Pole
fotovoltaických panelů se stala nedílnou součástí české krajiny a zdá se, že
většina národa si zvykla a vnímá je jako nezajímavou samozřejmost. Pozornost veřejnosti se
k nim přece jen občas obrací, když se z mediálních zpráv dovídá, že
před soudem stojí nějací lidé, kteří „se spálili“ na počátcích „solárního
boomu“ v honbě za včasným získáním licence k provozování
fotovoltaické elektrárny. Obrovské vzrušení v podnikatelském prostředí,
které provázelo počátky „solárního byznysu“ již dávno opadlo a jeho dozvuky
prožívají právě jen ti, kteří se dostali do střetu se zákonem.
Na
začátku byly rozmařile nastavené podmínky podpory novému průmyslovému oboru,
jehož rychlý rozvoj podporovala vláda v souladu s požadavky Evropské
unie. Pobídky byly tak přitažlivé, že se do víru událostí vrhli podnikavci a
podnikatelé různého typu, všichni spojení vidinou naděje na mimořádný zisk.
Atmosférou to připomínalo bájný Klondike.
Jádrem
mozkového trustu, který vymýšlel opatření k podpoře fotovoltaického
byznysu, bylo tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu v čele
s Josefem Fiřtem, Blahoslavem Němečkem a Antonínem Panákem. Na úřadě také spočinula
obrovská administrativní zátěž, vyvolaná potřebou vyřídit tisíce žádostí o
licence. Do jejího zvládnutí se zapojily i desítky nekvalifikovaných
brigádníků. Vypukl chaos, který vedení úřadu nezvládlo. Jeho představitelé jsou
dnes přesto váženi jako odborní poradci a dokonce i svědci při trestním
stíhání údajných pachatelů různých nepravostí, spáchaných v honbě za
včasným získáním licence. Pro mne jako pro laika je přitom docela
nepochopitelné, že se sami nedostali před trestní senát.
V listopadu
r. 2010 se majitelé rozestavěných elektráren bez předchozího varování dověděli z nového
cenového výměru ERÚ, že elektrárny, uvedené do provozu po 31.prosinci 2010, již
nebudou mít nárok na výkupní cenu 12.500 Kč/MWh, ale jen na 5.500 Kč/MWh.
Většina podnikatelů se nechala svést vidinou vysokého zisku a troufla si proto
financovat výstavbu elektráren z úvěru se splátkovým kalendářem,
postaveným na předpokládaném příjmu 12.500 Kč/MWh. Náhlá změna podmínek
vyvolala paniku a bezhlavý hon za včasným získáním licence. Stát se ale
nedočkal dosti slyšitelného odsouzení za neodpovědné zacházení s investory.
Tragickou
obětí náhlé změny podmínek byla skupina poctivců, kteří dokázali dostavět
elektrárny včas, ale licenci přesto nezískali, protože se nedomohli připojení
k síti: distribuční společnosti zablokovaly část kapacity smlouvami o
smlouvě budoucí s vybranými partnery a neměly pak volné kapacity pro ty,
kteří se mezi jejich oblíbence nedostali. Některé firmy dokonce zkrachovaly.
V chaosu
posledních dvou měsíců r.2010 prošel licenčním řízením dosud neupřesněný počet
elektráren, které licenci získaly
neoprávněně, část z nich se pak neodpovědně podílela na štědré finanční
podpoře a je pravděpodobné, že některé si svou kořist budou moci ponechat.
Nicméně od srpna r.2011 se nepoctivcům začalo dařit hůře. Josefa Fiřta
vystřídala v čele Energetického regulačního úřadu osvědčená krizová
manažerka Alena Vitásková, která považovala za významnou část svého poslání
odčinění selhání bývalého vedení ERÚ. Úřad pod jejím vedením spustil vlnu
správních řízení k přezkumu správnosti podezřelých licenčních řízení,
padla řada trestních oznámení a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obdržel od
ERÚ balík podnětů k napadení licenčního řízení správní žalobou ve veřejném
zájmu. Stojí za zmínku, že některá upozornění na sporné udělení licencí přišla
z nitra komunity podnikatelů v solárním byznysu. K vytěsnění
nežádoucí konkurence jim byl každý prostředek dobrý.
Snaha
o nápravu vedla k odnětí některých licencí, nebo aspoň k prokázání
nesprávnosti fakturace za vyrobenou elektřinu a pochybení soukromých
distributorů, kteří s klidným svědomím propláceli dodavatelům zvýhodněnou
cenu, na kterou neměli nárok. Po přechodu oprávnění vykupovat elektřinu ze
solárních elektráren na státní společnost OTE a.s., vlastněnou ministerstvem
průmyslu a obchodu, se zjistilo, že soukromí distributoři vyplatili neoprávněně
možná až stovky milionů Kč. Vznikl právní nárok na vrácení neoprávněně
fakturovaných a proplacených peněz. Stovky milionů pro státní pokladnu leží na
ulici, problém je znám, ale zatím není nikoho, kdo by chtěl začít přeplatky
vymáhat. Státní správa je bezradná, takže hrozí promlčení nároků.
