeho pověření.  Lebánkové s nimi samozřejmě polemizovali, snažili se své nároky lépe objasnit. Obě strany popsaly společným úsilím hodně papíru. 

V rámci mého působení v roli justičního potížisty potřebuji občas jednat s ministrem spravedlnosti, který je držitelem výsadní pravomoci podat stížnost pro porušení zákona a je nejvyšším universálním kárným žalobcem, což je rovněž výsadní pravomoc. V obou oborech jeho působnosti mu je ministerstvo servisem bez vlastní pravomoci. 

Když jsem se dověděl, že odcházející  Marii Benešovou, pro mne nepřijatelnou, vystřídá Pavel Blažek, radoval jsem se , protože v době výkonu jeho prvního mandátu jsem z jednání s ním měl příjemné zkušenosti. Když jsem po jeho nástupu podal jakýsi podnět ke stížnosti pro porušení zákona, dožadoval jsem se rozhovoru s ním, abych suchou literu písemného podání mohl posílit ústním doplněním. Dočkal jsem se 23.srpna 2022. Věděl jsem ale také o trampotách bratrů Lebánkových. Považoval jsem proto za vhodné seznámit pana ministra s touto velmi komplikovanou kauzou. Začal jsem výklad z této strany. Ale narazil jsem: Pavlu Blažkovi jméno Lebánek nic neříkalo. Když jsem ho informoval o obsáhlé korespondenci, kterou s ním bratři vedli prostřednictvím úředníků, rozhněval se a učinil odpovídající opatření vůči personálu. Nevěděl také vůbec nic o mém podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, zaslanému cestou datových stránek k jeho rukám před měsícem. Nejen, že nevěděl, ale později nevyhověl. První podmínkou pro úspěšné vyřízení požadavku na ministra je doručení podání do jeho rukou.  Ale o jejím naplnění rozhodují úředníci, s přiměřeností jejichž odborné a lidské vyzrálosti si nejsem jist. Ale není proti nim obrany. Případné výhrady k nim ministr nechce slyšet. 

Přes tyto drobné nehody naše jednání proběhlo v přátelské atmosféře. Od té  doby jsem ale pro pana ministra Pavla Blažka persona non grata. Nic se na tom nezměnilo, i když jsem se jako publicista či grafoman (jak kdo chcete) za něho postavil, když vypukl křik kvůli jeho pivní sedánce s lobbistou Martinem Nejedlým, nebo později, když se na něj vrhly stavovské organizace  soudců a státních zástupců kvůli jeho moudré neochotě jmenovat místopředsedou Krajského soudu Brno soudce Aleše Novotného. A samozřejmě  se za něho postavím kdykoli příště, pokud se mu bude dít křivda. 

Je to jeden z důvodů, proč přeji pád asociální Fialově vládě. S třemi ministry, které do úřadu dosadilo Hnutí ANO, jsem měl vztahy standardní až výborné. Takže se těším na návrat Andreje Babiše do Strakovy akademie, bez ohledu na to, že se ke mně chová nepřátelsky a jeho stín leží na dvou nepříjemnostech, jež  mě od r.2017 postihly.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

POKUS O OBNOVU BIZARNÍHO PROCESU ZAHÁJEN

Dne 9.května 2025 jsem veřejnost upozornil článkem na blížící se zahájení řízení o povolení obnovy procesu se zlínskými podnikateli bratry Lebánkovými (zde). V pondělí 19.května 2025 skutečně proběhlo první veřejné zasedání, jehož jsem se zúčastnil jako pozorovatel.

Během více než dvaceti let působení v roli justičního potížisty jsem zažil několik řízení o povolení obnovy procesu. Všechna bez výjimky skončila zamítnutím žádosti hned při prvním veřejném zasedání. Z doslechu je mi známo, že občas se některému žadateli podaří, že soud obnovu povolí, ale ty případy jsou velmi vzácné. Je velmi obtížné obstarat dostatečně průkazné nové důkazy, jejichž projednání v obnoveném procesu nelze odmítnout. Neprolomitelnost soudního rozhodnutí je „svatá kráva“, kterou mnozí soudci uctívají přednostně před pravdou a spravedlností.

