Témě po třech letech od podání začne
v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno projednávat
žádost bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je soud odsoudil za
nezaplacení spotřební daně z tabáku, kterou zaplatili a za účast na výrobě
padělků cigaret Marlboro, které se dle mého laického poznání neúčastnili.
Jde o případ, který jsem sledoval
v soudní síni a provázel komentáři od r. 2018. Často jsem v nich psal
o „soudkyni OLO“. Všechny jsou k nalezení na mém blogu www.jemelikzdenek.cz.
Tříletá prodleva mezi podáním žádosti a
zahájením projednávání není v tomto případě výsledkem nedbalosti nebo zlé
vůle: dřívější zahájení nebylo možné pro nedostupnost spisu. Pikantní je
okolnost, že v téže době se u téhož soudu jedná o povolání žadatelů
k výkonu trestu odnětí svobody výměnou za nesplacený peněžitý trest.
Nová právní úprava vylučuje
z rozhodování o obnově soudce, který vydal prvoinstanční rozsudek. Řízení
proto povede soudce Radomír Koudela, s nímž jsem se v minulosti setkával po několik
let v jiné kauze. Občas jsem mu věnoval pozornost v článcích
s názvem Zlínský horor. Nelíbilo se mi necitlivé chování k obžalovaným
v době jejich onemocnění. Usmíval jsem se nad určitými projevy jeho počítačové
negramotnosti. Ale musel jsem ocenit virtuozitu
vedení výslechů a důslednost, s kterou se propracovával k poznání
materiální pravdy.
Bratři Lebánkové se dostali do potíží díky
tomu, že koncem r.2011 pronajali skladové prostory Romanu Šulyokovi, který
ukončil výrobu padělků cigaret Marlboro v Malhosticích.
Potřeboval prostor, v němž by mohl nechat znova zprovoznit stroje a
předvést je ukrajinskému zájemci o jejich zakoupení a vývoz na Ukrajinu. Jeho
plán ztroskotal, když 26. srpna 2012 do skladu vpadlo komando celníků a
policistů. Všechny na místě zadržené osoby putovaly do cely předběžného
zadržení. Pro bratry Lebánkovy si celníci dojeli. Na nikoho neuvalili vazbu,
ale všem později sdělili obvinění. Roman
Šulyok byl také nablízku, neboť měl mít schůzku s Ladislavem Lebánkem za
účelem projednání vyklizení skladu. Celníci o
jeho přítomnosti věděli, ale nechali jej odjet.
O procesu se vyjadřuji jako o bizarním,
protože se v něm projevilo příliš mnoho anomálií. První byl návoz tabáku
neznámého původu dne 21.srpna 2012 neznámým kamionem, na jehož příjezd čekali celníci. Nezajímali
se o totožnost řidiče, nevyžádali si doklady od vozidla a od nákladu, pouze
pořídili videozáznam překládky tabáku. Tabák uznaly orgány činné
v trestním řízení za majetek bratrů Lebánkových, ač pro to nebyl žádný
důkaz. Lebánkové se o jeho přítomnosti ve skladu dověděli až z opožděně
dodaného protokolu o prohlídce ve skladu. Jako skladovatelé zaplatili spotřební
daň, což předsedkyně senátu Iveta Šperlichová později uznala – volně řečeno -za
právnicky bezvýznamný projev opožděné lítosti. Celní správa nikdy nevysvětlila
soudu, proč celníci na kamion čekali. Jako laik se domnívám, že se jednalo o
nepovolený předstíraný převod majetku, který měl ospravedlnit vpád komanda do
skladu. Nepodařilo se mi dosáhnout prověření podezření Generální inspekcí
bezpečnostních sborů. Jistě by bylo pro soud zajímavé seznámit se se spisem
Sandál Pátracího odboru Celní správy, není-li již skartovaný.
Další anomálií je obžaloba Městského
státního zastupitelství v Praze, vypracovaná státní zástupkyní Ivou
Bicanovou, která vložila obž. Janu Lebánkovi do úst část výpovědi Romana
Šulyoka v trestním řízení, které proti němu vedly německé orgány.
V době zahájení hlavního líčení jsem
považoval za hlavní obžalované bratry Romana a Jana Šulyokovy a bratry
Ladislava a Jana Lebánkovy. Psal jsem o nich jako o Rošťácích a Slušňácích (zde)
Projednání obžaloby předcházela dvě řízení, jež mají k věci vztah, a i
toto je významná anomálie procesu. Nejdříve si Roman Šulyok vysloužil v Německu
7,5 roku odnětí svobody za obchod s marihuanou. Pak jej odsoudil Krajský
soud v Praze na 7,5 roku odnětí svobody za brutální vydírání bratrů
Lebánkových s použitím násilí a omezování osobní svobody. Získal tím okamžitý
majetkový prospěch přesahující 100 mil.Kč. Zlínští soudci neznali trestní spis
Krajského soudu v Praze. Rozhodováním bez jeho znalosti poškodili bratry
Lebánkovy.