Souběžně
s vlnou správních řízení se rozběhla kriminalizace vybraných licenčních
řízení, jejich nositelů a navazujících administrativních činností. Od počátku
se projevovala jistá nerovnost v přístupu orgánů činných v trestním
řízení k jednotlivým případům, která působí dojmem, jako by záleželo na
tom, kdo je majitelem elektrárny. Je znám případ dvou elektráren společnosti
ČEZ – obnovitelné zdroje a.s., které získaly v r.2009 licence, ač jejich
výstavba byla teprve v počátcích. Řízení o povolení obnovení licenčního
řízení, které mohlo vyústit v odnětí licencí, tehdejší ředitel licenčního
odboru ERÚ Jaroslav Vítek zastavil bez odůvodnění. Opakované pokusy o jeho
trestní stíhání kvůli podezření na zneužití pravomoci ztroskotaly na nezájmu
orgánů činných v trestním řízení. Když jeho nástupkyně Michaela Schneidrová
odmítla zastavit analogické řízení, týkající se elektráren v majetku
rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka, vyneslo jí to
nepravomocné odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku,
ačkoli obě elektrárny prokazatelně stály a byly bezpečné, ačkoli na investici
za 1,3 miliardy Kč v den vydání licence byly nedodělky pouze za několik
desítek tisíc Kč. Odsouzení usnadnila i tím, že na rozdíl od Jaroslava Vítka
své rozhodnutí pečlivě odůvodnila.
Paradoxně
vlna kriminalizací, spuštěná Alenou Vitáskovou, nakonec semlela i ji: ve
společném řízení s obviněnými,
kteří se dle žalobce provinili účastí na licenčním řízení elektráren
Saša Sun s,r,o, a Zdenek Sun s.r.o., společně s výše zmíněnou Michaelou
Schneidrovou byla nepravomocně odsouzena
k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku a k peněžitému trestu. Na
okraj podotýkám, že způsob, jakým žalobce a soud naložily s Michaelou
Schneidrovou a Alenou Vitáskovou, svědčí ve prospěch mého názoru, že orgány
činné v trestním řízení neměřily všem obviněným stejně. Samo připojení
obou dam k osmi obžalovaným, kteří se přímo podíleli na vydání licencí
elektrárnám Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o., bylo diskriminační, protože
řízení se jich obsahově většinou netýkalo, na vydání licencí se nepodílely, ale
účast při soudním jednání je neúměrně zatěžovala časově i finančně. Nerovnost
je pak zvlášť nápadná při porovnání uložených trestů: zatímco bývalý ředitel
licenčního odboru, který si na vedení úřadu vyvzdoroval provedení licenčního
řízení dne 31.prosince 2010, byl zproštěn obžaloby, a úřednice, která o
silvestrovské noci vydala neoprávněně licence, byla potrestána čtyřletým
zákazem činnosti. Obě dámy, jež neměly s vydáním licencí nic společného,
ale nenapravily údajná pochybení svých
předchůdců, byly odsouzeny ke krutým nepodmíněným trestům.
Nehodlám
principiálně zpochybňovat právo státu trestat protiprávní jednání, kterého se
dopustili jednotlivci v honbě za včasným získáním licence. Jejich
potrestání je jistě na místě. Dospěl jsem ale k pochybnostem o správnosti
zaujetí pro odnímání licencí elektrárnám, kterým byly uděleny licence nezákonně,
jemuž propadl ERÚ, nejvyšší státní zástupce a soudci správních soudů. Musíme
připustit nepříjemnou skutečnost, že v těchto případech se stát,
zastoupený ERÚ, nechal oklamat, ať již podvodným jednáním nebo dobrovolně. Za
to by měl převzít svůj díl odpovědnosti a opustit politiku likvidace
elektráren, jež získaly licence neoprávněně zčásti i díky jeho selhání. Tyto
elektrárny dodávají elektřinu od počátku r.2011 nebo i déle, plní tedy své
výrobní poslání. Zřejmě jsou bezpečné, neboť při jejich provozu nedošlo
k úrazům, způsobeným elektrickým proudem. Vlastně svou historií vyhověly
nárokům na získání licence. V případě, že po odnětí licence podstoupí nové
licenční řízení, nejspíš licenci znova legálně získají. Protože podpory se již nově
zřízeným elektrárnám nevyplácejí, budou dodávat elektřinu nikoli za 12.500
Kč/MWh, ani za 5.500 Kč/MWh, ale za pouhých 800 Kč/MWh. Většina z nich
nevytvoří dostatečné zdroje pro splácení úvěrů, skončí v insolvenci a bude
muset propustit zaměstnance. Dojde k zmarnění miliardových investic a
zvýšení nezaměstnanosti. Není ničení hodnot nepřiměřeně vysokou cenou za
nápravu právního chaosu z let 2009-2010?
Přiznám
se, že v modelové situaci, kdy by výše
zmíněná Michaela Schneidrová dovedla řízení až do rozhodnutí o odebrání
neoprávněně vydaných licencí pro chomutovské elektrárny Saša Sun s.r.o a Zdenek
Sun s.r.o., jako laik bych ji poslal do vězení za zmarnění miliardové
investice. Stejně tak bych potrestal Alenu Vitáskovou, kdyby odebrání licencí nařídila.
Žádné komentáře:
Okomentovat