Pondělní veřejné zasedání, vedené senátem předsedy Radomíra Koudely, mělo standardní průběh. Jeho hlavní náplní byla výměna názorů a věcných informací mezi žadateli a předsedou senátu. Jejich dialog byl obsahově vydatný. Jiskřil myšlenkami a poznatky. Způsob, jakým s žadateli předseda senátu  jednal, mi připomněl jiné jednání, v kterém se tak dlouho usilovně snažil prolomit alibi obžalovaných, až je možná (?) v rozporu s původním názorem v dohodě s žalobcem pravomocně zprostil obžaloby. Nezbylo mu, než se podrobit materiální pravdě, ke které se dopracoval s vynaložením značné námahy.  Jako laik jsem přesvědčen, že obnovu procesu by v tomto případě  měl povolit, aby uklidil nepořádek po úletech svých předchůdců. Proto doufám, že se propracuje dalším vedením dokazování k příznivému rozhodnutí. Znepokojuje mě pouze zjištění, že stejně  jako jeho předchůdci asi podlehl pábení původního hlavního obžalovaného Romana Šulyoka jako svědka a myslí si, že bratři Lebánkové jsou skutečnými majiteli  strojního zařízení.

Věnoval jsem pozornost i chování přísedících, kteří při hlasování o rozhodnutí mají stejný hlas jeho předseda senátu, takže ho mohou i přehlasovat. Přísedící nekladli žadatelům otázky, ale z výrazu jejich tváří bylo zřejmé, že dialog mezi nimi a předsedou senátu sledují s nelíčeným zájmem. Vyslechli ostatně hodně překvapujících sdělení, takže se určitě nenudili.

Otázky nekladl ani státní zástupce. Jeho zdánlivá netečnost mi nevadila, protože byla v každém případě lepší než předpojatá chuť obnovu zmařit. Ve většině případů neúspěšných žádostí o povolení obnovy, které jsem sledoval, soud vyhověl zamítnutím žádosti právě na návrh státního zástupce. Samozřejmě jeho současné jednání nezaručuje, že se nakonec nepostaví proti povolení obnovy.

Senát konec rozhodl o potřebě doplnění dokazování a odročil pokračování na neurčito. Pro tuto chvíli je to přijatelný výsledek, protože důkazy, jež si soud přeje získat, by dle mého laického odhadu měly vyznít ve prospěch žádosti o povolení procesu. V každém případě je odročení pro žadatele lepší než okamžité zamítnutí návrhu, neboť jim ponechává naději. 

Nedoporučuji ale ani žadatelům, ani ctěným čtenářům, aby s jistotou očekávali, že žádost o povolení obnovy soud nakonec vyřídí kladně. Stav dokazování má zatím daleko do konečnosti a žádné překvapující rozhodnutí soudu není vyloučeno.

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

MINISTR NEMÁ SIGNÁLY

Článkem „Blažkovi a Fialovi sirotci“ ze 14. května 2025 (zde) jsem projevil obavy, že díky netečnosti ministra Pavla Blažka zůstanou příslušníci Vězeňské služby s nároky na zvyšování platů ve stínu sborů, za které s velkým hlukem bojují ministři Jana Černochová a Vít Rakušan. Ale hned 15. května 2025 jsem se dočetl na České justici, že ministr Pavel Blažek o zvyšování platů příslušníků Vězeňské služby nehodlá usilovat, protože „ „Vězeňská služba je na tom s platy ... momentálně velmi dobře, … nejlépe za posledních několik let. Nemá… signály o tom, že by tam byla nějaká nespokojenost.“ (zde). A hned 16.května 2025 Česká justice námět rozšířila o zprávu, že odbory kvůli ministrovým výrokům přímo „zuří“ (zde).

Je poněkud předčasné vzrušovat se kvůli zvyšování platů příslušníků ozbrojených sborů, protože ve státním rozpočtu na to nejsou peníze a ostatně i ministři Jana Černochová a Vít Rakušan přestali rámusit. Nicméně najdou-li se nakonec peníze, mělo by se dostat i na Vězeňskou službu. Její příslušníci nejsou ušetřeni dopadů zvyšování životních nákladů.

Vyjádření pana ministra mě překvapilo. Kdyby sledoval zpravodajství České televize, nemohla by mu uniknout zpráva, že příslušníci Vězeňské služby odcházejí za lepšími platy do služby u Policie České republiky. To o spojenosti jejích příslušníků nesvědčí. Možná si myslí, že pro ně udělal už dost, když ke škodě dětí neodpovědných otců se postaral o snížení počtu vězňů propuštěním do novely trestního zákoníku asociálního opatření dekriminalizace neplacení výživného.