V době soudního řízení trestního u
Krajského soudu v Praze a ještě i na začátku hlavního líčení ve Zlíně se
Roman Šulyok nacházel ve vězení v Německu. K hlavnímu líčení u
Krajského soudu v Praze jej vozila eskorta. Ve Zlíně případ napadl
předsedkyni Ivetě Šperlichové, která věc Romana Šulyoka v jeho
nepřítomnosti hned při zahájení hlavního líčení vyloučila do samostatného
řízení, v němž jeho trestní stíhání zastavila pro neúčelnost. Zachránila
ho před možným uložením výjimečného trestu. Později vyloučila do samostatného
řízení i věc Jana Šulyoka, který se prostě nedostavoval k jednání. Později
ho odsoudila k nízkému podmíněnému trestu. Romana Šulyoka po jeho přesunu
do české věznice pak soud využíval proti Lebánkům jako svědka obžaloby, což mi jako
laikovi nepřipadá jako normální jednání. Vzhledem k tomu, že Roman Šulyok
je majitel strojů a organizátor dění ve skladu, ale není účastníkem řízení,
proces mi jako laikovi připomíná chromou kachnu.
Předsedkyně Iveta Šperlichová dovedla
proces do nepravomocného rozsudku, v němž rozdávala nepodmíněné tresty.
Pak ji ale Ústavní soud uznal za podjatou. Rozsudek pozbyl platnost a proces
musel proběhnout od začátku znova. I to je anomálie.
Vedení procesu pak připadlo předsedovi
senátu Jiřímu Dufkovi, soudci zdánlivě dobráckému. Podle mého laického názoru
se snažil prokázat, že kolegyně Iveta Šperlichová vedla řízení naprosto správně
a nepodjatě. K Lebánkům se choval hůře než ona: používal svědectví Romana
Šulyoka ve větším rozsahu a v odůvodnění rozsudku bez podložení tvrzení
důkazy uvedl, že se výrobou padělků zabývali
už kdysi v minulosti. Uvěřil tak zřejmě kriminálníkovi, který se
v novinách dočetl o stíhání Lebánků a napadlo ho, že by je mohl vydírat.
Poslal Ladislavu Lebánkovi dopis, v němž ho vyzval k zaplacení velké
částky a pohrozil, že v případě nedobytnosti jej udá, že vyráběl padělky
cigaret Marlboro již dávno. Když nedostal peníze, skutečně poslal soudu udání.
Předseda Jiří Dufek zjistil, že jeden z objektů,v němž měla výroba probíhat, nikdy
neexistoval. Svědci, kteří měli vyděračovo udání potvrdit, se distancovali. Sám
vyděrač nakonec před soud nepředstoupil. Touto věcí se před předsedou Jiřím
Dufkem zabývala i předsedkyně Iveta Šperlichová, která však z udání žádné
závěry v neprospěch Lebánků nevyvodila. Předseda Jiří Dufek byl vstřícnější i k „Rošťákům“:
zatímco Iveta Šperlichová odsoudila Jana Šulyoka k podmíněnému trestu,
Jiří Dufek jej zprostil obžaloby, ač byl usvědčen z prodeje padělků
cigaret Marlboro.
Předseda senátu Jiří Dufek měl možnost využít zájmu Generální inspekce
bezpečnostních sborů k podání trestního oznámení proti celníkům kvůli
záhadnému návozu tabáku. Dal přednost bezzubé korespondenci s Celní správou.
K objasnění původu a vlastnictví tabáku nedošlo a zjevně už nedojde. Bratři
Lebánkové zůstávají bezbranní proti přesvědčení soudu, že tabák je jejich
majetkem. Je to příklad uplatnění
zvráceného pravidla in dubio contra reo.
Senát Jiřího Dufka dovedl věc k rozsudku
s podmíněnými a peněžitými tresty. Možná se domníval, že se bratři
Lebánkové neodvolají, když jim nebude hrozit vězení.
K odvolacímu řízení u Vrchního soudu
v Olomouci ale přece jen došlo. Kauza připadla předsedkyni Martině
Kouřilové. Odvolání bratrů Lebánkových bylo neúspěšné. Výkon předsedkyně senátu
jsem tehdy ocenil neúspěšným podnětem ke kárnému řízení, a to zejména proto, že
projevila zásadní neznalost trestního spisu. Protože mám možnost srovnání s prací
jiných senátů Vrchního soudu v Olomouci, považuji to za další anomálii.
Vím také o opomenutých důkazech, které obhajoba
využije k podpoře žádosti o obnovu procesu, ale těmi se zde nebudu
zabývat.
Celkově jako laik soudím, že oba senáty,
které se případem zabývaly, zanechaly za sebou tolik podivností, že bude dobře,
když nějaký jiný senát po nich uklidí nepořádek. Není to ale uskutečnitelné bez
seznámení s trestním spisem Krajského soudu Praha o vydírání bratrů
Lebánkových.
=========================================================================
V knihkupectvích jsou dostupné
oba díly mé knihy Škůdci v taláru.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.