Zásadní malér vidím v jeho vyjádření, že „nemá signály“. Nejde jen o jeho postoj k platovým nárokům Vězeňské služby. Na ministra se valí spousta informací ze všech stran. Samozřejmě nemůže přijmout úplně všechny. V praxi přijímá a vyhodnocuje jen ty, které neodfiltrují jeho podřízení, jejichž kompetentnost je nejistá veličina. A jeho podřízení mohou uplatnit své subjektivní postoje a zájmy. Určitě k němu nepropustí poznatky, jejichž zhodnocení ministrem by pro ně bylo nepříjemné nebo by jim dokonce přineslo práci navíc. Také ovlivňují vyřizování žádostí o přijetí různých žadatelů o rozhovor. Možná mají vliv na to, že voliči poslance Pavla Blažka se marně domáhají setkání se svým poslancem v poslanecké kanceláři.

Z vlastních zkušenosti jsem nabyl dojem, že Pavel Blažek se sám brání seznámení s nepříjemnými poznatky. Žádat ho o rozhovor s tím, že žadatel má výhrady k práci jeho podřízených, je celkem zbytečné: i kdyby ohrožení žádost k němu propustili, zcela určitě ji odmítne. Je to ovšem krátkozraké. Seznámení s odfiltrovanými informacemi může být velmi užitečné.

V každém případě touto cestou posílám panu ministrovi Pavlu Blažkovi doporučení, aby se od vedení Vězeňské služby a od odborářů nechal informovat přímo, bez filtrování podřízenými, o důvodech, proč pociťuji příslušníci Vězeňské služby potřebu  zvýšení platů. Měl bych na srdci více nepříjemných doporučení, ale do jejich zveřejnění se zatím nepustím. Možná příště.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

BLAŽKOVI A FIALOVI SIROTCI

Trvalé zvyšování životních nákladů, jemuž Fialova asociální vláda neumí zabránit, je přirozeným podhoubím pro bujení tlaků na zvyšování platů. Postoj politiků k nim může mít významný vliv na jejich vnímání veřejností. 

Za daných okolností není nic divného na tom, že se ministryně obrany Jana Černochová předvádí před veřejností s pozoruhodnými požadavky na zvyšování platů vojáků. Kromě toho, že tím pečuje o svůj obraz v očích voličů před blížícími se volbami, snaží se tím řešit i závažný resortní problém: potíže s doplňováním stavů české armády. Jde na to přes peníze, protože nic jiného není k disposici. Naši miniaturní armádu neovládá ideologie vlastenectví, pocitu povinnosti bránit tuto zemi proti vnějšímu nepříteli. Voják, který podpisuje smlouvu, se zavazuje k bránění zájmů, jimž možná nebude rozumět a dává na vědomí, že je srozuměn s vysokým rizikem ztráty života. Nedivím se, že se zájemci nehrnou a ministryně dělá, co umí, aby potřeby námezdního vojska zabezpečila. Má pravdu v tom, že  lidé, kteří jsou ochotni prodat svůj život, mohou mít vysoké nároky. Možná  současně usiluje i o zpevnění svého postavení vůči profesionálnímu velení armády, ale nejsem si tím jist. 

V každém případě je čitelná a musím uznat, že asi nic jiného dělat nemůže. Zcela na okraj ale podotýkám, že tím nevyjadřuji souhlas se současně platnou koncepcí obrany proti vnějšímu ohrožení státu. 

Další křikloun, který se vtírá do pozornosti veřejnosti požadavky  na zvyšování platů svých svěřenců, je ministr vnitra Vít Rakušan. Policejní sbor je  přece jen větší voličská skupina než armáda, takže jeho chování je rovněž  pochopitelné. Stejně jako Jana Černochová má starosti s naplněním stavů podřízeného sboru. Jeho požadavky jsou umírněnější než ty, jež uplatňuje Jana Černochová, ale i tak je nelze přehlédnout. Jsem dalek toho, abych popíral opodstatněnost nároků vojáků i policistů. Práce policistů je obtížná, společensky prospěšná, zasluhuje přiměřenou odměnu. I na ně dopadá zdražování stejně jako na nás všecky. Požadavek na zvýšení platů je srozumitelný, oprávněný. 

Zajímavé je, že oba ministři bojují za příjmy svých svěřenců s vědomím, že ve státním rozpočtu nejsou peníze na pokrytí jejich požadavků. A jsou ve vztahu vzájemné konkurence: pokud se nakonec peníze najdou, čím více urve Jana Černochová pro vojáky, tím méně zbyde pro Rakušanovy policisty a  obráceně: uspokojení nároků policistů může jít na úkor zájmů vojáků. 

Vedle armády a policie existuje také Vězeňská služba. Jako voličská skupina je nezajímavě malá. Pro občany státu je velmi důležitá, protože díky ní občané obcí, v nichž se nacházejí věznice, mohou klidně spát bez obav, že je přepadnou uprchlíci z věznice, nebo že v „jejich“ věznici dojde ke vzpouře. Práce příslušníků Vězeňské služby je velmi obtížná a namáhavá, v jistém smyslu náročnější než práce policistů a vojáků v době míru. Jakmile jednou nastoupí do služby, jsou nepřetržitě v permanenci bez možnosti někam si odskočit a odpočinout si. Pracují s odsouzenými nejrůznějšího druhu, z nichž někteří jsou nebezpeční. Příslušníci Vězeňské služby by zcela samozřejmě také uvítali zvýšení platů. Jenže za ně žádný politický křikloun nebojuje. Tichošlápek Pavel Blažek, jenž předstírá, že řídí ministerstvo a přes ně resort spravedlnosti, si uvědomuje, že i příslušníci Vězeňské služby by si zasloužili zvýšení platů, ale zjevně se spoléhá, že se nakonec nějak „svezou“ s policií, pokud vůbec nakonec na zvyšování platů budou peníze. Proto se do hlasitého boje k Janě Černochové a Vítu Rakušanovi nezapojil. Příslušníkům Vězeňské služby proto hrozí, že se svými nároky ostrouhají kolečka. Bylo by to ovšem vůči nim nespravedlivé. 

Ještě hůř je na tom Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), poměrně malá služba, jež je jako voličská skupina nezajímavá. Nestojí nad ní žádný resortní ministr, který by vedl politický zápas o pokrytí jejích potřeb. Je podřízena přímo pánubohu, tedy fakticky je „bezprizorná“. Pardon, je podřízena přímo předsedovi vlády, který možná o svém nadřazeném postavení ani neví. Je ale natolik zavalen nejrůznějšími „vznešenějšími“ úkoly, že nelze očekávat, že péče o nároky příslušníků GIBS se dostanou do popředí jeho zájmu. 

Vládě asi nakonec nezbude nic jiného, než přesuny mezi rozpočtovými kapitolami aspoň nějaké prostředky na zvyšování platů příslušníků ozbrojených sborů opatřit. Je-li prostředků málo, je třeba věnovat zvýšenou pozornost spravedlivosti jejich rozdělování. Je to choulostivá záležitost, kterou bude jistě se zájmem sledovat veřejnost. Bylo by špatné, kdyby malé ozbrojené sbory zůstaly se svými nároky ve stínu těch velkých. Výše zmínění politici se budou ucházet o hlasy voličů. Prosazování přemrštěných nároků služeb stejně jako jejich zanedbávání může politiky připravit o hlasy.   

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

PŘED OBNOVOU BIZARNÍHO PROCESU

Témě po třech letech od podání začne v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno projednávat žádost bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je soud odsoudil za nezaplacení spotřební daně z tabáku, kterou zaplatili a za účast na výrobě padělků cigaret Marlboro, které se dle mého laického poznání neúčastnili.

Jde o případ, který jsem sledoval v soudní síni a provázel komentáři od r. 2018. Často jsem v nich psal o „soudkyni OLO“. Všechny jsou k nalezení na mém blogu www.jemelikzdenek.cz.

Tříletá prodleva mezi podáním žádosti a zahájením projednávání není v tomto případě výsledkem nedbalosti nebo zlé vůle: dřívější zahájení nebylo možné pro nedostupnost spisu. Pikantní je okolnost, že v téže době se u téhož soudu jedná o povolání žadatelů k výkonu trestu odnětí svobody výměnou za nesplacený peněžitý trest.

Nová právní úprava vylučuje z rozhodování o obnově soudce, který vydal prvoinstanční rozsudek. Řízení proto povede soudce Radomír Koudela, s nímž  jsem se v minulosti setkával po několik let v jiné kauze. Občas jsem mu věnoval pozornost v článcích s názvem Zlínský horor. Nelíbilo se mi  necitlivé chování k obžalovaným v době jejich onemocnění. Usmíval jsem se nad určitými projevy jeho počítačové negramotnosti. Ale musel jsem ocenit  virtuozitu vedení výslechů a důslednost, s kterou se propracovával k poznání materiální pravdy.

Bratři Lebánkové se dostali do potíží díky tomu, že koncem r.2011 pronajali skladové prostory Romanu Šulyokovi, který ukončil výrobu padělků cigaret  Marlboro v Malhosticích. Potřeboval prostor, v němž by mohl nechat znova zprovoznit stroje a předvést je ukrajinskému zájemci o jejich zakoupení a vývoz na Ukrajinu. Jeho plán ztroskotal, když 26. srpna 2012 do skladu vpadlo komando celníků a policistů. Všechny na místě zadržené osoby putovaly do cely předběžného zadržení. Pro bratry Lebánkovy si celníci dojeli. Na nikoho neuvalili vazbu, ale všem později sdělili obvinění.  Roman Šulyok byl také nablízku, neboť měl mít schůzku s Ladislavem Lebánkem za účelem projednání vyklizení skladu. Celníci o  jeho přítomnosti věděli, ale nechali jej odjet.

O procesu se vyjadřuji jako o bizarním, protože se v něm projevilo příliš mnoho anomálií. První byl návoz tabáku neznámého původu dne 21.srpna 2012 neznámým kamionem, na jehož příjezd čekali celníci. Nezajímali se o totožnost řidiče, nevyžádali si doklady od vozidla a od nákladu, pouze pořídili videozáznam překládky tabáku. Tabák uznaly orgány činné v trestním řízení za majetek bratrů Lebánkových, ač pro to nebyl žádný důkaz. Lebánkové se o jeho přítomnosti ve skladu dověděli až z opožděně dodaného protokolu o prohlídce ve skladu. Jako skladovatelé zaplatili spotřební daň, což předsedkyně senátu Iveta Šperlichová později uznala – volně řečeno -za právnicky bezvýznamný projev opožděné lítosti. Celní správa nikdy nevysvětlila soudu, proč celníci na kamion čekali. Jako laik se domnívám, že se jednalo o nepovolený předstíraný převod majetku, který měl ospravedlnit vpád komanda do skladu. Nepodařilo se mi dosáhnout prověření podezření Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Jistě by bylo pro soud zajímavé seznámit se se spisem Sandál Pátracího odboru Celní správy, není-li již skartovaný. 

Další anomálií je obžaloba Městského státního zastupitelství v Praze, vypracovaná státní zástupkyní Ivou Bicanovou, která vložila obž. Janu Lebánkovi do úst část výpovědi Romana Šulyoka v trestním řízení, které proti němu vedly německé orgány.

V době zahájení hlavního líčení jsem považoval za hlavní obžalované bratry Romana a Jana Šulyokovy a bratry Ladislava a Jana Lebánkovy. Psal jsem o nich jako o Rošťácích a Slušňácích  (zde) Projednání obžaloby předcházela dvě řízení, jež mají k věci vztah, a i toto je významná anomálie procesu. Nejdříve si Roman Šulyok vysloužil v Německu 7,5 roku odnětí svobody za obchod s marihuanou. Pak jej odsoudil Krajský soud v Praze na 7,5 roku odnětí svobody za brutální vydírání bratrů Lebánkových s použitím násilí a omezování osobní svobody. Získal tím okamžitý majetkový prospěch přesahující 100 mil.Kč. Zlínští soudci neznali trestní spis Krajského soudu v Praze. Rozhodováním bez jeho znalosti poškodili bratry Lebánkovy. 

V době soudního řízení trestního u Krajského soudu v Praze a ještě i na začátku hlavního líčení ve Zlíně se Roman Šulyok nacházel ve vězení v Německu. K hlavnímu líčení u Krajského soudu v Praze jej vozila eskorta. Ve Zlíně případ napadl předsedkyni Ivetě Šperlichové, která věc Romana Šulyoka v jeho nepřítomnosti hned při zahájení hlavního líčení vyloučila do samostatného řízení, v němž jeho trestní stíhání zastavila pro neúčelnost. Zachránila ho před možným uložením výjimečného trestu. Později vyloučila do samostatného řízení i věc Jana Šulyoka, který se prostě nedostavoval k jednání. Později ho odsoudila k nízkému podmíněnému trestu. Romana Šulyoka po jeho přesunu do české věznice pak soud využíval proti Lebánkům jako svědka obžaloby, což mi jako laikovi nepřipadá jako normální jednání. Vzhledem k tomu, že Roman Šulyok je majitel strojů a organizátor dění ve skladu, ale není účastníkem řízení, proces mi jako laikovi připomíná chromou kachnu. 

Předsedkyně Iveta Šperlichová dovedla proces do nepravomocného rozsudku, v němž rozdávala nepodmíněné tresty. Pak ji ale Ústavní soud uznal za podjatou. Rozsudek pozbyl platnost a proces musel proběhnout od začátku znova. I to je anomálie. 

Vedení procesu pak připadlo předsedovi senátu Jiřímu Dufkovi, soudci zdánlivě dobráckému. Podle mého laického názoru se snažil prokázat, že kolegyně Iveta Šperlichová vedla řízení naprosto správně a nepodjatě. K Lebánkům se choval hůře než ona: používal svědectví Romana Šulyoka ve větším rozsahu a v odůvodnění rozsudku bez podložení tvrzení důkazy uvedl, že se výrobou padělků zabývali  už kdysi v minulosti. Uvěřil tak zřejmě kriminálníkovi, který se v novinách dočetl o stíhání Lebánků a napadlo ho, že by je mohl vydírat. Poslal Ladislavu Lebánkovi dopis, v němž ho vyzval k zaplacení velké částky a pohrozil, že v případě nedobytnosti jej udá, že vyráběl padělky cigaret Marlboro již dávno. Když nedostal peníze, skutečně poslal soudu udání. Předseda Jiří Dufek zjistil, že jeden z  objektů,v němž měla výroba probíhat, nikdy neexistoval. Svědci, kteří měli vyděračovo udání potvrdit, se distancovali. Sám vyděrač nakonec před soud nepředstoupil. Touto věcí se před předsedou Jiřím Dufkem zabývala i předsedkyně Iveta Šperlichová, která však z udání žádné závěry v neprospěch Lebánků nevyvodila.   Předseda Jiří Dufek byl vstřícnější i k „Rošťákům“: zatímco Iveta Šperlichová odsoudila Jana Šulyoka k podmíněnému trestu, Jiří Dufek jej zprostil obžaloby, ač byl usvědčen z prodeje padělků cigaret Marlboro. 

Předseda senátu Jiří Dufek měl  možnost využít zájmu Generální inspekce bezpečnostních sborů k podání trestního oznámení proti celníkům kvůli záhadnému návozu tabáku. Dal přednost bezzubé korespondenci s Celní správou. K objasnění původu a vlastnictví tabáku nedošlo a zjevně už nedojde. Bratři Lebánkové zůstávají bezbranní proti přesvědčení soudu, že tabák je jejich majetkem.  Je to příklad uplatnění zvráceného pravidla in dubio contra reo. 

Senát Jiřího Dufka dovedl věc k rozsudku s podmíněnými a peněžitými tresty. Možná se domníval, že se bratři Lebánkové neodvolají, když jim nebude hrozit vězení. 

K odvolacímu řízení u Vrchního soudu v Olomouci ale přece jen došlo. Kauza připadla předsedkyni Martině Kouřilové. Odvolání bratrů Lebánkových bylo neúspěšné. Výkon předsedkyně senátu jsem tehdy ocenil neúspěšným podnětem ke kárnému řízení, a to zejména proto, že projevila zásadní neznalost trestního spisu. Protože mám možnost srovnání s prací jiných senátů Vrchního soudu v Olomouci, považuji to za další anomálii. 

Vím také o opomenutých důkazech, které obhajoba využije k podpoře žádosti o obnovu procesu, ale těmi se zde nebudu zabývat.   

Celkově jako laik soudím, že oba senáty, které se případem zabývaly, zanechaly za sebou tolik podivností, že bude dobře, když nějaký jiný senát po nich uklidí nepořádek. Není to ale uskutečnitelné bez seznámení s trestním spisem Krajského soudu Praha o vydírání bratrů Lebánkových.

=========================================================================                                                            

V knihkupectvích jsou dostupné oba díly mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.